Našel se i byt, který byl veliký, krásně zařízený, relativně levný, přitom moderní i celkem útulný, jen jsem se nemohla zbavit „divného pocitu“, asi srovnatelného s pohledem na kartu Smrti z Haindlova tarotu. Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to, z čeho je mi tak úzko – jednalo se o suterénní byt, který vůbec neměl okna...
Takže takový lepší protiatomový kryt. Jsem sice trochu sensitive sun skin, ale zas až takhle? To vážně ne. Další dva byty byly podle fotek pěkné, levné, ale nemohla jsem se zbavit dojmu, že mi makléři něco tají. Měla jsem pravdu. Ve skutečnosti vůbec nešlo o byt udávané velikosti a dispozice, v obou případech měl o jednu místnost navíc, ale tato místnost byla uzamčena pro nájemníka a byla využívána nájemcem při návštěvách Prahy...
Potom byl v nabídce od přímého majitele byt, který se mi podle fotek moc líbil. Světlý byt, sice v paneláku, ale prostorný, s krásnou bytovou stěnou (takže by i moje knížky měly kde bydlet), lokalita blízko civilizace, a současně na okraji přírodního parku, dojezdnost do práce velmi dobrá… neumíte si představit, jak jsem byla natěšená. Během víkendové komunikace mi majitel bytu psal, že bohužel prohlídka až ve čtvrtek, protože je velmi zaneprázdněný a nemá dříve čas tam dojet.
Nevadilo mi to, pěkně jsem si malovala, jak si tam doplním obrázek nebo polštářek a jak se mi tam bude krásně bydlet. Ve středu pozdě večer přišlo vystřízlivění v podobě mailu, že pan majitel právě podepsal smlouvu s někým jiným. Ale že samozřejmě můžu byt vidět. Férová nabídka podívat se, jak bude bydlet někdo jiný?!
Za individuální zmínku ještě určitě stojí ještě nabídka bytu 2+1 na Václavském náměstí, protože tato nabídka by se dala – pokud by byla posuzována bez dalších informací – označit za Objev roku. 109m2, dle fotek luxusně zařízených, přímo na Václavském náměstí, od přímého majitele (tedy levnější o provizi realitce), a to vše za 7200 Kč za pronájem + 1500 Kč poplatky včetně energie.
Zkusila jsem se zeptat na další platby. Ne, nic dalšího se neplatí. Nicméně výstražné světlo v hlavě zasvítilo. Nejen nad tou cenou, ale také nad faktem, že inzerát byl dokonalou češtinou, pán ale česky psal mizerně – že je Polák. Byt že kupoval pro dceru, když tu studovala, ale teď je dcera zpátky v Polsku, čeká dítě. No ale co, řekli byste si, za prohlídku nic nedám. I řekla jsem si to i já a o prohlídku požádala.
A ejhle, omyl. Abyste se mohli na ten byt aspoň podívat (asi jako chudé dítě na výlohu se sladkostmi?), museli byste předem zaplatit 3x nájem + 1x poplatky. Další nesrovnalost, že najednou měsíční poplatky nebyly měsíční.
A navíc pána bude zastupovat realitka, on je velmi vytížený architekt a nemá čas jezdit do Prahy řešit byt. Dejte vědět, jestli s vámi může počítat. Divné, divné, divné… a ještě divnější. Tak jsem začala pátrat. Jméno, které pán uvedl, je v Polsku opravdu hodně známý architekt. Akorát věk neseděl. A realitní kancelář, která měla pána tady v Česku zastupovat, podle názvu neexistuje. Nejspíš neexistuje ani ten byt.
Každopádně jsem zamáčkla slzu nad dojemnými maily, kterými mně v mezičase pán vybombardoval emailovou schránku, a poslala „lehce“ pochybovačný mail. Ejhle, během chvíle tam nabídka už nebyla. Ovšem druhý den se objevila nabídka téměř totožná, jen v jiné části historického centra…
V mnoha jiných případech se dohodnutá prohlídka nekonala, protože si v mezičase majitelka našla nájemníka sama bez realitky (nedivím se jí, když by za to měla platit – většina realitek vybírá provizi jak od pronajímatele, tak od nájemníka; na druhé straně jen jedna makléřka zareagovala na to, že něco poptávám, a i když už to nebylo volné, zachovala se podle toho, že jsem potenciální zákazník, tj.nabízela mi průběžně alternativy) nebo jí našla nájemníka jiná realitka… anebo ho vzal první návštěvník, co do něj na prohlídku vstoupil.
To byl ostatně i způsob, jak jsem přišla k poslednímu bytu. Měla jsem domluvenou prohlídku na byt 3+1 (84m2) v Holešovicích, byt velikánský (konečně bych měla kde si užít koloběžku), cena skvělá, jen mi trošku dělalo vrásky, jestli tam není černočerná tma i ve dne.
Proto jsem to chtěla vidět. Když mi dopoledne zvonil telefon a na displeji se objevilo jméno makléřky, bylo jasné, že se něco děje. A dělo. První návštěvník, co přišel na prohlídku, byt vzal.
Nebylo to poprvé (z čehož jasně plyne, že musíte mít u sebe už na prohlídce peníze na rezervaci pro případ, že by se vám byt opravdu líbil; několikrát se mi stalo, že bylo pozdě ve chvíli, kdy se za mnou po prohlídce zavřely dveře bytu), ale už mi nezbývaly alternativy, tak jsem trochu zoufale a smutně prohlížela nabídky, které jsem do té doby míjela, nebo realitky, které běžně na nejznámějších serverech neinzerují.
Sjednala jsem si několik prohlídek s jednou méně známou realitkou. A prohlížela další inzerci. Úplně náhodou jsem narazila na pár hodin starý inzerát.
Podle záznamu serveru byt ještě ani nikdo neprohlížel, možná i proto, že měl připojenou jedinou fotku – a na té ještě nebylo vidět, jestli je obecná nebo patří k tomu konkrétnímu bytu. Být to někde na druhém konci města, asi bych to přešla. Tento byt ale byl kousek od místa mého pracoviště, tak jsem si řekla, že těch pár minut za prohlídku klidně obětuji, aspoň pak nebudu litovat toho, že jsem to neudělala, kdyby se nic jiného nedařilo najít.
I zavolala jsem do realitky a sjednala si schůzku o 2h později (realitka naštěstí sídlí také v lokalitě poblíž bytu)...
ŠTĚNĚ
(pokračování zítra)
Nakonec nam nechala na pronajem byt moje kamaradka z prace, ktera odjela na par let do sveta a to jen za holy najem. Coz bylo uplne bezva a dodnes vzpominam, ze to byly super roky! Dnes, kdyz jsem na druhe strany barikady a pronajimam, tak se snazim byt fer, jenze lidi kolikrat nejsou. Nejlepe asi a zase pres zname a doporuceni, i kdyz, k jednomu znamemu se pak chodila nejen myt, ale i prat pradlo cela rodina, takze jen na vode byl dluh 15tis.
Jj, pis dal, uz se tesim, jak to vsechno dopadne
