Náhoda tomu chtěla, že jsem při svém slídění našel i její deníček. Se zálibou jsem ho celý přečetl, provedl pár poznámek a opravil jsem jí pravopis (patrně trochu neprozřetelně, protože, až si ho někdy bude pročítat a zjistí, že má ve svém textu opravené hrubky cizím rukopisem, které jsou navíc zvýrazněné červenou fixou a na konci každé kapitoly je udělené slovní známkování, pojme podezření).
Taktéž stojí za zmínku, že Nataša možná i počítala s tím, že ho někdy v budoucnu objevím a proto mi v něm změnila jméno. V Natašinině deníčku se jmenuju Olda. Otázkou je, zda mě má za takovýho blbce, že nepoznám, že se jedná o mě a nebo, jestli se tady nevyskytuje osoba se jménem Olda, která mi tak trochu leze do zelí.
Každopádně přikládám krátký úryvek z běžného dne Nataši.
04:00 - Venku je ještě tma a Čeněk se na mě kouká z postýlky a něco žvatlá. Je to vtipný. Dokonce se svýmu žvatlání směje. Je to tak roztomilé. Vzbudím Oldu, ať se s ním jde pomazlit a já půjdu zase spát.
04:10 - Olda vůbec nejde vzbudit. To má z toho žehlení do dvou do rána. Kdyby místo hodinový koupele radši žehlil a trochu sebou i hodil, mohl mít o půlnoci vyžehleno a klidně by pak stihnul i vytřít chodbu.
04:20 - Čeněk už nežvatlá, ale vříská a lomcuje s postýlkou. Zkopávám Oldu z postele, ať s tím něco dělá a já můžu dál spát. Za tři hodiny jdu pracovat, tak ať se to netáhlo kouká starat o syna.
04:25 - Olda se zmateně motá po místnost a ze setrvačnosti bere do rukou žehličku. Musela jsem ho okřiknout, že teď se žehlit nebude, že je potřeba ukonejšit dítě. Je to strašný s těma chlapama. Olda nakonec odložil žehličku, dopotácel se k postýlce, usmál se a omdlel. Co je tohle za chlapa?
04:30 - Musela jsem Oldu proplesknout, aby se vzpamatoval a šel nakrmit dítě. Kvůli tomu jsem vylezla z postele a teď jsem silně rozladěná. Odcházím zpět do pelechu a ať je tady klid, jinak všichni uvidíte.
05:00 - Čeněk řve. Proč Čeněk řve? Už jsem spala. Co s ním ten Olda dělá? Ten blbec usnul v půlce zlomenej o postýlku a Čeněk tady chodí po místnosti, řve a lomí rukama. To je fakt materiál.
05:05 - Jdu nakrmit Čeňka, jelikož jsem Oldu seřvala a teď musí za trest klečet v koutě a přemýšlet, co udělal. Co si neudělám sama, to nemám. Jakmile nakrmím dítě, převezme ho Olda a já se zkusím ještě trochu prospat.
05:10 - Čeněk je nakrmenej, spokojenej, ale začal nám nějak zavánět. Je posranej. Tak na tohle já kašlu. Povolávám Oldu z kouta, ať sjedná nápravu, a já jdu spát.
06:30 - Probouzí mě tiché naříkání, které vychází z postýlky. Čeněk hledá dudáka. Je to takové malé neštěstí. Kde je vůbec Olda? Olda usnul vkleče v koutě opřenej o zeď. On se tam fakt vrátil. Ten chlap je úplně zlomenej. Dávám Čeňkovi erární dudák z šuplíku a ten je opět spokojený. Vypadá to, že znovu usne. No nic, už spát nepůjdu. Skočím do koupelny něco se sebou udělat.
06:45 - No to je fakt pecka. Hledám krém na pleť a zjišťuju, že je rozdělanej na zemi za hajzlem a z půlky rozpatlanej po zdech. Co tady ty dva vyváděli? Olda má nakázáno, aby sem Čeňka nepouštěl. Tady je vidět, že se mu to celý bortí přímo pod rukama. Bůhví, co se doma děje, když tu nejsem. Namažu si ksicht krémem ze zdi a ještě se učešu hřebenem.
06:46 - Hřeben je poblitej. Proč?
06:55 - Má ranní seance v koupelně za účelem sebezkrášlení se pomalu ale jistě bortí. Někdo (Čeněk) mi ukousnul kus rtěnky, odličovací tampony jsem našla v nádržce od záchoda a řasenka má vyškubaný štětinky. Tak a dost. Koupím zámek a koupelnu budu ráno zamykat a odemknu jí, až přijdu. Olda bude chodit na záchod na kýbl, který mu nechám na chodbě, a zuby si bude čistit ve dřezu. Já mám jenom jedny nervy.
