Půjde Čeněk do školky? Tak to je otázka za deset milionů. Původně jsem tak nějak předpokládal, že ve třech letech Čeněk automaticky přejde z režimu "konstantního vysírání fotra" do mnohem veselejšího režimu "konstantního vysírání učitelky ve školce" a že já budu moct navázat tam, kde jsem před jeho narozením skončil. Tedy doma na kavalci bez práce a budoucnosti.
To jsem se však zmýlil. Abnormální promiskuita a sexuální chování naší generace mělo za následek, že je očividně příliš dětí. Tedy více, než běžné školky zvládnout pojmout. Velmi tedy tímto děkuji svým nadrženým vrstevníkům a věřte, že pokud mi kvůli vám Čeňka do školky nevezmou, tak vám to spočítám. A je mi úplně jedno, že se někdo osočí s tím, že já jsem taktéž nadržený vrstevník. To totiž není pravda.
Od té doby, co se Čeněk narodil, jsem byl nadržený pouze jednou a to, když Čeněk usnul v šest večer a ráno spal do osmi. To jediné mě totiž dokáže rozrajcovat. Když se vyspím.
No a tím pádem bude umístění Čeňka do školky větší problém, než jsem si myslel. Respektive já jsem předpokládal, že to žádný problém nebude. Měl jsem za to, že v den, kdy si Čeněk sfoukne (a nebo s nimi podpálí byt) ty svoje tři svíčky na dortu, zazvoní u nás několik zřízenců z nejbližší školky, Čeněk dostane přes rameno látkový uzlíček, kde bude mít jedny slipy, ponožky a pana Pandu, tklivě nám udělá pápá a pánové si ho na valníku taženém voly odvezou do školky. Napořád.
Ono to ale takhle nefunguje. Za prvé si musíte do školky podat přihlášku a za druhé vám dítě do školky beztak nejspíš nevezmou. A když jo, tak pro něj nikdo s valníkem nepřijede (pokud tedy vaše dítě netrpí nadměrnou dětskou obezitou).
Co jsem pochopil, tak systém příjímacího řízení na školky je dvoukolový. V prvním kole se hlásí děti, které na začátku školního roku dosáhnou věku tří let. Tito protěžovaní mazánci mají účast ve školce takřka jistou. No a potom je tu druhé kolo pro nás chudáky, kteří, nevěda, jak to ve skutečném světě chodí, počali dítě v tak nešikovné době, že se jim narodilo tak blbě, že na začátku školního roku mu budou dva roky a tří let dosáhne až někdy v jeho průběhu. Nejlépe uprostřed.
Takové špatně narozené dítě je otloukánek školkovského systému, kdy kdokoliv, kdo dosáhl tří let, jde automaticky ve frontě na školku před něho. Já se ptám, je tohle spravedlnost? Abych šel tomu štěstíčku tak trošku naproti podal jsem Čeňkovi hned tři přihlášky do tří školek.
V první školce jsem tomu hodně věřil, protože jsem měl posichrovanou protekci. Jedna z tamních učitelek mě kdysi učila renesanční tance (ano, chodil jsem na renesanční tance. Není divu, že jsem to dotáhl až na mateřskou dovolenou), takže jsem se na ní ihned začal odvolávat. Paní náborářka mi oznámila, že dotyčná osoba již ve školce nepracuje, protože chodila do práce opilá a kradla dětem bundy.
Z reakce paní náborářky jasně vyznělo, že tento typ protekce mi bude naopak na obtíž. Snažil jsem se to zahrát do autu změnou tématu, takže jsem začal koktat a huhlat něco o tom, že venku prší, i když svítilo sluníčko, ale všimnul jsem si, že připsala ke kolonce k Čeňkovi červený puntík, takže tady to můžeme rovnou zabalit.
Ve druhé školce to už vypadalo lépe. Náborářka oznámila, že Čeněk je roztomilý (tedy to začalo dobře) a pak mi dala přihlášku. Potvrdila mi, že mají volných posledních pět míst a přednost mají ty děti, jejichž sourozenci už tuto školku navštěvují. To jsem byl zaskočen a v návalu paniky jsem paní oznámil, že má sestra sem chodí a tím pádem má Čeněk nárok na přednostní odbavení.
Touto naprosto irelevantní a zbytečnou jasnou lží jsem přijímací pohovor zazdil. Paní pouze nevěřícně zvedla jedno obočí, zapsala si jméno, které jsem nahlásil, a bez pozdravu odešla. Naštěstí jsem zachoval tolik kuráže a duchapřítomnosti, že jsem paní nahlásil jiné jméno. Tedy máme šanci. Po druhé s ním sem naběhne Nataša a Čenkovi nalepím knírek, aby ho paní nepoznala. Ono to půjde.
No a nakonec třetí školka. Tato školka byla nejprestižnější, jelikož měla své vlastní internetové stránky a na zdi z venku měla křídou nakreslenou vagínu.
Tady jsem se zařekl, že budu už raději držet hubu. Paní náborářka nás opět vítala s úsměvem a znovu se nechala slyšet, že je Čeněk roztomilý (až jim ho sem šoupnu, tak ona tu roztomilost po pár hodinách přehodnotí). Potvrdil jsem jí, že syn je roztomilé zlatíčko.
Paní mi trpělivě vysvětlovala všechno, co už jsem slyšel před tím. Tedy, že mají několik málo míst a starší děti a děti se sourozenci, kteří již ve školce působí, mají přednost. Tedy nezbývá než doufat, že se třeba zadaří a nějaké protekční dítě odebere rodičům Bernevernet (tedy za předpokladu, že tento pojede s rodiči na výlet do Norska) a nebo se odstěhuje. To je ale hodně chabé stéblo, za které se coby tonoucí chystám chytat.
Během vysvětlování paní zaměřila svou pozornost na Čeňka, který se nezvykle kroutil a prohodila: "Nepotřebuje chlapeček čůrat? Klidně si může u nás skočit na záchod". "Ale kdepak paní, on byl čůrat před chvilkou doma" odvětil jsem mazaně. To, že Čeněk má prodojenou plínku a na záchod nebo na nočník ho nikdo nedostane, to jsem samozřejmě zatajil, jelikož by to jeho šance na přijetí zřejmě zhatilo.
Pokud bude Čeněk umístěn do školky, je potřeba na nočníkových dovednostech opravdu zamakat, protože to v tomto ohledu s ním jde z kopce. Začátek byl nadějný. Následně měl několik slabších momentů a průměrných výkonů a nyní už na nočník odmítá. Je třeba si objektivně přiznat, že Čeněk již svého vrcholu dosáhl a nyní stagnuje.
Nicméně toto paní náborářka nevěděla a do případného přijetí se to nedozví. To je základ. Tutlat.
Co už se ale nedalo moc ututlat bylo, že se mi Čeněk vytrhnul z ruky, převrhnul vztekle z nudy květináč a vyběhl na hřiště, kde zcizil hrabičky a začal mlátit děti ze školky. Perfektní. "Ty děti, viďte? Jsou to šikulové", prohodil jsem bez většího očekávání směrem k paní náborářce a pomalu se smiřoval s tím, že Čeněk tu právě dostudoval. Paní náborářka mě pobídla, ať si dítě okamžitě zpacifikuju a zabouchla dveřmi. Takže i sem bude muset jít příště s Čeňkem Nataša a znovu všechny ošálíme, když Čeněk bude mít knírek.
DOMINIK LANDSMAN
