Nedávno dostala dcera chuť na švestkovou buchtu z kynutého těsta. Slíbila jsem, že jí ji upeču, proto si s manželem (jejím) pořídili všechny potřebné suroviny - hlavně kvasnice a mražené švestky. Po návratu z práce jsem byla unavená a ještě jsem musela udělat přiznání k DPH. Proto jsem jim sdělila, že buchta se odkládá na další den.
Dcera se však s manželem rozhodla, že si tu buchtu upečou sami a nebudou čekat do druhého dne, až ji upeču já. Pustili se do toho s nadšením. Našli si můj lístek s receptem, který - samozřejmě - neobsahoval technologický postup, ale jen potřebné suroviny. Po chvíli mě volali, ať jim poradím. Přijdu do kuchyně, v mouce měli rozdrobené kvasnice a nevěděli, co dál. Tak jsem jim řekla, že kvasnice nepatří do mouky nadrobit, ale že si musejí vyrobit kvásek, tzn. rozpustit kvasnice ve vlažném mléce a chvíli je nechat kynout.
I vysbírala dcera kvasnice z mouky, aby je dala do mléka. Dále jsem jim řekla, že rostlinný tuk musejí rozpustit na mírném ohni. Po těchto radách mě propustili z kuchyně, aby mě za chvíli znovu zavolali. Při mé druhé "konzultaci" jsem viděla, že kvasnice v mléce vůbec nekynou, protože asi měli moc horké mléko a kvasnice tím zabili. V míse s moukou a cukrem měli hromadu hrudek, neboť nalili rozpuštěný rostlinný tuk do mouky s cukrem a nepočkali, až tam přidají mléko s kváskem a vejce, ale začali zpracovávat těsto jen z mouky a tuku. Když jsem to viděla, řekla jsem jim, že je to na vyhození, že ta buchta nevykyne.
Vyhodit to nechtěli, nalili mléko s nekynoucíma kvasnicema do těsta a zamíchali to. Vzniklo těsto plné hrudek. Doporučila jsem jim, ať si na to vezmou elektrický hnětač, třeba ty hrudky rozbije. Nerozbil. Proto na to vzali šlehací metly a dost dlouho to šlehali. Mírně to pomohlo, ale hrudky tam byly stále. To už to chtěli dát péct. Říkala jsem si, že to nemůže vykynout, proto jsem jim do toho nasypala prášek do pečiva a nechala je ještě chvíli šlehat.
Nalili hrudkovaté těsto na plech a pokladli švestkama. Nakonec vyrobili posýpku, na kterou jsem jim nachystala suroviny. Při výrobě posýpky se mě zeptali, kdy mají na buchtu nasypat posýpku. Jestli, až to bude hotové. Já na to, že ano, až to bude hotové a myslela jsem, až bude buchta pokladená švestkama.
Za chvíli přijdu do kuchyně a vidím, že posýpka je nachystaná, ale buchta se peče bez ní... Tak jsem jim řekla, že jsou vadní, když pečou buchtu bez posýpky. Dozvěděla jsem se, že jsem řekla, že se tím sype buchta až je hotová. Tak nevím, kde vzali pocit, že jim posypávám buchtu syrovou moukou s tukem a cukrem. Vždyť tu buchtu peču často a musejí vidět, že i ta posýpka je upečená. No - tak vyndali buchtu z trouby a dodatečně posypali a dopekli.
Celou dobu jsem si říkala, že to bude strašná buchta.
A - hádejte, jak ta buchta dopadla!
Buchta se podařila, byla výborná a ty hrudky v buchtě se úplně ztratily.
Nechápu, jak je to možné, ale ta buchta byla fakt skvělá...
ROZMARÝNA
Komentáře
Tak to dopadá, když matka nenaučí dceru vařit. Protože toto jsou naprosté základy... : Myška
Docela se divím...
prosinec 06, 2010 08:10
hm : Kamila
pak se divme, že lidi své zážitky cenzurují nebo nepíšou vůbec, když pod příhodou pro zasmání je kritika...
prosinec 06, 2010 08:46
No jo, když mně to legrační nepřijde, Kamilo. : Myška
Ani trochu...
prosinec 06, 2010 08:48
Rozmarýnko, : mamča
chybami se člověk učí. 
Příště ať si koupí polotovar "buchty" od Dr. Oetkera, do toho se přidává jen tuk a voda. Neznám člověka, kterému by se tyhle buchty nepovedly.
Příště ať si koupí polotovar "buchty" od Dr. Oetkera, do toho se přidává jen tuk a voda. Neznám člověka, kterému by se tyhle buchty nepovedly.
prosinec 06, 2010 08:48
mamčo : Aloda
aspon po netu znas :-)
prosinec 06, 2010 09:01
Aloda : mamča
Fakt ???
prosinec 06, 2010 09:05
Danielo, : Rozmarýna
ten manžel byl můj, ne dceřin. Pekla dcera s otcem.
Myško, hlavní je, že Tebe matka vařit naučila a že jsi nikdy nic nezkazila. Jen si kritizuj, když Ti to nepřijde legrační. Hlavně, že si to užiješ.
Myško, hlavní je, že Tebe matka vařit naučila a že jsi nikdy nic nezkazila. Jen si kritizuj, když Ti to nepřijde legrační. Hlavně, že si to užiješ.
prosinec 06, 2010 09:10
Neni nad smysl pro humor : Alena P-H
kdyz se zacina varit - a obcas i pozdeji. Mne taky maminka nenaucila varit a tak jsem po svatbe zacinala s vejci na hnilicku a na tvrdo a postupne se ucila i neco navic. Nastesti vsichni mi dva manzele jsou vynikajici kuchari a tak jsme to ve zdravi prezili. 
A verna nasi rodinne tradici taky jsem dceru varit nenaucila. Holt musi si najit manzela, ktery ji bude straslive milovat kvuli jejim jinym kvalitam. Teda aspon na zacatku.
A verna nasi rodinne tradici taky jsem dceru varit nenaucila. Holt musi si najit manzela, ktery ji bude straslive milovat kvuli jejim jinym kvalitam. Teda aspon na zacatku.
prosinec 06, 2010 09:11
Rozmarýno : mia I
já se zasmála,stejně jako tuhle, když sis dělala legraci ze sebe s knedlíky. Já teda začínala s vařením od třinácti
/maminka mívala ve zdravotnictví dlouhé dvanáctihodinové služby,starší ségra už byla vdaná, takže obtýden jsem o víkendu vařila/, ale ještě v devatenácti jsem neuměla svíčkovou a knedlíky. Tak jsem se rozhodla,že to musím nějak zlomit, že udělám knedlík, špenát a maso. Koukám do spíže, kvasnice nebyly, říkám si "nevadí, dám prášek do pečiva". Jenže ouha ani ten prášek do pečiva nebyl /prodejna 4 km daleko/ "nevadí nedám ani prášek"
Knedlíky jsem vytvořila, dala do vařící vody, sedly ke dnu a stále nevyplouvaly na povrch. No i po dvaceti minutách zůstávaly ležet na dně hrnce jak kdyby byly z betonu. Do špenátu jsem klepla zkažené vejce, takže nakonec zbylo k jídlu jen pečené maso s chlebem.
