(k babičkám, k tetičkám, k pánovi s knírkem, který se náhodou nachomýtl a celou dobu měl podezřele dlouho ruku v kapse a dmul se mu poklopec, a k jiným více či méně bezpečným osobám), aby se vyspal, a tak nějak měl na sebe i druhého rodiče více času.

 

 

 

 

 

     I mně se zapalovala lýtka a nutkání vyprášit Nataše kožich mě pronásledovalo, kudy jsem chodil. Nepočítám konstantní nevyspání a vtíravé myšlenky na únik buď formou hezké ultimátní sebevraždy něčím tupým a rezavým, popřípadě únik z dosahu Čeňka kamsi do hor či jeskynních labyrintů, kde bych v klidu dožil o vodě a netopýrech. Už jen při pouhé myšlence, že bychom Čeňka šoupli na víkend k babičkám, se mi chvěl blahem podbřišek a tepalo mi vole.

 

      Jak já bych si to přál.

 

      Jelikož jsem si to opravdu hodně přál a byl jsem moc hodný kluk, který si po záchodě myje ruce, tento můj velký sen se mi vyplnil.

     Jednoho slunného a usměvavého dne (Čeněk se toho dne hodně nasmál, jelikož se mu podařilo slinama zkratovat vysavač a tedy porazit svého nepřítele - odsávače hlenů a taky se asi třikrát zvláštně posral) mi volala máma, že teda jo, že si ho na víkend vezmou. To byla prostě krásná zpráva. K tomu není co dodat.

 

      Čeněk půjde na dvě noci pápá, já se vyspím a hlavně to zavání regulérním sexem.

     Coby správná hausfrau na mateřské dovolené jsem to celé zařídil, zkoordinoval a logisticky vyřešil. V pátek slavnostně dítě odvezeme a večer se zachvěje zem. Rantle postele budou skřípat a praskat pod náporem proudící energie a vášně. Nejeden kondom (No, nebudu tady lhát. Máme už asi tři měsíce pouze jeden kondom schovaný v šuplíku pod vrstvou prachu) si nemůže být jist svým bezpečím. Jsem si jist, že pod tlakem touhy použijeme i různé náhodné předměty a nástroje a možná i Pan Panda pozná středověk a projde zatěžkávací zkouškou hanby a ponížení a možná i lehkou bondáží.

 

     Prostě to bude divoký, zvrácený, dlouhý a na hraně zákona.

     Odpoledne Čeňka s velkou pompou odvážíme k babičce a dědovi. Ani já a ani Nataša nepociťujeme nějakou formou stesku. Dokonce se bavíme o tom, že v neděli si pro dítě nepřijedem, a kdyby nám naši volali, nebo nedej bože dítě přivezli, budeme se zapírat.

 

     Jsme dobří rodiče. Předání dítěte probíhalo bez větších problémů. Můj otec celý týden nemohl dospat a zařekl se, že z Čeňka udělá přes víkend hokejového znalce a proto sehnal na DVD všechny zápasy Čechů z Nagana. Čeňka čeká hezký víkend nonstop pravého hokejového šílenství, jelikož o tom, že se tady půjde spát, o tom si můžou všichni nechat tak maximálně zdát. Tady se bude dívat na hokej, bude se křičet "góool", bude se skákat jako pravý Čech, bude se fandit a budou se držet palce. Celé sledování hokeje bude můj otec natáčet na tři statické kamery, jednu hustopřísnou kameru s nočním viděním a jednu pohyblivou, která se houpe před Čeňkem na provazu ze stropu, a výsledný materiál sestříhá do Vánočního speciálu rodinného videa, na které se, jak je již v naší rodině tradicí, nebude nikdo nikdy dívat.

