:-))

Zajímalo by mne, kdy proběhne přerod normální ženské v přispěvatelku těchto fór. V těhotenství? Nebo až po porodu?

na ten mimibazar - a to je teda opravdu, jak se dnes říká, hustý!
Dominikovi dávám palec nahoru, už se těším na porod

už první díl se mi líbil, teď jsem řvala smíchy. Popis odsunu jeho věcí do police k vánočním ozdobám mi byla povědomá. A k tomu co probíhá na diskuzích maminek není co dodat.
blikat neumím.

většina těch "přispěvatelek těchto fór" už taková je i před těhotenstvím... normální holky zůstanou stejné...

Přeposílám to synovi, jehož rodinka je právě v radostném očekávání 1. trimestru.
Tak aby věděl, co ho čeká...

Nj, některá diskuzní fóra pro maminky žijí ve svém vlastním vesmíru...ale upřímně, vyhledávat zásadní informace o možných chorobách mého budoucího dítěte pročítáním diskuzí na mimibazaru také o něčem svědčí:-)

to je raz dva, že se člověk při hledání info na netu prokliká někem, kam to vůbec neměl v plánu a pak se tam zasekne :-)

náhodném proklikávání se, už přemýšlím nad tím, že vzdám facebook, kde jsem se jen tak tak ohřála ...
http://www.prozeny.cz/magazin/deti-a-rodina/rodinne-vztahy/38379-otravne-matky-na-svem-facebooku-pisi-jen-o-detech

I když je "Fotr" malinko drsný, baví mě

není nic jednoduššího, než si dotyčné matky z facebooku škrtnout

udělám to, ale ony to tam necpou jen tyhle matky, vyskakuje to i od jinak normálních chlapů, já nevím, jestli už se jim v těch hlavách děje něco podobného vlivem vyčůraných hormonů ve vodě, nebo co...tak se pořáde divím a ještě zkouším počkat, jestli je to přeci jen nepřejde, protože ostatní příspěvky mají přínosné..

Asi záleží na výběru přátel...

spíš jsem na to více citlivá v mé situaci..

Uzavři už v sobě a i oficiálně tu kapitolu života, která dávno skončila i přes tvou snahu ji resuscitovat. Smiř se s tím. Život jde dál a je škoda jej promrhat marným vzdycháním. Jsi krásná vzdělaná ženská, která nemusí zůstat sama, bude-li o to stát. Každopádně si zařídíš život přesně tak, jak budeš chtít ty.

jak jednou řekla moje kamarádka... že jí taky vadí to, co si na FB dávají na zeď její přátelé... na jedné kamarádce jí vadilo, že tam má rodinné fotky, zatímco ona nemohla najít chlapa, na druhé, že tam má děti, a ona by tak ráda měla rodinu a děti a nemá, na třetí, že dává fotky z dovolených a ona nikam nejede, protože na to nemá a na další zase že chodí na plesy a různé společenské akce a dává tam fotky z nich a ona by taky chodila a nemá s kým... no tak se všichni těšíme, až si najde chlapa, pojedou spolu na dovolenou a pak si pořídí pár dětiček, že už nebude mít proč stěžovat si...

nejde o mne, tohle vychloubání se dětmi na FB zasahuje třeba ženské, které děti mít nemohou, nebo o ně přišly, a vůbec - je to prostě pitomé, přesně jak se v tom článku píše -jakoby děti, které nepapají a nekakají na FB ani neexistovaly, jakoby tohle byla informace, která fakt každého musí zajímat.Anebo nechápu tedy smysl FB já.