Já teda začínala s vařením od třinácti /maminka mívala ve zdravotnictví dlouhé dvanáctihodinové služby,starší ségra už byla vdaná, takže obtýden jsem o víkendu vařila/, ale ještě v devatenácti jsem neuměla svíčkovou a knedlíky. Tak jsem se rozhodla,že to musím nějak zlomit, že udělám knedlík, špenát a maso. Koukám do spíže, kvasnice nebyly, říkám si "nevadí, dám prášek do pečiva". Jenže ouha ani ten prášek do pečiva nebyl /prodejna 4 km daleko/ "nevadí nedám ani prášek"
Knedlíky jsem vytvořila, dala do vařící vody, sedly ke dnu a stále nevyplouvaly na povrch. No i po dvaceti minutách zůstávaly ležet na dně hrnce jak kdyby byly z betonu. Do špenátu jsem klepla zkažené vejce, takže nakonec zbylo k jídlu jen pečené maso s chlebem. prosinec 06, 2010 09:15
Mě maminka opravdu vařit naučila, stejně jako ji její maminka. : Myška
Neříkám, že se mi vše vždy povedlo napoprvé.
Rozmarýno, postup při přípravě kynutého těsta, aspoň teoretický, je základ, za tím si stojím.
Legrační mi přijde, jak se rozčiluješ.
Rozmarýno, postup při přípravě kynutého těsta, aspoň teoretický, je základ, za tím si stojím.
Legrační mi přijde, jak se rozčiluješ.
prosinec 06, 2010 09:18
jo, rozmaryno : mura1
takhle to dopada, kdyz tchyne nenauci syna varit ja bych tu vinu tahla klidne az do desatyho kolena
normalka, vo tom sedlakovi a bramborach vsichni zname, ne?
ja bych tu vinu tahla klidne az do desatyho kolena Nechápu, jak je to možné, ale ta buchta byla fakt skvělá...
normalka, vo tom sedlakovi a bramborach vsichni zname, ne?
prosinec 06, 2010 09:21
mio I, : Rozmarýna
taky se mi už podařilo hodit zkažené vejce do jídla. Jinak já takových legračních historek ze života mám víc. Např. tuto:
Bez brýlí upeču všechno!
Včera jsem přišla domů a dcera mi hlásí: "Mami, přišel pán Tenaten a přinesl ti jitrnice. Jsou v lednici." Kouknu do lednice bez brýlí a tam vidím mikrotenový pytlík nacpaný škvarkama, ovarem a pak dva kusy jitrnicového prejtu nacpaného v umělém střevu na tlačenku, ale ne v tom klasickém tlačenkovém, ale v tom úzkém, v jakém prodávají prejt i v obchodě.
Hned jsem rodince oznámila: "Rozlučte se zítra se svíčkovou, ta je moc pracná, teď při těch vánočních přípravách budete mít jitrnicový prejt a zelí." Sice trochu frflali, protože se na svíčkovou těšili, ale nakonec sklapli.
Celý den jsem chodila užírat do ledničky výborné škvarky. Dnes dopoledne opět bez brýlí jsem rafla ty dva kousky jitrnicového prejtu a vybalila jsem je z toho umělého střeva a šoupla je do kastrolu a do trouby. Když jsem je po určité době šla zkontrolovat, tak mi to přišlo divné. Plavalo to v docela dost velkém množství šťávy na jitrnicový prejt. Ale co, však se to vypeče, řekla jsem si. Vypeklo se to.
Servírovala jsem opět bez brýlí. Ten menší kousek jsem celý šoupla manželovi na talíř. Ještě jsem si říkala, to mají divný prejt, protože jak jsem to nabírala, vypadl z toho dost velký kousek masa.
Sobě a dceři jsem rozdělila druhý kus prejtu. Zasedli jsme k obědu a manžel zakrojil do svého prejtu a povídá: "Proč jsi pekla k obědu tlačenku?" Já říkám: "Jakou tlačenku?" a manžel povídá: "No přece tu, co ti pan Tenaten včera donesl a co jsem si jí dal včera kus k večeři."
Já v tom balíčku teda žádnou tlačenku nezaznamenala a ani jsem si nevšimla, co měl manžel k večeři.
Teda dneska jsem se u oběda tak zasmála, jak už dlouho ne. Vzala jsem si brýle, zkontrolovala manželův oběd a musela mu dát za pravdu. Chtěla jsem mu to vyměnit za prejt, ale on řekl, že sní, co jsem mu nandala, že ta pečená tlačenka prý není špatná.
Bez brýlí upeču všechno!
Včera jsem přišla domů a dcera mi hlásí: "Mami, přišel pán Tenaten a přinesl ti jitrnice. Jsou v lednici." Kouknu do lednice bez brýlí a tam vidím mikrotenový pytlík nacpaný škvarkama, ovarem a pak dva kusy jitrnicového prejtu nacpaného v umělém střevu na tlačenku, ale ne v tom klasickém tlačenkovém, ale v tom úzkém, v jakém prodávají prejt i v obchodě.
Hned jsem rodince oznámila: "Rozlučte se zítra se svíčkovou, ta je moc pracná, teď při těch vánočních přípravách budete mít jitrnicový prejt a zelí." Sice trochu frflali, protože se na svíčkovou těšili, ale nakonec sklapli.
Celý den jsem chodila užírat do ledničky výborné škvarky. Dnes dopoledne opět bez brýlí jsem rafla ty dva kousky jitrnicového prejtu a vybalila jsem je z toho umělého střeva a šoupla je do kastrolu a do trouby. Když jsem je po určité době šla zkontrolovat, tak mi to přišlo divné. Plavalo to v docela dost velkém množství šťávy na jitrnicový prejt. Ale co, však se to vypeče, řekla jsem si. Vypeklo se to.
Servírovala jsem opět bez brýlí. Ten menší kousek jsem celý šoupla manželovi na talíř. Ještě jsem si říkala, to mají divný prejt, protože jak jsem to nabírala, vypadl z toho dost velký kousek masa.
Sobě a dceři jsem rozdělila druhý kus prejtu. Zasedli jsme k obědu a manžel zakrojil do svého prejtu a povídá: "Proč jsi pekla k obědu tlačenku?" Já říkám: "Jakou tlačenku?" a manžel povídá: "No přece tu, co ti pan Tenaten včera donesl a co jsem si jí dal včera kus k večeři."
Já v tom balíčku teda žádnou tlačenku nezaznamenala a ani jsem si nevšimla, co měl manžel k večeři.
Teda dneska jsem se u oběda tak zasmála, jak už dlouho ne. Vzala jsem si brýle, zkontrolovala manželův oběd a musela mu dát za pravdu. Chtěla jsem mu to vyměnit za prejt, ale on řekl, že sní, co jsem mu nandala, že ta pečená tlačenka prý není špatná.
prosinec 06, 2010 09:28
a mohli bychom dostat seznam? : mura1
Rozmarýno, postup při přípravě kynutého těsta, aspoň teoretický, je základ, za tím si stojím.
co vsechno musi umet standardni homo sapiens (i s terminem do kdy, bych prosila), aby se mohl povazovat za standardniho?
prosinec 06, 2010 09:29
Mio I, : Rozmarýna
tak to je už přesně rok stará historka. Ale jak přijde doma řeč na tlačenku, tak se jí vždycky znovu chechtáme.
Myška, by tlačenku nikdy nepekla. Nepéct tlačenku je totiž teoretický základ.
