Na přelomu roku je děsně moderní bilancovat, vyhodnocovat, dělat závěry a vyvozovat. Já nic takového dělat nebudu. Já hledím do budoucna. Co bylo, to bylo. Předešlý rok byl plný těhotenství, ranních nevolností, poledních nevolností, odpoledních nevolností i večerních, či nočních nevolností. Byl to rok porodů, malých Čeňků, malých posraných Čeňků, přebalených Čeňků, opětovně ihned po přebalení posraných Čeňků.
Byl to především rok nevyspání, ponocování a spánkových poruch. Jestli jsem za předešlý rok naspal dohromady deset hodin, je to hodně. Od nového roku očekávám velké změny. Čeněk jistě začne mluvit a do roka odjede studovat do zahraničí a nebo ho s Natašou dáme na vojenskou školu (nemám ponětí, jestli taková škola existuje. Pokud ne, tak ho pošlem rovnou někam do války), tam si s ním poradí. Mým cílem je v následujícím roce spát. Možná prospím celý rok, to si ještě promyslím. Spíš ale ne. Pravděpodobně budu spát ještě míň. A nebo nebudu spát vůbec. To až pak jak pan Čeněk rozhodne.
V rámci konce roku a začátku roku nového je taktéž v kurzu dávat si různá předsevzetí. Nejvíc frčí přestat kouřit, začít hubnout, naučit se hrát na hoboj nebo začít tancovat lambádu. Jsou to taková hezká zbožná přání, která začínají prvním lednem a končí většinou nejpozději do šestého ledna téhož roku. Je to milé. Mé předsevzetí je jasné. Budu víc spát.
Natašinino předsevzetí, že bude víc v práci a domů bude chodit jenom přespat, je taktéž velmi hezké a inspirující. Co ale Čeněk a jeho předsevzetí? Zde existují dvě verze Čeňkova předsevzetí. První verzi předsevzetí má ode mě a tu druhou verzi vymyslel sám. Je na zvážení, která verze bude nakonec aplikována a zdali nebude třeba hledat mezi jednotlivými verzemi různé průniky a kompromisy.
Čeňkova předsevzetí podle táty:
- Od Nového roku budu víc spinkat. Jak víc? Budu spinkat pořád.
- Od Nového roku budu chodit na nočník. Nemám ponětí, co to je nočník, ani co znamená, že na něj budu chodit, ale táta to chce, tak to udělám.
- Od Nového roku začnu mluvit a sám od sebe dobrovolně odjedu studovat do zahraničí. A nebo půjdu studovat vojenskou školu. Pokud nic takového, jako je vojenská škola neexistuje, pojedu s úsměvem na rtech do války.
- Od Nového roku si budu hrát velmi tiše a polykat budu pouze předměty, které táta předem schválí a tyto označí svým razítkem.
- Od Nového roku si najdu práci a budu vydělávat peníze, aby táta mohl být doma a spát.
- Od Nového roku přijímám systém třech výstrah. Pakliže provedu něco nepatřičného, táta mi dá výstrahu. Pokud nasbírám tři výstrahy, vrátím se dobrovolně bez protestů na dobu jednoho týdne mamce zpět do dělohy. Pokud s tímto mamka nebude souhlasit (táta si není jistý, bojí se jí zeptat), náhradním trestem bude umístění do babyboxu.
- Od Nového roku přestanu ničit zařízení bytu a jiné věci a naopak začnu věci vyrábět.
- Od Nového roku budu hodný, nebudu vyžadovat ničí pozornost a stanu se samostatným.
Tolik k předsevzetí, která bych si pro Čeňka přál já, a pojďme se podívat na předsevzetí, která si vymyslel sám Čeněk.
Čeňkova předsevzetí podle Čeňka:
- Od Nového roku musím nějak zařídit, abych nepotřeboval spát. Spaní mě zpomaluje. Brzdí mě. Když si chci v noci v klidu vřeštět a lomcovat s postýlkou, po pár hodinách jsem ospalej a usnu. Kolik toho vřeštění jsem já už prospal. Až je mi z toho smutno.
