Houskové knedlíky jako od maminky! Ha, ve snaze dohnat a předehnat kuchařské umění mé ženy a mé matky jsem se jednou pokusil o domácí kynuté knedlíky. Děti jsem vyhnal ven na pískoviště, ženu na nákupy a pro jistotu jsem ji vybavil i nemalou finanční částkou a oznámil jsem všem, že když tátu nechají kralovat v kuchyni, bude k obědu ta nejlepší svíčková s houskovým knedlíkem, jakou neumí uvařit ani babička Tylda.

     Ženě jsem ještě doporučil nakoupit brusinky, abych mohl lahodnou manu korunovat tou skvělou zavařeninou. Menu bude jako v Interkontinentalu. Jo, Interkontinental - tam jsem taky nebyl. Podle kuchařské knihy po babičce jsem se raději neodvažoval začít svůj boj s knedlíky, a proto jsem volil nejprve to, co už umím. Přeci jen se mi slovní spojení „vezmi zadělávací mísu, vraž do toho půl kopy vajec a hnísti započni" nezdálo dost moderní na dnešní dobu. Nalistoval jsem tedy jinou kuchařskou knihu, kterou jsme dostali svatebním darem od manželčiny tetičky Berty.

     Recept na svíčkovou s knedlíky tam začínal naložením a Prošpikováním masa. Ejhle, jak snadné se to po přečtení zdálo. V lednici na mě čekalo masíčko temné rudé barvy, odhadem tak přes jedno a půl kila. Jaká dobrota nesmírná se z něj stane mávnutím kouzelného proutku a přičiněním mé mužné ruky! Maso jsem zdatně prošpikoval slaninou, řízl jsem se u toho do prstu jen jedenkrát. Inu, co, moje krev je stejně červená jak hovězí, říkal jsem si, však mi občas kamarádi u piva častují nějakým tím hovězím jménem.

     Pak se dostala na řadu kořenová zelenina a sladkokyselý nálev. Co na tom, že se prý má maso naložit nejlépe přes noc? To je jedna stránka věci. Jsem přece inženýr a ten si umí poradit se vším. Co nedožene čas, tomu se dá dopomoci důmyslnou technologií. Tak například když se má něco marinovat ve studené tekutině a v lednici či na jiném chladném místě, tak zcela jistě tytéž účinky získáme pomocí zvýšení teploty a tím i za kratší čas. Dal jsem tedy nálev vařit, až celou kuchyni zaplavil tak štiplavý puch z octa, až jsem sám zaslzel nad ubohým masem, no, nechtěl bych se v té lázni máčet, otevřel jsem všechna okna v kuchyni a vypustil psa ven, protože tam se mnou nechtěl zůstat.

     Zbabělec.

     Díval jsem se, jak maso v hrnci změnilo barvu na světle béžovou, no, vůbec už nevypadalo jako to hovězí, co jsem před chvílí držel v ruce. Přiklopil jsem na hrnec poklici a uvažoval, jestli ji zatížit či nechat tak. Mezitím jsem se pustil do knedlíků. Nakrájel jsem housek, že bych mohl krmit pod mostem labutě dobrých čtrnáct dní v kuse; však ony budou ty knedle kypřejší a chutnější. Mouky raději víc, však jsem dal dost kvasnic. Knedle budou jako obláčky, jen se rozplynou a všichni si budou chtít do nekonečna přidávat. Za chvíli jsem musel vyměnit mísu za větší, a to jsem tam ještě zdaleka nedal všechny ingredience...

      Housek se nevešlo ani do větší mísy, musel jsem tedy vzít manželčin lavor na prádlo. Teprve to byla ta správná velikost. Ovšem teď jsem zase trpěl nedostatečností vařechy. Nic naplat, dobrá byla ještě ta původní kuchařka po babičce, která radila, abych ruku obnažil a pořádně rukou hnětl těsto, jen tak prý docílím řádného propracování a hladkosti těsta. Hnětl jsem a hnětl, až mi ruka málem upadla. Ani jsem si nepovšimnul, že mi tam zůstal i snubní prsten. Usoudil jsem, že je řádně prohněteno, když už jsem přestal cítit prsty a začaly mě chytat křeče.

