Kamarád žije v odlehlé vesnici, skoro na samotě, asi 90 km od Prahy. Dlouho jsme se neviděli, tak jsme se telefonem domluvili, že přijedu na houby, prý rostou! Na pátek jsem si vzal dovolenou, ráno v pět skočil do auta a hurá za ním. Půjčil mi holiny a gumovou bundu s kapucí (po ránu je v lese mokro) a autem jsme zajeli asi dva kilometry k části lesa, kde určitě rostou.

     Kolem 10. hodiny on měl třičtvrtě košíčku nějakých chudinek, já sotva čtvrt košíčku chudinek. Kamarád se divil, věděl přeci URČITĚ, že rostou! No neva. Otevřel jsem kufr auta, houby jsme sesypali do jednoho košíčku, on mi ty své věnoval. Začalo pálit slunce, shodili jsme na košík své bundy, vedle hodili holiny, zabouchl jsem kufr…

     a klíče zůstaly v bundě v kufru...

    Auto nedobytné, jak trezor! Nápad se zavoláním do značkového servisu jsme zavrhli, nechtělo se mi vyhodit nejméně 2 tisíce.  A ani se mi nechtělo kvůli tomu rozmlátit okno auta. Jo, to na starou zlatou Š 120 mi stačil kousek tvrdšího drátu a jedna minuta času. Čert vem tyhle moderní vymoženosti!

Takže:

• pěšky 2 km k němu domů
• pak již sám pěšky 6 km na autobus do Prahy a busem na Prahu
• v Praze tramvají do práce ke kamarádce, která jediná měla klíče od mého bytu
• od ní tramvají ke mně domů pro náhradní klíč od auta
• pak zpět k ní do práce s klíči od bytu
• od ní na autobusové nádraží
• pak busem do vesnice
• pak pěšky 6 km ke kamarádovi na samotu
• pak pěšky 2 km k lesu, kde „zaručeně rostou“

     Sednutí do auta, včetně návratu v podvečer do Prahy, bylo už odměnou.

      Polovinu zapařených hub jsme pak doma vyházeli (celodenní slunce pálící do černého auta jim v kufru nějak neudělalo dobře), zbylo na dvě porcičky smaženice.

To byl zasloužený výtěžek mé cesty za houbami, které "zaručeně rostly“.  Jen tak mimochodem - na busovém nádraží v Praze jsem si všiml pár žen, prodávajících pěkné hřiby v ceně za košík asi 150,- Kč.

Moje náklady na tu smaženičku byly:

benzín cca 300,- Kč,

300,- Kč za cesty busem,

+ 13 hodin času.

     Našlapaných 20km nepočítám, ty posloužily ku zdraví.

      Tu noc jsem spal skutečně tvrdě.

JARDA

Jardo, : Sidon

pro tento případ já mám magnetickou krabičku, ve které mám náhradní klíče a ještě jeden klíč, který je jenom na odemčení dveří u auta, mám v peněžence, kterou si dostatečně hlídám. Ale může se stát cokoliv a člověk je někdy i tak, přes veškerou opatrnost zaskočen.

Nevím, jestli ještě existuje taková služba, jako kdysi býval "žlutý anděl", ta potom v takových situacích může pomoct, ale musí se za to platit nějaký roční poplatek. Člověk to nejvíc ocení, až když to nutně potřebuje.

Inu, opatrnost matka moudrosti, ale prý to není pravda, neboť, kdyby byla opatrná, nestala by se matkou...

červenec 14, 2015 23:49

Jardo, : deeres

alespoň jsi věděl, kde to auto máš. Já tak jednou na šumpersku potkala dva zoufalce, kteří měli bundy i trika plná hřibů. Jenže, když se nabažili sbírání, najednou nevěděli, kde jsou. Já to sice věděla,když jsem je potkala, ale vylámat z nich, kde že si asi nechali své auto, tak to byla fuška.

červenec 15, 2015 08:49

... : mia I

tohle je fakt pech

červenec 15, 2015 13:07