CHALUPKA A GRUNT |
Středa, 08 leden 2014 | |
Jako dítě jsem zbožňovala spoustu věcí. Třeba když jsme chodívali se sousedy dělat vaječiny a párky do lesíka k Ostravici. Víkendové celodenní výlety na Frýdlantské koupaliště, kde mě naši učili plavat :-), dovolené, návštěvy u sousedů, ať už víkendové nebo Silvestrovské. Taky jsem zbožňovala jezdit na "dolinu" k babičce.
Babička měla chalupku asi necelý kilometr od našeho domu, v takovém údlíčku mezi lesy. Kousek od jejího domku měla grunt teta s křesničkou. Teta měla dvě děti. Dceru po težké mozkové obrně, na invalidním vozíku. S tou jsem si vždycky hrávala. Měla spooooustu barbín ( tehdy ještě nedostatkové zboží :-), takže jsme je oblékaly, hrály si s nima, chodily ven. Dokonce jsme se spolu učily. A syna, který s náma vyváděl různé neplechy.
Pořád tam bydlí, i teta, i její dcera, jen Slávek už není mezi náma. Měla jsem to tam tak ráda!
Kolem chalupky a gruntu se vždycky pohybovala hotová zoologická zahrada. Měli tady krávy, ovce, prasata, husy, kačeny, slepice.. Káčátka za náma chodily jako nohsledi. Vzpomínám, jak jsem krmila telátko, mělo krásný drsný jazyk a nádherné velké hnědé oči. Měli tu snad až na koně cokoli, co má 2-4 nohy a dá se chovat.
Babička měla chalupku malou, nic srovnatelného s dnešními domy. Po vstupu se člověk ocitl naproti takové delší místnosti, kde byl divan a naproti něj obrovská knihovna, plná knih. Blízko knihovny v rohu stál malinký pecek, v kterém se topilo. Na obě strany z této místnosti byla další místnost, vpravo jídelna, vlevo ložnice. V jídelně hned u vchodu pod oknem byl stůl, židle a naproti kachlová kamna. Z jídelny se šlo malinkou chodbou do gaňku, který měl samostatný východ ven.
Ložnice byla velká místnost, které vévodila manželská postel a pak tu byly další dvě lůžka. Tam jsem spávala já a sestra. Ložnice byla namořena tmavým mahagonem. Byla vyřezávaná, měla po obvodech vyřezávané copánky, na čelech postele ornamenty a v prosklené vitríně skříně krásného andělíčka.
Zahrada byla upravená. Pod pivoňkami měla takové místečko, kde stála malilinká vyřezávaná chaloupka s odklápěcí střechou, propracovaná do nejmenšího detailu. Tu jsem vždy obdivovala. Babička měla krásnou romantickou zahradu, každý kamínek a kytka tam měla svoje nenahraditelné místo. Zahradou se vinuly kamenné chodníčky, nad kterýma se klenuly oblouky obrostlé růžovými keři.
Tsunami
A jak to máte vy?Máte taky "svá místa", na která rádi vzpomínáte?
Komentáře
:-) : Araso
Tsu... to bylo krásné!! Hnedle jsem cítila tu vůni cena a slyšela praskot v pícce :-)
leden 08, 2014 21:32
... : bb2
Mám dvě taková místa, vlastně tři, dvě z nich mám blízko. Moc tam nechodím, je to jiné, než když jsem byla prcek. Nechci si své vzpomínky, obrázky, vůně a chutě měnit :-)
leden 09, 2014 02:07
jj : NFashion
také mám a také u babičky, vzpomínky jsou krásné, škoda že už jen vzpomínky.
leden 09, 2014 02:27
Asi každý máme hezké vzpomínky na dětství, na místa třeba dávno zaniklá, kde nám bylo dobře. : Myška
Taky ráda vzpomínám. Mám to štěstí, že žiju tam, kde jsem vyrůstala, a kde to mám moc ráda.
leden 09, 2014 07:13
Pravda pravdoucí : maja
Jeden citát říká: Vzpomínky jsou jako ptáci - nevoláš je a přece přiletí. Také ráda vzpomínám na prázdniny velké i zimní i velikonoční strávené u babičky va Strání. Musela jsem v neděli do kostela, který byl opravený, krásný a velký. Když jsem tam přijela před třemi lety na pohřeb, málem na mě spadl - tak byl maličký. A tudíž některá místa už raděj nenavštěvuju právě proto, abych si nekazila vzpomínky.
leden 09, 2014 10:46
Tsunami : doktor
Rád jsem na horské chalupě.Když je sním jsou prioritou běžky,kdy je počasí nic moc,jako nyní,tak se sní,vzpomíná a přemýšlí nejlépe.Vzpomínám na dětství,rodiče,hry i klučičí války a též první lásky.papapa
leden 09, 2014 13:37
Zajímavé je : babi
že některé vzpomínky se objeví až ve stáří.Sklerozou to není,ještě si pamatuji,co jsem měla včera k obědu.Ale ty dávné zážitky se jaksi rozjasní.Asi je to tím,že více vzpomínám.
Že na to mám konečně čas.Že je na co vzpomínat.Vzpomínky jsou rájem,z něhož vyloučeni býti nemůžeme. leden 09, 2014 17:43
Pro mě byla takovým místem : Ivča
babiččina chalupa s obrovskou půdou plnou tajemství, neznámých věcí, starých časopisů, byla nádhera, ležet v seně a poslouchat kapky deště nebo pozorovat paprsky, jak škvírami v prknech malují obrazce ve zvířeném prachu..A že ho v tom seně bylo..po odpoledni na půdě nás babička všechna čtyři vnoučata musela nacpat jednoho po druhém do vaničky ( koupelna v domě nebyla) a vydrhnout... I vůni té půdy skoro cítím, když si to představím...
leden 09, 2014 17:46
... : Bara
...jo, zivot jsou vzpominky a ve stari, jednou tolik...
leden 09, 2014 18:00
babi, : Ivča
s věkem a zkušenostmi člověk pochopí, jak vzácné ty chvíle byly... Dokud je mladý, má pocit, že to nejlepší a nejúžasnější je před ním a žene se dál a dál...rychleji, výše, silněji... Až časem pochopí, že ty malé okamžiky byly to, za čím se ženeme- život, štěstí..
leden 09, 2014 19:04
|