Myška, by tlačenku nikdy nepekla. Nepéct tlačenku je totiž teoretický základ.
prosinec 06, 2010 09:31
... : mia I
prosinec 06, 2010 09:31
mura1, : Rozmarýna
, pokud se to v termínu nenaučíš, tak jsi homo, ale rozhodně ne sapiens prosinec 06, 2010 09:39
toho sedláka a brambory : Rozmarýna
neznám
prosinec 06, 2010 09:40
Rozmarýno, to je pravda, nepekla. Vidím totiž dobře. : Myška
Překvapuje mne, že se pozastavujete nad názorem, že by dospělá ženská měla mít aspoň nějaké povědomí o obecných pracovních postupech v kuchyni, při vaření. Mně to připadá přirozené, nebo jste nikdy mamince (babičce, tatínkovi, dědečkovi, zkrátka tomu, kdo u vás doma vařil) nepomáhaly? Nebo pomáhaly a nic neobkoukaly? Docela legrace, co se tu člověk nedozví .
.prosinec 06, 2010 09:43
České pořekadlo - : Myška
čím hloupější sedlák, tím větší brambory...
prosinec 06, 2010 09:45
taky mam buchtovou prihodu : mura1
nas zebricka mel v rane puberte varici. to obcas vytahl kucharku, vybral recept a neco dobreho nam upekl. tez jakousi buchtu - v navodu se mimo jine psalo: 1/2 lzice oleje. chlapecek to rozlustil jako 12 lzic oleje. po upeceni jsme babovku zdimali... tak to dopada, kdyz matka nenauci syna zlomky 
prosinec 06, 2010 09:54
varici obdobi : mura1
slovicko vypadlo
prosinec 06, 2010 09:56
... : Sandra.
Já se tedy zasmála...mj. i proto, že já kynuté těsto také nikdy nedělala, ani moje mamka ho nikdy nedělala...a víte co? Žijem, úplně v pohodě, nepřipadáme si nějak méněcenné.
Nicméně kdyby mě okolnosti donutily se do takovéto akce pouštět, asi bych také dopadla špatně...tedy tu drobenku bych asi upekla, ale např. co s kvasnicemi bych nevěděla.
...Myško, koukám, že budeš asi dost náročná tchýně, když máš takto široký "základ" toho, co by holky- v tvém případě partnerky tvých synů- z domova umět...
Nicméně kdyby mě okolnosti donutily se do takovéto akce pouštět, asi bych také dopadla špatně...tedy tu drobenku bych asi upekla, ale např. co s kvasnicemi bych nevěděla.
...Myško, koukám, že budeš asi dost náročná tchýně, když máš takto široký "základ" toho, co by holky- v tvém případě partnerky tvých synů- z domova umět...
prosinec 06, 2010 10:05
Ále základ nezáklad, : tazi
buchty ráda nemám a jsem vděčná mámě, že mě do vaření nehonila bičem ,ale nechala to na dobrovolnosti,však jiné práce bylo dost a já obecně vařila nerada. Ještě si vzpomínám na posvatební knedlíky podobné těm výše zmiňovaným a čočku na kyselo vařenou snad z kila a půl pro dva lidi aby bylo dost. Každej se naučí když potřebuje. Mimochodem manžel taky nebyl hotovej údržbář a kutil. Článeček je veselým počtením pro pondělní ráno.
prosinec 06, 2010 10:06
Sandro : Kamila
vidíš, to mě nenapadlo no u nás platí, že ex je asi v pohodě po mamince. Když přijdem ke tchyni, ona vždy hlásí, že pekl Odkolek .. no a??
no u nás platí, že ex je asi v pohodě po mamince. Když přijdem ke tchyni, ona vždy hlásí, že pekl Odkolek .. no a??prosinec 06, 2010 10:07
To se mi snad zdá - copak vám nikomu nepřijde normální, že holky (někde třeba i kluci) pomáhají v kuchyni při vaření? : Myška
A tím se přirozeně naučí základům? Fakt jste nepomáhaly, a kašlaly na to až do doby, kdy jste začaly bydlet samostatně, nebo se svou láskou, a vznikla potřeba něco uvařit?
prosinec 06, 2010 10:09
Sandro, opravdu ti připadá znalost základů vaření jako něco přehnaného? : Myška
Nedělej si legraci...
prosinec 06, 2010 10:11
Nevím, jak jsem náročná tchýně, ale koneckonců na mé náročnosti nebo nenáročnosti vůbec nezáleží. : Myška
Ani s jedním synem a jeho partnerkou v domácnosti nežiju (ano, ten mladší se o víkendu odstěhoval do společného bytečku s přítelkyní a jejím synem). Ale, obě přítelkyně mých synů vařit umí, a soudě dle spokojenosti kluků, dobře. Asi měli kluci obrovské štěstí, soudě podle vašich reakcí...
prosinec 06, 2010 10:19
tak uz konecne mam prvni polozku na seznamu : mura1
a tou je "kynute testo". a jak to vypada s tema dalsima? protoze takhle si nalepku "standardni jedinec" neprilepim. kynute testo na livance umim, ale to bude asi jiny, nez na buchtu, ze jo? a kynutej knedlik jsem, priznavam se, neuvarila za poslednich 42 let ani jeden. a vcil su tedy smutna...
prosinec 06, 2010 10:19
... : mura1
Asi měli kluci obrovské štěstí, soudě podle vašich reakcí...
proc? oni si sami neuvari? tys ja zakladnim ukunum v kuchyni nenaucila?
prosinec 06, 2010 10:20
muro : Kamila
ale ty přece nechceš bejt standardní jedinec, že ne?
prosinec 06, 2010 10:21
... : Sandra.
Ne, Myško, nepřijde mi znalost základů vaření jako něco přehnaného, ale já si pod tím představím schopnost si uklohnit něco teplého a poživatelného k obědu, vědět jak dlouho se asi vaří brabory, že se maso musí omýt, umět připravit nějakou omáčku, vědět, že když se vaří rýže, tak do ní nejde nalejt vodu bajvoko (což třeba můj manžel nevěděl a to je tchýně báječná kuchařka). Vědět jak se pečou buchty z kynutého těsta mi tedy jako základ nepřijde,bez toho se dá klidně pohodlně žít, aniž by člověk strádal...
prosinec 06, 2010 10:21
Myško, : tazi
ale pomáhali, ale třeba přinést, odnést, zamést, nakoupit, vysát, umýt atd. Překrucuješ to a děláš z nás nepomáhající ignoranty . Prostě brambory a řízek jo a třeba kynuté těsto a buchty ne. Pokud je základem pro tebe kynuté těsto, tak je klidně své děti nauč. Pro mě jsou základem úplně jiné věci.
prosinec 06, 2010 10:22
a taky nestandardne pisu. posledni veta spravne zni: : mura1
tys je zakladnim ukonum v kuchyni nenaucila?
prosinec 06, 2010 10:23
Myško, : bb2
zrovna tebe bych nikdy nepodezírala z rozverné nálady a dělání si šoufků z nás čtenářek, ale dneska si myslím, že sis po ránu cvrnkla něčeho pro zahřátí a máš hravou :-)))
prosinec 06, 2010 10:26
Aha, Sandro, no já byla svědkem přípravy kynutého těsta jako holka velice často, a proto mi připadá naprosto přirozené, : Myška
vědět aspoň jak se dělá.