 

     Mimino předáváme hned ve dveřích spolu s jeho věcmi (osmikilový malý člověk má na víkend věci a předměty, které váží dohromady osmdesát kilo) a okamžitě upalujeme domů, kde se budou dít velké a legendární věci. První velká a legendární věc, která se po návratu domů děla, bylo vydrhnutí problité podlahy v dětském koutku rejžákem a já jsem náruživě vynesl smetí a zametl v kuchyni. Když jsem si rovnal ponožky, to sexuální napětí by se dalo přímo krájet. Nevypadalo to, že se dneska bude něco dít, ale já jsem šel tomu štěstíčku naproti a koupil si krajkové sexy prádélko. Nechal jsem Natašu drhnout poblitou podlahu a vydal se do koupelny převléknout do sexy krajkového prádélka s tím, že ji svedu.

 

 

 

 

 

 

 

 

   To debilní sexy krajkové prádélko mi byl čert dlužen. Všude to mám zařízlý, bolí to a začíná to krvácet. Pro lásku se musí trpět. Ještě jsem si vyčistil zuby a tím veškerá vášeň končí, jelikož jsem se probudil až ráno. Patrně jsem vyčerpáním samovolně usnul na hajzlu v sexy krajkovém prádélku a probudil se ráno s hezkou a hebkou vyrážkou v oblasti třísel a přilehlých partií. Nataša o nic nepřišla, jelikož usnula při drhnutí poblitý podlahy s rejžákem v puse. Předešlá noc byla opravdu velmi vášnivá a divoká.

 

     Člověk si řekne, že se aspoň pořádně vyspal a vše si vynahradí další noc. To by ale nesměla volat moje máma, ať si okamžitě pro toho malýho Satana přijedeme, že už na to nemá nervy. Smutně se tedy rozloučíme s klidným bytem a jedem si pro dítě. Ve dveřích u našich nás vítá rozespalá, takřka se slzami v očích sešlá stařena, s napuchlou tváří s popraskanými žilkami v očích a se zlověstně nablito na rameni.

 

     Třesoucím se hlasem nás poprosí, abychom si Čeňka neprodleně odvezli, že na tohle nemá. Procházíme rozcupovaným bytem a se zatajeným dechem sledujeme tu spoušť. Tiše míjíme mého zlomeného otce, který vzlykaje lomí rukama nad rozbitou hustopřísnou kamerou s nočním viděním a rozlomeným a poblitým DVDčkem kluků z Nagana (není pochyb, že za oboje může Čeněk) a míříme k dětské postýlce, odkud se na nás již z dálky směje naše malé štěstí.

     Tak ještě ho na jeden večer šoupnem někdy k Natašinimým rodičům (Třeba na Boží hod, ať mají hezké svátky) a potom si s ním už nikde neškrtnem a už nám zůstane navždy na krku, jelikož toho malýho sígra nikdo už chtít nebude.

 

x x x

 

 

     V životě každého rodiče existuje několik sluníčkových okamžiků, na které rád vzpomíná a které velebí. Vedle samotného narození dítěte, první prosrané pleny skrz deset vrstev oblečení a nablito do pusy při dělání letadýlka s dítětem, je to bezesporu růst zubů.

     Oba dva s Natašou jsme tušili, že k tomu někdy dojde, ale tak nějak jsme tajně doufali, že to třeba neklapne. Že Čeňkovi zuby růst nebudou vůbec, a nebo mu narostou až v dospělosti, což už nebude náš problém. Bohužel, naše tajné tužby nebyly naplněny a jednoho krásného prosluněného dne se to událo...

 

     Ten den byl Čeněk nesvůj. Bylo na něm vidět, že se něco chystá. Ranní posrání skrz plenku do postýlky odfláknul, až jsem se za něho styděl, a ani do poblití podlahy nedal tolik toho srdíčka, jako obvykle. Něco bylo špatně.

     Vše se projevilo naplno až ve večerních hodinách, kdy během své oblíbené hry "spadni z postele na zem na hlavu a pak se směj rodičům, kteří kolem tebe hystericky pobíhají, lomí rukama a halekají", propukl v úděsný pláč.

