Když přišli piloti společnosti Air Canada, Robert Pearson a Maurice Quintal, 23. července roku 1983 v Montrealu do práce, zjistili, že na jejich tehdy zcela novém a supermoderním boeingu 767-200, registrovaném jako C-GAUN, nefunguje počítač, který ukazuje množství paliva v nádržích.
Zvolili tedy starou dobrou metodu - vypočítali vše ručně, natankovali a vydali se s jen částečně zaplněným letadlem, ve kterém bylo pouze 66 cestujících a 6 letušek, na cestu do Edmontonu...
Co ale kapitán Pearson ani první důstojník Quintal netušili, byla skutečnost, že díky právě probíhajícímu přechodu na metrický systém, nedostatečnému výcviku pozemního personálu a řadě nedorozumění mezi nimi a dalšími zaměstnanci nemají na palubě 22 300 kilogramů paliva, ale 22 300 LIBER paliva. Tedy necelou polovinu... Let probíhal normálně až na hranice s provincii Manitoba, kde piloti uslyšeli první varovný signál. Vysadilo jedno z palivových čerpadel. Piloti ho tedy vypnuli a pokračovali v letu. Když po několika vteřinách přestalo pracovat další čerpadlo, rozhodli se změnit kurz a přistát na nejbližším letišti, tedy ve Winnipegu.
Ve chvíli, kdy k tomu dostali z řídící věže povolení, vysadil levý motor... Zatímco se první důstojník snažil motor znovu nastartovat, připravoval se kapitán na nouzové přistání s jedním motorem. Ozval se však další varovný signál a rozsvítila se kontrolka „all engines out“. A tak se stalo, že kapitán Bob Pearson seděl ve výšce 11 000 metrů za řízením největšího kluzáku na světě.
Bez elektrické energie z motoru zhasly všechny obrazovky na palubě. Fungovalo jen několik základních přístrojů, napájených z baterií. Na několik vteřin zcela vypnuly i hydraulické systémy, nutné k řízení letadla. Konstruktéři naštěstí s takovou možnosti počítali a vybavili Boeing 767 nouzovou turbínou, napojenou na hydraulickou pumpu, která se automaticky vysunula z trupu, roztočila se náporem vzduchu a začala pohánět alespoň základní systémy. Tedy výškovku, směrovku a ailerons (křidélka). Vztlakové klapky, vzduchové brzdy ani vysunování podvozku bohužel nikoliv.
Zatímco kapitán pokračoval v řízení letadla, hledal první důstojník horečně v příručce příslušnou proceduru pro nouzové přistání bez motoru. Jediné co zjistil, bylo, že tam o něčem takovém není ani slovo, protože s takovou možnosti nikdo nepočítal! Kapitán Bob Pearson byl naštěstí zkušený pilot větroňů a tak upravil rychlost letu na to, co považoval v dané situaci za nejvhodnější. Tedy 410 km za hodinu, což je zhruba polovina cestovní rychlosti. První důstojník zatím rychle vypočítal, že jejich Boeing klesá poměrem zhruba 12:1 a že z místa, kde jsou, do Winnipegu jednoduše nedoletí. Oba piloti se tedy rychle rozhodli přistát na opuštěném letišti v malém městečku Gimli.
Gimli má asi 1600 obyvatel, leží na břehu jezera Winnipeg a bylo kdysi založeno imigranty z Islandu. Vojenská letecká základna, na které první důstojník Quintal coby vojenský pilot kdysi sloužil, byla zrušena v roce 1970. Co piloti netušili, bylo, že se z runwaye, na které se chystají přistát, stalo během let automobilové závodiště, a že na něm zrovna ten den probíhají závody dragsterů.
Letušky, které si podle svědectví pasažérů počínaly neobyčejně profesionálně a chladnokrevně, připravily cestující na nouzové přistání a pak se samy připoutaly. Když se letadlo přiblížilo k bývalému letišti, pokusili se piloti vysunout podvozek. Obě hlavní podvozková kola se naštěstí i bez hydrauliky vysunula vlastní vahou a uzamkla. Podvozek na přídi se ale vysunul jen do poloviny...
Kapitán také ke své hrůze zjistil, že se snižující se rychlostí před přistáním klesají i otáčky nouzové turbíny a letadlo se dá hůře a hůře ovládat. Největším problémem byla ale příliš velká výška. Příliš velká pro přistání na začátku runwaye, příliš malá na okruh. Díky nemožnosti použít vztlakové klapky a vzduchové brzdy zůstala kapitánovi jediná možnost. Pokusit se o takzvaný side slip. To je manévr, který používají jen piloti malých sportovních letadel a větroňů.
Bob Pearson naklonil pomoci aileronu svůj boeing prudce doleva, jako by chtěl zatáčet. Ale zároveň šlápl na pedál kormidla doprava. Doleva nakloněné letadlo tedy pokračovalo v letu rovně, ale jakoby bokem. Tím pádem se značně porušily jeho aerodynamické vlastnosti a letadlo ztrácelo prudce výšku. Cestující na právě straně byli celkem v pohodě, protože viděli jen modré nebe. Pasažérům na levé straně se naopak naskytl nepříliš příjemný pohled dopředu na přistávací dráhu, ke které se jejich letadlo řítilo zdánlivě volným pádem.