Krom toho, existují takové chytré knížky, říká se jim kuchařky, kde jsou postupy vysvětleny do detailů. Tohle ale není na tebe.
Krom toho, existují takové chytré knížky, říká se jim kuchařky, kde jsou postupy vysvětleny do detailů
. Tohle ale není na tebe. prosinec 06, 2010 10:27
Stejně, každej : tazi
mladej by měl být provozuschopnej, aby neumřel hlady, aby si uměl pustit pračku, zatlouct hřebík, vyměnit pojistky atd.
prosinec 06, 2010 10:29
... : bb2
Je přirozené, že ti příprava kynutého těsta připadá přirozená nepřirozené je, že to považuješ za základ a divíš se, že to někdo neumí. Jako dítě jsme byli všichni svědky nějakých příprav, rituálů, rodinných zvyklostí. Od toho jsme vyrostli, abychom to přestali považovat za základ člověčenství
nepřirozené je, že to považuješ za základ a divíš se, že to někdo neumí. Jako dítě jsme byli všichni svědky nějakých příprav, rituálů, rodinných zvyklostí. Od toho jsme vyrostli, abychom to přestali považovat za základ člověčenství prosinec 06, 2010 10:31
Asi su ňáká fakt divná. : Myška
Prostě nechápu, že když někdo něco neumí, neví jak na to, že se do něčeho pustí aniž by si aspoň přečetl postup. A to myslím obecně, nejen na vaření.
prosinec 06, 2010 10:35
Myška : mamča
Já to pořád říkám, že si maj kluci najít nějakou "Moravandu".
Je fakt, že všechny tři dívky z Moravy, co prošly životem mého nejstaršího syna, byly rodinného založení, a vařit uměly. Asi se tam u vás na tenhle druh rodinné výchovy víc dbá.
Já jsem se nuceně učila vařit když mi bylo 8 let, sestře 12. Maminka měla těžkou autonehodu, a byla dva roky po nemocnicích. Tatínek uměl uvařit akorát čaj, sestra polívku z kostky a párek s brkaší a já krupicovou kaši. Dost jsme se v tom plácaly, ale hlady jsme nikdo neumřeli.
Byla to pro nás - holky dobrá škola života, jen tatínek ustrnul u toho čaje...
Je fakt, že všechny tři dívky z Moravy, co prošly životem mého nejstaršího syna, byly rodinného založení, a vařit uměly. Asi se tam u vás na tenhle druh rodinné výchovy víc dbá.
Já jsem se nuceně učila vařit když mi bylo 8 let, sestře 12. Maminka měla těžkou autonehodu, a byla dva roky po nemocnicích. Tatínek uměl uvařit akorát čaj, sestra polívku z kostky a párek s brkaší a já krupicovou kaši. Dost jsme se v tom plácaly, ale hlady jsme nikdo neumřeli.
Byla to pro nás - holky dobrá škola života, jen tatínek ustrnul u toho čaje...
prosinec 06, 2010 10:38
... : bb2
Ale jo, to se dbá, ale že bych znalost postupu při výrobě kynutého těsta považovala za základ a podivovala se tomu, že to někdo nemá v malíku, to ne.
prosinec 06, 2010 10:52
mě naučila vařit moje babička. : puntik
Ale fakt je, že já jako dítě byla žravá a ráda jsem při vaření asistovala. Takže ve čtrnácti letech jsem uměla docela slušně vařit, takže máma mohla odjet na pět dní na služební cestu a věděla, že rodina teplé jídlo mít bude. Sice to byly knedlíky s vajíčkem, topinky, bramboráky, palačinky a podobně...ale jídlo to bylo a jíst se dalo. U příležitosti mámina návratu jsem tenkrát dělala bramborový salát, řízky, polévku z kostí a bábovku "kolik vajec, tolik všeho"....když jsem šla pro to maso, tak jsem měla strach, protože jsem maso nikdy nekupovala. Měla jsem skoro černé vlásky spletené do culíčků, žluté berušky a červené tváře a ofinku a bílý límeček a se slzami v očích jsem vysvětlila situaci řezníkovi, kterej vypadal jako masovej vrah. Vždycky jsem se ho bála, když jsem před tím do toho krámu šla. Toho to tak dojalo, že odněkud vytáhl tak nádherný řízky, že jsem je za celý socialismus nikdy nikde neviděla. Pomalu se nevešli na talíř. K těm kostem mi přihodil ještě kousíček hovězího - zadarmo - s tím, že je to odřezek a že mu to zbylo. V době, kdy se stály dvouhodinový fronty na maso!!!! Jídlo se povedlo a já byla velmi pochválena - zvláštěpak po tom bezmasém týdnu.
prosinec 06, 2010 10:54
ježiš...ty řízky se : puntik
NEVEŠLY!!!!
prosinec 06, 2010 10:56
Mamčo, : Rozmarýna
jen ať si najdou Moravandu. Já a moje dcera jsem Moravandy a vidíš, já peču tlačenku místo prejtu, neumím vařit knedlík a jak dělá buchtu moje dcera sis taky přečetla.
prosinec 06, 2010 11:00
jo a s tím učením to nepřehánějte. : puntik
Já v tý hrůze, že by snad mé děti z§staly samy a bez pomoci, jsaem je od malička učila vařit, prát, uklízet a podobně. Výsledek je ten, že jednomu je čtyřicet a druhýnmu devětatřicet a manželka a vnoučátka jsou v nedohlednu. Jejich ruce jsou stále volné. Máte-li některá krásné dcery - vařit umět nemusej - ale neměly by to být mrchy. DÁrtagnana bych nedoporučovala, je sice krásnej, ale jinak po tatínkovi, takže by svazek manželský dlouho nevydržel, Ale grafik - ten mladší je vysloveně hodnej kluk a taky hezkej. A umí všecko. A oba mají byty. Ale jinak to vypadá, že o co se nepostarám já, tak to nebude.
prosinec 06, 2010 11:02
Jo, Rzmarýno : puntik
na tu litou buchtu se švestkami jsem měla recept, ale ztratila jsem ho. Je strašně dobrá a dá se dělat i s jiným ovocem - pokud ten recept nebudeš chtít zveřejnit tady, tak mi ho pošli před Danielu, nebo přímo na můj emajl alenatečkatomkovazavinacseznamteckacz
prosinec 06, 2010 11:11
Rozmarýna : mamča
z toho si nic nedělej. Moje maminka (Středočeška) měla k vaření dost emancipovanej vztah, takže místo svíčkový apod. dávala přednost "rychlovkám" typu obalený cokoliv s brkaší, bramboráky, párky (naproti přes ulici byla výrobna výborných uzenin)..apod.
Její tchýně - naše babička, co bydlela s námi v domě, ale nehodlala se o nás postarat když "se nám máma válela dva roky po špitálech", jí chodila kontrolovat, co vaří ?
Tatínek ty babiččiny omáčky s knedlíkem z hloubi duše nenáviděl, a protože naopak miloval maminku a párky, (zatímco s vlastní matkou nehodlal jít do konfliktu), nás naučil lhát. Když nás babička odchytla s dotazem, co jsme měli k obědu, tvrdily jsme obě svatosvatě, že knedlík a nějakou omáčku.
