Protože se Čeněk stále není schopen udržet na nohou (díky bohu), tedy nemůže bruslit, obrážel můj otec různé sportovní kroužky, kde by malé budoucí hvězdě hokejového nebe alespoň vštípili sportovního ducha a kde by zocelili jeho doposud vetché tělíčko. Akrobatické lyžování pro mimina mělo narváno, stejně jako moderní pětiboj pro kojence a proto zbylo pouze plavání.
Zakoupil tedy rovnou roční permanentku a bylo vymalováno.
Byla to velká rodinná událost. Přijela i teta z venkova, o jejímž příbuzenském vztahu se vedou dlouhé a vášnivé diskuse. Tentokrát na přilepšenou přivezla žluklou vajíčkovou pomazánku, která rovnou letěla do koše a koš rovnou na balkon a na revanš nám vyžrala ledničku a do pet lahve si odsypala prášek na praní, jelikož na venkově takovýhle vymoženosti prý nemají.
Můj otec svolal před začátkem plavání rodinný briefing, kde probral podrobnosti a v powerpointu si připravil motivační prezentaci ohledně možných a očekávaných Čeňkových úspěchů a způsobů, jak těchto úspěchů dosáhnout. Měl to hezky připravené. Na konec prezentace si připravil i menší taneční vystoupení a přednesl sportovní báseň, kterou složil přímo pro tuto příležitost.
Podle mě to mělo celkem solidní úroveň.
Vše bylo připravené, všichni, včetně Čeňka patřičně namotivovaní a mohlo se vyrazit. Celá rodina včetně babiček, dědečků, prababiček i pradědečků a tety z venkova, se sešla u nás doma. Čeněk byl pod velkým tlakem, ale podařilo se mu to ustát. Posral se a usnul, takže se muselo čekat, až se vyspinká, aby nebyl mrzutý. Celý rodinný ansámbl tedy dvě hodiny netrpělivě přešlapoval před postýlkou a čekal, až se mladý pán uráčí probudit. Po dvou hodinách se malý plavec nakonec probudil,a jakmile byl dostatečně nakrmen, zavelel veselým zapištěním k odchodu.
Moje babička byla celou dobu děsně na měkko a co půl hodinu tklivě povzdechla, že je škoda, že se téhle velké chvíle nedožila její maminka. Jakmile úroveň dojemnosti a rodinné patetičnosti dosáhla vrcholu, mohlo se konečně odjet.
Kolona aut slavnostně dorazila před malý plavecký areál a ucpala veškeré příjezdové i odjezdové cesty. Čeněk se pyšně nechává odnést v náruči ve sportovní pozici "klubíčko" a užívá si ovace zástupu přihlížejích, kteří hlasitě provolávají jeho jméno, kdykoliv něco udělá. Cokoliv. Například si kýchne nebo mrkne. Jelikož je Nataša velmi pokroková matka, zajistila speciální bazén se slanou vodou a recepční, která si neholí nohy ani podpaždí.
Banda čítající cirka patnáct lidí, která vtrhla do malé recepce, paní recepční značně zaskočila, a ta nebyla schopna podat nějaké upřesňující instrukce. Nedalo se tedy nic dělat a skupina vedená toho času již spícím a poslintaným Čeňkem vnikla do šatny takřka svépomocí. Polonahá maminka s brečícím miminem, která se v šatně zrovna převlékala, usoudila, že plavat s dítětem půjde raději jindy, anebo nikdy a urychleně se oblékla, popadla dítě a z šatny doslova prchla.
Převlékáme Čeňka do plavek a můj otec začíná žhavit kameru, aby zaznamenal jeho první sportovní úspěchy. Panuje veselá nálada. Teta z venkova si dokonce slavnostně otevřela lahváče a moje babička se slzami v očích opět teskní, že se tohohle velkého dne nedožila její maminka. Čeněk je již v plavebním úboru a můj otec si odchází do auta pro stativ a podvodní kameru, kterou tam roztržitě zapomněl. Jakmile jsme opět kompletní, vcházíme do místnosti s bazénem.
V bazénu jsou již připravené dvě maminky s dětmi, které si s příchodem naší famílie vyměňují nesměle tázavé pohledy. "Tak vás tady vítám. Jmenuji se Vláďa a jsem plavčík a instruktor naší dnešní hodiny" vítá nás při příchodu plavčík Vláďa s nadváhou, knírkem a s pupíkem o velikosti dna půllitru, ze kterého se na nás usmívají dva žmolky z prachu a bůhvíčeho. Bonviván Vláďa do toho jde očividně srdíčkem a má tah na branku. Jako příkladný plavčík, který nehodlá ponechat nic náhodě, má červené bermudy a dokonce červený plovák jako z Pobřežní hlídky.