     Přišel tedy na řadu krok číslo tři, maso dát péct. Jak se zapíná trouba, jsem věděl. Raději víc, než aby bylo maso nepropečené, napadlo mě. Ještě bychom mohli dostat nějakého svalovce nebo tasemnici. Pustil jsem tedy troubu na nejvyšší teplotu a pekáč s masem a zeleninou do ní vložil. Co znamená podlít vodou jsem pochopil v okamžiku, kdy se z trouby začal linout slabý dým. Nic nebylo ztraceno, vážení, maso dostalo tu správnou vypečenou barvu a houpalo se na vodě voděnce a peklo a dusilo a vonělo.

     Těsto na knedle zatím vesele kynulo, dmulo se a vzdouvalo utěrku. No, zas tak moc nevzdouvalo, a já jsem si až při likvidaci obalu od mouky všiml, že to měla být jiná. Jak moc může vadit záměna hrubé mouky za hladkou? Určitě nijak, budou ty knedle jemnější, hladší. Tak. Hlavně klid!

     Nejlépe jsem si poradil s mixérem, když jsem mixoval do omáčky zeleninu. Jak nádherná byla tahle část úkolu, jak skvěle funguje ten úžasný kuchyňský pomocník, a nechápu, proč ho žena nemá ráda a používá stále ten starý malý do ruky. Uklidil jsem si stůl, rozložil na něj robota a kochal se při jeho sestavování. Semhle ten podstavec, na to nasadit tuhletu hřídelku, na ni dát tenhle kroužek a na to zase mísu a přiklopit to víkem....  a zrada, zpátky, ještě tam přidělat ty krouhací nože, tak a ještě tuhle přiklapnout a spustit, jejda, ne tak naráz, aha, takže nejdřív jen pomaloučku, nechat rozběhnout, ták, a už to valí. Tahleta stará mašinka patřila ještě mojí mamince a jak šlape, panečku. Jako hodinky. 

      Zatímco jsem ještě pekl maso, protože se mi zdálo, že nechce nějak změknout (zřejmě to byl zasloužilý býček, co to v tom krámě probůh prodávají), se mi povedlo udělat omáčku jedna báseň. Asi by se měla okyselit, zdála se mi nějaká nasládlá. Šup tam s octem. A jéje, jaksi se mi ta kyselost vysrážela do malých hrudek. Asi nekvalitní ocet. No, ještěže mám ten mixér, hrudky se povedlo rozmixovat z velkých chuchvalců na malé sněhové vločky. Ostatně, kdo ví, co ještě z těch surovin není v dnešní době taky nějak ošizené.

     Když jsem konečně pochopil, že maso v troubě prostě změknout nechce, že si to rozmyslelo, tak jsem se pustil do knedlíků.

      Těsto mělo odhadem správnou konzistenci, vyválel jsem tedy knedlíčky takové, jak je znám ze samoobsluhy. První nezdar byl způsobem tím, že jsme doma neměli dost velký hrnec. Musel jsem proto udělat knedlíky menší. Jestli vařit v páře nebo ve vodě, to nebyl problém. Ale s utěrkou připevněnou k hrnci by se mi ani tyto knedlíky nevešly, tak bylo jasné, co dál. Při varu došlo k nečekané reakci příliš tvrdé vody a měkkého těsta. Zatímco voda asi změkla, tak knedlíky začaly tuhnout.

     První na dotyk připomínal molitanovou vycpávku z autosedačky. Pokusil jsem se tedy tento nedostatek napravit delší dobou varu, ale to zase vytvořilo z kyprého knedlíku obrovského slimáka kříženého s huspeninou. Třetí knedlík byl sice nerozplizlý, zato uvnitř syrový. Čtvrtým knedlíkem jsem psovi stvořil skvělý gumový pendrek k aportování.

     Pátý knedlík jsem nechal totálně rozvařit, když jsem zachraňoval černé maso z trouby, o které jsem byl přesvědčen, že jsem ji dávno vypnul. Od dalších pokusů jsem byl vysvobozen příchodem manželky s dětmi.

      Jaký anděl je moje žena... Děkuji bohu za to, že jsem si ji vybral. Namísto brusinek přišla domů s růžovým igelitovým pytlíkem a v něm na čtyřech plastových talířích zabalených do alobalu nesla voňavé a ještě teplé kung-pao s nudlemi a půl kolečkem okurky a osminkou rajčete z blízké asijské restaurace, a to všechno pořízené za stravenky bratru za padesát korun za porci.

     Jo, není nad to mít doma skvělou, chápavou a tolerantní ženu.

BEDŘICH