Za svůj život jsem měl již několik set klíšťat. V dobách před Čeňkem, tedy v dobách, kdy jsem měl život, jsem jezdíval celé léto na ryby, kdy o klíšťata nebyla nouze. Padesát klíšťat za sezónu nebyl žádný extrém a já jsem ty zvířátka bral tak nějak za samozřejmost. Moc jsem je neřešil. Na místě jsem je vyndal pomocí ponožky či mýdla a v pokročilejší fázi léta jsem je rovnou vytrhával holou rukou z kůže.
Nikdy jsem neonemocněl a pouze na nátlak rodiny jsem se nechal očkovat.
No a teď měl Čeněk jedno malé klíště a já jsem se složil. Když jsem ho objevil, hystericky jsem pobíhal po bytě, lomil rukama a křičel, že to je konec, že tady jsme dohráli. Čeněk to měl na háku, klíště si hladil a říkal, že to je jeho kamarád. Doslovně tvrdil: "kýště? Kamalát"
Bylo potřeba Čeňkovi jeho kamaráda vytáhnout a spláchnout do záchoda. Když už jsem se trochu uklidnil, vyraboval jsem lékárničku, vystavěl všechny dezinfekce na stůl a sháněl se po obvazu a kdybychom měli sádru, tu bych použil rovněž. Když už jsem byl v té lékárničce, loupnul jsem si pár paralenů, jelikož mě z toho stresu začala bolet hlava.
Když byly všechny propriety připraveny, šlo se na to. Nejdřív jsem přisáté klíště hypnoticky sledoval a doufal, že zmizí. Ačkoliv jsem ho sledoval opravdu urputně a dal jsem do toho všechno, klíště nezmizelo. Musel jsem tedy vzít set na vyndávání klíšťat a s maximální obezřetností toho neřáda zneškodnit (klíště, nikoliv Čeňka)
Dobrá věc se podařila a po několika minutách klíště mizí v záchodě. Čeněk mu udělal pápá a prozradil mi, že klíště je pryč.
Pak nastala další fáze. Fáze paniky. Klíště bylo velmi zatrpklé a podle jeho zastřeného výrazu jsem soudil, že je infikována vším, co existuje plus ještě ebolou. Okamžitě jsem volal Čeňkově doktorce do ordinace, ale kupodivu o půl sedmé večer nebyla v práci. Je to proto, že je to líný netáhlo, parazit společnosti, kterého živím ze svých daní (coby osoba na mateřské dovolené skoro žádné daně neplatím).
Nataša mi telefon nebrala, tak jsem zavolal své mámě pro radu a povzbuzení. Má máma je zosobnění paniky a pesimismu. Když mi volá a já jí nevezmu telefon, usoudí, že jsem zemřel a začne obvolávat nemocnice. Tím pádem to byl ideální telefonický parťák.
Zrovna byli s tátou na dovolené a když jsem jí oznámil, že Čeněk měl klíště, chtěla okamžitě přijet ze zahraničí domů a situaci řešit na místě. Hovoru zřejmě naslouchal můj otec, protože v pozadí bylo slyšet: "Tak to teda nikam nejedem. Celej rok se dřu, abychom mohli na týden k moři, takže mě odsud nedostanou ani párem volů".
Notně rozladěná máma mě alespoň povzbudila několika vlídnými slovy, kdy mi prozradila, že kamarád její známé po klíštěti ochrnul na půlku těla. Samozřejmě mi nic neporadila a jakmile jsme dotelefonovali, hodlal jsem volat sanitku.
V tu chvíli přišla Nataša z práce. Zuřivě jsem jí vysvětlil, co všechno se stalo a že jedeme na pohotovost, načež mě označila za hysterku a šla se osprchovat. Matka roku. Fakt.
Celou noc jsem nespal a pozoroval Čeňka, jestli neochrňuje a nebo ho nebolí klouby (to jsem vyčetl na internetu, že to jsou příznaky boreliózy) Ze spícího Čeňka jsem nepoznal, zda už je ochrnutý a nebo bude ochrnutý až za chvíli a skutečnost, zda ho bolí klouby, tu jsem neodhalil už vůbec. Proto jsem ho občas vzbudil a zeptal se ho, jestli ho nebolí klouby. Čeněk byl chvilku zmatený, načež začal řvát. To si pak pro mě musela přijít do pokojíčku rozespalá Nataša a odvést si mě do postele. Kdyby měla svěrací kazajku, jistě jí využije.
