Již nesčetněkrát jsem se o tom zmiňoval a i nadále na to budu upozorňovat, aby to náhodou někdo nepřehlédnul a aby se o tom vědělo. Jsem prostě báječný otec. Vedle základních funkcí, které nabízím ve svém aktuálním režimu rodičovství, jako je nakrmit dítě, napojit dítě, přebalit dítě a nezabít dítě, taktéž disponuju nad rámec svých povinností i funkcí "pobavit dítě". Je to tak. Já bych se totiž rozdal. Dle mého názoru jsem po právu vzorem všem otcům. Vždyť já ve svém volném čase hraju s Čeňkem různé hry, aby ten malý Satan z toho života, na rozdíl ode mě, taky něco měl. Klidně bych mohl celý den ležet na gauči a sledovat, jak můj syn duševně strádá během okusování zdi a točení se do kolečka, ale já takový nejsem. Já nejsem líný se zvednout a jít si s klukem zahrát nějakou tu hru. Pro ilustraci přikládám výčet těch nejzásadnějších her, které hrajeme:
Kde je Čeněk?
Velice populární a notoricky známá hra, která neminula ani naší rodinu. Celý koncept této zábavy spočívá v tom, že Čeněk si zakryje rukama oči a začne se natěšeně smát. Já se pak zeptám: "Kde je Čeněk?" a on se zakrytýma očima odpoví: "Pa". To znamená, že je pryč. Nabízí se patrně otázka, za jakého slaboduchého idiota mě to dítě má, když si myslí, že celou dobu nevím, že sedí přede mnou a nahlas se směje. Navíc Čeněk během této náročné hry podvádí, protože mě sleduje skrz prsty. Já jsem velkorysý a dělám, že ho opravdu nevidím. Chvíli lamentuju rukama a ptám se pořád dokola, kde je Čeněk. Po nějaké chvíli si Čeněk s velkou pompou sundá ruce z očí a já musím dělat děsně překvapeného.
Tato hra nemá vítěze. Pouze poraženého a tím jsem já. Hra "kde je Čeněk" totiž nemá žádná pevná pravidla a hlavně není jasné, kdy má skončit, protože, jakmile je Čeněk odhalen, ihned se opět schová, a to pak musím znovu pořád dokola nahlas pokládat otázku, kdeže ten Čeněk je. Většinou tato hra trvá i několik desítek minut a končívá rozepří, kdy prostě vstanu a odejdu, zatímco Čeněk řve a chce si něco udělat. Ublížit si.
Na schovávanou
Opět klasická hra, lehce poupravená, aby ji zvládlo i dítě do dvou let. Odnesu Čeňka do pokojíčku, kde ho zanechám, a jdu se do obýváku koukat na televizi. Čeněk chvilku vyluzuje z pokojíčku zvuky, načež je slyšet pomalu se přibližující ťapání a následný výkřik radosti, kdy ukazuje na mě, jak jsem poctivě schován na gauči a sleduju televizi (ve víkendové verzi hry i popíjím pivo). Jakmile jsem nalezen, beru Čeňka a opět ho odnáším do pokojíčku na další kolo hry.
Celý scénář se posléze opět opakuje s tím, že postupně se snižuje razance a procítěnost radostného výkřiku. Přeci jenom, když mě Čeněk už po padesáté nalezne na tom samém místě, to nadšení již není takové. Nicméně v tom případě mám eso v rukávu. Odnesu Čeňka do pokojíčku a jdu na záchod. Tam se v klidu prospím. Kluk bude zatím běhat po bytě a pokoušet se mě najít. Všichni jsou spokojeni.
Míčové hry
Míčové hry jako fotbal, házení nebo bouchání do míče jsou nejen skvělou zábavou, ale dítě taktéž rozvíjí. Míčové hry v podání Čeňka končí však záhy, kdy ztratí nebo rozbije míč. Jednou v průběhu míčové hry dokonce Čeněk narval balonek smetákem do záchodu, čímž ho ucpal.
