Onehdá jsem si s přáteli zašel večer na chvilku na sklenku vína. Doma jsem dal Čeňka spát, ohřál Nataše večeři (lečo z konzervy a na uhel spáleného buřta z trouby - má specialita) a odešel s tím, že jdu jenom na chvilku na malý pokec. Kolem půl čtvrté ráno mě bezvládného a totálně na plech dotáhli kamarádi do domu, opřeli o vchodové dveře, zazvonili a odešli.

 

 

 

 

 

 

    Jelikož nám nefunguje zvonek, setrval jsem opřen o dveře v polokomatu ještě další hodinu, než Natašu vzbudilo mé namátkové dávení. Šla se tedy podívat na chodbu, co se tam děje. Jakmile otevřela dveře, s úsměvem jsem se skácel na zem přímo před ní. Nataša nejprve v úleku a v nastalém šoku do mého ležícího těla kopla, ale jakmile zjistila, o co se jedná, udeřila mě ramínkem do zátylku a nazvala mě kořalou.

     Pád na plovoucí podlahu mě celkem probral a v dobrém rozmaru a lehce rozjařen jsem si chtěl s Natašou povídat. Ta vykazovala známky podráždění a rostoucího stupně nasrání, tedy zde přátelský pokec nepřipadal v úvahu. Poslala mě do koupelny se osprchovat a šla spát. Když jsem ve sprše několikrát upadnul, šel jsem se umýt raději do umyvadla. Ve sprše by mi beztak pšenka nepokvetla, jelikož se mi nepodařilo sundat si kalhoty.

     Poté, co jsem vytopil koupelnu a ohnul baterii u umyvadla, jsem se v mokrých kalhotách vydal na předem ztracenou výpravu do postele, kde jsem hodlal loudit sex. Připadal jsem si maximálně sexy a byl jsem přesvědčen, že sex nemůže nebýt. Dopotácel jsem se k posteli, kde jsem začal lomcovat s Natašou a přitom jí svádět svým svěžím dechem, který leptá plasty. Nataša mě toužebně kopla patou do břicha a něžně zašeptala do ouška, ať vypadnu. Bral jsem to jako předehru. Po předehře následovalo velké finále, kde jsem dostal facku a z postele jsem byl vyhozen.

     S Natašou očividně nic nebude. Ani povídat si nechce a mně se nechtělo spát. Náhle jsem si uvědomil, že máme doma ještě jednoho člověka. Parťáka, který to se mnou klidně potáhne až do svítání. Naklonil jsem se nad postýlku a Čeňka vzbudil. Bylo na něm vidět, že neví, která bije. Ospalýho a zmatenýho jsem ho opřel o stěnu postýlky a začal s ním probírat důležité věci.

 

     Čeněk mě chvíli ospale pozoroval a dělal bubliny z nosu. Po pár minutách přišel k sobě a uvědomil si, že je na něm pácháno bezpráví. Že on chce spát a ne čumět na smradlavýho vožralu. Navíc má hlad a tíživost nastalé situace ho dohnala k předčasnému rannímu posrání, které si vždy tak rád šetří na dobu těsně po přebalení. Právě kvůli tomu všemu začal urputně řvát. Usoudil jsem, že tím můj pokec skončil, dopotácel jsem se zpět k posteli, vzbudil Natašu, že jí řve dítě, a šel jsem spát.

    Ještě, že je neděle a Nataša je ráno doma, jinak nevím, co by se dělo. Šel jsem spát kolem pátý a v osm už jsem byl vzbuzen. Dítě řve hlady, Nataša kmitá v kuchyni a já ležím pohozený v posteli s ukrutnou bolestí hlavy. Je to sváteční den.

 

     Jako vyprošťováka jsem vypil půl litru teplého Sunaru a svět je hned o něco lepší. Sice ne o moc, ale o trochu je. Ve skutečnosti je svět o něco horší. Abych byl upřímný, tak po tom debilním sunaru je mi stokrát hůř než před tím a můj skon je nasnadě.

     Nataša nakrmila Čeňka a ten, aby vyjádřil svou spokojenost, začal pištět. Myslel jsem, že se mi rozskočí hlava. Jako takovou malou náplast na mé trápení jsem očekával, že mi Nataša udělá snídani, ale naše menší noční nedorozumění mělo za následek, že se mnou nemluví. Místo toho začala luxovat.