Nedávno se tam "na zdi" objevila moje známá, která nemá rodinu - snad zatím, nevím - a byla přenádherně, fakt krásně vyfotografovaná se svojí maminkou. A bylo to s komentářem - nikoliv útočným, jen něco ve smyslu ...milé kamarádky, vaše pupíčky a děti jsou krásné, je jich tu dost, ale já bych se ráda pochlubila svou mámou, tou, která mne vychovala...atd. Bylo to překvapivé a doopravdy hezké. Skoro bych řekla, že to spoustu lidí zaskočilo a "lajků" tam bylo nadstandartně moc

Existuje prý kniha: "Dítě pupek světa" nebo tak nějak..tak možná už nebudu tak zcela sama, kdo si myslí, že děti nejsou hlavně a zejména k vychloubání.

standart a standard

Není to snad každého věc, co si tam vyvěsí? Pokud se na to nechci dívat, nechci to číst, prostě se nedívám, nečtu. Je to svoboda, tak proč by se pyšná mamina měla žinýrovat si tam vystavit své děti proto, aby neurazila jemnocit nějaké ženy, která nemůže mít děti. Podle mne by se lidi měli zamýšlet nad tím co tam vyvěsí z jiného důvodu - z důvodu možné zneužitelnosti fotek, informací.
Z tebe Iris fakt mluví trpkost nad tím, že si manžel založil novou rodinu, má s novou partnerkou mimino. A ty ses s tím, i přes tu dlouhou dobu od toho, co tě manžel opustil, nevyrovnala. Zbytečně se drásáš, možná ještě doufáš, že se vrátí, ale to je marná naděje. Už se s tím smiř.

si žádné naděje, to chlubení mi vadilo už předtím, teď tedy jen o něco víc. Zrovna jeho dítě tam mimochodem není, to je spíš potkám s kočárem ve městě a není to Myško rozhodně příjemné - smířená nesmířená - a ostatně nejsem sama. Jenom tady na Kudlance asi ano, v reálu to takhle těžce nese víc ženských, to náhodou vím určitě.Dokonce jsem je ani já dříve nechápala, teď to prožívám natvrdo.

Neboj, také když nechci, tak ty věci nečtu a neprohlížím si je. Jen nechápu, proč to ti lidé dělají a že nepřemýšlí nad tím, co to může mít za následky.Mně FB slouží k tomu, abych byla v obraze, pokud se různých akcí týká, abych se rychle mohla spojit s lidmi, se kterými něco sdílím nebo přímo produkuji To chlubení nějak nechápu, ale nemusím chápat všechno.

ale to už by maminky (nebo i tatínci či rodiny) s dětmi nemohly chodit ani ven s těmi dětmi, ne? Aby je v autobusu nebo v obchodě nepotkala některá, která děti mít nemůže, nebo má už velké a malé děti jí vadí, nebo žena, která nedávno potratila nebo přišla o dítě... nebo krásné ženy, aby je náhodou nepotkaly ty ošklivé, kterým by pohled na tu krásu nedělal dobře... nebo se neukazovat s partnerem, aby to náhodou nevehnalo slzy do očí té, která o muže přišla, opustil ji, našel si jinou nebo jen žádného nemůže najít?

Proto ti píšu, abys tu kapitolu života uzavřela a dívala se dopředu. Mně ale připadá, že ty tu etapu života uzavřít nechceš a tak trochu ti i vyhovuje, jak se v tom pořád mácháš.
Já snad, kdybych potkala manžela s dítětem, budu mít radost. Trošku škodolibou, jak si na stáří zavařil (protože to hezké miminko je jen začátek cesty k pubertě), a i trochu upřímnou, že je šťastný. Po těch letech, co jsme od sebe, se na to dívám s nadhledem. Protože jsem se s rozchodem vyrovnala, jdu si svou cestou, a jsem spokojená.

ale ať chodí, ať se potkávají, jen zkus uvěřit tomu, že to někde někdy někoho třeba iracionálně jen malinko bolí,aniž by to bylo třeba cpát na odiv nebo to někomu vyčítat,nebo se kvůli tomu věšet nebo hádat, to ani náhodou.A nejen v souvislosti s dětmi.Jo, těm ošklivým vadí ty krásné, to určitě, těm nezadaným vadí ty šťastně zadané, tak to prostě je.Život není jen sluncem zalitá procházka. A "sytý hladovému nevěří" jsem si nevymyslela já.

není to černobílé, ale já tady nechci zase rozvířit debatu na moje téma.Už jsem jeden rozvod a posléze smíření zažila, a tak fakt vím, že to jde.A zrovna včera jsem slavila narozeniny snachy spolu s bývalým manželem a jeho ženou, tou, která mi ho kdysi dávno odvedla, když jsem čekala jeho dítě.
A mimochodem, ten nynější šťastný není, takže i ke škodolibosti by byl prostor, kdybych to moc chtěla.

