FOTŘÍK - 43 |
Středa, 23 červenec 2014 | |
![]() Za tu dobu, co jsem na mateřské, se mé IQ pomalu blíží úrovni středně pokročilého paviána a není vyloučeno, že za pár měsíců tuto hranici překonám a bude mě čekat intelekt nemocné gorily.Smutné bude, až opustím i ty lidoopy a svou inteligencí navštívím svět vačnatců. Známky upadajícího myšlení jsou den ode dne čím dál tím víc patrné. Onehdá jsem si k vaření večeře musel přibrat kalkulačku, abych zjistil, kolik dvoudecilitrových skleniček je potřeba k dosažení litru vody. Nakonec jsem to beztak spočítal špatně a palačinky jsme museli povečeřet z hrníčků, jelikož jsem se s vodou až příliš rozvášnil a po nalití "těsta" na pánev se toto místo smažení začalo vařit. Po kvalitní večeři jsem se dozvěděl, že do palačinek se nedává voda, nýbrž mléko, takže množství vody nebylo relevantní. Ono se v podstatě není čemu divit. Starání se o dítě není nic, co by stimulovalo inteligenci. Stačí být o pár bodů iq před ním, abyste byli o fous chytřejší, a tedy dokázali vyhodnotit různé situace o něco lépe. Když vidím Čeňka, jak olizuje zeď a přitom se mlátí pěstičkou do hlavy, musím uznat, že být o pár bodů iq před ním napřed není zas takový problém, ale není nasnadě usnout na vavřínech. Podle očividné stagnace budu zeď olizovat někdy na podzim a v zimě už mě bude muset Nataša přebalovat. Nejen spánkový deficit a stejné triviální pravidelné denní úkony můžou za můj stav. Taktéž nedostatek sociálního začlenění a hlavně komunikačních podnětů mají svůj díl viny. Veškerá moje komunikace se scvrkla na deset vět, které používám a které mi k životu stačí. Je to možná smutné, ale následující věty jsou vše, co za den vyslovím: 1. "Čeňku, ne, nesmíš"
2. "Nech si piňďu"
3. "Udělej….."
4. "Jak dělá…?"
5. "Dáš si bum bum"?
6. "Dáme hamu papu" - Krmení Čeňka je jedna veliká honička. Pokaždé, když jdeme dávat hamu papu, Čeněk zdrhá, jelikož se mu nelíbí sezení v židličce. Ale protože má Čeněk malý nožičky a utíká asi tak rychle, jako když já po dvou hodinách spánku plameně diskutuju s Natašou na libovolné téma (tedy pomalu, nejistě a často se zadrhává), je jeho odchycení a následné umístění do židličky dílem okamžiku. 7. "Čeňku hezky spinkej"
8. "Tak už kurva chrápej"
9. "Tak a teď už je to tvůj problém"
10. "Takže dneska zase nic nebude?"
A bonusová věta: "Kristovo noho, ty jsi posranej až na zádech"
x x x S těmito větami jsem se naučil žít a víc už k tomu životu nepotřebuju. Dokonce už pomalu toho ani víc říct neumím. Nedávno u nás byl elektrikář opravovat nefungující osvětlení v koupelně, za jehož nefunkčnost dozajista může Čeněk. Když přišel, nabídl jsem mu, jestli si nedá bum bum. Při odchodu jsem mu ukázal, jak dělá pejsek a pak jsem mu ještě udělal pápá. Ve dveřích jsem mu zaplatil (určitě mě natáhl, ale neměl jsem dostatečné dovednosti na to spočítat, jestli jsem mu dal správnou bankovku). Když vypadnul, velmi jsem si oddechnul, že během oprav si nešáhl byť i omylem tam, kam neměl, jelikož potom bych mu musel říct: "nech si toho piňďu" a to by pak bylo divný. Komentáře |