S Natašou a Čeňkem vcházíme do bazénku, zatímco Vláďa usazuje naší početnou skupinku kde se dá. Babička, která je chabrus na záda a má bolavé klouby, byla posazena na skákací míč, ze kterého v nepravidelných intervalech padá a dojatě vykřikuje, že je škoda, že se tohohle velkého dne nedožila její maminka. Teta z venkova odmítla sedět. Pouze se opřela o futra a loupla do sebe dalšího lahváče.
Můj otec se v nastalém zmatku zatím převlékl do neoprenu a s podvodní kamerou se jal vniknout do bazénu, že to celý bude natáčet zespodu. Plavčík Vláďa ho však z bazénu vykázal sednout mezi ostatní. Naštěstí ale stačil Čeňkovi připnout malou podvodní kameru na kotník, takže se snad video povede.
Hodina začala básničkou kolo kolo mlýnský a Čeněk se poblil do bazénu. Plavčík Vláďa zlostně hořekoval a dostali jsme od něj napomenutí. Posléze jsme Čeňka nastrojili do plovacího popruhu a za zpěvu hitu Žába leze do bezu jsme Čeňkem brázdili neklidné hladiny bazénku. Plavčík Vláďa seděl na své věži na kraji bazénu a pokoušel se na dlani točit s plovákem. Očividně byl spokojený. Jakmile Čeněk dobrázdil hladinu, začal plavčík Vláďa házet do bazénku malé plastové barevné míčky, které děti měli za úkol uchopit a s pomoci rodičů je dopravit do kruhu uprostřed bazénku.
Čeňkovi se podařilo jeden balónek chytit rovnou ze vzduchu. Můj otec v hledišti propukl v tu ránu v hysterický ryk a skandoval Čeňkovo jméno a inicioval v hledišti na Čeňkovu počest mexickou vlnu. Teta z venkova si otevřela dalšího, do té doby již sedmého lahváče a babička, která ležela na břiše vedle skákacího balónu, ze kterého opět spadla, tiše a blaženě štěbetla, že je škoda, že se toho nedožila její maminka. Když můj otec začal v hledišti řehtat řehtačkou, byl neústupným plavčíkem Vláďou vykázán za dveře a místností se rozprostřelo ticho.
Další cvik byl z těch náročnějších. Čeněk se měl chytit plovoucí destičky a spolu jsme se měli otočit opět za tónů odrhovaček kolem osy. Od této chvíle pozbyl Čeněk jakékoliv snahy o účast na sportování a bez nějakého zájmu o dění kolem ležel na hladině a upíjel vodu z bazénu, která mu zachutnala. Z celého toho zápolení začal škytat a znovu se poblil. Plavčík Vláďa zpozorněl a udělil nám druhou a poslední výstrahu, za což si vysloužil od Čeňka pohrdavý pohled, a aby znázornil svůj vzdor proti jeho autoritě, začal plácat ručičkama o hladinu.
Následujícím cvikem se Čeněk opět vrátil do hry. Mohl zde totiž uplatnit své nabyté sociální zkušenosti, které získal při rande s mladou Soukalovou před nějakou dobou. Hra spočívala totiž v tom, že se děti daly do kruhu a na signál dělaly berany berany duc. To se Čeňkovi líbilo a při prvním berany berany duc knokautovat hlavičkou protější mimino, které okamžitě začalo řvát. Čeněk se smál a byl šťastný. Jakmile knokautoval i druhé dítě, byla hra přerušena a plavčík Vláďa raději vyhlásil relaxační bezkontaktní cvičení s pěnovými želvičkami, které měli děti chytat a zase pouštět.
Plavčík Vláďa spokojeně s plovákem obcházel bazén a tvářil se důležitě. Čeněk šel do tohoto bezkontaktního cvičení naplno a posral se. Toto nedopatření rozpálilo plavčíka Vláďu do běla. Okamžitě se naježil, začal křičet a pobíhat kolem bazénu. Během jeho hysterického běhu mu vypadl plovák, o který zakopl, spadl na hranu bazénu a vyrazil si zub.
Tím pro nás koupání skončilo. Plavčík Vláďa nás plivaje krev okamžitě vykázal z bazénu s tím, že nás ani naší famílii už nikdy nechce vidět. Beztak už byl nejvyšší čas jít. Teta z venkova u futer zavrávorala a i s nedopitým lahváčem spadla do bazénku a babička se slzou v oku pronesla, že je škoda, že se tohohle dne nedožila její maminka.
DOMINIK LANDSMAN
(pokračování co nejdříve)