- Od Nového roku končím s tátou. Pouze mě sekýruje, abych spal, nebo abych nepadal a podobně. Není schopnej plnit mé rozkazy ohledně mého stravování, a když mě přebaluje, vůbec nešíří dobrou náladu. Není inspirativní. Od Nového roku poslouchám pouze mámu a mým mužským vzorem bude Pan Panda.
- Od Nového roku začnu polykat věci, které jsou větší než moje dlaň. Zatím jsem to polykání jen tak šolichal a polykal jenom malinký věci. To je podle mě takový spíš přizdisráčství. Abych byl opravdovej pašák, tak musím spolknout něco velkýho. Tátův nos spolknout nejde, jelikož když už to vypadá, že mu ho upižlám zubama, tak začne řvát a strhne mě. Zkusím spolknout dudáka. To půjde.
- Od Nového roku přecházím na polyuretanovou stravu. Musím něco dělat pro svou postavu. (pro ty z vás, kdo tuto novinku neznají, tak se jedná o okusování montážní pěny, která čouhá z prostoru mezi oknem a zdí)
- Od Nového roku končím s pitím. Pít mě nebaví. Táta mi pořád cpe do pusy lahvičku s čajem, i když nechci pít. Radši než pití, bych spíš spolknul přezku od pásku u pantofle a nebo mlátil kladívkem (od Ježucha mám takový malý dřevěný kladívko a je s ním děsná prdel) do stěny, aby se drolila omítka a já ji pak mohl slíznout ze země.
- Od Nového roku si nenechám nic líbit, a pokud někdo nabude dojmu, že mi může zasahovat do plánů (jako se již tolikrát stalo, že mám namířeno do koupelny, abych se mrknul, jak je na tom pračka, jestli nepotřebuje, abych jí spravil a nebo do ní vlezl, a když už jsem u pračky, tak mě někdo vezme a odnese pryč), tak ho zmlátím dřevěným kladívkem.
x x x
Na první pohled je poznat, že se mé a Čeňkovy představy ohledně jeho předsevzetí rozcházejí a čeká nás dlouhé horování a jednání, abychom došli ke konsensu.
Co se týče konce roku, tak nesmím zapomenout na mohutnou silvestrovskou oslavu. Mohutné, obří, legendární, nekonečné, děsně drahé, smrtelné, zničující a opulentní (toto slovo je velmi náročné - já jsem náročný pisálek, který jde do sebe, a snažím se používat slova, která jsou náročná a jejichž význam se musí vygooglit) silvestrovské oslavy ke konci roku patří a i Čeněk se jedné takové letos poprvé zúčastnil.
Na Silvestr jsem byl připravený ukázkově. Ještě v předvánoční době jsem šel nakupovat dělobuchy. Obcházel jsem stánky a pořád nemohl najít nic dostatečně slavnostního. Až pak jeden hodný pan prodavač z Asie mě zavedl kamsi za stánek, kde odkryl poklop a z díry v zemi pod poklopem vytáhl jakousi raketu. Tak nějak si představuju příruční atomovou bombu. Nemělo to žádný obal. Na těle pumy byl patrně nožem přeškrnutý vyrytý slogan "death to USA" a vedle toho vyryté "´proved by EU". Přišlo mi to nezvyklé, ale za čyštapade to byl kauf jak hrom.
Oslava to byla divoká a nezkrotná. Na párty jsme byli já, Nataša a Čeněk a konala se u nás doma. V osm hodin jsem zapálil prskavku, Čeněk se jí bál, takže začal řvát. O půl devátý dostal kašičku, zapálil jsem další prskavku, Čeněk opět vzlykal, pak se poblil a šel spinkat. Nataša odpadla před desátou, tak jsem si aspoň otevřel lahev vína. V jedenáct jsem byl velmi ospalý, tak jsem zapálil na balkoně jadernou hlavici, co jsem si koupil u asijského obchodníka, nic se nestalo a tak jsem šel spát.
O půl noci začalo venku bujaré oslavování, rachejtle práskaly, dělobuchy létaly a Čeněk se samozřejmě vzbudil a začal oslavovat po svém - záchvatem řevu. Inu, to nám ten rok hezky začíná...
