Milá "bíbí", předem se omlouvám, ale... tohle je tak fajn, že to nemohu nechat jen jako komentář! Ano, následující text napsala bíbí pod první část vánočně vzpomínkového povídání, kde se mj. trošku i "zasmutilo". Nu, ale protože napsala o opravdu překrásných Vánocích, dávám to sem, pro přečtení všem... Takže:
Daní, on to Krakonoš asi nemyslí tak, že tady se jen nadává, ale obecně, že se na Vánoce spíš nadává - než těší, a kdo se těší, ten aby se hnedle styděl to projevit. Mám stejný pocit jako on, slýchám to od některých známých a divím se jim - protože - jak napsal Krakonoš: jaký si to kdo udělá, takový to má.
U nás je průběh velmi podobný tomu Krakonošovic, akorát nemáme bramborovou kaši, jen dva druhy salátů, polévku rybí a druhou, tzv. falešnou rybí, dělanou ze zeleniny - letos se povedla k nerozeznání od rybí, asi proto, že ta rybí byla málo rybí :-); k tomu pro nemasáky letos sýrovo houbová jehla v trojobalu, a maso pro nás - kapří řízky, kuřecí řízky, kapra přírodního nějak na pánvi nebo v troubě (letos v troubě, pečené závitky s cibulí, slaninou a hořčicí).
Ryby živé už pár let nemíváme, hurá, buď dostaneme vykuchané půlky a hlavy, nebo jako letos koupím v rybárně už stažené vykostěné filety a pak nestaženého kapříka na polévku. Vánočku jsem dostala, štrůdly jsem upekla den předem. Cukroví jsem napekla 16 druhů, většinu opět na rozdání; tady se jí jen vosí hnízda, vanilkové rohlíčky, kokosky a šípkové hečepeče. Perníčky slouží jen jako dekorace mísy :-) - neb jsem nenašla Můřin recept a upekla podle tradičního receptu, který počítá s měsíčním rozležením. Jenže já pekla až po Mikuláši.
Pekla jsem sama, protože dcera si naplánovala většinu zkoušek před Vánoci, aby si pak užívala dlouhého volna. Zato si v listopadu vzala na starost podzimní úklid, okna a tak. Dárky taky přes net, většinu, pár drobnůstek na vánočních trzích, to už je taková tradice. Taky společně na koncert do kostela a na večeři do oblíbené hospody, to je taky tradice. O adventních týdnech už jen zdobíme dům venku i uvnitř, balíme dárky a já pořád ještě posílám papírová přání k Vánocům a Novému roku. A františky - tak já je mít musím, protože u nás doma je pálíval děda a pak táta a patří k vůni mých Vánoc. Dcera je neutrál. Pro ostatní vytvářím františkem z domova opiové doupě. Provokativně vytahují papírové roušky a ptají se, jakým signálem se vyhlašuje chemický poplach. Prostě vánoční necitové, no :-))
Den před Štědrým dnem usadí chlapi stromek do stojanu, natáhnou svíčky a my pak zdobíme. Nejdelší chlap pak usadí nahoru hvězdu nebo anděla - letos je nejdelším chlapem už šroubek a vybral hvězdu. Pouští se koledy, pálí františek, nahřívá purpura. Pečou se štrůdly a vaří polévky a míchají saláty, aby obojí rozlehlo do Štědrého večera. Taky se zajede za praprarodiči na hřbitovy, den před vánoci a na Štědrý den dopoledne po snídani, naštěstí je máme oboje blizoučko. Předvánoční hřbitovy se mi líbí, hezky svítí.
Obědvá se skromně, zelňačka nebo houbovka nebo kuba od mámy nebo brambory na loupačku a kyselo. Letos to poslední. Po obědě chlapi roztáhnou stůl, aby se tam všichni a všechno vešlo, ženské ho prostřou, vytáhnou se sváteční ubrusy a vánoční servis s obříma talířema, příbory a broušené sklo z výbavy :-)), smaží se houska do polévky, obalí se ryba a řízky a dělají se chlebíčky. Odpoledne jdeme ven, pak se smaží a peče, kolem šesté se jí a pak se rozbaluje.
