Znáte to. Jste mladý, krásný, vtipný, bohatý, života si užívající, bezstarostný, atletické postavy, prosperující, perspektivní, vlivný mladík, jehož velikost penisu je až zarážející a bez falešné skromnosti dech beroucí.
Jdete si takhle po svých, všímáte si svého, když tu vaše přítelkyně, manželka, milenka, či v horším případě sestřenice, nebo nedej bože sestra (když se zadaří, tak aspoň nevlastní, i tak ale půjdete rovnou do peklíčka) načůrá na plastovou tyčinku a je to tu. Budete fotr.
To je ale krásný pocit, viďte? Takový povznášející.
V první fázi se naleznete v duševním deliriu a já konkrétně jsem utěšoval Natašu, která propukla v upřímný pláč a výrazem: "Zničil jsi mi život" mi dávala najevo svou nehynoucí lásku. Jelikož jsem ale charakter a srdcař, co si ví rady v jakékoliv situaci a za jakýchkoliv podmínek si zachová chladnou hlavu a hlavně, abych před Natašou vypadal nad věcí, byl čas udělat humor: "Tak už aspoň můžeme souložit bez kondomu a já si nemusím dávat pozor", pravil jsem a v očekávání upřímného úsměvu jsem se dychtivě podíval Nataše do očí.
Upřímného úsměvu jsem se však z nějakého důvodu nedočkal. Místo toho jsem se dočkal láskyplné a upřímné facky a dalšího pláče. Za to jsem ale byl nazván idiotem, což pohladí stejně jako úsměv. Nakonec jsem šel spát, čímž jsem problém vyřešil, a bylo to.
Jakmile opadla počáteční panika, rozčarování, odmítání, smlouvání, popírání a pravidelné chlapácké večerní vzlykání do dřezu opírající se o neutichající sebelítost, nastal čas skočit rovnýma nohama do prvního trimestru.
První trimestr oficiálně začal, když Nataša přišla od svého gynekologa, který potvrdil její stav akutního zbouchnutí. Přinesla s sebou dokonce i fotku z ultrazvuku a v tu chvíli nastupuju jako hrdý otec, kdy se dmu pýchou nad rozmazanou tečkou velikosti zrnka máku, kterou musel gynekolog zakroužkovat fixem, aby mé budoucí dítě nebylo zaměněno za pixel či nedej bože za šmouhu. Úplně se v něm vidím, a ač aktuální velikost mého potomka je zhruba jako špendlíková hlavička, shledávám v něm své rysy a předpovídám mu svou krásu i intelekt.
Dokonce bych řekl, že se na mě špendlíková hlavička z fotografie usmívá. Za předpokladu tedy, že gynekolog nezakroužkoval omylem špatnou šmouhu. V tom případě jihnu nad šmouhou, což je smutné.
Je to tedy oficiální a začíná krasojízda.
Fáze číslo jedna byla z toho nudnějšího soudku, kdy Nataša přitáhla domů stohy knih o dětech, pod jejichž tíhou se lámala doma nejedna polička. Všechny knihy jsou v podstatě lautr to samý, akorát v jedný jsou fotky černoušků, v druhý malý Číňánci a tak dále. Jelikož jsem rasově velmi snášenlivý a v tomto ohledu názorově nevyhraněný, nikterak jsem knížky předem neodsuzoval podle barvy dětí na přebalu a pídil jsem se po kapitolách "sex v těhotenství", jelikož to bylo jediné, co byla aktuální, zajímavé a důležité.
S potěšením jsem zjistil, že sex v těhotenství je možný a tím pro mě skončilo studování těhotenských knížek a tyto tedy odkládám zpět na zpřelámané poličky. Je čas jít loudit sex.
Nataša pravděpodobně kapitolu o sexu nečetla a tedy neví, že sex v těhotenství možný je, ba co víc, je zcela přirozený a běžný, a z tohoto důvodu pod tíhou nulových informací mé loudění odmítá akceptovat a raději jde zvracet. Sex tedy nebude a bude hůř, o čemž v této fázi ještě nevím.