Tu svíčkovou apod. mě nakonec naučila druhá babička, když se mi začaly zapalovat lejtka, a rozhodla jsem se tu lásku vzít chytře "přes žaludek".
Nakonec to ani nehrálo roli, anžto jsem byla "krasavice-inteligentní" a zástupy ctitelů obléhaly náš dům i bež kusu žvance...
Moje maminka (Středočeška) měla k vaření dost emancipovanej vztah, takže místo svíčkový apod. dávala přednost "rychlovkám" typu obalený cokoliv s brkaší, bramboráky, párky (naproti přes ulici byla výrobna výborných uzenin)..apod. Její tchýně - naše babička, co bydlela s námi v domě, ale nehodlala se o nás postarat když "se nám máma válela dva roky po špitálech", jí chodila kontrolovat, co vaří ?
Tatínek ty babiččiny omáčky s knedlíkem z hloubi duše nenáviděl, a protože naopak miloval maminku a párky, (zatímco s vlastní matkou nehodlal jít do konfliktu), nás naučil lhát. Když nás babička odchytla s dotazem, co jsme měli k obědu, tvrdily jsme obě svatosvatě, že knedlík a nějakou omáčku.
Tu svíčkovou apod. mě nakonec naučila druhá babička, když se mi začaly zapalovat lejtka, a rozhodla jsem se tu lásku vzít chytře "přes žaludek".
Nakonec to ani nehrálo roli, anžto jsem byla "krasavice-inteligentní" a zástupy ctitelů obléhaly náš dům i bež kusu žvance...
prosinec 06, 2010 11:22
Puntíku, to není tajný recept : Rozmarýna
40 dkg hladké mouky, 4 dcl mléka, 6 dkg cukru, 6 dkg tuku, 1 žloutek, kvasnice, citronová kůra, sůl.
Vyrobit z toho vykynuté těsto - technologický postup asi znáš, poklást to švestkama - já je ještě posypávám krystalovým cukrem, když jsou hodně kyselkavé a posypat posýpkou.
Ale posýpku dělám od oka a nevím dávkování - cukr moučka, vanilkový cukr, tuk a hladká mouka.
Vyrobit z toho vykynuté těsto - technologický postup asi znáš, poklást to švestkama - já je ještě posypávám krystalovým cukrem, když jsou hodně kyselkavé a posypat posýpkou.
Ale posýpku dělám od oka a nevím dávkování - cukr moučka, vanilkový cukr, tuk a hladká mouka.
prosinec 06, 2010 11:31
Puntíku a ještě je výborný tento : Rozmarýna
"ovocný koláček", jak to nazývá dcera.
300 g polohrubé mouky, 140 g cukru, 140 g rostlinného tuku, 1/4 l mléka, 2 vejce, 1 prdopeč.
Smíchá se mouka s práškem do pečiva a všechno ostatní se přidá a zamíchá. Vylije se to na plech, poklade ovocem a posype posýpkou.
300 g polohrubé mouky, 140 g cukru, 140 g rostlinného tuku, 1/4 l mléka, 2 vejce, 1 prdopeč.
Smíchá se mouka s práškem do pečiva a všechno ostatní se přidá a zamíchá. Vylije se to na plech, poklade ovocem a posype posýpkou.
prosinec 06, 2010 11:34
Nedávno jsem objevila tento výborný recept : Rozmarýna
na skvělou buchtu
http://www.mimibazar.cz/recept.php?id=23003
http://www.mimibazar.cz/recept.php?id=23003
prosinec 06, 2010 11:37
Rozmarýno, : Macesska
teď se mi vybavilo, jak jsem mámě hlásila, že dělám v ovocné sezóně docela často metynku (pro nevýchodočechy: ovocná buchta) a ona mě hrozně obdivovala, jak jsem pracovitá... a já nevěděla, proč mě obdivuje... až jsme si ujasnily, že ona dělá metynku kynutou, což je samozřejmě pracnější, zatímco já, pevného vedení 180 km od rodné hroudy nemajíc, jsem vyhrabala na internetu toto http://w.rozhlas.cz/pardubice/moucniky/_zprava/604793
A to jsem prosím doma pomáhala! Uměla jsem moc hezky nosit brambory a kompoty ze sklepa, loupat česnek a cibuli, přebírat rozinky, podávat různé věci, hlídat knedlíky aby neutekly, míchat jíšku... já byla prostě moc zaměstnaná, než abych měla čas koukat, jaké zadělává máma těsto!
A to jsem prosím doma pomáhala! Uměla jsem moc hezky nosit brambory a kompoty ze sklepa, loupat česnek a cibuli, přebírat rozinky, podávat různé věci, hlídat knedlíky aby neutekly, míchat jíšku... já byla prostě moc zaměstnaná, než abych měla čas koukat, jaké zadělává máma těsto!
prosinec 06, 2010 11:45
Přidám jeden "chatovej" univerzální recept : : mamča
* když přijedem na chatu, je tam zima jak na Rudým náměstí u Kremelský zdi, tak honem vrazím nějakou buchtu do trouby, aby se tam co nejdřív oteplilo.
Základ :
2 hrnky polohrubé mouky,
1 hrnek cukru
1 prdopeč
2 vanilkové cukry
4 vejce
1 hrnek mléka
1/2 hrnku oleje
Do toho přidám podle chuti ořechy, rozinky, nalámanou čokoládu, kakao...ev. 3 nahrubo nastrouhaná jablka nebo kompotované meruňky. Mokré ovoce usuším tím, že smíchám 1/2 pudingového prášku s cukrem a promíchám.
Jde to nalít na plech, do bábovkové či jiné formy. Navrch to po vystydnutí pomažu čokoládovou polevou, nebo vyrobím nějaký krém či dovnitř máznu trochu domácího džemu. Variant je tisíc a jedna. Taky se dá místo jednoho hrnku mouky dát hrnek ovesných vloček.
Buchta stokrát stejná a vždycky jiná.
Základ :
2 hrnky polohrubé mouky,
1 hrnek cukru
1 prdopeč
2 vanilkové cukry
4 vejce
1 hrnek mléka
1/2 hrnku oleje
Do toho přidám podle chuti ořechy, rozinky, nalámanou čokoládu, kakao...ev. 3 nahrubo nastrouhaná jablka nebo kompotované meruňky. Mokré ovoce usuším tím, že smíchám 1/2 pudingového prášku s cukrem a promíchám.
Jde to nalít na plech, do bábovkové či jiné formy. Navrch to po vystydnutí pomažu čokoládovou polevou, nebo vyrobím nějaký krém či dovnitř máznu trochu domácího džemu. Variant je tisíc a jedna. Taky se dá místo jednoho hrnku mouky dát hrnek ovesných vloček.
Buchta stokrát stejná a vždycky jiná.
prosinec 06, 2010 11:48
Tak já dávám Myšce za pravdu. : radkab1
Vařit a péct jsem se naučila s babičkou, protože maminka chodila na tři směny. A pamatuju si, že babička říkávala, že se k potravinám má člověk chovat s úctou, protože i při tí vynaložené lidské práci k vyrobení např. mouky se jedná o dar přírody. Umět uvařit a třeba něco složitějšího podle kuchařky upéct - to si myslím, že patří do základní výbavy, stejně jako třeba řidičák....Nechci posuzovat, čí přístup je lepší - je to vše o prioritách. Mně jsou Myšky priority bližší - takže tak. Pro upřesnění - nejsem Moravanda. Všem přeju klidný adventní čas.
prosinec 06, 2010 11:48
Macessko, : Rozmarýna
vidím, že jsi doma plnila stejné úkoly jako já. Já jsem navíc, kromě přebírání rozinek přebírala hrách, čočku i fazole. A do sklepa pro kompot jsem běhala 3 poschodí, výtah nebyl.
