když tě má rád, vrátí se.

Když zemřela moje teta, tak jsem podědila persiánový kožich. Tetka byla malá a droboučká, já se do kožichu sice ,jakžtakž, zapnula, ale rukávy bych potřebovala asi o dvacet cenťáků delší.
Ale protože jsem škudla, bylo mně ho líto vyhodit a tak jsem si řekla, že z něj třeba něco udělám a nějaký pátek se mně válel doma ve skříni. Vloni na podzim umístili v Holešovicích kontejner na textilie. Když jsem dělala probírku ve skříni, odnesla jsem do kontejneru i kožich po tetě. Před vánočními svátky jsem šla upravit hrob do Bubenče. Před hřbitovem je park s několika vrbami. Vypustím psy, přijdu k vrbě a ta má oblečený tetin kožich. "To určitě nemůže být ten tetin!" Jenže je,má stejné mosazné přeztičky na zapínaní a jedna z nich je přišitá hrubou hnědou nití, tak jak jí přišila ještě teta. V životě se stávají neuvěřitelné věci.

anglicky hovoriacie národy, majú jedno také príslovie - "what is going around, comes around". Je to však v malinko přeneseném významu, protože já bych to přeložil asi jako - "kdo s čím zachází, tím taky schází".
Ale v tomto případě to není tak úplné, spíš by se to dalo použít v tom smyslu, že - když jsi dobrý a štědrý k lidem, tak oni budou takoví (aspoň někteří) i k Tobě.

Osudy věcí někdy velice souvisí i s osudem lidí. Už je to hodně let, co jsem dostal ke svým narozeninám (jubilejním) pěkný, švýcarský nůž. Byl asi i trošku dražší. Nosil jsem ho u sebe pořád, na takové karabince, zavěšené na poutku u džín. Jenže jednoho dne jsem o něj zkrátka přišel.
Matně jsem si vzpomenul, že se to nejspíš stalo v jedné hospůdce, kde jsem při zvedání se ze židle, cítil jakési malé "trhnutí", ale po těch "pár" pivech jsem tomu nějak nevěnoval pozornost. Až druhý den, když jsem to zjistil, tak jsem se šel do té hospůdky přeptat, samozřejmě zbytečně.
Ten, kdo ho našel, neměl určtiě úmysl ho vrátit. Tak jsem zůstal bez nože a mrzelo mě, že to byl vlastně dárek, a pěkný, který jsem pozbyl. No, uběhl nějaký čas a jednou, takhle zrána jdu k autu a vidím, že se do něho přes noc někdo vloupal. Okno rozbité, střepy kolem a ve vnitř nepořádek.
Ten, komu se to taky stalo, jistě ví, jakou náladu člověk dostane, když to spatří. Tak se roztrpčeně vsoukám dovnitř a "rekognoskuju" terén. Po menší "inventúře" zjišťuju, že se toho vlastně ani tak moc neztratilo, pouze nějaké nářadí, kempingové příbory a klukova skládací udička.
Když jsem pak ale usedl za volant, moje noha spočinula na nějakém tvrdším předmětu, sehnu se, našmátrám to rukou a zvednu to. Co myslíte, že jsem držel v ruce ? Můj švýcarský nůž. Byl to on, protože na malém nožíku, byla malinko ulomená špička, kterou jsem ulomil, když jsem se pokoušel zvětšit dírku do prkénka z tvrdého dřeva.

Pochybuju, že by to někdo po mně taky takhle prováděl a podařilo se mu to samé. Možné to je, nevím, ale jsou věci mezi nebem a zemí, o kterých ještě nic nevíme.

"vevnitř" ! A jestli jsou tam ještě další "přehmaty", tak se omlouvám.

Tvůj příběh se mi líbí. Vzpoměla jsem si na jednoho kolegu, kterému vykradli auto a mimo jiné mu sebrali i dioptrické brýle. Musel k očnímu pro nové a ten mu zdělil, že přišel za pět minut dvanáct, protože má zhoubný nádor. Oko má sice po operaci skleněné, ale zloděj mu zřejmě zachránil život.

