Od dob stejnojmenného českého filmu je pro mnohé Čechy sousloví „kulový blesk“ nejen určitý meteorologický jev, ale v přeneseném významu cosi, co obíhá rychle dokola, nebo je takto měněno/změněno. My ale neměníme byty, my měníme háčkované čtverečky… Ale měla bych začít od začátku.
Kdysi, před lety, jsem nejprve objevila kouzlo nákupů na Fler (a dodnes, když něco potřebuji, co by se dalo ušít, nebo vyřezat nebo jakkoli jinak vytvořit, nenamáhám se s vlastním tvořením, ale hledám potřebnou věc v nabídce Fleru), a o něco později také kouzlo celé této komunity.
Lišíme se od průměru populace, protože něco tvoříme, ať už na prodej, nebo jako v mém případě, pro vlastní potřebu, popř. obdarování příbuzných a přátel, a to celé se obráží v celkové pohodovosti většiny účastníků. Admin Fleru nám, kupujícím i prodávajícím, poskytl zajímavou možnost a to sdružovat se v různých klubech. Klub může založit kdokoli, a podle tématu se k němu pak hlásí zájemci o členství. Dnes už toto není tak výjimečné, různému internetovému sdružování napomáhá např. Facebook, ale tenkrát to opravdu bylo něco nového.
Hledám si mezi kluby nějaký zajímavý a nacházím Kulový blesk – jakési kolektivní pletení šály. Hm, zajímavý nápad, každá z účastnic začne plést šálu, uplete asi 20 cm a poté pošle další v řadě, zatímco jí přijde rozpletená šála z druhé strany kruhu. Je dokonce možné určit si v průvodním listě preferované nebo naopak nenáviděné barvy.
Tak jsem se - dodatečně - přidala. No, úplně nejdokonalejší výrobky nevznikly, protože některá z nás pletla úseky silnější, jiná slabší přízí a ne každá to správně zkompenzovala ubráním nebo přidáním pletených ok, takže šály se rozšiřovaly a zase zužovaly; přesto byly úžasné. Byla v nich ta člověčina, to, že je pletlo víc jak 10 kamarádek…
Ovšem po ukončení pletení se v dalších aktivitách nepokračovalo. Crazy šálu užijeme každá tak tu jednu J.
Na tento klub navázal jiný – Kulový blesk – výměna háčkovaných čtverečků. Většina členů prvního se okamžitě přihlásila do nového a zde už společně se mnou domlouvaly pravidla. Jedním z návrhů bylo, že každá vyrobí tolik stejných čtverců, kolik nás je a rozešle každé po čtverečku. Jako vystudovaný organizátor (co jiného inženýr je?) jsem se postupně klubu ujala a vymyslela funkční systém kolování.
Popíši vám, jak to funguje nyní, kdy už plánujeme 80. kolo a další. Nejprve vzejde návrh tématicky zaměřeného kola, což může být buď provedení (babiččino čtverce, kytičkové, jednobarevné), nebo spočívá téma v určení barevné kombinace. Kolo se pak třeba jmenuje „slunce, seno, jahody“, ale měly jsme i kola vánoční, valentinské, jarní apod.
Většinou, ale nikoli povinně, autor návrhu kolo započne. Má v něm pak důležitou roli – musí uháčkovat 15 čtverečků splňujících dané téma. Samozřejmě, že holky z našeho klubíku i já sama navrhujeme takové čtverce, jaké se nám hodí do plánovaných výrobků, nebo jaké máme zbytky přízí. Čtverec 15x15 cm se totiž dá uháčkovat z docela malého klubka a pokud kombinujete barvy, dá se využít opravdu každý kousek příze. Přesto neháčkujeme jen ze zbytků, ale dokupujeme také nové odstíny.