Šátkový tanec
Tuto bohulibou hru Čeněk šlohnul z kurzu cvičení s miminama. Hra spočívá v tom, že vyrabuje Nataše šuplík se šátkama, tyto roztahá po bytě. Většinou se Čeněk natolik rozjede, že posléze roztahá po bytě i kapesníčky a rozpatlá po zdi zbytek jogurtu, který vezme z koše.
Puzzle
Klasické puzzle by Čeněk sežral a nebo se s nima pořezal (on by to dokázal), proto pracujeme výhradně s velkými pěnovými puzzly, které má v pokojíčku složené na podlaze. Krok číslo jedna je puzzle rozervat. Krok číslo dva je, že je táta opět složí. Krok číslo tři je tyto puzzle znovu rozervat. Kroč číslo čtyři je, jak jinak, že táta puzzle znovu složí. Kroků této hry je nekonečně mnoho a hra proto končí tehdy, kdy se naseru a puzzle vztekle naházím do skříně a zamknu je tam. Čeněk pak řve.
Slovní fotbal
Čeněk umí asi deset slov a to navíc s pochybnou výslovností. Navíc příliš nechápe pravidla hry. Během hry je nesoustředěný, často odbíhá a vrací se pak s různými více či méně bezpečnými předměty v ruce, je drzý, řve nebo se naopak nahlas směje. I přesto jsem natolik ztrhaný, ospalý, unavený a inteligenčně vyprahlý, že Čeněk vyhrává častěji než já.
Opičí dráha
Příjemná a oddechová kratochvíle. Čeněk musí proběhnout z pokojíčku přes rozházený oblečení, dále potom musí podlézt vyvrácená dvířka od skříňky, prošlápnout nablito v rohu, cestou narazit do zdi a řvát. Dále potom musí proběhnout napříč celou pracovnou, kde nesmí zapomenout vyrvat kabel od notebooku ze zásuvky (pokud zapomene, dostává trestné minuty), tento v běhu tahat za sebou, dokud nestrhne notebook ze stolu. V předsíni pak musí zvládnout slalom mezi kusy rozbitého talíře, následuje let plavmo přes převrženou vázu a v kuchyni musí servat ubrus ze stolu a rozbít slánku. Celou dobu musí navíc ignorovat můj řev: "stůj, ty malej sígře".
Slepá bába
To je docela legrace. To mě i baví. Zavážu Čeňkovi oči šátkem a on pak naráží do věcí. Asi to není úplně to nejvíc rodičovský, co existuje, a svým způsobem to ze mě dělá špatného fotra, který se kochá utrpením svého syna, ale občas tohle potřebuju. Slepou bábu mám nejraději ráno poté, co vstává dítě ve tři. To je pak pro mě taková malá satisfakce.
Stolní hry
Nejsem si jistý, ale patrně je na stolní hry ještě brzo. Z Člověče nezlob záhadně zmizely figurky, u monopolů postrádám žehličku a pexeso je rozžvýkané. Jediná stolní hra, která zakotvila v našem herním repertoáru a ke které se často a rádi vracíme je, že Čeněk vyleze na stůl, postaví se, skočí, rozbije si hubu a pak řve.
Skákání
Podobné jako u stolní hry skákání ze stolu. Tato hra je však za mé soustavné asistence a probíhá na posteli. Čeněk zahlásí "kaka", což znamená, že hra na skákaní právě začíná. Vezmu proto peřiny a položím je na jednu stranu vedle postele, aby do nich Čeněk mohl bezpečně skočit. Ten se postaví doprostřed postele, rozcvičí se, odpočítá si to a nakonec se s křikem rozeběhne. Bývá pravidlem, že se rozběhne na opačnou stranu, než kde jsou peřiny, takže mazácky skáče bez jištění. Většinou hra končí hned v prvním kole, protože malý skokan si udělá bebí, které táta musí pofoukat, posléze ho táta dokonce musí pochovat a nakonec za soustavného hrození prstíčkem směrem k posteli a výhružném zvolání "ty ty ty" ho odnáším do pokojíčku, kde již na něj čeká opičí dráha.
Na kreténa
Má úplně nejoblíbenější hra. Je docela jednoduchá. Stačí zbouchnout partnerku, posléze se nechat vyhodit z práce a nakonec jít na rodičovskou dovolenou.