A do sklepa pro kompot jsem běhala 3 poschodí, výtah nebyl.prosinec 06, 2010 12:00
Někdo tu napíše něco, : Arista
aby se ostatní zasmáli a dočká se toho, jak ho tu někteří zkritizují a předvedou se, jak jsou supr hospodyňky. Jděte do háje!
prosinec 06, 2010 12:02
Arista : mamča
...a to je jeden z důvodů, proč sem články nepíšeme všichni. Ne každý snese (mnohdy neoprávněnou) kritiku.
prosinec 06, 2010 12:13
Rozmarýno, : Macesska
ještě jsem obalovala řízky, ale jen ve strouhance! Na mouku a vejce jsem nedostala důvěru.
A ve 14 jsem konstatovala, že se pro samé pomáhání nenaučím vařit, tak jsem si vydupala, že budu moct cosi uvařit sama (už nevzpomínám, co to bylo). Obdržela jsem návod, ovšem maminka se mi plna dobré vůle nasáčkovala do kuchyně a hned bylo "to krájíš moc malý/velký, počkej, já sama, ty dojdi pro cibuli..." takže jsem během pěti minut v pláči dramaticky mrštila zástěrou a vykřikovala cosi o boji za rovnoprávnost v kuchyni
A ve 14 jsem konstatovala, že se pro samé pomáhání nenaučím vařit, tak jsem si vydupala, že budu moct cosi uvařit sama (už nevzpomínám, co to bylo). Obdržela jsem návod, ovšem maminka se mi plna dobré vůle nasáčkovala do kuchyně a hned bylo "to krájíš moc malý/velký, počkej, já sama, ty dojdi pro cibuli..." takže jsem během pěti minut v pláči dramaticky mrštila zástěrou a vykřikovala cosi o boji za rovnoprávnost v kuchyni
prosinec 06, 2010 12:25
Když už jsme u těch buchet, co takhle "metrovou buchtu" ? : mamča
To se vezme to univerzální těsto _ viz výše. Půlku necháme "žlutou" a do druhé půlky těsta vmícháme kakao. Upečeme každé v jedné formě "srnčí hřbet". Po vychladnutí krájíme ny plátky cca 12-15mm silné, na řezu pomažeme libovolným krémem a slepujeme střídavě žluté a hnědé plátky buchty. Pokud jsme masochistického založení, i krémy vyrobíme ve dvou barvách, či ob plátek máznem zavařeninou.
Vznikne nám "metr buchty", kterou pak krájíme šikmo v úhlu cca 45stupňů. Vzniknou krásné dvoubarevné řezy.
Vznikne nám "metr buchty", kterou pak krájíme šikmo v úhlu cca 45stupňů. Vzniknou krásné dvoubarevné řezy.
prosinec 06, 2010 12:50
Vařit a péct jsem se naučila nedobrovolně, : Eva
asi podobně, jak mamča, někdy od svých 12 let, protože moje mamka bylaetapově vždy dlouho v nemocnici, doma byl je taťka a brácha, tož nic jiného nezbývalo. Taťka se snažil, ale my, jako děti, jsme jeho bifteky jak podešev vůůůůbec neoceňovaly, tak byl zase ale hrozně vděčný, když jsem se toho postupně ujala. A spousta pokusů dopadala přesně tak, jak popisuje Rozmarýna v úvodním článku Ale postupně se to zlepšovalo
Ovšem tedy nějak automaticky neočekávám, že by moje "mladé" musely být buhvíjaké kuchařky. Ony se to přeci nakonec nějak naučí, a kdyby náhodou ne, tak je to volby mých synů (kteří by hlady teda sami neumřeli) a nevím, co by mne na tom tedy mělo štvát
Ale postupně se to zlepšovalo Ovšem tedy nějak automaticky neočekávám, že by moje "mladé" musely být buhvíjaké kuchařky. Ony se to přeci nakonec nějak naučí, a kdyby náhodou ne, tak je to volby mých synů (kteří by hlady teda sami neumřeli) a nevím, co by mne na tom tedy mělo štvát
prosinec 06, 2010 13:01
... : mia I
taky jsem se učila sama z kuchařek vařit od třinácti jak už jsem psala, ale na tom, že by kynuté těsto musela zvládnout začínající hospodyňka bych netrvala. Dceru starší jsem k vaření brala od jejích patnácti, ale do kynutých věcí se taky nehrnula. Spíš taková ta základní jídla - řízky, guláš, ptáčky, pak bramborové knedlíky, bramb. salát, bezmasá jídla, polévky, bábovky a naučila jsem ji umět rozlišit v obchodě druhy masa, na co se které používá - krkovice , oříšek /kýta/, plecko, bůček, hovězí roštěnou, pérko, hrudí..
Co se týče pečení, mám moc dobrou zkušenost s moukou Zlatka, doporučuji. Mívají ji ale jen v Kauflandu.
Co se týče pečení, mám moc dobrou zkušenost s moukou Zlatka, doporučuji. Mívají ji ale jen v Kauflandu.
prosinec 06, 2010 13:21
mamco, : Aloda
opravdu. Vyrustala jsem v rodine s babickou, kdyz jsem prisla domu, bylo vareno a v nedeli, kdyz se pokusily maminka s babickou postavit mne do kuchyne, nevydrzely a za momentik mne z kuchyne hnaly pryc. Varim do dneska systemem pokus omyl a vyrostly na tom dobre 3 nase deti a i my s jejich otcem zatim zijeme, i kdyz pro otce uz nevarim (on varil lepe)
prosinec 06, 2010 13:32
Aloda : mamča
Systém pokus-omyl je fajn. Aspoň se nikdy dopředu neví, co to bude, kolik toho bude a jestli to bude jedlé.
Pro jistotu se to může jmenovat "Maminčino tajemství" nebo "Specialita alá Aloda".
Pro jistotu se to může jmenovat "Maminčino tajemství" nebo "Specialita alá Aloda".
prosinec 06, 2010 13:35
Mamco : Aloda
presne tak to u nas je. Horsi je to kdyz se nahlasi nejaka navsteva, a na jidlo, pak se deji veci!!! Jednou, to uz jsem mela vsechny deti, cili uz jsem byla "zdatna" kucharka, jsem cekala navstevu na obed a prvni prisla moje teta. Povidam ji, ze knedliky nejsou moji silnou strankou, a ona, ze se ji taky moc nedari praskove. Jenze ty moje mely byt a byly normalni kynute. No, vidis, a navsteva to snedla a nic nenamitala - ostatni asi prekrylo to nepovedene. Ale fakt je, ze u nas se nevi co to bude az to bude
prosinec 06, 2010 14:54
Před návštěvou, jako zákon schválnosti, : Eva
se mi dodnes sem tam stává, že se nepovede bezvadně uvařit, upéci něco, co normálně dělám až bravurně. No a co? Jedlé to bylo zatím vždy!