Potkávám lidi a nenapadá mne pozorovat, kdo je hezčí než já, kdo je úspěšnější, kdo má to, co já ne,...

však neříkám nic jiného Myško. Lidé jsou různé...

Kdybys chtěla, tak už dávno žiješ jinak...

Tak člověk tak nějak tuší, koho si do přátel na FB přidává a čím ten člověk žije. Když si přidám ženskou na mateřský, nedivím se, že píše o svých dětech a fotí své děti. Kdyby se živila fotografováním krokodýlů na Nilu, bude psát o krokodýlech. Pokud mě něčí příspěvky nezajímají, nastavím si to tak, aby se mi nezobrazovaly, nebo si toho člověka rovnou z přátel odeberu. V tom vidím kouzlo FB:-)

Ano, okamžitě udělám, to co chci a co je rozumné

Myško, myslíš, že by byly ordinace psychoterapeutů pořád tak plné, kdyby se všechno kolem citů a pocitů dalo krásně s rozumem ukočírovat?
Tehdy mi pomohl nový vztah, nové štěstí mi dalo zapomenout. Svou roli hrálo mládí.Není to stejná výchozí situace, ale je to něco, co holt život dal a já s tím bojuji po svém. Víc nevím, co mám dělat.

Jsou to roky, co jsi sama - jak je to dlouho? Pět let? Mi neříkej, že se za tu dobu nedalo s tím smířit, vyřešit to...

právě že ne, to je to, co mne udivuje. Mámy na MD nemám žádné ani tam, ani kolem sebe. A přesto to vidím - jak říkám, ono to jde asi nějak skrýt nebo kýho výra, ale já to asi úplně neumím.A popravdě - nehroutím se z toho, jen o tom fenoménu mluvím, protože se o něm mluví a protože tu je tak nějak tohle téma.

I můj starší syn, když mi ten FB zaváděl a ukazoval, co s tím jde a nejde říkal, že tohle mu trošku vadí, když jeho kamarádi, kteří se ožení, čekají dítě nebo ho už mají, najednou začnou sypat mohutně tyhle informace na úkor těch jiných.

někdo měsíce, někdo roky, někdo desetiletí - to musíš přijmout, i když s tím nesouhlasíš, protože jsi jiná.Buď za to ráda.

Ale jsi fajn ženská, tak mi přijde škoda, že si tak škodíš.

jsi taky fajn a nebýt toho trápení, nepoznala bych Tebe ani pár dalších prima lidí z Kudlanky, takže nic není jen blbě
Myško, vypadám tady z toho psaní zaprdle, ale zaprdlá nejsem, jen se vyjadřuji v těch debatách, které se mne takhle týkají k věcem, které mám pocit, že se mne týkají - no a vypadá to, že dřepím na místě. Ale fakt ne. Je mi celkem fajn, jen jsem sama a čeká nás ten rozvod,jinak mi život zase voní.

Jen nechápu, proč to ti lidé dělají a že nepřemýšlí nad tím, co to může mít za následky.