 

     Nataša vyjekla, zbledla a začala škytat, načež to celé vzdala a odevzdaně šla volat pohřební službu. Patrně jí to celé vzalo a situaci nezvládla už jenom proto, že odešla volat do koupelny skrz fén na vlasy. To já jsem se naopak zachoval jako pravý rodič, zkušený otec a protřelý opatrovník a zavolal jsem své mámě, co mám dělat. Ta mi to naštěstí nebrala, jelikož se od ní dala očekávat podobná reakce jako od Nataši.

 

 

 

 

 

 

     Popadl jsem Čeňka a s výrazem, že přesně vím, co dělám, jelikož tomu děsně rozumím a mám na to školy, jsem ho prohmatal, jestli mu něco nechybí, popřípadě nepřebývá. No a vida. Našel jsem vykukující zub z jeho malé zarudlé dásně. Vítězoslavně jsem spolu s miminem zašel za Natašou do koupelny, abych jí ukázal důvod řevu a hlavně taky abych zkontroloval, jestli v návalu nedostatku lepších nápadů, jak situaci řešit, nesnědla v panice mýdlo nebo se neutopila v umyvadle.

 

     Mé obavy se následně ukázaly jako liché, jelikož Nataša zrovna vykonávala potřebu na záchodě, tedy má návštěva s dítětem nebyla přijata s ovacemi a byl jsem slovy: "Okamžitě vypadni" něžně poslán pryč.

 

     Od toho okamžiku se to už s námi vezlo. Čeněk řval nonstop. První zoubková noc, jak jsem ji humorně nazval, byla legendární. Pokud jsem si někdy stěžoval na nedostatek spánku, tak tentokrát jsem si stěžovat nemohl, jelikož žádný spánek nebyl. Když už se podařilo Čeňkovi usnout, řval ze spaní. Nataša mu napatlala na dásně nějakou mastičku, načež začal Čeněk řvát ještě víc.

 

     Poslal jsem Natašu za trest spát do vany, což se nakonec ukázalo jako kontraproduktivní, jelikož se Nataša urazila a vykazovala tendence hádky a výměny názorů (výměnu názorů je třeba chápat jako jednostranný akt, kdy Nataša předá své názory mě a já jsem donucen je vzít za své a ztotožnit se s nimi).

 

    Možná za to mohla zoufalost a nevyspání, nedostatek testosteronu, či postavení gama samce v domácnosti, ale výsledek byl takový, že do vany jsem šel spát já. Mohl jsem si s sebou vzít mikinu pod hlavu. Nakonec to byla celkem výhra, jelikož Čeňkův řev zde byl slyšet tlumeně. Sice jsem nespal, ale zase jsem nespal v klidu.

     Po pár hezkých rodinných dnech, kdy Čeněk pouze a výhradně řval a sem tam se z řevu poblil a kdy se za mnou do vany přestěhovala i Nataša, se zablýskalo na lepší časy. Zub se prodral ven na svobodu a byl čas radosti, tance a krátkého ospalého sexu ve vaně. Jakmile zub spatřil světlo světa, byl přijat do rodiny a Nataša se o něj začala starat. Je nutno říci, že v některých situacích vykazuje Nataša známky přemotivování. Koupila Čeňkovi kartáček a dětskou pastu a dvakrát denně tomu malýmu chudákovi čistila ten jeden zub. Byl tak čistý, že svítil ve tmě. Ten zub. Dokonce se ho snažila objednat k zubaři, ale naštěstí jí nikde nepřijali. Nataša tedy zahořkla.

     Čeněk si pomalu začal uvědomovat, že v puse má novou věc a že jí lze využít různými způsoby. Zjistil, že už není třeba olizovat zásuvky, ale bohatě stačí překousat kabel zapojený do sítě. Taky je děsná prdel zakousnout se tátovi do nosu, když spí. To je pak velká bžunda, jak táta vyjekne a pak mu teče krev. Každá mince má ale dvě strany a jak zub může dávat, tak dokáže i brát. Zářným příkladem je pan Panda, kterému Čeněk v návalu lásky ukousnul a spolknul oko. Bylo to velké neštěstí a Čeněk si to uvědomil a věnoval panu Pandovi minutu ticha a dva dny řevu.