V této fázi jsme taktéž absolvovali jakýsi screening, který odhaluje genetické vady. Zde jsem lehce znejistěl, jelikož seznam možných genetických odchylek nabízel lahůdky typu Dawsonova syndromu (podle toho chudáka mladíka ze seriálu Dawsonův svět), pak asi třicet dalších syndromů, rozštěpy všeho druhu, tři hlavy, kopyta, latentní nežity, železný hák místo ruky a podobně. Screening naštěstí dopadl dobře, takže šance na nějakou zajímavou genetickou vadu je malá.
On ten první trimestr je celkem vopruz. Skoro jako zbylé dva trimestry. Nataša v podstatě buď zvrací, nebo únavou usíná. Já toto akceptuju a začínám jít tomu rodičovství naproti tím, že víc chlastám a od teď kouřím za tři.
DOMINIK LANDSMAN
(pokračování co nejdříve)
Aby sem Nataša za nějaký čas nepsala, že je doma s dítětem a tatínek našel "porozumění" někde jinde.
super, jen dál
Mimochodem fotr Dominik je vobčasným přispěvatelem právě do novinkovejch diskusí, tj. žumpy. Docela by mě zajímalo, co ho k tomu vede. A je dobře, že se vobjevil taky tady na kudle (jestli vo tom teda ví 
). Jeho vidění světa je sice vo pár námořních mílí jinde než moje, ale čte se to dobře.S potěšením jsem zjistil, že sex v těhotenství je možný a tím pro mě skončilo studování těhotenských knížek a tyto tedy odkládám zpět na zpřelámané poličky. Je čas jít loudit sex.
...Pojem fejeton je žánrovým označením pro nový literárně publicistický útvar, který vznikl a rozvinul se na místě novinových fejetonů jako méně rozsáhlý článek, či spíše krátký komentář typický silným subjektivním nádechem a lehkou stylistickou formou, zaměřený na aktuální společenské nebo kulturní téma, často o několika volně spojených tématech. Napsán je lehkým zábavným slohem, mnohdy satiricky komentující či ironizující trefně vybrané dobové události. Častá je nadsázka, humorné postřehy nebo hyperbola. Typický humor obsahuje i užívání prostředků komiky, jazykové hry a hry se slovy či užití knižních tvarů. Autor se většinou soustředí na jeden fakt, využívá sarkasmu, fejeton by měl být gradován do pointy a obsahovat nové, nečekané pohledy na věc a vést čtenáře k zamyšlení nad tématem (proto často obsahuje nezodpovězené otázky)....
A když už navážno, tak - jde o novou životní situaci pisatele, ze které si on sám dělá legraci.
Neutahuje si obecně z velevážených matek současných či, nedesvatákudlanko, budoucích.
Utahuje si sám ze sebe, v podstatě. Z toho, jak se s tím, co přišlo nečekáno, nezváno, vypořádal s humorem, nadsázkou - asi proto, že si je sám dobře vědom, že nejde o žádnou tragédii, ale naopak, o narození dítěte dvěma, co se mají práce.
doprdelepráceuž
o narození dítěte dvěma, co se mají práce.
no měli s tím jistě hodně práce, ale chtěla jsem napsat co se mají rádi..:-)
tyto znaky opište: dopni
Nejsi zbytečný puritán?
Mluví, jak mluvějí jeho vrstevníci... Kolik je tobě? Máš dvě malé děti, tak asi bys neměla být tak zapšklá!
Eliso, všichni jeho vrstevníci tak nemluví... naštěstí... a nemusí se mi přece vždycky líbit to, co se líbí většině... na můj vkus je to příliš drsné, bude to tak lepší nebo mě doprdelepráceuž budete přemlouvat, abych svůj názor změnila?
Jinak mně to přišlo v pohodě, do dějin literatury to asi nevejde, ale místy to pobavilo:-)
(to ze mne mluví přímo štiplavá závist
)
