A přišel ten velký den. Ten den, kdy si odvezu Čeňka s Natašou domů. Byt jsem připravil na ten velký okamžik dostatečně, až bych se nebál tvrdit, nadstandardně. Umyl jsem nádobí (to příliš špinavé jsem vyhodil, jelikož nešlo umýt běžnou houbičkou a na drátěnku tady není nikdo zvědavý), ustlal postel a tím to hasne. Půl dne jsem temperami psal barevný nápis na velkou čtvrtku "Vítej doma, chlapče".
Během výroby jsem umatlal podlahu zelenou barvou a kousek žluté jsem si omylem vetřel do oka. No, pálilo to strašně. S velkou slávou jsem se posléze jal mocný transparent přitlouct na zeď. Tehdy se při zatloukání odloupl asi metr čtvereční omítky ze zdi, což nebyl úspěch. Nakonec jsem beztak mocný transparent vyhodil, jelikož jsem objevil, že ve slově "Vítej" jsem napsal ypsilon a na gramatické úpravy již nebyl čas a ani dostatek barvy, protože její zbytek byl rozptýlen všude kolem na nábytku.
Cestou do porodnice jsem na benzince koupil zvadlou růži Nataše a nabyl jsem dojmu, že jako otec budu příkladný.
Zvadlou růži mě v porodnici přinutili vyhodit, jelikož se tam květiny donášet nesmí z důvodu zavlečení nějaké zákeřné choroby, která se přenáší z rostliny na člověka (podle vzhledu má povadlá růže přenášela minimálně rakovinu), tedy jsem za rodinou dorazil sice s holýma rukama, zato však s dobrými úmysly. Nataša už byla sbalená a Čeněk jakbysmet. Usadil jsem syna do autosedačky a mohlo se jet. Čeněk se v autosedačce hned poblil, tedy laťka byla nastavena a karty rozdány.
Na Nataše byly patrné známky únavy, vyčerpání a přicházející laktační psychózy, tedy jsem veškerá zavazadla včetně dítěte raději do auta nasoukal já. Cesta domů byla dlouhá a tak nějak málo slavnostní.. Nataša napůl ještě v rauši z narkózy a napůl již z oné propukající laktační psychózy mlátila hlavou o palubní desku, Čeněk vzadu v autosedačce střídavě blil a řval a já, úplně vynervovaný, abychom neměli nějakou autonehodu, jsem úzkostlivě pozoroval dění kolem silnice a za každým řidičem nebo chodcem viděl šílence, který nemá co ztratit, je pod vlivem narkotik a nemá na práci nic jiného, než nás ohrozit na životě tím, že do nás narazí, a nebo po nás začne střílet.
Nakonec jsme dorazili domů živi a zdrávi.
Bylo to, jak když do bytu vtrhne velká voda. Tempo domácnosti se naprosto změnilo. Jakmile jsme dorazili domů, začal kolotoč. Nataša se zhroutila do postele a začla brečet. Já jsem zmateně pobíhal kolem dítěte a snažil se ho utišit. Střídavě jsem ho choval, hrkal před ním chrastítkem a studoval v příručkách, jak se mám zachovat. Čeněk po pár hodinách únavou usnul. Díky bohu.
Nataša se vzchopila a odešla brečet na záchod. Odnesl jsem Čeňka slavnostně do postýlky, vybalil věci z porodnice a přemýšlel, že to tady zabalím a začnu nový život někde jinde na lepším místě. Z mých slastných představ o úniku mě po několika minutách vyrušil dětský pláč. Čeněk usoudil, že spánku bylo dost a je potřeba fotra trochu popohnat, aby si moc nevyskakoval. Naštěstí konečně u Nataši propuknul mateřský pud a šla Čeňka Nakojit. Očividně měl velký hlad, jelikož Natašu takřka vysál a blaženě usnul.
Jaká to krása. Spokojené a hlavně spící dítě se dostalo nyní do top pěti mých nejoblíbenějších věcí.
Malé mimino se musí každé tři hodiny krmit. To je fakt, přes který vlak nejede. Tedy i když spí, musí se vzbudit. To je fajn. Takže když po dvou hodinách a padesáti minutách neustálého řevu konečně usne, musíte ho za deset minut vzbudit, aby se napapal a mohl pokračovat ve řvaní.