Po rozbalení dárků se pije kafe, vaječňák a punč a jí se míchaný ovocný salát s malibu a praženýma mandlema, zmrzlina, cukroví, někdo chlebíčky. Díváme na pohádku, povídáme. Pak se jde ven. Někdy do kostela na půlnoční, někdy jen tak po vsi. Venku chodí sousedi, a tak se tu a tam zastavíme, popovídáme. Zajdeme k živému betlému. Při odpolední procházce nebo cestou na hřbitov se za humna vysype hromada suchého pečiva a jablek pro zvířata. Krmítka jsou plná celou zimu, na Vánoce dostanou nášup z lojových tyčinek. Psi a kočky večeří to co my, jen v trochu jiné úpravě, kuřecí řízky zasyrova, vařenou rybu z polévky.
Když byly děti malé, rozbalovaly nejdřív ony, na střídačku, my nakonec. Pak dorostli do toho, abychom rozbalovali všichni, na střídačku, už nebyli zvědaví jen na to co dostanou, ale taky na to, co budeme říkat na dárky od nich. Moji rodiče přijeli na první svátek, jezdíme na střídačku jednou my všichni k nim, podruhé oni k jedné z nás a od ní k té druhé, ale myslím, že se blížíme k tomu, že budou jezdit spíš oni k nám, než naopak - aby máma nemusela chystat oběd pro 12 lidí a ještě ve dvou variantách, pro nemasáky a pro masáky. Jako obvykle rozhodně nic nechtějí, nic nepotřebují, žádné dárky, rozhodně ne knihy, ještě nepřečetli všechny co dostali loni a během roku, tak jen napečené cukroví, ale to by se mi nelíbilo - i když jim vyhrožuju, že to jednou udělám, když to pořád budou říkat :-)
Naše nejmladší dítě má 20 pryč, ale stále si píšou dopisy ježíškovi, mailem k mamince, která to s ježíškem už nějak vyřídí :-) mám zažito, že dbám na počet balíčků, aby všichni dostali stejně, aby někdo nevybaloval déle a někdo už jen nekoukal. Jak rostou, balíčků ubývá a přibývá obnosu v obálce. Oblečení už jim nekupuju vůbec, s výjimkou teplých fuseklí a pyžam - letos jsem zjistila, že nějak odrostli z těch, co dostali kdysi a že nám na cestách dělají trochu ostudu :-)) tak dostali pyžama. Narazila jsem náhodou na obchod, co končil, tak jsem ve výprodeji nakoupila každému čtyři pyžama z pleasu, dvě zimní a dvě letní, a sklidla velký úspěch :-). Pak nějaká ta tělová a vlasová kosmetika vždycky najde odezvu, pár knih, letos si kupodivu oba napsali o řekněme odborné, a nakonec už jen obálka, za kterou si koupí cokoli chtějí a třeba ani nemusíme vědět, co to bude :-).
My dva jsme si nadělili jeden velký dárek mimo svátky, důležitý a máme z něj velkou radost, na Vánoce jsme se dohodli na jednom dárku každý, a to ještě spíš kvůli dětem, kterým by bylo divné, že my dva si nic nedáme.Jak mám ráda Vánoce, tak nemusím Silvestra. Ani jako oslavu Nového roku to nevnímám, bilancuju a rozjímám celý advent, plány na nový rok dělám začátkem ledna, ale Silvestr - no ten je dobrý jedině k tomu, že se sejde pár lidí, co se delší dobu nesešli a popovídají si o tom, co se v jejich životech dělo během toho roku, co se moc neviděli.
Novoroční čočku sníme většinou po půlnoci nebo dojíme prvního ledna k večeři, druhý den po Silvestru spíme co to jde a obědváme rodinně v restauraci.
"BÍBÍ"
A frantík zavoní vždycky v kostele - tolik, že doma už nemusím. Ale mám to ráda.
Moje švédská sestra je tu letos na Vánoce a nemůže si je vynachválit. Ona vždycky do pozdních jarních měsíců hrabe sníh a nesmírně se těší na pouhý černý asfalt, jak ona říká. Tedy že pojede do práce konečně po silnici a ne po sněhu.
No takže takhle. Ten sníh nakonec můžeme mít v duši, ne?
