V životě každého muže existuje několik milníků, kterými si muž musí projít a které ho budou posouvat dál a dál dokud neumře anebo si nenechá změnit pohlaví (tam na něj čekají ale ženské milníky, kterým nerozumím. Určitě tam ale bude první kadeřník, první spálená polévka, první zlomený nehet nebo první Justin Bíbr).
.
.
Oněmi zlomovými body u mužů jsou například uhry na zadku, pubertální knírek v pubertě, pubertální knírek ve čtyřiceti, první rvačka, první rozbitý okno šutrem, první ranní probuzení po pařbě vedle transvestity Radka, první pusa od dívky, první pusa od transvestity Radka a hlavně první rande s dívkou.
Jelikož Čeňkovi už pomalu táhlo na tři měsíce, byl největší čas ho zasvětit to tajů svádění a balení holek (má se toho ode mě dost co naučit, jelikož jsem v tomto extratřída. Za život jsem svedl tři ženy a transvestitu Radka). Pro tento moment jsem pro něj připravil ideální partnerku na zaškolení. Tou partnerkou je pětiměsíční dcera mého kamaráda - Žaneta Soukalová. Mladá Soukalová je v okolí vyhlášená harcovnice a prostopášnice.
.
Proslýchá se, že na kurzu plavání pro mimina proklouzla (spolu s taťkou) do pánské šatny, kde seděla mezi převlékajícími se muži a na každého se koketně smála a dudala dudáka velmi nevybíravým způsobem. Také byla spatřena, jak se úplně nahá převaluje na koupališti u brouzdaliště. To je ideální partie pro Čeňka na rozjezd. Je o tři měsíce starší a hlavně zkušená. To Čeněk potřebuje. Získat zkušenosti.
Inu, domluvil jsem tedy Čeňkovi rande a jednoho slunečného sobotního odpoledne jsme šli na návštěvu k Soukalům.
.
Čeněk byl už od rána jak na trní. Pořád nervózně žužlal pana Pandu (plyšová hračka) a ani tomu řevu nedával takovou razanci jako obvykle. Rande s mladou Soukalovou se z počátku vyvíjelo slibně. Čeněk dělal humor, koketoval, flirtoval a házel očkem, načež s ní dokonce mazácky ulehl na deku. Nicméně záhy udělal začátečnickou chybu - začal brečet a posral se, což většinou výsledek rande ovlivní negativně (pokud nerandíte s Němcem, tam se to naopak očekává).
.
Zhrzeného milovníka jsem tedy potupně z rande odnesl, přebalil a dal domů spinkat. Čeněk tedy poprvé neuspěl, ale není všem dnům konec.
Na poli svádění jsme si to již odbyli a je nasnadě otevřít sportovní okénko. Divím se, že jsem to ještě nezmínil, ale je potřeba sdělit jednu zásadní informace. Můj otec (Čeňkův děda) není pouze dokumentarista - amatér. Ne ne. Je to také bývalý vášnivý hokejista. Aktuálně tento sport díky svému stáří sleduje z povzdálí a pouze radí doma z křesla s pivem v ruce trenérům v televizi při zápasech.
.
Jakmile zjistil, že bude mít vnuka, naběhla mu na čele žilka, hurónsky zařval a vyběhl nenarozeného Čeňka zapsat do hokejové přípravky a nakoupit mu hokejky. Dokonce nám oznámil, že si ho v patnácti přebírá a pojede s ním do Kanady protlačit ho do NHL. Když to říkal, tak měl na čele naběhlé žilky už tři a dle výrazu vypadal, že právě zabil člověka a udělá to znovu. Nebylo tedy moudré mu odporovat, tedy se patrně v patnácti letech s Čeňkem rozloučíme a on bude odtažen šíleným dědou do Kanady.
Jelikož Čeněk ještě neumí chodit, zatím ho děda nemůže šoupnout ani na kurz bruslení. Aby stimuloval jeho vývoj a Čeněk už za půl roku mohl hrát v extralize, provádí s ním různé cviky. Pokaždé, když k nim jdeme na návštěvu, není Čeněk ve své kůži. Jakmile dorazíme k mým rodičům, přibíhá můj otec již ve sportovním oděvu a sportovních botách ke dveřím, mimino nám odebírá a výklusem za neustálého funění jej dopravuje do ložnice, odkud záhy slyšíme dětský pláč a otce jak hystericky řve: "Jeď, jeď, to dáš, jeď, jeď". Bůhví, co tam s ním provádí. Jednou, když s ním dělal před námi strečink a různě ho protahoval, strašně v Čeňkovi křuplo.
