JEN SE NESMĚJTE - Víte vy, jak je to prima ji mít? Vzpomínám, jak jednou naříkal NČ, když ji zrovna neměl... Ostatně, mám docela fest pocit, že v jeho případě to není "ta jeho" ale "ten jeho". Tedy, je fakt, že pánové mu dávají - když už, většinou mužské jméno... ale na tom zas tak nezáleží. Věřím, že většina z vás má to svoje taky pojmenovaný, nemám pravdu?
Ale abych to uvedla konečně na pravou míru, abych zamezila případným nevhodně lechtivým myšlenkám - a ještě v pracovní době, pane jo, abych vás tak měla na svědomí! - tak vám tu zkopíruji překrásný dopis, kde je vše velice slušně a hezky vysvětleno:
Milá Danielo, MÁM JI!!! Víš co?
No "Julču" přece!
Ano, takhle hezky jsem pojmenovala svoje staronové červené autíčko, co má ten sprostej kosočtverec na kapotě. Hádáš správně, je to Renault, poddruh Clio.
Jela jsem si pro "to" do Roudnice nad Labem, v doprovodu svých chlapců - znalců. (Manžel prská jak margarín, protože mi vybral něco jiného.)
Kluci to zatím vzali seštelovat do školy na diagnostiku, a v pátek mi "to" přivezou na chatu už umyté zvrchu i zespodu, připravené jak ke Svatému přijímání.
Hned jsem si s tím pár kilometrů popojela - A PUDE TO!
Tak jsem se s Tebou musela hned o tu radost podělit, protože doufám, že mě budeš brzy následovat. Založíme pak při Kudlance "Klub řidiček s přetočeným tachometrem", a budem si dodávat odvahu.
Z autíčka mám radost velikou, konečně budu zase trochu nezávislá (pokud to tedy neopřu o první patník :-))) Jdu teď balit bagáž na chatu, za chvíli mě doma vyzvedne manžel, a jedem na gulag.
Zdraví Helena
x x x
Jéje, to to utíká, co? Tenhle článeček je přes čtyři roky na Kudlance. Jak pak je asi dneska JULČE? Každopádně mne zaujal ten báječný nápad - založit Klub řidiček s přetočeným tachometrem"...
Vážené dámy kudlančí:
jak se vám po našich silnicích jezdí,
co vám na pánech-řidičích vadí,
jaké máte zkušenosti (pokud vůbec) s ochránci pořádku a výběrčími pokut...
Jezdíte jen do práce a na nákupy?
Nebo i na dlouhatanánské výlety?
Jaký byl ten nejvzdálenější cíl?
zdravím JULČU i její majitelku!
Je fakt, že s přibližovadlem se člověk stává méně závislým. Na silnici se chovám "od přirození" odjakživa ohleduplně a předvídavě, takže mi ostatní řidiči nijak nepřekáží a já se snažím nepřekážet ostatním. Nezávidím nikomu lepší, novější, větší a tlustější auta, nekleju, když mi někdo udělá myšku před čumák, protože i já jsem kdysi občas spěchala.
Dneska už není kam spěchat a důležitější je pro mě bezpečně dojet, než do sebe pumpovat adrenalin. "Julča", posléze synky překřtěná na "Rendlíka" má skvělý podvozek, což oceňuje moje slátaná páteř, a jedovaté brzdy, což můžou ocenit řidiči náhle zastavivší přede mnou, nikoli však už ti za mnou.
Já a "Rendlík" jsme prostě kamarádi.