kožich z korejských psů! Nevím, jestli bych tomu říkala móda, spíš z nouze ctnost ;-) měly jsme ho se sestrou a navrh čepici.
Bylo mi asi šestnáct, naši mi řekli, že dostaneme kožich jako maminka, aby nám v zimě bylo teplo. Odmítla jsem to, protože máma měla polární lišku a mně vadilo, že se kvůli tomu muselo zabít tak krásné zvíře (a to jsem ještě netušila nic o liščích farmách...).
Prý ne, to by bylo drahé, vy budete mít králíka. Králíky měl děda na maso a kůže prodával, tak to mi tolik nevadilo.
Pamatuju si, jak nás táta dovezl před starší dům a čekal na nás v autě. Otevřel starý maličký pán,šli jsme za ním tmavou chodbou, pak po schodech nahoru do malého pokoje, který vypadal jako krejčovská dílna.
Vzal nám míry, proběhly dvě zkoušky a pak jsme si odvezly obrovské kožichy a čepice. Beranici jsem odmítla, tak mi ušil něco jako kšiltovku, vypadalo to pěkně, nejvíc jsem ji užila o pár let později, když jsem v zimě vozila děti na saních. O dalších pár let později ji rozcupovalo nové štěně.
Kožich jsem moc nenosila, přesně jak píše Daniela, připadala jsem si v něm neforemná a maloměstská, nosila jsem dál svůj kabátek a k džínám bundu. Za pár let jsem se dozvěděla, že mě podfoukli, že to nebyli králíci, ale psi. Představila jsem si, kolik psů bylo třeba na ty strašné kožichy, které jsme ani neunosily, a měla jsem vztek, že jsem byla hloupá a nepoznala, že to není králík. Ani nevím, jak a kde skončil, psí kožich.

Některé kožichy byly a jsou nádherné, třeba ta výše zmíněná liška, norek, nebo levnější kozina. Ale vzpomínáte, jak jednu dobu některé baby (ve smyslu ženy) nosily nutrií kožich a čepici? Vypadaly jak opravdové nutrie, vždycky jsem čekala, až jim vykouknou zuby.

Vlastně to nechápu, že stále ještě někdo může toužit po opravdovém kožichu. Většinou to ani není hezké a máte na sobě metrák. A vím o čem mluvím, protože Rusandy, co bydlí nahoře v sídlišťátku,vystavěném na místě zashradnictví, které patřilo do Stromovky, tak jinak nechodí. Na hlavě papachu a kožich až po paty. Můj pes, když byl ještě štěně, tak se je snažil lovit v domnění, že je to medvěd.

Začalo to nadšeným vyšíváním, pokračovala řešením otázky - kam s ní? A tak zatímco já vyšívala malé gobelínky, kámoška mi z nich šila kabelky. Už jsem si vyzkoušela, že kabelky ozdobené vyšívkou mohou být zajímavé, vyzkoušela jsem si také, že mohu obrázek, který se mi líbí, pomocí tiskárny vytisknout na kanavu a vyšít, tak jsem šla ještě o kousek dál. Vzala jsem tentokrát kus panamy a vytiskla na ni zajímavou fotografii svého oblíbeného poníka.

Ale to jsem si tedy dala! Na tkanině rozlišit, který čtvereček bude ještě vyšit tímto odstínem a který už jiným, bylo dost těžké, mžourala jsem na to, pomáhala si kontrolní fotografií, a usoudila, že tohle mockrát opakovat nebudu!

Naštěstí se kabelka velikosti větší kapsy docela povedla a nosím ji vždy, když sebou nepotřebuji nic jiného, než peněženku, mobil, klíče, doklady, šitíčko a papírové kapesníčky, nebo ji využívám jako kabelku doplňkovou třeba k batohu na zádech. Má totiž kromě krátkého popruhu i dlouhý k nošení křížem přes rameno. Oba popruhy jsou odepínací, což umožňuje kabelku připnout v autobuse k opěradlu a pod.

Málem jsem o ni přišla během dovolené v Anglii.

V ten den jsem zažila největší hrůzu a největší úlevu celé dovolené! Vypravily jsme se s dcerou do British musea sice spolu, ale po příchodu do rozlehlé haly jsme se rozešly, abychom si každá prohlédly, co nás zajímá s tím, že se sejdeme až v hotelu.

A tak jsem, jako cizinec v cizí zemi, se znalostí několika frází (dobré dopoledne, dobré odpoledne, dobrou chuť, prosím, děkuji, promiňte, a vrcholem byla skutečná fráze: Jsem z České republiky - nerozumím anglicky ), musela sama vyřešit zapomenutou a tím ztracenou kabelku, ve které jsem měla peníze, platební kartu, doklady, telefon, slovník, kartu na metro, adresu hotelu a klíč od pokoje…takže jsem se cítila jako malé dítě, které se ztratí mamince, a neví ani, kde (v Londýně) bydlí…Katastrofa.