.
To byla poslední kapka a Nataša mu ho až do odvolání vzala. Byl smutný (můj otec. Čeňkovi to bylo jedno. Hlavně, že mohl žužlat pana Pandu.)
Co se týká mých přebytečných těhotenských kil, byl jsem donucen svézt se na vlně diety, kterou nám naordinovala Nataša. Na doporučení své známé, která díky této dietě vítězně zhubla za tři měsíce půl kila, si koupila knihu od renomované nutriční poradkyně a esoteričky, ve které paní radí, jak na základě čaker, fáze měsíce a horoskopu zkombinovat potraviny tak, aby dotyčný člověk nejen zhubnul, ale i našel nenávist a beznaděj v gastronomii. Podle mě ta paní, pokud se řídila svými radami, je již dávno mrtvá, jelikož jiné východisko nevidím.
Protože jsem ve znamení váhy a ten den byl zrovna úplněk, naordinovala mi Nataša řepovou dietu. Velmi lahodná záležitost. Svou dietu jsem tedy zahájil s velkou pompou řepovou polévkou a řepovým salátem s kousky cukety (cuketu jsem dostal jenom na rozjezd. Až se zajedu, tak cuketu nahradí ještě více řepy). Při jídle se mi dělaly mžitky před očima a hrozně jsem se potil. Každé sousto jsem zapíjel řepovým džusem, který jsem si musel ředit vodou, abych se méně dávil.
.
Suma sumárum jsem za první týden řepové diety přibral kilo, a navíc se mi udělala vyrážka na hrudníku a měl jsem červenou moč.
Závistivě jsem pokukoval po Čeňkovi, jak s chutí baští Sunar a ve slabé chvilce jsem mu jako ten největší nepřející závistivec schoval pana Pandu, aby měl také nějaké trápení. Čeněk sebou ale nenechá zametat a svého pana Pandu si vyřval zpátky hysterickým pláčem. Aby se něco podobného už neopakovalo, tak mi pro výstrahu poblil polštář a spokojeně s pocitem zadostiučinění usnul.
I na Čeňka však nakonec došlo, protože byl čas na očkování. Jelikož je Nataša úzkostlivá matka, budeme Čeňka očkovat proti úplně všemu, co existuje i co by existovat teoreticky v budoucnu mohlo, na což si budeme muset vzít pravděpodobně hypotéku anebo prodám jeden ze svých orgánů (spíš ale obojí). Čekárna u doktorky byla narvaná k prasknutí, neboť to vypadá, že očkování je v módě a hodně mezi dětmi letí.
.
Scénář byl vždy stejný. Usměvavé dítě, co si povětšinou hrálo s nějakou edukativní hračkou typu dřívko nebo látková plena, vešlo s rodiči do ordinace, odkud se záhy ozval mohutný řev, který neutichal ani při odchodu z čekárny. Čeněk nenechal nic náhodě a začal řvát už v čekárně. Pokud jsem si myslel, že tím je to tedy vyřešeno, mýlil jsem se. Jakmile Čeněk za neutichajícího řevu dostal injekci, propukl v takový jekot, že bylo padesát na padesát, že nám ho sebere sociálka. Navíc ho očkování natolik rozhodilo, že celou noc nespal, tedy měla návštěva lékařky blahodárný dopad na celou rodinu včetně sousedů, kteří zvýšili kadenci v počtu namalovaných genitálů na naše vchodové dveře.
.
.
.DOMINIK LANDSMAN
(pokračování co nejdříve)
Ted jsem se u Fotrika konecne pobavila. Ale stejne si nemuzu pomoct. Necemu se smeju, az se za bricho popadam a na druhou stranu se u neceho vylozene divim, proc to tam sakris autor cpe. To namlouvani tech kojencu bylo uzasny, jakoby to napsal nekdo jiny, nez napriklad posledni vetu. Zvlastni.
Ale skoro si začínám myslet, že to fotřík dělá schválně a určitě na to vlastně svým způsobem čekám. Jo, je to zvláštní.Ale bavím se pořád.
