... že když mi byly tři roky, obdržela jsem své první vodovky a asi mě to potěšilo, protože se pamatuju, jak sedím ráno u svého dětského stolečku (ještě ho mám schovanej) na své dětské židličce (dtto), celej barák ještě spí a maluju princeznu. Že je to princezna, se pozná podle korunky na hlavě, ale není to jen tak obyčejná princezna!
Protože má na hlavě taky ještě véélikou červenou kytku a právě podle tý kytky se pozná, že je to SNĚHURKA. Moje máma, patrně z vděčnosti, že se mohla jednou konečně dospat, obrázek zarámovala a dodnes jí visí v pokoji nad piánem.
Moje ale úplně nejstarší vzpomínka je ještě o rok mladší, to jsem ještě spala v takový tý dětský dřevěný žbrdlinkový postýlce se stahovací postranicí.
A pamatuju si, jak jsme měli štěňata a ty tý postýlce úplně okousaly nohy. Patrně proto mě pak přestěhovali do kuchyně na gauč :-)
Dlouho jsem se domnívala, že se naše erdelteriérka spustila s nějakým pouličním vořechem, protože ty štěňata byly černý, ale prej ne, prej malinký erdelteriéři se naroděj černý a teprve postupně se vybarvujou.
Taky se pamatuju, jak jsem musela po obědě spát, to už jsem spala na tom gauči v kuchyni, a vůbec se mi spát nechtělo.
Tak jsem předstírala spánek pevně sevřenejma očima a pod peřinou dělala zajíčka. Zajíček se dělá tak, že si přitáhnete kolena pod břicho a zadek vytrčíte k nebi.
Máma se snažila pracovat u stolu, sice moje „spaní“ nijak nekomentovala, ale nesouhlas z ní čišel tak hlasitě, že jsem to slyšela i přes ty zavřený oči a peřinu.
Když si to dneska představím, úplně s ní soucítím, taky by mi hemžící se dítě, co má spát, šlo dost na nervy. Zvlášť, když potřebuju trochu pracovat a další příležitost budu mít až po osmý večer. Moje maminka se totiž v zaměstnání dělila o pracovní stůl s několika dalšími kolegy, takže chodili do práce na střídačku a částečně pracovali z domova.
Měla jsem panenku Alenku, co sedávala v kuchyni na kredenci. Alenka měla krátký blonďatý vlasy a po stranách dva dlouhý prameny, co vypadaly jako psí uši. Díky Alence jsem uměla plést copy dřív, než si zavazovat tkaničky. Pak jsem měla ještě jednu malou bezejmennou panenku, taky blonďatou a krátkovlasou, bez těch vlasovejch uší a tý jsem operovala pupík babiččinou pinzetou. Nezahojil se. Už navždycky pak měla v bříšku díru.
Když mi byly 2 roky, přijela na návštěvu ostravská teta s mou o něco málo starší sestřenicí a s nima přijel hadrovej pejsek, co byl z půlky červenej a z půlky šedivej.
Tetě se zdál velmi olysalý, tak ho při odjezdu nenápadně vyhodili do popelnice. Sestřenice byla ztrátou svého milovaného psa tak zdrcená, že jí pak museli koupit úplně stejnýho, páč nebyla k utišení.
Moje máma to staré psisko z popelnice zachránila, vyprala, zašila rozdrbané tvářičky, pes dostal jméno Alík a dožil se požehnaného věku 20ti let, až se pak dostal do spárů mého poněkud hyperaktivního kotěte a už z nich nevyvázl.
Sestřenice postupem času vzala na milost svého nového Alíka, ale stejně po tom mým každou návštěvu lítostivě pošilhávala.
Vůbec jsme měly se sestřenicí spoustu stejnejch hraček - velkýho chlupatýho bernardýna Baryka, můj měl ustřihlej jazyk, pak chodičku Bělu a miminko.
Akorát kočárek měla, myslím, jinej. Ten jsem zas měla stejnej jako kamarádka z ulice, s bílým proutěným pruhem z boku, akorát, že ona měla červenej a já bleděmodrej.
Pak se ještě pamatuju na pletený růžový šaty s třema modrejma kytičkama, který jsem nosila při slavnostních příležitostech, jako byla například besídka v mateřský škole, a dost jsem je nenáviděla.
Taktéž mě do nich navlíkli u příležitosti maminčiný promoce, a protože to bylo ještě slavnostnější než besídka v mateřský škole, dostala jsem důvěru a nádavkem na krk medailonek s andělíčkem, dárkem to od tetičky u příležitosti mého narození.
Během slavnostního aktu jsem ho poněkud okousala. Ještě ho mám schovanej, i s těma otiskama zubů.
Pak se pamatuju, jak nám ve školce postavili takovou suprovou houpačku, na který sedělo šest dětí v řadě za sebou, jak v tramvaji.
Před spaním jsme poslouchali pohádku „budko, budko, kdo v tobě přebývá“ a po spaní jsme měli k svačině čaj s mlíkem (ten nesnáším) nebo v létě nanuka (a to bylo dost dobrý).
Kudlanka Databázistka
