FOTŘÍK - 28 |
Pondělí, 19 květen 2014 | |
![]()
Ale to on ne. On musí začít již takto v útlém dětství.
Čeněk naštěstí zanedlouho k bezcílnému narážení do stěny přidal i další prvek, který nás s Natašou utvrdil v jeho prudce rostoucím intelektu a tedy, že se připlazil k překážce, tuto olíznul, oslintal a potřísnil a plazil se dál. Díky tomuto jeho koníčku máme v celém bytě podél stěn a všeho nábytku zhruba ve výšce třiceti centimetrů souvislý poslintaný pruh občas vylepšený přesnídávkou nebo vykýchnutým přilepeným předmětem.
Copak zplundrovaný nábytek a olezlé stěny, to vem čert, ale on vyžadoval ještě při jeho běsnění, abych ho držel za ruku, jinak často padal a jevil známky nevrlosti. Takže já jsem trávil dny tím, že jsem doprovázel Čeňka, kterého jsem držel za ruku na jeho výpravách po obvodu bytu, kde olizoval stěny a nábytek. Ten kluk do toho byl neuvěřitelně zapálenej. Pokud jsem ho odlepil od zdi, řval a sápal se zpět. Podle mě se začal postupně měnit v ancistrusa (pro ty, kdo neví, tak ancistrus je taková ta bezmek akvarijní ryba, co je hnusná a je imrvére přisátá na skle).
Období plížení kolem stěn trvalo pouze krátce, neboť Čeněk objevil, že se může pohybovat i volně v prostoru. Jaký to parádní objev. Obzvlášť, když naběhne fotr, který ho drží za ruce, aby Čeněček náhodou nehapkal a nebrečel. Alespoň tedy už jsem netrávil celé dny kolem zdí, ale pobíhal jsem v předklonu po bytě a držel rozbujařelého Čeňka, který pištěl blahem a lítal z jednoho kouta místnosti na druhou (chtěl jsem napsat bytu, než jsem si uvědomil, že náš byt je tvořen pouze jednou místnostní, takže to je celkem jedno).
Být celé dny v předklonu nemůže zůstat bez následků a již po pár hodinách mě začla bolet záda. Po dvou dnech jsem měl už bolesti fest, ale Čeněk chtěl chodit čím dál tím víc. On už nechodil, on utíkal, ba přímo pelášil. Dokonce to byl mazák a i se odrážel během běhu od stěn, prudce měnil směr běhu a podobně, a to všechno se mnou v závěsu. Jelikož nejsem žádný sportovec, mé tělo není stavěné na takovou rychlost, jako vyvíjí Čeněk a hlavně na takové šílené tempo, následky se dostavily záhy.
Záda už mám v prdeli nadosmrti, to mi je jasný, ty už jsou odrovnaný. Uhnal jsem si i srdeční arytmii, jelikož jeho tempo prostě stíhat nejde a i mi asi praskla klenba u chodidla, když jsem šlápnul na Čeňkovu hrací skříňku. To ho ale asi vůbec nezajímá. Vždycky, když ho pustím, abych popadnul dech, nebo si změřil tep, jestli jsem ještě naživu, začne se po mně Čeněk sápat a chce, abych ho urychleně chytil za ruce a chodil s ním.
Čeněk sice pobíhal po místnosti sám, avšak program sám sobě nevytvářel. Respektive vytvářel si program, který se tak úplně neslučoval se životem. S rozběhem narážel hlavou do stolu, zakopával a padal na špičaté věci, které si tam před tím sám nastražil a podobně. Dokonce místo toho, aby běžel a pak normálně spadnul třeba na hlavu, tak ještě před samotným pádem vyskočil a dopadl na temeno. Bylo jasné, že má asistence je potřeba. Takže jsem pobíhal za ním a jistil ho.
On je den ode dne silnější a víc ve formě. Pobíhá po místnosti jako permoník na kokainu. Ještě mu schází lucernička a malý krumpáček. Malou lucerničkou by to tady všechno podpálil a malým krumpáčkem by tátovi zasadil ránu z milosti přímo do spánku.
