Do Bostonu jsem dojel včas, Chelsea market jsem podle popisu našel, zaparkoval - a šel spát. Po půlnoci mne vzbudili, že abych otevřel vrata, bude se vykládat. Pak už jsem se jen divil, protože tady si vykládal dělník a vedoucí v jedné osobě sám.
Náklad byl na paletách a on vybíral levou stranu trajleru, takže vznikala úzká ulička. Koukal jsem na to a snažil se pochopit proč. Nakonec zase navozil část nákladu zpátky, řekl mi, že je to zkažené a ráno na to zavolají inspekci. Přitom si ale od každého druhu nechal tři palety!
Napadlo mě hned, že je to ta stará známá hra, jako s jahodami na mé první cestě. Objednali si celý trailer, pak si vezmou co potřebují, - za výhodnější cenu - a ještě ani nebudou chtít zaplatit za dopravu, protože toho většinu odmítli.
Ráno jsem čekal na inspektora a hned jsem mu o tom všem řekl. Nejdřív si myslel, že ho chci nějak ovlivňovat, ale dal si říci, když jsem mu pracně vysvětlil, že po něm nechci nic jiného než pravdu. Dlouho prohlížel hrozny, nechal si rozebírat palety, bral vzorky ze spodních i horních vrstev. Po několika hodinách mi řekl, že je hotov a jde teď dovnitř jim říct výsledek. Pak že přijde za mnou.
Za několik minut byl venku, oči vykulené, vlasy mu vlály a hned ke mně. "Tys měl pravdu" povídá,"oni jsou z toho celí nešťastní, hrozny jsou v pořádku, musí je vzít a nemají na ně místo. Tak takovou špinavou hru si s námi hrajou?" Vůbec nechtěl věřit, čeho byl právě svědkem.
Tenkrát byly v Bostonu k mání opravdu levné hrozny. Museli jít z cenou hodně dolů, aby je prodali. Já tam stál celý den a prodávalo se přímo z traileru. Velkoobchod, samozřejmě, nevážili jsme to do pytlíků, ale stejně to bylo zajímavé. Pikantní podrobnost je, že když se konečně probojovali k Ryanu a otevřeli ho, zjistili, spolu se mnou, že celá ta šaškárna s inspektorem nebyla nutná.
Ryan byl na pravé straně traileru, že. Když jedu na východ, je pravá strana na jih. V Arizoně, Novém Mexiku a v Texasu to hraje roli. Stěna se ohřeje, a výsledkem je, že na pásku byly zaznamenány teploty až 40 stupňů Farenheita, místo předepsaných 34 - 36. Už na podkladě teploty mně mohli vyhodit. Ale zavolali inspektora, ten potvrdil, že je víno v pořádku a už to odmítnout nemohli. Ryan letěl do bedny pod pult a nárazem se rozpadl na prvočinitele.
Texas je stát řidiči přímo nenáviděný. Nízká povolená rychlost, ve dne 60, v noci 55 mil, stát tak placatý, že se policajt nemá kde schovat a musí stále jet. Když někde číhá, můj radar detektor mě ochrání. Když jede, je sebeobrana mnohem horší, takřka nemožná.
To proti tomu třeba Pennsylvanie je úplný ráj. Všude lesy, často i mezi dvěma směry dálnice. V nich mají policajti udělané cestičky, spíš něco jako jednotlivá parkovišťátka, kde číhají. Je snadné si zapamatovat kde jsou, je snadné prostě koukat po křoviskách a když vidím nějaké extra husté, raději zpomalit. Od pokuty mě zachránil třeba i maják na policejním autě, který si čouhal z křoví.
To pak člověk musí jen hodně dupnout na brzdy.
MICHAL MÁLEK