Malý příklad – zbylo mi z jiného „projektu“ třebas klubko červené a žluté barvy. Přikoupím zelenou a mohu tvořit čtverce na téma „slunce, seno, jahody“… zelená mi možná zbude a tak ten zbytek použiji zase příště. My, motalinky, co pleteme a háčkujeme, trpíme sysliozou. Co je to za nemoc? A bolí to? Nebolí, jen se vám postupně skříňky a skříně naplňují nakoupenou přízí. Prostě si ji syslíme jako syslové, proto syslioza. Kulový blesk je proto vhodnou léčbou zaměřenou na spotřebu zbytků klubek. Syslíme si pak jen nová klubka a nehromadíme zbytky klubíček…
Máme tedy začínajícího, který vytvoří 15 čtverců na domluvené téma, já zatím sbírám přihlášky a nakonec sestavím pořadí. Na rozdíl od prvního pletacího kulového blesku naše zásilky neobíhají po stejné dráze v každém kole; už kvůli tomu, že každá členka si vybírá, kterého kola se zúčastní a kterého ne. Když je naháčkováno, odstartujeme!
Většinou druhá v pořadí si také začne s předstihem chystat tématické čtverce, aby kolování nezdržovala. Měnit ale může maximálně 10 čtverečků, stejně jako ostatní. Nikdo tedy na úkor druhého nic nezískává, protože pokud se mi v zásilce líbí 8 čtverců, co se mi hodí do deky, musím je nahradit 8 čtverci, které sama uháčkuji.
K čemu to tedy je dobré? Aby pošta z nás měla výdělek? Vždyť pokud potřebuji na deku 150 čtverců, musím jich 150 tak nebo tak uháčkovat. Jenže každá všechno neumíme. Já aspoň šla do akce, že umím krátký a dlouhý sloupek a polosloupek a s nimi dokáži tak 2 typy čtverečků. Budu to muset „dohonit“ pěkně ladícími barevnými kombinacemi, aby se mé čtverce holkám líbily, říkala jsem si. A opravdu, získala jsem výměnou úžasné čtverečky. Já bohužel nejsem typ, co umí tvořit podle návodu. Tedy - návodu rozumím, ale mám k němu jakousi averzi.
Na druhé straně, když se mi dostane do ruky nový čtverec, udělaný novou technikou, tak se snažím ho přímo napodobit. S různým úspěchem (to, co zašmodrchané vyhazuji do koše, teď na mysli nemám) – buď to vzdám předem jako moc složité (asi), nebo se ho naučím a přidám do svých vzorů, nebo napodobím částečně a vznikne můj vlastní vzor, který zase nedělají holky. Kulový blesk mě tedy naučil háčkovat lépe než dřív.
Druhý efekt společného tvoření a následné výměny je, že se tím určitým způsobem hecujeme k pokračování. Nedá vám to! Někdo vymyslí zajímavou kombinaci barev, já kouknu do šuplíku, že na to barvy v přízích mám, a hned mě napadne, jaký vzor a kombinace by k tomu pasovala. A honem háček do ruky, zkusím si to. Ano, čtvereček je krásný, ale ještě zkusím promíchat barvy jinak…
Tvoření je určitá posedlost. Dobře vím, proč se v posledních letech soustřeďuji na pletení ponožek – ty užije každý a dokonce několikero. Pletařka má totiž neposedné ruce, nevydrží nedržet v nich jehlice nebo háček, a tak je potřeba vyrábět věci užitečné, ideálně kterých „nikdy není dost“.
Vrátím se ale k našemu kolektivnímu háčkování - najednou křižuje republiku několik různých kol, proto začínající účastnice vložila do zásilky průvodní list se mnou sestaveným pořadím a adresami účastnic, takže každý ví, kam odeslat balíček a nesplete to, i kdyby mu přišly najednou dva. Já se snažím při sestavení pořadí, aby si zásilky posílaly různé dvojice, a tedy nechodily někomu čtverce jen od začátečníků a jinému od mistrů našeho hobby (stále se k nám přidávají noví zájemci).