Iris, tohle nechapu ja. FB je kazdeho osobni vec, nidko nema pravo se ohrazovat a s prominutim mu kecat do toho, co si na svoje stranky dava. Co takhle se z FB odhlasit, kdyz te tolik nici? Nebo si vymazat ty pratele, jejich stranky ti tolik vadi? Ja se taky bavim a nebo kroutim hlavou, co lidi dokazou dat na svoji stranku, ale neni nic jednodussiho to prejit nebo pripsat svuj nazor do komentare.
A nebudu komentovat tvoji zivotni situaci, jen jedno, vic hrdosti zenska!!

tou větou jsem měla na mysli to, co se běžně kritizuje a před čím se varuje - to znamená možnost zneužití díky fotkám dětí a soukromí teď i v budoucnu..
FB je podle mne právě velmi veřejná věc, ale dávejte si tam, co chcete.Proč tolik zloby doprčic? Nic mě neničí, dala jsem sem článek o FB z internetu (ten jsem nenapsala já..) a diskuse je o tom, ne o mně samotné.
Ty si tam Nelli opravdu nacpi, co chceš

...když pominu OBSAH diskusí maminek na internetu, zaráží mně spíš ta FREKVENCE jejich příspěvků - sedí u počítače od rána do noci (některé do rána) a nechápu, jak mohou něco stihnout uvařit, uklidit. A to nejdůležitější - věnovat se děcku, které si po tuto dobu někde samo hraje, ale spíš předpokládám hledí na televizi... Jsem ráda, že to za nás nebylo...

díky

Ach, to bych měla cenzurovat fotky, které se rozhodnu vložit na FB, aby to nikomu neublížilo ve smyslu, že on to nemá a já jo?
Mě se naopak líbí, že prostřednictvím fotek mohu být ve styku s chovateli po celém světě, jim se líbí, co jsem nafotila já a mě se líbí, co oni. Fotkám rozumím, i když jazyky neznám :-)
Ano, na FB jsou miminka, dovolené, plesy a pod., ale také tam můžete dát foto svého pejska, kytek v truhlíku, výtvorů ruční tvořivosti od sýrů, dortů, květinových vazeb, dekorací,pletených ponožek a čepic, atd atd. Co jsem třeba také sdílela? Kachničky sedící na chodníku (a sýkorky u krmítka), venčení psů, kroupy a škody po nich,masopustní průvod, nazdobený vánoční stromeček, atd. prostě co život dal. Nikoho nenutím, aby fotky komentoval, ale leckdy je diskuze zajímavá, přátelé přidají svoje snímky na stejné téma. Myslím, že každý se může něčím pochlubit, pokud tedy má aspoň čím fotit.

echápu, jak mohou něco stihnout uvařit, uklidit. A to nejdůležitější - věnovat se děcku, které si po tuto dobu někde samo hraje, ale spíš předpokládám hledí na televizi...

a neuvařej jim, mrchy!

to všechno co píšeš ano, tak to také chápu - prostě být ve styku s lidmi stejných zájmů, domlouvat se třeba na něčem, přidat pozvánky nebo na ně reagovat, i fotky přidat - no jistě že jo, to se mi na tom líbí a proto jsem se na to přihlásila.
Jen kritizuji potřebu vysloveného prvoplánového chlubení v přehnané formě, je to k nepochopení, co mám na mysli?

S dětmi se člověk rád pochlubí, nejsem z jiné planety, dělala jsem to samozřejmě také - ale mezi maminkami, mezi známými, na návštěvě, na písku, při procházce - prostě mezilidsky, při rozhovoru, naživo. Ale ne ze židle do éteru a pro všechny najednou.Teď mám pocit, že mateřství nebo rodičovství je hlavně a převážně o tom ukázat to, ne prožívat to.
Ale já vím, doba je jiná a tak už se o tom nechci dohadovat, už mlčím.
Jen se divím, že tu jsem s tímhle názorem sama.