Co teď? Když kabelka není, kde jsem jí já nána před 10 minutami zapomněla, protože jsem si myslela, že jsem ji strčila do batůžku (je malinkatá, asi 17x17 cm), třeba ji našel poctivý občan Anglie a dal kam? Na informace? Tak jsem zamířila tam a snažila se gesty i malůvkami na papír vysvětlit přítomné slečně, co mám za problém. Slečna pochopila a chtěla se mnou vyplnit jakýsi tiskopis, jenže jsme si moc nerozuměly. Slečně došlo, že se se mnou anglicky nedomluví a nabídla mi „russiš“. Spásný nápad mě zachránil, slečna si zavolala vysílačkou na pomoc kolegu. Ten začal větou, že umí „nemnožko parusky“, a tak jsme nakonec konverzovali každý po svém - on polsky a já česky. A vypsali požadovaný protokol o ztrátě s popisem kabelky. Čas utíkal a nic. Říkala jsem si, že když kabelka nebyla tam, kde jsem ji nechala a na informacích o ní nevědí, nezbývá už nic jiného, než se smířit se ztrátou a zahájit aktivitu směřující k získání nějakých dokladů umožňujících odcestování domů. Tedy navštívit policii, poté ambasádu (mapa Londýna jsem měla v batůžku), nakonec pěšky dojít do hotelu…

Na informacích mi dokonce vytiskli mapku s cestou k nejbližší policejní stanici. Tak jsem tam vydala. Lilo přesně tak, jak jsem se cítila. Děsně. Na policii jsem opět chtěla pomoct, a neuměla jsem nic víc, než vyjádřit rukama nohama, že jejich pomoc potřebuji. Trapas, jenže nahlásit ztrátu dokladů bylo nutné. Policie patrně neřeší podobný problém poprvé, dostala jsem do ruky sluchátko, policista druhé a na drátě jsme měli tlumočnici, a mohli jsme vyplnit protokol. Ani jsme ho celý nedokončili a přišla zpráva, že se kabelka našla. Poslali mě zpátky do musea. Cesta nebyla o mnoho veselejší, protože jsem si říkala, že když se kabelka po hodině a půl „našla“, může jít i o zahozenou prázdnou kabelku. Prosím, ať jsou v ní aspoň doklady, modlila jsem se. Na informacích byla nová obsluha a chtěla se mnou znova sepsat už jednou vyplněný protokol o ztrátě. Nakonec měla nejgeniálnější nápad - otočila ke mně obrazovku počítače, do ruky mi strčila klávesnici a přes překladač Gogole jsme se dobře dorozuměly. Jenže vše znamenalo znovu vyčkat, kabelku prý přinesou. Přinesl ji jakýsi pán, a mě k prvotní úlevě stačilo potěžkání kabelčičky v ruce, prázdná rozhodně nebyla. Ovšem stejně mne velice překvapilo, že jsem v ní nalezla úplně vše, včetně peněz. Obsah byl na první pohled přerovnaný, a já začala trochu chápat, proč tak dlouho trvalo, než se mi kabelka vrátila…možná ji nejen prošacovali , ale předtím možná i rentgenovali, poplašení všemi těmi teroristickými útoky? Podepsala jsem převzetí svého majetku, a snažila se poděkovat jak jsem uměla. A v úlevě, že jsem znova solventní, jsem se „rozšoupla“ v místním shopu se suvenýry, abych se aspoň tak museu revanžovala.

Hlavně jsem byla ráda, že mé nadšení ze sbírek British musea nic nepokazilo, mohla jsem dokončit jeho prohlídku a neměla jsem vlastní nepozorností dovolenou pokaženou.

A kabelka mne provází další rok a půl po mých cestách...