Někteří proto začali hlasitě křičet hrůzou.
Runway byla naštěstí volná, protože závody skončily a závodníci i diváci se bavili, opékali maso a popíjeli pivo. Tedy - úplně volná nebyla. Byli na ní dva malí kluci na kolech, kteří si tiše se blížícího obrovského letadla všimli jako první. Bohužel, místo toho, aby jednoduše vypadli na stranu, propadli panice a snažili se letadlu ujet.
Kapitán těsně před přistáním letadlo srovnal a dvě hlavní podvozková kola dosedla na runway. Přední kolo se naproti tomu okamžitě zasunulo do trupu a čumák letadla narazil na beton s hlukem, který piloti později přirovnali k výstřelu z brokovnice. Kapitán Pearson neměl k dispozici zpětný tah motoru, proto brzdil tak prudce, že dvě z osmi pneumatik explodovaly. Předek letadla zároveň drhnul i o svodidlo, které tam bylo instalováno kvůli závodům.
Díky tomu se povedlo letadlo zastavit asi 100 metrů od obou kluků.
Protože z přídě letadla stoupal hustý dým, byla nařízena okamžitá evakuace. Boeing ležel čumákem na zemi, takže oba piloti i cestující v přední části šli po nafukovacích skluzavkách, které ležely téměř vodorovně, po svých, zatímco skluzavky v zadní části byly příliš strmé a u deseti cestujících, kteří po nich sjížděli, došlo k lehkým zraněním. Hlavně výronům končetin a odřeninám. Možnému požáru zabránili pořadatelé závodu s hasicími přístroji a drama bylo u konce.
Společnost Air Canada se napřed snažila dávat vinu pilotům a tak byl kapitán Pearson potrestán zákazem létání na šest měsíců a první důstojník Quintal zákazem na dva týdny. Oba se ale úspěšně odvolali a tak se brzy setkali na palubě boeingu 767 znovu. K jejich úžasu to byl jejich starý známý, opravený C-GAUN, mezi zaměstnanci i leteckými fandy už tehdy přezdívaný Gimli Glider, neboli kluzák z Gimli.
Výsledky vyšetřování daly hlavní vinu vedení společnosti Air Canada pro nedostatečný výcvik personálu, především kvůli odfláknutému přechodu na metrický systém. Oba piloti byli v roce 1985 odměněni mezinárodní leteckou organizací FAI diplomem za „Outstanding airmanship“ (vynikající pilotáž). Maurice Quintal byl v roce 89 povýšen na kapitána, kapitán Pearson odešel v roce 1993 do důchodu. Na nedávném setkání posádky a pasažérů po třiceti letech se vyjádřil, že chce být jednou pochován v Gimli.
Boeing 767, registrovaný jako C-GAUN, se vydal na svůj poslední let na vrakoviště letadel v Mohavske poušti 1. ledna 2008. Na palubě byli jako čestní hosté i oba kapitáni a tři z původních šesti letušek. Letadlo je pořád letuschopné a na poslední aukci bylo k maní za 3 milióny. Žádný zájemce?
A třešnička na dortu na závěr - celou situaci se pokusilo na leteckém trenažéru Air Canada ve Vancouveru zopakovat několik zkušených pilotů. Všichni do jednoho svá letadla při přistání virtuálně rozbili na kusy.
Jako zdroj jsem použil Wikipedii a pořad kanadské televize o leteckých katastrofách zvaný Mayday.
Pokud jsem některé anglické termíny špatně přeložil, omlouvám se.
MIKIN
Létat jsem začal až v Kanadě.
Zkracena verze toho poradu (7:30 min) je zde:
https://www.youtube.com/watch?v=4yvUi7OAOL4
Stoji za shlednuti !
Me ten pribeh pripada vylozene krasnej….
S úctou smekám před posádkou Gimli Glideru.
Mikinovi děkuji za hezký, i pro laiky srozumitelně podaný příběh.
Chybí zkušenosti a rozvaha.
V každým případě bych hned někam letěl, podobný seriály nemaj šanci ve mně vyvolat ani náznak strachu z lítání, i kdybych je viděl 1000x :-). Tak snad někdy ještě někam poletím...
Ten trend pilotu - techniku o kterych pise Vlk a Krakonos a kteri vlastne neumi letat je malinko strasidelny. Koluje o tom na internetu clanek o pilotech "strojnicich". Myslim, ze byl i tady na Kudlance. Co vim z konverzaci s piloty, tak aspon tady v Kanade se vetsina pilotu rekrutuje z byvalych vojaku, kteri toho maji naletano mnohem vic, nez si muze normalni smrtelnik dovolit. A ti museli na malych letadlech alespon zacit. Ja se o karieru pilota sveho casu zajimal a pochopil jsem, ze bych jako UL pilot nemel sanci ani kdybych si tu commercial licence zaplatil a udelal. Mozna jo, ale to by me muselo byt znovu 20…..
Příští život to jistí, jestli se nenarodím do doby plně automatizovanýho bezpilotního lítání. Ja si ted po par dnech pustil televizi, a hadej co zrovna davali na Discovery Channel ? Tak jsem si v 10 rano otevrel pivo a podival se na Gimli Glider jeste jednou…..