A nejde jen o to, jestli někdo háčkuje lépe a druhá méně zdařile. Chceme mít v hotových výrobcích směs čtverců od různých autorek. Také proto neobíhá 10 čtverců, ale 15, s limitem 10 možných k vyměnění – tak se čtverce zcela nevymění z ruky do ruky, ale naopak namíchají se v zásilce od nejméně dvou tvořilek, častěji od tří, čtyř, pěti i více. A pak tedy najednou je tu pošťák a nese mi obálku. Vybalím čtverečky a někdy ani nevím, které si nenechám, jak jsou pěkné. Nakonec, po dlouhém váhání a porovnávání s tím, co už doma mám, dojde k rozhodnutí.
Velmi často si na dané kolo přichystám 3x3 čtverce, tedy počet přesně na polštářek. Pak tedy mám možnost buď všech 9 vyměnit a nový polštářek (nebo tzv. „podprdelník“) vytvořit ze čtverců kamarádek, nebo vyměnit jen několik čtverců., které ladí k části mých do dokonalé kompozice. Do průvodního listu zapíši datum a počet vyměněných čtverců, nachystám obálku s adresou účastnice za mnou a ideálně druhý den odesílám.
Není podmínkou, nic se nestane, když třebas mám k tématu naháčkováno předem jen 4 čtverce na výměnu, ale chtěla bych nakonec měnit více – prostě si je naháčkuji, vyměním a pak teprve odešlu. Když zásilka dokončí své putování, vrátí se k té, co kolo zahájila. Má zase svých 15 čtverců, kolik do kola vložila, ale jiné, než sama vyrobila.
Zmínila jsem možnost využití čtverců na deku, polštářek, „podprdelník“ na židli, přehoz na postel nebo křeslo, kobereček, dále se dá ze čtverců vytvořit taška, kapsář, vesta, košíček, nebo třeba zateplovaní válec k oknu, chňapka, prostírání, obal na žehličku…
Díky internetu se tedy v klubu chlubíme, co jsme ze čtverců vyrobily, kolegyně pak hledají, jestli tam najdou vlastníma rukama stvořené čtverečky, a všechny nás tyto do jisté míry kolektivní díla těší.
Několik dětských dek jsme darovaly dětem z Domova pro matky s dětmi v tísni, zúčastnily jsme se také projektu „Upleť čtverec pro Afriku“. Je úžasné, jak taková obyčejná a prastará technika, jako je háčkování, může díky internetu spojit ženy mladé i starší do jedné party. Přestože si čtverce jen měníme, máme každá, když dostaneme zásilku, malé „vánoce“, je v tom to překvapení a radost.
MILENA
Na Fler chodím často. Hlavně před vánocemi.Když se člověk pak v klubu pochlubí, mají radost spoluautorky jako by výrobek vytvořily doma samy. Prostě - každý výrobek je poněkud "všech".
Stejně jako řada jiných technik.
Moje sestra háčkuje velikonoční přízová vajíčka, vánoční zvonky, vyšívá baráčníkům košile, ubrusy - prostříhávaná technika aj. Já na to šikovná nejsem. Kdysi jsem si uháčkovala kabelku, pár svetříků dětem upletla, dnes už ne.
Rozdíly jsou v konečné velikosti čtverečků, přestože je děláme dle šablony, ale každá jinak utahujeme, používáme jiné číslo háčku a tak se během skladování, než je čtverečků dost, občas člověk diví, že má čtverečky malinko rozdílné - a navíc i stejně velké mají různý počet obvodových sloupků. Při sešívání či sháčkování se tedy musí něco natáhnout, aby to pasovalo, což v konečném výrobku znát není.
Jinak osobně si myslím, že každý si najde svoje ruční práce, které ho baví. Já tedy spíš pletu a také vyšívám, háčkování jsem přibrala jaksi "omylem". Někdo zase umí šít, jiná peče úžasné dorty, třetí korálkuje...