A jelikož po tělesné stránce je Čeněk v pohodě, dokonce podle příruček i napřed a z důvodu toho, že mé požadavky jsou ty největší a mým cílem je vytvořit Kalokagathii (tedy Antický ideál tělesné krásy a duchovní dokonalosti), je třeba toho malýho čiperu stimulovat i po stránce intelektuální. Má představa je, že do půl roku se domluví cizí řečí a zvládne malou násobilku.
K tomuto cíli vede trnitá cesta přes zajeté dětské říkanky, přes "řekni táta" a přes "paci paci". Nejsem žádný troškař a denně zaplavuji Čeňka učivem a zajímavými poznatky. Čeho jsem si všimnul, tak jsou to právě ty dětské říkanky. Nevím, jestli jsem si toho nikdy nevšiml, nebo mi to přišlo v pořádku, ale drtivá většina z nich postrádá smysl a opírá se o zcela iracionální zápletku. Určitě nejsem žádný hnidopich, ale některé básničky jsou z hlediska výchovy, podle mého názoru, minimálně tristní.
Pojďme se nyní podívat na některé z nich:
A jedeme dál: Měla babka čtyři jabka a dědeček jen dvě
Můžeme se podívat i dále: Když jsem husy pásala, zimou jsem se třásala
A jedeme dál:
V tom našem sádečku travička zelená
A to ještě nekončíme. Následuje další: Had leze z díry, vystrkuje kníry
x x x Inu, je vidět, že rozvíjet dítě po stránce intelektuální není žádná sranda, neboť co se týče edukativních pomůcek a básniček na rozvinutí, není dnes kam sáhnout. Věřím, že i navzdory velmi slabému materiálu, který mám po ruce, se mi podaří z Čeňka vychovat morálního jedince, z něhož intelekt bude sálat na míle daleko.
DOMINIK LANDSMAN
(pokračování co nejdříve)
Komentáře
Zase bezva ! : mamča
Jako vhodnou literaturu doporučuju básničky Jiřího Žáčka. Nám se moc osvědčily.
A taky bych doporučovala "fotříkovi", aby si udělal rychlokurs první pomoci. Např. "šití kůže" (náplasťové stehy), apod. Také je dobré mít "svého" oblíbeného chirurga na nejbližší poliklinice... ![]() květen 20, 2014 09:01
moje trocha.. : Oliva
..do mlýna, ale vymyslel někdo jiný. V dětské knížce mě to zaujalo díky obrázku, jak personifikovaná švestka sedí na nočníku a cosi hnědého...ano, je to tak: na talíří švestky, tvářily se modře. Vyseděly pecky (!) ......(odmlka, kdy jsem se nevěřícně zadívala na obrázek. A co myslíte, že je rozuzlením?)
... a bylo jim DOBŘE. (jak jinak) květen 20, 2014 13:36
to je tak báječně osvěžující čtení, : bb2
po všech těch alimentech malých, žádných, nenažraných dětech z prvního manželství
květen 20, 2014 16:41
bb, : Iris
klíííd
![]() Fotřík je borec.A přitom ale jak to píše, rovnou si vybavuji tyhle fáze vývoje u svých dětí - je to sice umělecká nadsázka, ale naprosto věrně popsaná ![]() Skoro jako když si pustím videozáznam nácviku chůze u nás doma ![]() květen 20, 2014 18:35
Je fakt, : Ivča
že nad logikou některých básní a písní jsem se zamýšlela i já sama někdy v šesti sedmi letech. Mnohé mi nedávaly smysl, protože jsem třeba neznala další významy některých slov nebo samozřejmě některá slova. Slovní zásoba v tomto věku je přece jen omezená... Ještě, že jsem si je pak mohla zopakovat při výchově vlastních dětí. Konečně se mi významy a asociace spojily... :-D
květen 21, 2014 17:21
Ivčo, : Iris
já měla "zajíčeksvéjance" a nespojovalo se mi to strašně dlouho s ničím.Že zajíček sedí v své jamce jsem zjistila až jako dospělá a hodně mě to udivilo
![]() květen 21, 2014 20:44
|