Nevím jestli uvěříte, ale já jsem skutečně nepolepšitelná. Nedávno se mi podařilo kabelku ztratit podruhé. Když jsem nastupovala v garáži Plazy Plzeň k manželovi do auta, rvala jsem v úzké mezeře mezi auty pootevřenými dveřmi do auta batůžek ze zad a zapomněla na kabelku přes rameno, kterou jsem si nechtíc srazila na zem - a nevšimla si... přišla jsem na to cca o 20 minut později, kdy jsme dojeli na kraj Plzně do Globusu a já se začala shánět po penízu na vozík. Zašmátrám po kabelce, o které jsem si myslela, že mám na sobě - a ona nikde. Rychle jsme prohledali auto a obratem frčeli přes půl Plzně zpět do Plazy. S malou nadějí, že kabelka třeba zapadla pod vedle stojící auto a to dosud neodjelo... Samozřejmě jsem cestou myslela na zážitek z Anglie s toutéž kabelkou a na to, že historie se nemůže opakovat, jsme v Česku... Tentokrát jsem "zachránila" mobil (byl v kapse bundy), ale peněženka s dost velkým obnosem, klíče od domu a občanka s dalšími doklady (karta pojištěnce, průkazka do knihovny,karta do bankomatu...) a samotná oblíbená kabelka - to k pokažení dne plně stačí. Dojeli jsme do garáží, lezu pod auty - nic, nic. Jsem blbá, blbá, blbá - někdo si díky mé nepozornosti dost pomohl. Ale ještě jsem se nevzdala a zkusila se zeptat dole v myčce, jestli přece jen někdo neodevzdal aspoň kabelku s doklady... Naděje umírá poslední. V boxu nějaká slečna luxuje auto, neslyší mne, tak jdu blíž - a nevěřím očím. U zdi leží moje kabelka. Jásám - a děkuji slečně, ptám se na poctivého nálezce, ale slečna říká, že to sem donesla nějaká paní, kontakt nenechala - není komu poděkovat. Z kabelky se nic neztratilo. Neuvěřitelné. Určitě se někomu povedlo mít jako já štěstí na poctivého nálezce, ale stratit kabelku znovu po cca 2 letech a opět mít štígro, tomu skoro sama nevěřím

"vracecí kocour".
Míau,míau, míau
Starej farmář Johnon měl velký trápení
s tím kocourem žluťákem co chodil k stavení
od rána až do večera samý trampoty
a moc ho žralo, že mu kocour chcával na boty.

Nejdřív doufal, že se kocour časem zatoulá
dal ho paní, co má ráda v troubě kocoura
věřil, že snad konečně teď nalezne svůj klid
hůře snad už nemůže se osud okotit.

Nazítří už v pět kocour byl zas zpět
na práh si sed' ocas opřenej o zeď
všechno přežil, jen fousy ježil
kdo myslel si, že už je v pánu ten se splet'.

V strašný hrůze co zas kocour ještě natropí
dal klukovi dolar ať ho v pytli utopí
byl z toho však nakonec jen převrženej člun
za dva týdny kluka teprv vylovili z vln.

Nazítří už v pět kocour byl zas zpět
na práh si sed' ocas opřenej o zeď
všechno přežil, jen fousy ježil
kdo myslel si, že už je v pánu ten se splet'.

Soused nabíd' že ho picne tak jak zajíce
dynamit a štěrk ládoval do brokovnice
děsná pecka rozlehla se krajem do dáli
kousky lovce po lesích pak dva dny hledali

Nazítří už v pět kocour byl zas zpět
na práh si sed' ocas opřenej o zeď
všechno přežil, jen fousy ježil
kdo myslel si, že už je v pánu ten se splet'.

Do bedničky od bánánů dali ho a pak
vhodili ji na vozovku před rozjetej truck
málokdo ví dodnes jak se tenkrát mohl stát
hromadnej střet na dálnici jednašedesát

Nazítří už v pět kocour byl zas zpět
na práh si sed' ocas opřenej o zeď všechno přežil, jen fousy ježil
kdo myslel si, že už je v pánu ten se splet'. ..

Tam na mysu Canaveral kocour prokletý
vpašovanej byl do startující rakety
pak si všichni oddechli už je to za námi
další den jim kocour, ale volal z Miami

Nazítří už v pět kocour byl zas zpět
na práh si sed' ocas opřenej o zeď
všechno přežil, jen fousy ježil
kdo myslel si, že už je v pánu ten se splet'.

Nazítří už v pět kocour byl zas zpět
na práh si sed' ocas opřenej o zeď
všechno přežil, jen fousy ježil
kdo myslel si, že už je v pánu ten se splet'.

Míau,míau, míau

když teď tak nad tím uvažuju, tak ono to možná bylo trošičku jinak. Nejspíš jsem ten nůž "potratil" v mém vanu a zlodějíček ho při té své inventúře objevil, ale vzápětí zase ztratil. Nejspíš mu vypadl, když se soukal ven a já jsem ten nůž pak objevil na podlaze. Kdoví, někdy se stávají i velice "podivné" věci, které mají docela jednoduché vysvětlení. Sherlock Holmes by to měl vyřešený razdva.

zhul se opiem jako on a třeba na to taky přijdeš raz dva :-)

až tak moc mě to nezajímá a nějaký kouření opia už vůbec ne. Akorát tak někdy dobrý doutníček, ale ten mě moc do tranzu nepřivede.