že neuvařej, mají mekáče nebo chůvy

spis proc tolik zloby od Tebe? Co si kam mam cpat? A jak vis, co davam na svuj FB? Ja ti prece nepisu nic ve zlym. Pisu, ze neni nic jednodussiho, nez si ty doctycne smazat.

tak jo, promiň, měla jsem špatný odhad, vztek a přehnala jsem to s tím cpaním
Já opakuji, že nemám na FB mezi přáteli matky na MD, ale nějak je tam mají jiní, které mám mezi svými a tak to vidím, nehroutím se z toho, ale vnímám, že jde fakt o nějaký trend, který jsem si nevymyslela ve své chorobné hlavě a kterého si nevšímám jenom já.

kdysi jsem zabrousila na diskuze o miminkach a to je fakt sila, ty zdrobnelinky. Jenze on je to asi takovy trend nebo co, protoze nejen tam, ale i v bezne mluve nebo na zminovanem fb lidi pisou ve zdrobnelinach, co uz zdrobnele je. Dominik to koneckoncu napsal pekne

...a o to tu vlastně šlo, že? O Dominikův vtipný článek.
Bude už třetí trimestr?

taky občas mám dojem, že matky malých dětí cítí se být středobodem všemíra. Ale ono je to nejspíš právě tím, že máme internet a dostaneme se tak blíž i k těmhle maminkám. Bez internetu by ses k tomu nejspíš nedostala.
Než jsem měla net, resp. než se z netu stala masová záležitost, tak mě téma porodu a mateřství dávno opustilo, prdíky a kašičky se uložily do archivu s nápisem "až budu třeba babičkou, tak za čtvrt století".
Pak se rozšířil net mezi lid, a najednou jsem měla mailovou schránku plnou mateřského spamu. Holky, se kterými jsem se přestala bavit v šesté třídě, mi najednou rozesílaly fotky svých mimin, které si pořídily později než já, nebo si je pořídily s druhým, třetím partnerem. Ne že by mi to nějak vadilo, chápu jejich touhu podělit se o radost, spíš mě to lehce uvádělo do rozpaků - co jako s tím, vždyť je to pro mě cizí ženská a teď mi posílá jeden mail (hromadnej) za druhým. No, tak jsem pogratulovala, pochválila, popřála zdraví štěstí, a pak jsem ty adresy hodila do spamového filtru. Vidím co kdy od koho přišlo, z předmětu zprávy obvykle rychle rozluštím oč jde a zda se sluší reagovat, a podle toho buď otvírám nebo mažu.

Vem si třeba třídní srazy. Moji rodiče na ně chodívali a občas i teď. No a co se tam dělalo? Ukazovaly se fotky dětí, rodin, baráků, chat, aut, dovolených...:-) Facebook naživo :-)

v tom zcela souhlasím s Myškou

už dávno myslím na to, že by se na ty matky měla podívat sociálka. Jen ještě nemám promyšlené tabulky přijatelných časů. Trochu mi to komplikuje realita. Protože matka, co nedřepí na FB, může dřepět u sousedky na kafi. Nebo šla si s manželem dávají jedno Na Růžku, zatímco dítě sleduje Křemílka u babičky. Pivo s manželem je jednoznačně manželská aktivita, podporující sounáležitost. Ovšem taky alkoholovou závislost. Dále je nutné vzít v úvahu finanční stránku věci, není Pilsner jako Braník.
O úklidu nemluvě, to si nechávám do další kapitoly.

dětí mých studentů a studentek....ale nikdy mne nenapadlo, že by se jimi chlubili....beru to, že se chtějí o tu radost podělit...a ráda ji s nimi sdílím, protože jsem i sama ráda a znamená pro mne naději, že právě tihle lidé mají potomky. A zajímá mne i skutečně, jak si v životě dále vedou....tož nikdy jejich adresy nemažu

Současní otcové v průměru se o své děti mnohem více zajímají a věnují se jim, než bylo v kraji zvykem u dřívějších generací otců- opět v průměru. Rozhodně to nebude způsobeno prostým pitím vyčuraných hormonů Změnila se role otců a já je dost obdivuji.

Když se mi narodil vnuk, tak mi i dost lidí samo o jeho fotku napsalo a jistě to nebrali tak, že se chci "pochlubit", též to se mnou jen dokázali sdílet
Ale na FB naše soukromá fota NIKDY!

