Nevím. Nejsem si jista, do které kategorie přesně bych měla tento článek zařadit - Tady a tam...? Jako že se odehrává v Čechách a v Německu? Nakonec to není důležité, že. Chtěla bych se jen krátce podělit o zážitek z filmu, který v poslední době trochu zacvičil s médii a téma snímku se ukázalo jako stále živé.
Jedná se o film Filipa Renče Lída Baarová. Jeho filmy mají atmosféru, už Rekviem pro panenku byla bomba. Baarová, tak na tu jsem byla velmi zvědavá. Jedni ji odsuzují jako kariéristku, která by musela být navíc úplně blbá, kdyby aspoň okrajově nevěděla, o co kráčí v politice našeho souseda; věděla a bylo jí to fuk.. Jiní ji vidí jen jako naivku, která chtěla hlavně hrát, hrát, a nakonec se ještě tak zamilovala...
Obsah? Jen náznak - jděte se sami podívat ....
Lída Baarová je v roce 1934 pozvána do berlínských filmových ateliérů Babelsberg, považovaných za evropský Hollywood. Po počátečních potížích nakonec okouzlí i davy fanoušků v celém Německu. Tisk ji vynese na titulní strany jako jednu z nejkrásnějších žen Evropy. Užívá si slávy i náklonnosti Gustava Fröhlicha, tehdejšího idolu všech německých žen. Ten je nejen jejím partnerem před kamerou, ale stane se i jejím milencem. Obdiv neskrývá ani sám Hitler, který po návštěvě ateliérů Baarovou pozve k soukromé audienci na Říšském kancléřství. Hvězda Baarové strmě stoupá. Lída s Fröhlichem se nastěhují do luxusní vily na prestižní berlínské adrese. Aniž tuší, že mají tak významného souseda – pána filmového průmyslu, ministra propagandy Goebbelse.
Goebbels je k sobě začne zvát na vyhlášené večírky za účasti umělecké i politické smetánky. A při nich postupně vtahuje Baarovou do svých „ďábelských" sítí. Fröhlich žárlí a po jednom z mnoha dalších žárlivých výstupů ji vyžene z domu. Na tuto příležitost čeká bezhlavě zamilovaný Ďábel. Chce se kvůli Lídě vzdát úplně všeho – rodiny, kariéry, Říše. Baarová odmítne nabídku na dlouhodobé angažmá v Hollywoodu, zůstane v Berlíně a nové lásce nezvladatelně propadne. Zásadní otázku, zda je možné milovat zločince, si bude klást až za pár let a pak po celý zbytek života. Hitler na základě proseb Goebbelsovy manželky rozkáže svému ministrovi, aby ukončil skandální, s velkoněmeckými ideály neslučitelný vztah s Baarovou. Goebbels protestuje, ale po Hitlerově nátlaku svou lásku zavrhne. Baarové je zakázáno hrát v německých filmech a nesmí opustit Říši.
Během Křišťálové noci v roce 1938 se jí podaří uprchnout zpět do vlasti, kde natočí ještě několik úspěšných filmů. Po okupaci Československa ale musí před nacisty opět prchat. Když skončí válka, vrací se plná nadějí do Prahy. Zde se však setká jen s výsměchem a ponížením. To pravé peklo ji ale teprve čeká...
Název dokumentu Zkáza krásou - to je název signifikantní. Lída Baarová si ve svém posledním rakouském působišti mnoho novinářů k tělu nepustila. Rozhovor, který s ní tehdy natočila Helena Třeštíková, je jednou z velmi mála výjimek. A právě ten tvoří kostru tohoto pozoruhodného dokumentu, ve kterém se s pomocí archivu projdeme v doprovodu jedné z nejslavnějších českých hereček evropskými dějinami 20. století. V aktuálně vzedmuté vlně zájmu o Lídu Baarovou může film Zkáza krásou sloužit jako ideální materiál pro ty diváky, kteří se o osudech lidí dozvídají nejraději přímo od nich a jejichž životní příběhy si rádi nechají vyprávět jejich vlastními slovy. Vzrušující zážitek.
