Není nad blešák... A navíc nad blešák zdejší, americký, konkrétně na Manhattanu, blešák, který je ještě navíc spojený s farmářskými trhy. Jednoznačně - člověk neví, kam a na co by se měl dříve podívat. Jestli na neuvěřitelné kvantum nejrůznějších serepetiček, bůhví kde vyhrabaných, nebo na jejich vystavovatele, kteří jsou sami o sobě kouzelné "kousky".
Blešák se konal jednak v suterénu jedné místní školy - tady měla dozor slečna jeptiška,
která ale celou dobu (alespoň co jsem ji sledovala já) pilně esemeskovala
a poměrně halasně telefonovala...
jednak na parkovišti té školičky, kde byl opravdu stánek na stánku. A nejvíc zájemců
okukovalo farmářské výpěstky.
Ulička, sestavená se sudů s nejrůznějšími okurkami nebo olivami, tedy nejrůzněji naloženými,
byla na druhé straně lemovaná farmářskými pekaři,
kteří nabízeli nejrůznější "chleby".
Ovšem ty měly s tím, jak si představujeme chlebíček my, pramálo společného.
Dlouhá, předlouhá zeď, kterou si tato dáma vybrala pro prezentaci svých kousků na prodej,
byla o kus dál. Neviděla jsem však nikoho, kdo by k ní zašel.
Neviděla jsem vlastně nikoho, kdo by se někde u někoho s nějakým tím ohadřením přehraboval.
Takže působila spíš jako oživlý obraz...
Tohle jsou všechno nejrůznější hodinky...
od těch nejstarších po nové, dětské, hezké, dospělé,
rozbité, snad některé i funkční....
A jsme zase zpátky v onom suterénu - udivovala mne preciznost, s jakou si
své serepetičky vystavující rovnali.
Ale, jak jsem se tak neslušně zaposlouchala,
ani tahle paní nic nekupovala, jen se s tou vystavující bavila o počasí.
Tato dáma je snad stoletá. A možná, že i starší. Protože prý tu sedí už asi třicátým rokem
a když ji tu můj Jirka viděl poprvé, vypadala prý téměř stejně.
Celá vždy v bílém, vozík, o který se při chůzi opírá,
má ošperkovaný nejrůznějšími panenkami, plyšáky a ozdůbkami,
sedí na svém sedátku a neúnavně drnká
do rozvrzaného dětského piánka....
Některé kousky byly fakt hezké, některé snad i opravdu starožitné,
jiné - a těch byla většina, byly nejspíš posbírané
po smeťácích.
Jednoznačně to byla sešlost starožitných tam bydlících lidiček,
kteří si ten den opentlili vystavením svých pokladů.
Popovídali si, zjistili, kdo už není,
kdo dnes chybí a loni tu ještě byl - ale prodej?
Nic moc.
Některé stánky byly dokonce opuštěné.
Jediné, kde byl nějaký cvrkot, byly ty s jídlem -
tedy zeleninou, ovocem, sladkostmi...
i když ceny byly poměrně vysoké.
dva dolárky za necelých půlkila cukety...
deset ředkviček za jeden a půl.
Ten fialový karfiol se mi moc líbil - také tam vykukuje jasně žlutý, vidíte?
x x x
Ne, nekoupila jsem si nic, opravdu. Ano, našla jsem tam jednu moc hezkou věc, škoda, že jsem ji nevyfotila - byla to tepaná překrásná ropucha.
Jenže - za dvě stě dolarů? To bylo opravdu moc, jo, kdyby stála dvacet, tak to snad :-))).
Vypadá v té hučce kouzelně a Tvůj komentář nemá chybu. Poslala jsem Ti do kudlančí pošty včera článek do Pražských toulek. pa , užij si pobyt. 
Mimochodem, taková "kramářství" miluju.
Ale takove blesi trhy - na ty jsem znalkyne a pilne je navstevuju. Garaz uz je plna(ale to byla i predtim)...protoze v nakoupenych 'pokladech' ja uz citim-vidim co z nich muze byt. Sice mi to pak trva dele, nez neco pretvorim - ale snad jednou budu mit casu vic nez mam ted. Tento rok mi k mym prespocetnym konickum pribudl dalsi - hraju si s drevem a starymi drevenymi krabicemi. Daji se z nich udelat krasne veci. Uz mam pod garazovou zdi zaparkovane i nejake ty drevene palety takze pristi leto snad budu travit chvile s knihou na vlastnorucne vyrobenem "chez longu"
Ty hodinky vetsinou lidi nakupujou k rucnim pracem. Ted je v mode "steampunk" a pro ten je kazde kolecko a soucastka z hodinek hotovy poklad.