že člověk v určitém období preferuje určitá témata... Nejspíš, až budu mít vnoučata, taky jimi budu plnit facebook, protože to určitě budou ti nejúžasnější prckové na světě :-D Rozhodně ale mým cílem nebude prudit ty, kteří nemůžou mít děti nebo jsou nešťastní... Fotky synáčků mám na net zakázáno dávat... Teď se aspoň kamarádkám chlubím bižuterií, kterou v rámci relaxu zplodím a dělá mi dobře, když mi něco pochválí, prostě zpětná vazba, takové to holčičí poplácání po ramenou... Pro kolegyně sdílím výrobky, které jsem dělala s dětmi, protože vím, že ke mně chodí pro inspiraci...

tvoje téma už se tu točí dlouho....ale je asi pravda, že až tuhle kapitolu dokážeš uzavřít, budeš se cítit lehčeji a svobodněji a dokážeš se nad určité věci povznést... Teď se vznášíš v prostoru mezi něčím a ničím...a to asi člověka po čase začne vysávat... Moc bych ti přála smíření... a štěstí... Určitě ho po všech těch negativních životních zkušenostech dokážeš zase najít...

on v podstatě facebook je takovou permanentní obdobou třídního srazu. Jednou jsem četla článek od nějakého známého psychologa, který hovořil o tom, jak je v tomto směru facebook zhoubou pro nevyrovnané a s životem nespokojené jedince. Že dřív byl sraz jednou za pět let, tak si ženská koupila novou sukni, došla si ke kadeřníkovi a pak se vypravila na setkání s lidmi, se kterými kdysi stála na stejné startovní čáře. Pro mnoho lidí je tento okamžik frustrující, protože s těmito lidmi člověk porovnává, jak vlastně v životě obstál...a může zjistit, že Novák má větší vilu a hezčí ženu, zatímco Vomáčková nepřibrala ani kilo, Bohouš jezdí po světě a ještě mu za to platí a na Petru její manžel kouká i po 20 letech jak na svatej vobrázek, i když je to takoví čůza. Jednou za pár let se to dá ustát, člověk si potruchlí, že to není spravedlivé, že on by si také zasloužil rychlejší koně, mladší ženský, starší whisky a víc peněz...ale za chvíli to pustí z hlavy, protože život jde dál. Oproti tomu na facebooku člověk vidí krásné vily, šťastné rodinky a fotky z exotických destinací denně a tak se mu denně připomíná to, v čem on sám toužil uspět a selhal. Nic pro slabé povahy:-)

však ano, máme kolem sebe spoustu "svých" lidí, zajímáme se o jejich životy i osudy - narození dětí nebo vnoučat patří k těm radostným událostem, já to mám proboha přece také tak.
A je to chlubení, ale to přeci nevadí, je čím se pochlubit, obyčejné chlubení není nic nemorálního. Pokud to už není neustálé vystavování na odiv, otravné nevyžádané předvádění se furt a porád.
Já bych tedy také ráda viděla toho Tvého prcka, už mu bude rok, ne?
Ale ne na FB - jsem ráda, že v tomhle punktu cítím Tvou podporu.

A je pravda, bb, že je to důsledek toho, že máme netky a jiné cetky

sdílet s tím, s kým mám něco, cokoli, společného. Jako třeba ty se svými studenty.
Mám o deset let mladší kamarádku, kterou znám taky zhruba deset let, teď se jí trochu otočil život, a tak přišel nový muž a nové děti. Tak dostávám fotky a videa, i když se vídáme a průběžně vídám i děti. Občas se sama připomenu, že jsem dlouho nedostala špunty do počítače.
Totéž ale už nepotřebuju od spolužaček ze základky, se kterými jsme se nijak nekamarádily a třicet let se nepotřebovaly a které mou adresu dostaly jen díky hromadným mailům jiné spolužačky, nebo společné kamarádky. Občas mi přijde až srandovní, že jejich první děti neznám, protože když byly malinké, tak mámy neměly net, a teď jsou to puboši nebo dospělí mladí, které už do dupaček prostě nikdo nedostane a jejich akné holt není tak roztomilé jako ručičky opatlané od čokolády. Zato z fotek mladších dětí bych mohla sestavit kroniku:-)
Ale nijak mi to nevadí, je mi to jedno,tak udělám co se čeká a další záplavu fotek přesměruju do spamu, kde měsíc leží a je dost času si případné zajímavější prohlídnout.

