Zdravím, Danielo, no, když jsem si otevřela to youtube, co jsi mi poslala - tak ve mne pohled na tamtu motorku - okamžitě navodil vzpomínku na to, jak jsem čajzla z půdy bratrovu motorku... On si ji chudák vytáhl až na půdu a postavil ji tam na špalky, když narukoval.
Mně bylo asi 17 - tedy absolutní tele, a pochopitelně bez řidičáku. Nojo, ale já si ji dokázala stáhnout dolů, uvést do chodu a pak se na ní vymlátit s kamarádkou za Varama... Namlela jsem si naštěstí jen já, a podařilo se mi to dokonce maskovat před rodičema.
Jenže - ten krám jsem nedokázala zamaskovat - tak, když jsem si vylízala rány, opět jsem ji trošku poopravenou vydřela zpět nahoru (to už za pomoci kamarádů), pak jsme ji zas postavili na špalky a když se bratr objevil doma, neviňátko proti mne bylo velice hříšné...
No jak to skončilo - jako obvykle mne zmlátil a zakázal jakékoliv žaloby.
A další - ta písnička ze Starců mi připomněla chmele - já absolvovala ještě ty stejné jako jsou ty starcové - vzpomínám, jak jsem se půl dne dokázala prohádat kvůli kopečkům na věrtelech, které požadovali u míry. Jsem přesvědčená, že můj výkon tehdy vyšel tak akorát na to, co nám strhávali na jídlo :-)))
Jen jednou jsem načesala na mne neuvěřitelných osmnáct věrtelů, čímž se dnes chlubím, a jen málokdy poctivě dodávám, že jen díky rodinné brigádě :-)))
A pak následovala vzpomínka na otevřenou tramvaj... Vypadla mi tenkrát za jízdy kabelka a dokonce ven - a kde jinde, než na prostředku tehdy asi nejrušnější křižovatky na Bulharu. To jsem dost litovala, že nejsem žížala, abych se pro ní nějak podplazila pod kostkama....
Ještě jedno - opravdu jsem byla svědkem toho, kdy známý potřeboval nutně na VC - takže stihl vyskočit a odskočit si a zase naskočit... bylo to v Kobylisích.
Jinak já nejsem romantik a tak nevzpomínám na jogurtovejší jogurty a taky si myslím, že barvy ve městech opravdu nebyly nějak stopro...
Mějte se všichni moc hezky,
těším se zas na vaše vzpomínky,
ALODA
x x x
tady je to youtube - pokud byste se chtěli kouknout...
.
:-)))
,
,
Byvala snad i nejaka Babiccina krabicka , ale to uz si pamatuji jen nazev. Alodo, diky za vzpominku.
Nemám ráda pozdní příchody a za celých třináct let školní docházky /tedy 9 let ZŠ a čtyři roky ekonomka - aby bylo jasno..) jsem měla než jednu neomluvenou absenci. Bylo to ve třetím járu a ten den se měly psát aspoň čtyři písemky, a nevypadalo to, že bych v nich měla zrovna excelovat. Jezdila jsem trolejbusem č.54 z Vršovic a čekala jsem na kamarádku Božku u trolejbusu č. 57 z Vysočan. A pak jsme šly spolu do školy.
Tak ten den jsme nešly...Božka snadno zlomila můj odpor a šly jsme za školu. Šly jsme spolu po Vinohradké na Václavák a pak jsme šly na francouzský film "Past na Popelku". Pak jsme jely domů.
Božema okamžitě naklusala k lékaři a protože vypadala vždycky, jako kdyby měla do večera zemřít, uznal ji na týden.
Já tohle nemohla, protože jsem vypadala jako symbol zdraví a nikdo mi nevěřil, že mi je blbě - i když mi opravdu bylo. Tenkrát vám jeden den mohli omluvit rodiče.
I napsala jsem si na stroji ommluvenku a hodlala falšovat podpis matky. Akorát, jak si nepamatuju ty čísla, tak jsem se podívala o přestávce do třídní knihy, abych nenapsala špatné datum. Našla jsem to a málem to se mnou seklo.
Místo nepřítomnosti jsme tam měly s Božkou napsán pouze 10 minut pozdní příchod. Považovala jsem to za varování osudu - a už jsem NIKDY!!! za školu nešla.
A Aleno, mne pripadal vjezdi Letenskym tunelem do Prahy jako brana do velkeho sveta :_) Chudak tunel, jak vypada ted :-)
Jen v podchodu na Václaváku bylo několik prodejců a stály se na to fronty. Třeba tam byl článek o dívce, která lákala pány do ztemnělého parku pod slibem erotických radovánek a když si pán sundal kalhoty, tak mu je sebrala a zdrhla s nimi. Policie ji vypátrala a našli u ní doma docela slušnou sbírku pánských kalhot. A ani ji nemohli zavřít pro prostituci - neb dívka pracovala a byla ještě panna.
No a my jsme sš v práci chcechtali a úpředstavovali si, jak ty chlapi zdůvodnili manželkám, že přišli domů bez kalhot....
Jednou šla máma domů a v podchodu vyvolával prodejce :"Véčerní Praha - vyhodila syna z okna" - můj bratr tehdá prožíval těžkou pubertu. Máma se zastavila a procítěně vzdychla :"Já se mu ani nedivim".
no nic, jdu zamáčknout slzu 