Její krása přinesla zkázu nejen jí, ale i celé její rodině. Recenze k filmu Lída Baarová hovořily o tom, že to je dílo historicky nedotažené. Mně se ale zdá, že tak to Renč ani nechtěl pojmout. Film se mi líbil jako umělecké dílo, dobové kulisy byly perfektní, a hlavníi představitelka, Táňa Pauhofová, i když se mi na snímcích nelíbila, v reálu pak přesvědčila.
Téma je všeobecně známé, od knih po rozhovory pana Motla, přesto nosné a jak je vidět stále zajímavé. V kině jsem viděla zástupce všech generací, snad kromě malých dětí. Sladké bezstarostné dětství... Dětičky šly s kornouty popcornu a colou na nějakou crazy komedy. A já bych chtěla ještě vidět film o Adině Mandlové nebo Nataše Golové...
WENDY
O Lídě Baarové mám přečtené dvě knihy Života sladké hořkosti a Prokletí Lídy Baarové. Měla pestrý život, miloval ji režisér Karel Lamač před tím než se do ní zbláznili Němci. Hodně točila s režisérem Vávrou. Na konci války s ní roztočili ještě detektivku 13. revír, kde měla hrát postavu Frony, ale nakonec ji nahradila Dana Medřická. Po válce utekla s potomkem loutkářské rodiny Kopeckých do Jižní Ameriky, hrála ještě v italských filmech a pak si našla nějakého lékaře . Nejvíc litovala, že odmítla nabídku do Hollywoodu. Názory na ní se různí ohledně vztahu s nacistickými pohlaváry.
Její sestra Zorka Janů byla také moc krásná, spáchala sebevraždu. O té píše hezky v autobiografické knize Svatopluk Beneš.
Hraní v německých filmech se za války nevyhnula téměř žádná z hereckých vrstevnic Lídy Baarové. Pouze Věra Ferbasová se tomu vyhnula tím, že se úplně stáhla a přestala hrát i v českých filmech. Lída Baarová byla krásná, ale mně se nejvíc líbila Hana Vítová ve filmu Noční motýl . Smutný osud měla Jiřina Štěpničková, to by byl taky námět na film.
Na odlehčení si dovolím přidat slavnou scénu s Hitlerem a štábem v bunkru, kdy se vůdce dozví, že ho hraje Kříž.
http://www.onetv.cz/detail/neprestanete-se-smat-hitler-se-dozvedel-ze-jej-v-lide-baarove-hraje-pavel-kriz-z-basniku
Jinak - není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Třeba ae Sedláčkovi líbí to, co by se nelíbilo mně. Ještě že je z čeho vybírat.
No a třeba nedávno jsme byli společně na filmu REVENANT Zmrtvýchvstání. Recenze na tenhle film byly různé, já jsem ocenila jako mnozí kameru. Film se mně v podstatě líbil (i když některé reálie byly ve stylu Hollywoodu přitažené za vlasy), manžel prohlásil, že Meresjeva podruhý v kině teda vidět nemusel, a mladým se to nelíbilo - prý zbytečně rozvláčné. Tož tak.
Kdyby se aspoň Kříž jmenoval Válečnej Kříž
Já se teda zasmála určitě.Vlkovým přeji pěkný kulturní zážitek.
Říkám si - je nutné rozlišovat pojmy "dokument" a "film". Pokud tohle zvládám, nemůže mě film zklamat. Natož Renčův. Vizuální prožitky, gradace příběhu, typicky Renčův rukopis s momenty, kdy mrazí v zádech - to jsem očekávala a taky dostala. Naivním očím herečky Táni Pauhofové jsem naprosto věřila. Že dle kritiků faktické nepřesnosti? Pche! Vždyť film = pohádka pro dospělé, ne? Když se k tomu takto stavím, pak přece nemůžu být zklamaná.