Jedlé to bylo zatím vždy! prosinec 06, 2010 14:59
Aloda : mamča
Je vidět, že jsi tvořivý typ. Nespoutaná nějakými kuchařkami a recepty.
Pokud ještě nikdo po Tvých kulinářských experimentech neumřel, ani nestrávil noc na chirurgově stole, tak nač trpět přehnanou skromností. Prostě jsi kreativní kuchařinka.
Pokud ještě nikdo po Tvých kulinářských experimentech neumřel, ani nestrávil noc na chirurgově stole, tak nač trpět přehnanou skromností. Prostě jsi kreativní kuchařinka.
prosinec 06, 2010 16:58
Evo, tohle znám. : mamča
Normálně vařím ráda a asi i slušně. Ale pokud se na oběd pozve někdo, na kom mi záleží, nebo naopak čekám kritiku (tchýně), tak se mi nedaří ani tak, jako běžně ve všední den.
Pro jistotu se vyhýbám náročným pokrmům, ale nejradši třeba něčím plněné kuřecí řízky. To je hned, a nedá se na tom nic zkazit.
Pro jistotu se vyhýbám náročným pokrmům, ale nejradši třeba něčím plněné kuřecí řízky. To je hned, a nedá se na tom nic zkazit.
prosinec 06, 2010 17:02
Macessko, já taky : Rozmarýna
obalovala jen ve strouhance, protože obalit to v mouce a vejci, to chce zkušenou hospodyni. Jednou mi mamka dala nakrájet rajčata na salát. Dodnes slyším její naštvaný hlas: "Nemám ráda velké kusy!!!" A to jsem je překrojila na půlku a z každé půlky jsem udělala 4 kousky. Dělám to tak do teď a vždy, když krájím rajčata na salát, tak v duchu slyším: "Nemám ráda velké kusy!!!" a já si vždycky v duchu odpovím: "Já zas nemám ráda malé kousíčky!!!"
prosinec 06, 2010 17:11
Rozmarýno, : Macesska
já bych to dál nepitvala, začínám se cítit rozdvojeně
Nečetlas náhodou Anansiho chlapce? Nejsi třeba takové moje hodné já, co nedržkuje, je submisivní, pracovité, uklízí, chodí včas spát, ráno brzo vstává a podobné věci?
Nečetlas náhodou Anansiho chlapce? Nejsi třeba takové moje hodné já, co nedržkuje, je submisivní, pracovité, uklízí, chodí včas spát, ráno brzo vstává a podobné věci?
prosinec 06, 2010 17:16
Taky : Ivča
nejsem standartní vzorek. Ač z Moravy, kynuté buchty nepeču,jen lité nebo rozvalované. Máma je doma taky nepekla, nevím,jestli proto,že je neuměla nebo proto,že jsme měli každou neděli plech buchet nebo koláčů od babičky,která měla radost,že nám je může při návštěvě nandat na talíř...Jsem založením experimentátor,nemám ráda recepty, kde je přesně stanoveno,kolik čeho kam dát...Naopak moje sestra vaří jen podle receptu.Koláče a buchty dělá skvělé,naučila se je od druhé babičky, od té první to nestihla...Mám se proto cítit méněcenná?Asi bych měla....
prosinec 06, 2010 17:16
Macessko, : Rozmarýna
nečetla jsem to a nikdy jsem o tom ani neslyšela.
prosinec 06, 2010 17:32
Rozmarýno, : Macesska
prosinec 06, 2010 17:45
ono to vše závisí na tom v čem jsme vyrůstali, : Inka
já byla v kuchyni od malička, vyrostla jsem v hospodě u dědečka a babičky, už jako malá jsem si pletla vždy svou vánočku. Babička byla super kuchařka. Ve 14ti letech jsem vařila cokoliv pro celou rodinu. V tom vyrůstaly i mé děti, vařily a pekly od nějakých 4 let, mají lásku k vaření. Dnes jsou v kuchyni jako doma, jen občas volají pro recepty. Fakt je, že vidět v kuchyni po jejich použití když byli malí byla katastrofa-tragédie, ale vždy jsem to nějak ustála a uklidila. No vyplatilo se to. Měli svou kuchařku : "Kuchařka kačera Donalda", dcera jí má dodnes
Kynuté knedlíky nedělám, ale občasně takové lívanečky s borůvkama a šlehačkou, nebo kynuté buchty s mákem, švestkovými povidly, buchtičky se šódou .... nedělám moc často, ale vždy si na nich moc pochutnáme. My jsme celá rodina vařílci a druhý manžel je vrchní vařílek, mohl by vařit v nějakém top hotelu.
Kynuté knedlíky nedělám, ale občasně takové lívanečky s borůvkama a šlehačkou, nebo kynuté buchty s mákem, švestkovými povidly, buchtičky se šódou .... nedělám moc často, ale vždy si na nich moc pochutnáme. My jsme celá rodina vařílci a druhý manžel je vrchní vařílek, mohl by vařit v nějakém top hotelu.
prosinec 06, 2010 18:57
Znám jen dvě ženský, co uměj kynutý těsto: : Krakonoš
Moje babička, co už je ale několik let na pravdě bóži, a moje kamarádka, věk cca 55. Takže neumět tuhle záležitost je prostě normální. Protože naprostá většina vobyvatel to prostě neumí. A co jako?
prosinec 06, 2010 20:18
To je vtip, Krakonoši, že? : Myška
Já, moje maminka, moje sestra, tety, sestřenice, kamarádky, všechny občas děláme kynuté těsto. Pro nás je prostě normální a zcela samozřejmé, že pečeme vánočku, na Velikonoce mazanec, buchty, občas vaříme kynuté knedlíky. Já bych se styděla dát kupovanou vánočku na vánoční stůl. A nejen proto, že ta domácí je mnohem chutnější.
Neodsuzuji, že to má někdo jinak, a chápu, že každá/ý se s kynutým těstem nechce zdržovat a piplat. Já ho taky nedělám každý týden, spíše sporadicky.
Neodsuzuji, že to má někdo jinak, a chápu, že každá/ý se s kynutým těstem nechce zdržovat a piplat. Já ho taky nedělám každý týden, spíše sporadicky.
prosinec 06, 2010 21:53
To nejni ftip, : Krakonoš
to je realita. Aspoň tu v západní části Česka.
prosinec 06, 2010 23:54
A nejlepší kynutý těsto : Aknela
umím já, můj sedmiletý syn a hlavně naše pekárna. Nasypete tam suroviny, s žádným trapným kváskem se člověk nemusí patlat, zapnete program těsto, pekárna si to zamíchá, zahřeje, vykyne, zhňácá dohromady, znovu vykyne a po dvou hodinách zapípá a vy máte skvělý těsto z kterýho se dá už udělat cokoliv. Příprava pět minut a tchyně omdlívají .
Jinak mě pobavilo jak základ výchovy matka-dcera je kynuté těsto. V tom případě bych já nikdy nemohla být pořádně vychována, protože moje matka se kynutého těsta v životě nedotkla (leda jako konzument). Tyhle věci jdou mimo ní.
