Mám k tomu totiž všechny předpoklady. Jelikož příkladně dbám na své zdraví, chodím poctivě každý půlrok ke své paní zubní doktorce. No, a když se mi něco nepozdává i mezi těmi dvěma půlroky, nelením a štandopéde se objednám k prohlídce. Tak nějak jsem nabyla dojmu, že se mi něco děje s pravou horní pětkou...

 

 

 

 

 

 

 

     Proto jsem se sotva tři měsíce po pravidelné preventivní prohlídce vnutila paní doktorce do křesla. Ta mi dala za pravdu, že plomba si žádá v onom podezřelém zoubku výměnu. Jelikož jsem trochu posera, radši si nechám šoupnout injekci a potom si může paní doktorka vrtat v chrupu, co hrdlo ráčí. Plomba byla řádně vyměněna, poplatek po mém připomenutí zaplacen a kromě ztuhlé půlky tváře a pokleslého pravého koutku jsem byla jako znovuzrozená.

 

     Jelikož mezi mnou a paní doktorkou, troufám si tvrdit, panuje letité přátelství, svěřila jsem se jí, že hodlám využít nabyté volnosti a nezapojit se hned do pracovního procesu. Hodlám si nechat vystavit nový pas. Paní doktorka lehce zrozpačitěla. Upozornila mě na nezvratný fakt, že mám papulu nakřivo a že na pas potřebuju fotku. Abych to radši promyslela a případně odložila na dobu, kdy přestanou působit opiáty, a pusa se mi srovná.

 

     Jenže pro nový pas hovořila jasná fakta: jednak jsem to měla ze Štěpánské, kde má ordinaci paní doktorka, do Biskupské, kde vyrábějí nové pasy, coby kamenem dohodil, jednak se mi nenaskytne hned tak příležitost odejít v pracovní době, jelikož jsem pracovníkem prakticky nepostradatelným. Aspoň doufám.

 

     Na úřadě jsem paní úřednici svěřila, že mám pusu šejdrem a půl tváře zcela strnulé. Ta na mě koukla odborným zrakem a odtušila, že to nebude tak vadit, jelikož na fotce do pasu se nesmíte usmívat, musíte se naopak tvářit přísně. Zkontrolovala jsem svůj vzhled v zrcadle, ručně si narovnala pusu a tvářila se přísně. Paní úřednice byla s výsledkem spokojená.

 

     „Tak, teď vám vezmu otisk pravého ukazováčku a je to,“ oznámila mi a strčila přede mě snímací přístroj na otisky. Strčila jsem tam požadovaný prst, a nic. Paní prohlásila, že mi nejde otisk sejmout, ať si zašudlám prstem po čele, že potřebuje trochu promazat nebo co. Poslušně jsem zašudlala po zcela suchém čele, přiložila na přístroj, a nic. Postupně jsem musela přiložit palec, pak ostatní prsty pravé a posléze i levé ruky. Nic. Můj pas bude bez otisků prstů.

 

     „No jo, vy máte upracované ruce,“ vysvětlila mi paní úřednice. Jo! To je ono! Musím hned manželovi říct, že mám upracované ruce a že to mám úředně potvrzeno! Tak upracované, že mi nejdou sejmout otisky prstů.

 

     Co by za to nějaký bankovní lupič, či jiný zlosyn, dal! Odedneška vím, že můžu klíďo píďo provádět nekalou činnost a na otisky mě nedostanou. Jen nevím, jestli mě rovnou nezatknou, až uvidí v daleké cizině můj pas, na kterém se tvářím jak semetrika a přečtou si poznámku, že této osobě nelze sejmout otisky prstů.

 

      Včera jsem zjistila, že i můj občanský průkaz potřebuje výměnu…

 

VIP bloger,  lidovky.cz