No a dokument od Třeštíkové? Taky vynikající. A úplně jiný než ten film. Bylo určitě obtížné sehnat takové množství dobových záběrů. Parádně sestříháno, skvělý výběr podmalovávající hudby. A jako nosná myšlenka ve mně zůstal pocit ... obava ze stáří. Jak je to děsně těžké. Jak je to kruté - i z krásné slavné ženy je stařena, která nakonec umře sama a v zapomnění.
A to, že se dívenky zamilovávají do nehezkých, třeba i starých, ale bohatých mužů? Vždyť je to přece přirozené! Podívejme se kolem sebe. Není nutné ve všem hledat vypočítavost. Charisma člověku dává nejen fyzično, ale i moudrost, jeho vystupování a chování, úspěch, dravost ...
Paráda. oba filmy jednoznačně doporučuji!!
Dobové kulisy dobré, úvod poplatný míře inteligence jak Lídy, tak její matky. Po odchodu do Německa začal film klopýtat. Postava Goebelse mi připadala poněkud nevěrohodná a místy připomínala vzhledem i chováním Gluma z Pána prstenů.
Největší průšvih byl asi jejich první společný sexík, umělecky ztvárněný rozteklými tvářemi v plamenech. To si snad Renč půjčil z Indiana Jonese nebo nějakého béčkového slasheru, kde maniak upaluje dvojici teenagerů v chatě u jezera...
Kříž, jako Hitler, kupodivu dobrý. Sice jeho první snímek vyvolal v sále slyšitelné pousmání pamětníků Básníků a všichni čekali nějakou erotickou básničku, ale snažil se a v Orlím hnízdě, kde ministrovi propagandy vysvětlil, že má s Lídou utrum trochu přehrával, šlo to vydržet.
Co opět vyvolalo nechtěný komediální moment, bylo, když Hitler na čaji o páté pouštěl Lídě Richarda Wagnera a mě se vybavil Robert Duvall v Apocalypse Now, kdy po náletu vrtulníků vzdušné kavalérie, doprovázeném stejnou hudbou, rozdává karty smrti, natáhne vzduch do plic a labužnicky si povzdechne: "Miluju vůni napalmu, takhle po ránu." Hitler nepronesl celkem nic zajímavého a nechal Lídu s čajem o samotě.
Zbytek filmu už se vlekl v poválečných věznicích a v režii tuzemským bachařů až do milosti v poslední minutě před popravou.
Ten nezanedbatelný kus poválečného života, poměrně plodného, jak umělecky, tak vztahově, film úplně pominul. Celkový dojem mírně rozpačitý, jako TV inscenace na večer, kdy nic jiného v TV není, dobré.
Kdyz to srovnam s filmem Ve tme - 10 , Lida Baarova - 8.
Před několika lety jsem viděla rozhovor Stanislava Motla s L.B., to bylo zajímavé. Kdybych mě to zajímalo víc, třeba někdy bude, až budu starší a v důchodu, tak bych si koupila jeho knihu https://www.kosmas.cz/knihy/147910/lida-baarova-a-joseph-goebbels/
V kině jsem byla před několika dny na Revenant, to je naopak film, který bych si na obrazovce tak nevychutnala. A chystáme se o víkendu na Tajemství jejich očí. Na to se moc těším, jednak pro mé dvě oblíbené herečky, které se sejdou v jednom filmu a pro jednu z nich navíc ve zcela neobvyklém žánru. A pak proto, že jdeme v kompletní rodinné sestavě, což je vzácnost, radost a obvykle taky velká sranda. Ale předtím jdeme na oběd, tam se všichni vyblbnou dosyta, takže jak naběhnou titulky, bude ticho, slibuju, že se umíme chovat, tak klidně jděte taky :-)
Na film se chystám.