 

     To byla paráda.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     Nedělní ráno je čas her, radovánek a taškařic. Nataša vyndala Čeňka z postýlky a položila na pěnové puzzle. Mě taktéž vyndala z postýlky a položila na pěnové puzzle hned vedle Čeňka. S Čeňkem jsme rázem vytvořili sehraný tandem osob se sníženou schopností pohybu. Můj úkol byl kluka hlídat a sem tam se ho snažit rozvíjet důmyslnými hrami či říkankami. Místo toho jsem ležel na zádech a Čeněk mi šťoural urvanou anténou od rádia v uchu.

 

    Čeněk se rozvíjel maximálně a s tímto přístupem to dotáhne velmi daleko. Když mi ulomenou anténu od rádia v uchu zlomil, začal mě mlátit pantoflem. Neměl jsem sílu se bránit, tak jsem akorát chroptěl a doufal, že Nataša zjedná nápravu. Nataša nápravu nezjednala, ale zase si to, jak já v mrákotách ležím v trenkách na podlaze a Čeněk mě mlátí pantoflem, točila na mobil, jelikož jí to pravděpodobně přišlo zajímavé a hodné zvěčnění do rodinného archivu.

 

 

 

      Nedělní ráno, které je časem her, radovánek a taškařic se díky bohu blížilo ke konci. Zatímco s modřinami spokojeně na zemi krvácím z ucha, ze kterého mi čouhá kus antény, Čeněk je usazen do židličky a nakrmen. Blíží se totiž poledne a to je čas na sváteční oběd u našich.

     Nataša oblékla Čeňka, oblékla mě, od srdce si zanadávala a počastovala mě přízvisky typu ochlasta, ožralej hulvát nebo nezodpovědnej násoska a mohlo se v dobré náladě odjet na nedělní sváteční oběd. Jelikož jsem nebyl ve stavu, kdy bych mohl používat drobné elektronické zařízení jako jsou například hodinky, kalkulačku nebo detektor kovu, natož pak řídit auto, musela Nataša po třech letech usednout za volant. To jí na dobré náladě nepřidalo.

 

     Z parkoviště vyjížděla asi půl hodiny, přičemž dokázala ulomit zadní stěrač, deset minut se točit do kolečka, rozjet se na trojku a po půl hodině motání se napříč parkovištěm hladce a s přehledem zaparkovat přesně na místě, ze kterého vyjela. Druhý pokus trval již jen dvacet minut, a jakmile urazila boční zrcátko o pošťáka, mohlo se vyjet.

     Nataša je zodpovědný řidič, takže jela rychlostí chůze. I přes to v hustém nedělním provozu srazila cyklistu. Ten to však bral s humorem a s rozraženou hlavou odjel do nemocnice přivolaným taxíkem. Na důkaz toho, že to bere sportovně, nám ještě z taxíku zamával a potom omdlel. Mohlo se tedy jet dál. Nataša kupodivu na mé neustálé rady, jak má řídit, jaký rychlostní stupeň zařadit, jak moc točit volantem a v jakém jízdním pruhu má jet, reagovala podrážděně a častovala mě nadávkami.

 

    Nechci být poslem špatných zpráv, ale vypadá to, že dnes večer sex opět nebude. Po zbytek cesty jsem tedy raději tiše seděl a s napětím očekával, co se bude dít. Čeněk v dětské sedačce taktéž ani nedutal a křečovitě svíral Pana Pandu. Nakonec však vše dobře dopadlo a my dojeli.

     U našich si otec okamžitě převzal Čeňka a přemístil ho do obýváku, kde na Čeňka čekala hodinová přednáška o hokeji proložená prezentací jeho nové hokejové výstroje. Po přednášce předvede otec Čeňkovi elektronickou tužkou (ano, kvůli němu si pořídil elektronickou tužku) na obrazovce modelové případy herních situací, kdy rozebere chyby hráčů. Čeněk jevil o celou tuhle komedii nefalšovaný zájem a během přednášky, kdy otec hřměl na stupínku a mával nad hlavou hokejovým pukem, převrhnul květináč a baštil hlínu.

     Jakmile se máma dohmátla, že mi není dobře, okamžitě mi udělala silný kuřecí vývar. Následně mě uložila do postýlky, přinesla prášeček, uvařila čajík a na čelíčko dala obkládek. U mámy je svět opět v pořádku.

 

 

 

DOMINIK LANDSMAN

http://fotruv-denik.blog.cz

 

(pokračování co nejdříve)