Tak jsem si minule poplakala - a buch – další den mi volala kamarádka Květuše, že se podařilo velkou část  padlé skály odklidit a že se bude opět jezdit třistadevadesátkou normální trasou. No... zatím raději nic neriskuji a přespím v Praze u synka.  Ale píšu proto, že jsem díky dopravní kalamitě měla možnost shlédnout velkou část Středních Čech - a můžu vám je vřele doporučit k návštěvě.

    Většinou se v turistických bedekrech pochvalně hovoří o Jižních Čechách, Šumavě, Krkonoších, Jeseníkách, Jižní Moravě atd. Ale když se řekne "Střední Čechy" tak si každý představí akorát Prahu. Tedy - PRAHA JE KRÁSNÁ!!! Překrásná, až to bere kolikrát dech, bydlím tam od svých šesti let... a pořád se mi nezošklivila.

     Slzím po každý, když jedu přes Palackýho most na Smíchov... a tam to profláknuté panorama - přes veškerou profanaci - vám bere dech. Řeka Vltava má černě zbarvenou vodu - ne špínou, ale chemickým složením... tím, jak si celou tu klikatou cestu probojovávala čedičovými skalami, získala jejich barvu... a jejich zvuk.

     Fakt - když se postavíte na břeh a chvíli posloucháte - tak to zní úplně jinak, než když stojíte třeba u Berounky, nebo u Sázavy. A taky jinak odráží světlo. Tisíce jisker a perliček jsou unášeny kolem Vyšehradu, pod všemi těmi mosty. kolem večerně osvětlená metropole... Já se tomu Smetanovi nedivim, že z toho byl hin. Ale jak říkám, Střední Čechy nejsou jen Praha - jsou tu kvanta vesnic a malých městeček, které dýchají pohodou a klidem... krajina je tu vlídná a laskavá... žádná rovina - ale ani žádné hory nebo vysokánské kopce... je to tak akorát, abyste nepotřebovali horolezeckou výstroj a v pohodlí se všude dostali.

   Vylezete na kopeček - kolem krásná zvlněná krajina - v zimě bílá, zbytek roku zelená... na každém kopečku hospůdka, neb krajina je zalidněná... ale ne přelidněná... a odevšad je to do civilizace jen skok. 

     Třeba jsem zjistila, jak kouzelné městečko je Jílové u Prahy. A mají tam zlatokopecké muzeum - kdysi se tu těžívalo zlato... no teď se občas taky vyskytne... jako recesi si tady tu a tam dávají sraz "zlatokopové", kteří pomocí rýžovací pánve občas naleznou nějakou zlatinku. Nezbohatnou, ale užijou si, opečou buřty a mocně celou akci zapijou.

     Je to trampský kraj. V kaňonu Vltavy si z bedýnek od zeleniny stavěli chatky chudí trampové z Prahy... byli v lese a zároveň u vody... u nás v Třebenicích se nachází "Osada Ztracených nadějí" - řečená "Ztracenka"... je v lese, na kopci na řekou, chatky tam visí jak vlaštovčí hnízda, mufloni a srnky chatařům očuchávají okna a DOBROU NOC tam dávají  OPRAVDICKÉ LIŠKY!!!!

     Nalézá se zde i slavná hospoda "U Taterů" - kde krom milého personálu a dobrého moku - si můžete prohlédnout i fota a obrazy Svatojánských proudů... fakt krása... to nikde neuvidíte. Nade dveřmi je velký nápis: "HUBTE TRAMPY -  SEROU V LESE".

     A tak mám pro vás radu: jak jsme furt dlužný těch šílenejch peněz - tak můžete ušetřit. Vykašlete se letos na Alpy a Seychely, popř. na Maledivy... a navštivte Střední Čechy. Krom toho, že tu užijete úžasný srandy... nebudete mít jazykové problémy - ani Brňáci ne!

     Jo a kdybyste navštívili Slapskou přehradu, stavte se na kafe...

když budete mít kliku, dostanete zadarmo zrzavý koťátko.

Alena Puntík

... : mia I

no néé i obrázek stanoviště linky 390 Praha - Puntíkov, Dani jsi šikula. Zrovna minulý týden jsme u příbuzných prohlíželi knížku o plavení dřeva po Otavě a slyšeli převyprávění pamětníka, který plavil dřevo až do Prahy. Svatojánské proudy byly obávané a všichni si oddychli, když je měli za sebou. V Praze je pak vypláceli, oni sedli na kolo a jeli zpátky na Písecko. Někteří taky výplatu v Praze propili a domů dojeli plonk. To ona měla žena radost.

Jinak Alčo máte tam u Vás hezky. Byla jsem v okolí předloni, příbuzní mi vzali po okolí Prahy. Vraceli jsme se přes nějaký Petrov a Davli, tam mi ukazovali nějaký most, který se objevil i v americkém filmu. Pak jsme jeli v úseku, kde jsem měla mírně stažený půlky /nějaké ty bouračky v rodině u nás byly a občas se bojím v autě/. Tam jsem si říkala , že jet nějaký blázen, jsme buď natlačený ve skále nebo ve vodě přehrady. Možná je to úsek Tebou popisovaný. Příbuzná mi loni lákala na naučnou stezku podél Vltavy ze Štěchovic, oni už ji šli i tu hospůdku zmiňovala , tuším. Když jsem viděla fotky , kudy vede terén , nevim, nevim. Místní chalupář z Prahy, náš dobrý kamarád, mi zas doporučuje trasu z Jíloviště na Zbraslav, jsou tam prý taky krásné výhledy. Kdy se letos do Prahy vypravím, zatím nevím. ahoj

leden 27, 2011 07:17

tedy puntíku : erika

slza mi ukápla dojetím tady v cizí zemi, mám to všechno v prošlapaných podrážkách svých starých bot... nevím jak dnes, před dvaceti lety to byl opravdu ráj na zemi (a přežila jsem, nevyhubili mně )
dík za vzpomínku

leden 27, 2011 10:13

Já v praze žil do roku 1978, : Michal

pak jsem se oženil do Svitav. Předtím jsem milovanou Prahu procoural, na milovaných místečkách pobrečel, rozloučil se s ní.
Dobře jsem udělal, přešel mně stesk, na Prahu jsem vzpomínal a vzpomínám bez slzy v oku. Loni jsem Prahou projížděl autem a byl to pro mně šok. Praha, to už není ta Praha kterou jsem miloval a důvěrně znal. Změnila se a netroufám si říct zda k lepšímu nebo horšímu. Prostě nechci, nemám k tomu právo. Praha už není město kde chci žít. A až se (jestli) jednou vrátíme z Americka do Čech, nechci v Praze bydlet. Ne, nehaním Prahu, nechci po ní házet blátem. Praha se změnila a já taky. Každý jsme šli jiným směrem, to je přirozené. Přesto se rád podívám na obrázky, zavzpomínám jak jsem to tam znal, kudy jsem tam chodil.

leden 27, 2011 15:58

Pěkný článek - : saffron

mě se líbí, když člověk umí tak pěkně popsat a vnímat svůj kraj...jako jihomoravanka, která má kolem sebe "malou Provence" (aspoň to tvrdí malíři) tomu rozumím . Máme toho hodně krásného v republice, jen se k tomu chováme jak nájemníci, co za chvíli půjdou o dům dál.

leden 28, 2011 06:59