V tomhle to mám trochu jako Iris - když byly mé děti malé, ani by mě nenapadlo rozesílat jejich fotky pravidelně několikrát do roka všem, na koho jsem měla adresu, a očekávat reakci na to, jak sedí na nočníku, jak papají v židličce u stolu apod.
Na druhou stranu ty maminky chápu, ono to, myslím, často souvisí i s tím, že jsou teď spokojené, šťastné.

adresy mazat netřeba, ale - ty nemažeš maily?
Je fakt, že mám poměrně dost schovaných mailů ještě z minulého století ;-), na druhou stranu promazávám jak divá poměrně pravidelně, při mých 15-17 tisících mailů ročně to ani jinak nejde.

i FB je dobrý sluha a zlý pán a kdo se nechá snadno unést např. momentální emocí a postuje vyloženě nevhodné věci, výroky nebo fotky a pak si stěžuje ztrátu soukromí a na pronásledování, pláče na špatném hrobě. Poměrně nedávno jsem byla "svědkem", jak jeden vzdálený známý na FB online a dost divně, nevhodně a trapně komentoval porod vlastního dítěte. (!) O nějakou dobu později bylo z jeho statusů znát, že by dal snad i pár let života za to, kdyby mohl vrátit čas a ty blbosti vzít zpět. To je jen jeden příklad z mnoha.
Já se z FB dovím o spoustě zajímavých věcí, ke kterým bych se jinak asi těžko dostala. Nejnověji se mi moc líbí projekt "Humans of Planet Earth" - kdo máte FB, podívejte se

ale stále fakt vidím rozdíl propastný mezi sdílením radosti a chlubením
FB jsem nikdy nepřišla na chuť, i když jistě má některé výhody, tak ta ztráta soukromí mi přijde moc velká a asi nemám dostatek exhibicionismu Profil sice nějaký mám, ale v podstatě "mrtvý" To spíše používám profesionálně LinkedIn.
Foto Ti poslat nemohu:
1) protože bys to brala jako chlubení, což není čím, protože úplně všechny lidi v jeho věku jsou roztomilí
2) tě nechci v současné situaci zraňovat

jsem si uvědomila, že kdyby mi to posílali všichni, tak to bych byla asi i rozpačitá u mnohých též A museli by skončit též ve spamu

A hrozně se mi líbí tvůj termín pro srazy: FB na živo
Zajímavé je, že u nás to je tak, že čím jsme starší, tím lepší ty srazy jsou, drtivá většina lidí nemá potřebu se nikterak chlubit, naopak dost vstřícně sdílíme a podporujeme se i mimo srazy. Což v mládí nebývalo tak četné.

Maily mazat rozhodně musím, bych nové jinak dávno vůbec nedostávala...ale mám 3 adresy: služební, soukromou a nejsoukromější....tož se mi to nějakk rozloží Mazání mne nebaví, protože je vždy na dlouho, ale není zbytí

...oprava - ne chlubení, ale exhibicionismus, jo, to je to pravé slovo a to je to, co mi nesedí

Víš, paralelně s tím, co mne mrzí, pořád dokážu cítit lásku k jiným dětem - například mojí malé kmotřence a jiným prťatům mých známých, naživo mne děti vždycky dostanou, protože - jak píšeš a já to vím - jsou všechny roztomilé a já nejsem úplná kráva bez citu, jsem ženská a máma.Když má moje kadeřnice, čerstvá babička, na stolku album s vnukem, tak si ho ráda při barvení vlasů prohlédnu, fakt