     Když Čeněk zrovna neřval nebo nepřekusoval kabely, přemýšlel, jak svým rodičům zlepšit den a vnést do domácnosti trochu té pohody. Podle dostupné literatury by měl Čeněk v tomto věku pouze ležet, smát se, občas se převalit na břicho a to je celé. Čeněk však tyto knihy nečetl, proto se tyto informace nedozvěděl a vyvíjel se zcela nezávisle na obecných pravidlech.

 

     Je to holt rabiát a samorost.

 
 

 

 

 

 

 

 

    Plazení mu nedělá žádný problém a už se dokonce začíná v postýlce stavět. S Natašou jsme dlouze diskutovali a shodli se, že to je roztomilé. Aby to bylo ještě roztomilejší, jednoho rána Čeněk v postýlce vstal, okouknul prostředí, plivl si do dlaní, chytil se vrchního rantlu, udělal výmyk, střihl si trojitého Rittbergra, dopad hlavou na zem a rozsekl si čelo. To bylo natolik roztomilé, že jsme jeli přímo na pohotovost. Postýlku jsme mu tedy upravili tak, aby nedosáhl na vršek. Dokud se nenaučí šplhat (to bude tak do měsíce), jsme vykrytý a další salta z postele na zem jen tak nebudou.

     Ohledně dalšího zabezpečení domácnosti jsme časem rezignovali. Byla tam sice z naší strany snaha, to se upřít nedá. Nakoupili jsme bezpečnostní kryty na nábytek a ostré hrany, ale Čeněk je s vervou odlepoval a pak je polykal, takže tady se ten význam ztrácel.

     V období růstu zubu se udála ještě jedna důležitá věc. Čeněk absolvoval své druhé rande. Z prvního rande s mladou Soukalovou si odnesl drahocenné zkušenosti a dovednosti. Balící techniku má vypilovanou a proto se nyní očekává úspěch a dosah minimálně na druhou metu. Natašinina kamarádka má dceru Tamaru, která je stejně stará jako Čeněk, tedy je mladší než mladá Soukalová a na mladý holky to Čeněk umí.

 

     Navíc je Tamara partie jak hrom. Její otec vlastní květinářství, má chatu na Vysočině a navíc má motorový člun. Oproti Soukalům, kteří zdědili po babičce valník a maringotku a motorový člun nemají, je Tamara úplně jiná liga. Do tohoto rande vkládám velké naděje a už se vidím, jak brázdím hladinu vody v motorovém člunu se západem sluncem na obzoru. Tohle musí klapnout. Bez motorového Člunu odmítám existovat.

 

      Nebudu dlouho napínat. Neklaplo to.

 

     Motorový člun nebude a ještě prstíčkem budeme hrabat po valníku mladé Soukalové. Ne, že by se Čeněk nesnažil, ale prostě to nevyšlo. Společně s Tamařinimi rodiči jsme byli v kavárně, kde jsem horečně vyjednával podmínky užívání motorového člunu a mládež jsme nechali sedět vedle sebe v dětských sedačkách. Čeněk Tamaru chvilku zvídavě pozoroval a lačně poslintával, načež se osmělil a zabodl jí vidličku do ruky. Tím rande skončilo.

 

     Tamara začala řvát a spolu s rodiči kvapem odešla. Čeňkova budoucnost květinového magnáta a dědice impéria malého obchodu s květinami, stejně jako mé léto v motorovém člunu, mizí tedy v dáli.

 

 

 

 

DOMINIK LANDSMAN

http://fotruv-denik.blog.cz

 

(pokračování co nejdříve)