Druhý den jsme už od šesti od rána stepovali před ordinací. Čeněk přes noc neochrnul, takže to zatím bylo nadějné. Ordinace se otvírala až v sedm hodin, takže jsme museli hodinu čekat venku. Byl jsem velmi nervózní. O půl sedmé jsem začal nepříčetně bušit na dveře, ať okamžitě otevřou (ačkoliv uvnitř patrně nikdo nebyl), že zde mám ochrnuté dítě. Před sedmou jsem byl rozhodnut, že dveře vylomím, ale naštěstí dorazila sestra. Hned ve dveřích jsem jí všechno vysvětlil a ona mi řekla, že můžeme jít klidně domů, protože teď stejně nic neudělá, protože případná nemoc se projeví v krvi až za několik týdnů.
To jsem odmítl akceptovat, nazval jsem sestru nedostudovanou šarlatánkou a dožadoval se opravdové doktorky. Sestra se přestala usmívat, zatvářila se jakože jsme tady naposled a odbyla mě tím, že doktorka přijde za hodinu. Možná jsem to přehnal, ale tady jde o minuty. Čeněk může každou chvíli ochrnout a nebo ho můžou začít bolet klouby.
Do půl hodiny přišla doktorka, která mi oznámila to samé, jako sestra. Dožadoval jsem se jiného lékaře a vyhrožoval, že budu volat na lékařskou komoru, kde si budu stěžovat na laxnost. Připomněl jsem doktorce, že jsem jí včera kolem sedmé večer volal a ona to nebrala. Doktorka nakonec povolila a předepsala mi nějaké léky na uklidnění.
Pak už to bylo v pořádku. Po práškách se situace zlepšila a klíště odeznělo.
DOMINIK LANDSMAN
Pak už to bylo v pořádku. Po práškách se situace zlepšila a klíště odeznělo.
Nejsem zrovna hysterka, ale dcera jako malá si také přinesla z lesa klíště zakousnuté v pupíku. Zkuste ho pak vyndat tříletému děcku, které se kroutí jako derviš a nepříčetně řve, když vidí pinzetu. Sádra mne nenapadla, ale celková narkóza ano.
Dřív jsem klíště lovila tak, že jsem ho utopila v lihu (připlácla hadr namočený v tvrdém alkoholu nebo v technickém lihu), držela dokud nechcíplo, pak vytáhla pinzetou.
Funguje to, ale je to zdlouhavé.
Teď vezmu kousek vaty, kosmetický tampon, prostě něco s vláknem, chloupky, navlhčím kapkou vody, namydlím běžným tuhým mýdlem, a klíště potřu krouživým pohybem proti směru hodinových ručiček. Stačí tak 2-3 pohyby, zabere to doslova 2-3 vteřiny a klíště zůstane na tamponu. Pak místo dezinfikujeme, většinou betadinou co máme na zvířata, ale i alkohol stačí.
Kočkám dáváme do srsti na kohoutku Frontline Combo. Jen Combo, frontline forte nebyl k ničemu. Domácí kočky, co tráví v létě venku většinu dne, zatím klíšťata neměly, FC dáváme max. dvakrát od jara do podzimu. Venkovní kocour naopak, klíšťaty chodí obsypán, FC působí max měsíc, kdy se jejich počet sníží na minimum.
Zajímalo by mě čím to je, jestli na to má vliv, že ten kocour není kastrovaný?
Tu potvoru kloš jelení neznám.
U nás je to trochu složitější tím, jak nepravidelně jsme doma. Když je někdo doma jsou dveře na terasu otevřené celý den a zvěř si chodí sem tam jak je jí libo :-) Protože současně ten, kdo je doma, něco dělá jinde, tak by bylo nemožné to ohlídat a potírat kočky několikrát za den. Pokud není doma nikdo, jsou kočky domácí v domě v přízemí a ven jdou až po našem příjezdu.
Venkovní kocour si teď v sezóně užívá radovánek, přijde jednou za několik dní a bývá obalený :-( ale ten Frontline combo to hodně omezí.
Ale ti domácí ho ani nepotřebují,i když jsou v létě většinu dne venku tak klíště se jich nechytne. Vodička jednou dvakrát za léto staci.
Venkovní by obojek ani nesnesl. Adoptoval nás už jako dospělý a cizí ho nesmí ani pohladit. Tak asi i u něj zůstaneme u vodičky.
