Máte doma skřítka "Pořádníčka"? Pokud ano, tak to se máte, já nemám. Ale mám doma rozličné skřítky nepořádníčky, vlastně teď už jenom jednoho. Skřítkové „Onoseto“ a „Ponožkožrout“ věrně milovali moji dceru, vždy jí všude provázeli a nakonec se s ní i odstěhovali z domova.
Ostatně „Ponožkožrouta“ určitě všichni znáte, ten rozhodně nepatří mezi ohrožené druhy a vyskytuje se v každé druhé domácnosti. (Také se tu už o něm psalo...)
Ponožky krade, roztahuje po bytě a schovává je na nejneobvyklejších místech; někdy je i sežere a druhá ponožka se potom už nikdy nesetká se svou milovanou družkou.
„Onoseto“, tak ten byl vždycky při tom, když se někde něco rozbilo. Jasně, že za to mohl on. Dcera vždycky na něj žalovala: “Mami, ono se to...“
Když dcera vylétla z rodného hnízda, doma mně zůstal jenom škodolibý „Jakto“. Někomu schovává věci zlomyslný dědek Alzheimer, další mají skřeta „Hosipa“ či jeho věrnou družku „Lahosipu“, no, a já mám „Jakta“.
Jsem ten typ, co chodí vždycky včas, věci mají svoje místo, nic neztrácím a nikdy na nic nezapomínám. A když jsem nejvíc pyšná na to, jak mi všechno pěkně odsejpá, dostaví se „Jakto“.
Třeba: „Jak to, kde mám, sakra, brejle, dyk jsem si je položila semka na kraj stolu, a teď jsou v čudu!?!“ Brejle bez brejlí se hledají těžko a „Jakto“ se mi někde pošklebuje.
Například: stoprocentně vím, že mobil mám uložený v prostřední kapse batohu, připnutý karabinkou, aby někam nezapadl. Protože potřebuji telefonovat, jdu do batohu. Mobil tam není, znejistím, prohledám celý batoh, a mobil nikde. Že bych zapomněla a nechala ho v kapse bundy?
Ne, tam také není...
Musela jsem ho někde položit, projedu tedy celý byt, mobil nikde, a už jsem zoufalá. Poslední pokus: posílám holce e-mail do práce, že jsem asi někde ztratila mobil, ať mne zkusí prozvonit, jestli není přece jenom někde doma...
A slyším zvonit svůj mobil. Tak jsem ho neztratila, ale kde, že to zvoní? Jak to?
Zvonil z prostřední kapsy mého batohu, řádně připnutý karabinkou. A že jsem ho předtím nenašla? Ani jsem ho najít nemohla, protože „Jakto“ ho na chvíli schoval, aby mne pozlobil.
DEERES
Vypadá jako skřítek, je maličká na svůj věk, všude vleze, je tichá, záškodnická a nepředvídatelná. Ponožky krade, rozděluje ze smotaných párů a jednotlivé schovává různě po bytě, přehazuje obsah šuplíků (s oblibou mísí mé a manželovo spodní prádlo, když pak ráno spěcháme, tak dochází k veselým a mírně frustrujícím okamžikům).
K dalším oblíbeným činnostem patří schovávání jedné boty z páru, to taky po ránu lidi moc neocení.
Takže já se vlastně těším až budu moct svádět schované věci na skřítky. Ve srovnání s tímhle malým ďáblíkem jsou domácí skřítci dost béčka
http://www.lichozrouti.cz/
