Pokaždé, když si na Youtube pustím takové pecky jako je třeba Jessie od Kadisona, tak jsem děsně šťastná. Fakt - upřímně, nefalšovaně. Čumím na toho nádherného třetinového indiána, jak paří uprostřed pustiny na klavír, hází hustým vlasem do dálky a jeho sedřené, kožené kalhoty a perfektně vypracované břišní svaly nemají chybu.
Sedím zasněná u svého kompu a jsem tam s ním.
Ne se svým povoleným zadkem, bordelem za zády, kam jen oko dohlédne, nezaplacenými účty a otravným kovidem ve světě.
Ale pěkně se vezu kabrioletem, vedle mám pana neodolatelného, vítr mi čechrá hustou hřívu, široko daleko sami jediní jedeme do dáli, do Mexika, do volného neznáma…
Zazní poslední tónečky na klavír a já postupně přistávám ...
A buch, jsem tady se vším, co jsem před tím zmínila, a s dalšími lahůdkami navrch.
Jenže Josuha Kadison už taky začíná mít víc než trochu nalítáno, naživo je mírně falešný, dlouhý vlas ustoupil koutům a co já vlastně vím, třeba už má taky povolený pupek, nezaplacené složenky a pár otravných lidí kolem sebe.
Naštěstí po něm zůstalo zakonzervovaných několik klipů a v nich se prostě nemění.
Tak jako já ve svých klipových snech.
Anooo.... Jsem zase krásnou a pevnou osmnáctkou ...
Svět je nádhernej a volnej...
„Tak co Joshi, dáme to dohromady?“
GUNILLA
O interpretovi jsem zřejmě nikdy neslyšel. Dost mi připomíná, jak hlasem, tak klimprem, Eltona Johna. Ale ten zase nemá vypracovanej pekáč buchet na pupku, jen jednu kynutou buchtu.
Já jsem hodně zatížený na velké orchestry. Když hraje třeba takový Royal Phillharmonic Orchestra známé světové hudební pecky, v tomto případě třeba A King of Magic od Queenů, fakt nevím, zda je hezčí originál nebo tohle aranžmá se „symfoňákem“. Ale to je jen tip. Velmi poslouchatelný je také styl SF Karaoke, rovněž velký orchestr, kde nechybí ani smíšený sbor a v reedici, ve svém aranžmá, produkuje světové hity. I zde jsem kolikrát na rozpacích, jestli je lepší originál, či styl Karaoke. Jen dodám, že je hezké, že nás hudba spojuje. :-)