Největší pecka to je v noci. První noc kolem desáté upadáme s Natašou do komatu a o půl jedenácté se synáček probouzí a roztomilým řevem diktuje tempo domácnosti. Zde se projeví výhoda garsonky, jelikož jsme všichni v jedné místnosti a tedy všichni svorně nespíme, což tmelí rodinu.
Máme s Natašou konečně společný koníček. Nespíme.
Je to milé hobby.
Pro ilustraci dokládám časový harmonogram první noci:
22:00 Čeněk spí. Bytem se rozprostřel klid a štěstí
22:30 Čeněk je vzhůru. Řve. Bytem se rozprostřel neklid a ponurá nálada. Čeněk dostává chálku z pravého prsu.
22:40 Čeněk vyzunknul celý prs a žádá si druhý prs.
22:50 Čeněk vysál i druhý prs. Žádá třetí prs, jinak vyhrožuje řevem.
22:50 Požadavkům Čeňka jsme nedostáli, neboť můj prs je zcela bez mlíka a Nataša třetím nedisponuje, proto proměňuje svou výhružku a začíná řvát.
23:30 Pořád řve.
24:00 Čeněk se posral, leč nepřestává řvát
00:30 Čeněk je přebalen a usnul. Velká sláva. Jdeme s Natašou spát.
01:20 Čeněk je vzhůru a řve. Nataša připravuje prsa. Já masíruju svou bradavku, abych stimuloval prsní žlázy, aby začaly produkovat mléko, kdyby Čeňkovi opět dvě prsa nestačila.
01:30 Mám bradavku rozedřenou do krve, leč mléko se mi nespustilo. Vypadá to ale, že tentokrát Čeňkovi mléko od Nataši bude stačit.
01:40 Mléko mu nestačilo, takže řve.
02:00 Usnul!!!!! Jdeme s Natašou spát.
03:00 Čeněk se vzbudil, řve, ale nechce sát. Nemá hlad. Řve jen pro zábavu. Je to zlatíčko.
03:30 Čeněk z nějakého důvodu řve ještě víc, ač se to zdálo nemožné. Dostává levý prs a je chvíli pokoj. Sice nespí, ale už neřve. Dávám Čeňka do postýlky. Začíná řvát.
03:40 Nataša to nezvládla a pobíhá po pokoji s hrncem na hlavě s tím, že je zvon.
04:00 Čeněk usnul, ale ztrácíme Natašu, která je stále zvonem.
05:30 Dítě je vzhůru a řve. Už jsem taky zvon.
06:00 Čeněk usnul sám. Dáváme hrnce zpět do kredence a jdeme spát.
07:00 Je čas vstávat. Čeněk už má hlad a beztak jsme spali až až.
Tolik tedy k první noci, která byla báječná a je dobře, že nás podobné noci čekají i do budoucna.
Druhý den doma nás měli navštívit moji rodiče. Už návštěva porodnice dala tušit, že do toho půjdou po hlavě naplno. Už kolem deváté vidím z okna, jak naši přijíždějí. Otec strhne smykem auto na parkoviště a ještě skoro za jízdy vybíhá z auta se zapnutou kamerou do domu, aby něco nepropásnul.
Za ním vybíhá moje máma s taškami plnými dětského oblečení a v podpaždí s několika baleními plen. Čeněk spal, když se rozrážejí dveře a děda dokumentarista vbíhá do bytu a natáčí. Moje máma zatím kupí do skříně pleny a oblečky.
Zatímco dostáváme od mámy pokyny, co všechno nám přinesla a kam přesně nám to do bytu umístila, můj otec šteluje stativ a montuje nad postýlku online kameru.
Dokonce se vytasil s prvním videem z porodnice, které už stihnul sestříhat, nadabovat a otitulkovat. Ihned nám video pouští a natáčí nás, jak se na video díváme.
Je potřeba říci, že od teď se u nás dveře netrhnou. Mí rodiče jsou u nás každý den a podávají si dveře s Natašinimi rodiči. Natašin otec natáčí taktéž domácí video a má máma si u nás postupně vybaluje karimatku, kartáček na zuby a tak nějak se zdá, že se chystá k nám nastěhovat...
DOMINIK LANDSMAN
(pokračování co nejdříve)