07:10 - Kašlu na to, to se fakt nedá. Obličej jsem si musela vyčistit hajzlpapírem a pak jsem si namazala rty indulonou, jelikož ani ten jelení lůj nemůžu najít. Bůhví, kde je mu konec. Radši vyrazím do práce.
07:30 - Domácnost je již v plném proudu. Čeněk sedí ve stoličce a zadává Oldovi různé úkoly, které když nesplní, potrestá ho řevem. Rozloučím se s Čeňkem a Oldou a odcházím. Jakmile za sebou zabouchnu dveře, ozve se z bytu pronikavý řev. Čeněk si uvědomil, že máma odešla a on zkejsnul doma s tátou. Přiznám se, že pokaždé, když odcházím, mívám obavy, zda až přijdu, najdu je oba živé.
09:30 - V práci nuda. Už hodinu hraju solitaire a ještě jsem ani jednou nevyhrála. Je čas na kontrolní telefonát domů. Mám podezření, že Olda šoupnul Čeňka do ohrádky a nijak ho nerozvíjí. To nesmím dopustit.
10:00 - Tak jsem dotelefonovala s Oldou. Dušoval se, že Čeněk není v ohrádce. Prý mu zpívá a Čeněk je velmi soustředěný. Vzhledem k tomu, že v pozadí byl slyšet řev očividně nerozvíjejícího se Čeňka a tlumený zvuk televize, kterou toho blbce Oldu nenapadlo aspoň během hovoru ztišit, je jasné, že žádné zpívání neprobíhá.
12:30 - Už mi z toho solitairu hrabe. Je čas na další kontrolní telefonát, jestli se Čeněk rozvíjí.
14:45 - Další kontrolní telefonát. Olda mi oznámil, ať už ho neotravuju, že všichni žijou, všichni se děsně rozvíjejí a Čeněk zrovna pod jeho přísným dohledem řeší matematické úlohy. Seřvala jsem ho, jelikož ze mě si srandu dělat nebude. Vždyť já to myslím dobře.
15:30 - Asi to tu dneska zapíchnu dřív. V solitairu jsem třikrát vyhrála, což je dobrý, takže můžu jít domů. Olda mi už nebere telefon, tedy nemám přehled, co se doma děje.
16:00 - Můj nezvykle brzký příchod domů nebyl nikterak velkolepý. Čeněk seděl posranej v ohrádce a přežvykoval si sundaný punčocháče, zatímco Olda byl pohozený na podlaze, kde usnul s nohou v kyblíku s vodou a mopem v ruce. Z pusy mu tekly sliny, pupek vyvalenej na podlahu a oděn byl jenom do kostičkovaných trenek, které měl z boku poblitý od Čeňka. Fakt šukézní chlap tohle. Pak se nemá divit, že na sex nemám náladu.
16:30 - Venku je hezky, tak posílám Oldu s Čeňkem na procházku. Jsem totiž sedřená z práce a potřebuju si dáchnout. Olda sice protestoval, ale jelikož za poslední týden spal asi tak dohromady šest hodin, je slabej jak kotě, takže jsem mu zkroutila ruku, dokud nezačal fňukat a pak musel jít. Dostal instrukce, že se musí vrátit do šesti, aby mohl ještě uvařit večeři.
18:00 - Jako hodinky. Oba kluci dorazili. Olda vypadá, že brzo umře, takže jsem se slitovala a zatímco bude vařit, vykoupu Čeňka.
20:00 - Už hodinu stojím s Čeňkem u vypínače a bliká se světlem. Děsná prdel to je. Je to šťastný chlapec. Olda usíná v křesle a na mé výtky, že by měl radši uklidit kuchyň, ať pak nemusí šůrovat zase do rána, odvětil jenom chroptěním.
21:00 - Čeněk usnul. Olda ožil a začíná loudit sex. Na to nemám vůbec náladu. Poslala jsem ho vyprat prádlo.
21:30 - Olda dal prát prádlo a i uklidil kuchyň. Už nemám, kam bych ho poslala, takže se nedá nic dělat a nezbývá mi, než se mu podvolit. Bude tedy sex. Ach jo.
21:31 - Hotovo. Je po všem. Olda celý udýchaný a zpocený s blaženým výrazem leží vedle mě. Celý se chvěje a asi má arytmii. Doufám, že mu to za to stálo. Každopádně svým nadsamčím výkonem a buvolím projevem vzbudil Čeňka, který stojí v postýlce a zvědavě šmíruje. To už je ale Oldův problém, jelikož já jdu spát. Ještě slyším jeho šourání po podlaze a jeho standardní větu: "Kristova noho, dítě, proč nespíš" a pak spokojeně upadám do zaslouženého spánku.
04:00 - Čeněk je vzhůru a kouká na mě z postýlky. Zkopávám Oldu s postele, ať s tím jde něco udělat a pomalu mi začíná další den matky.