Jinak mě pobavilo jak základ výchovy matka-dcera je kynuté těsto. V tom případě bych já nikdy nemohla být pořádně vychována, protože moje matka se kynutého těsta v životě nedotkla (leda jako konzument). Tyhle věci jdou mimo ní.
prosinec 07, 2010 06:07
Hm, : Míša šíša
tak já jsem doma nikdy vaření nepřihlížela, ani jsem nepomáhala, neboť jsem měla na starosti zcela jinačí a rozhodně důležitější věci. :-) A maminka mě k tomu nikdy ani nenutila. Pomáhala jsem akorát při pečení vánočního cukroví, přesto když jsem dělala první vánoční cukroví sama, místo moučkového cukru jsem použila cukr krystal, takže jsme měli cukroví, které křupalo jak kdyby v něm byl písek, protože ten krystal se samozřejmě nerozpekl. O to víc mě pobavilo Rozmarýny vyprávění, protože je z podobného soudku. :-) Neb chybami se člověk nejlépe učí a hlavně - zjistí, že ví, proč dělá to co dělá a nejen, že vykonává nějaké nadiktované úkony, aniž by chápal jejich podstatu. ;-)
Když jsem se vdávala, uměla jsem uvařit akorát řízky s bramborem. Dnes mě vaření ohromně baví a dle mínění druhých jsem i dobrá kuchařka a "zdatná" pekařka. Kynuté těsto umím a kynuté knedlíky už dělám skoro poslepu. :-))
Nemyslím si, že by každá dívka či žena musela umět vařit. To je jako zakotvené v bibli či v ústavě? Nebo v nějakém kodexu vzorné hospodyňky?
Když jsem se vdávala, uměla jsem uvařit akorát řízky s bramborem. Dnes mě vaření ohromně baví a dle mínění druhých jsem i dobrá kuchařka a "zdatná" pekařka. Kynuté těsto umím a kynuté knedlíky už dělám skoro poslepu. :-))
Nemyslím si, že by každá dívka či žena musela umět vařit. To je jako zakotvené v bibli či v ústavě? Nebo v nějakém kodexu vzorné hospodyňky?
prosinec 07, 2010 09:00
souhlas, : bb2
taky zadělání kynutého těsta je to jediné, k čemu pekárnu používám. Dospěla jsem k tomu po několika úvodních divokých dostaveníčkách, kdy jsem z pekárny vytáhla kvádr se dvěma ďourama bez kůrky a snažila se všem vsugerovat, že to je ten nejlepší, jelikož domácí! chleba na světě. No nestěžovali si, jsou totiž vychovaní k tomu, že co žena pro rodinu činí, dobře činí a pánbu ji v tom pomáhej, my ji kritizovat nebudem. Chvíli se bavili vymýšlením, tím ucpat ty ďoury. Nejstarší chlap se dotazoval, zda nebudu pekárnu reklamovat, když nedodali komplet včetně špuntů.
Uvařila jsem v ní i marmeládu, nedopadlo to zle, ale víc mi vyhovuje starý způsob - nafasovat skleničky u našich.
No, a tak už jen holka vesele zadělává a kyne.
Dceru "ke kuchyni" nevedu. Vyrostla a stále přebývá v domácnosti, kde se vaří a peče celkem dost a na surovinách se nějak moc neškudlí, tak počítám, že si sama bude umět vybrat, jestli si to uvaří dobré za málo, nebo koupí dobré za víc (a oželí jiné věci), nebo koupí šunt. K tomu halda kuchařek a návodů k dispozici, na netu najde taky dost a máti s radou a pomocí kdykoli po ruce, tak co, hlady určitě nezhyne. Navíc loni nebo předloni dostala od Ježíška Kuchařku pro dceru a Vánoční kuchařku pro dceru a všimla jsem si, že prach z nich utírá pečlivě, takže je nezatracuje a věří, stejně jako já, že jednou je i použije.
Je jí 23 a půl a kdybych jí řekla Kup plecko, nejspíš odpoví něco jako Ale jdi, ty moje pecko, co to ševelíš..Když na tom budu trvat, napíše si to do mobilu, aby nezapomněla, cestou ze školy se zastaví u našeho řezníka a domů doveze nejspíš všecho možné, na co tam právě dostala chuť, jen tu plec ne, neb se zapomene mrknout do mobilu
Uvařila jsem v ní i marmeládu, nedopadlo to zle, ale víc mi vyhovuje starý způsob - nafasovat skleničky u našich.
No, a tak už jen holka vesele zadělává a kyne.
Dceru "ke kuchyni" nevedu. Vyrostla a stále přebývá v domácnosti, kde se vaří a peče celkem dost a na surovinách se nějak moc neškudlí, tak počítám, že si sama bude umět vybrat, jestli si to uvaří dobré za málo, nebo koupí dobré za víc (a oželí jiné věci), nebo koupí šunt. K tomu halda kuchařek a návodů k dispozici, na netu najde taky dost a máti s radou a pomocí kdykoli po ruce, tak co, hlady určitě nezhyne. Navíc loni nebo předloni dostala od Ježíška Kuchařku pro dceru a Vánoční kuchařku pro dceru a všimla jsem si, že prach z nich utírá pečlivě, takže je nezatracuje a věří, stejně jako já, že jednou je i použije.
Je jí 23 a půl a kdybych jí řekla Kup plecko, nejspíš odpoví něco jako Ale jdi, ty moje pecko, co to ševelíš..Když na tom budu trvat, napíše si to do mobilu, aby nezapomněla, cestou ze školy se zastaví u našeho řezníka a domů doveze nejspíš všecho možné, na co tam právě dostala chuť, jen tu plec ne, neb se zapomene mrknout do mobilu
prosinec 07, 2010 09:03
... : bb2
Jo, řízek a brambory a ještě smažák, s tím jsem taky vstupovala do manželství. Když jsem pekla poprvé sama kuře, přidala jsem jen máslo, ani kapku vody. Švagrová mne pozorovala a zeptala se, ty to nepodliješ? V tu chvíli jsem prozřela, že se to má asi trochu podlít, ale nepřiznala jsem, že to nevím, a zamumlala Až později..Aha, až se to zatáhne, viď, no ty seš pečlivá, já to tam naliju hned, abych si toho pak nemusela všímat...:-)))
prosinec 07, 2010 09:09
Myško a za co by ses styděla : Eva
s kupovanou vánočkou?
Já ji teda koupila jen jednou a ani u nás celkem "všežravců" nikomu "nejela" a společně jsme usoudili, že ji budu nadále péci, asi jsme zmlsaní
Jak píše Inka, asi nejvíce záleží na tom, kde jsme vyrůstali, jaké zvyklosti v původní rodině byly. U nás tedy umí kynuté těsto i kluci, ačkoliv jsem neměla prvotně zájem je to naučit, když byli malí, tak se kolem natolik motali, že se to prostě až naučili. Co tak vím kolem sebe, tak se kynutého těsta lidi úplně zbytečně bojí, je to opředeno nějakou úplně nesmyslnou náročností. To mi přijde X věcí objektivně technologicky fakt obtížnější. Ale určitě si lidi nerozděluji na ty, co kynuté těsto umí a neumí
Já ji teda koupila jen jednou a ani u nás celkem "všežravců" nikomu "nejela" a společně jsme usoudili, že ji budu nadále péci, asi jsme zmlsaní
Jak píše Inka, asi nejvíce záleží na tom, kde jsme vyrůstali, jaké zvyklosti v původní rodině byly. U nás tedy umí kynuté těsto i kluci, ačkoliv jsem neměla prvotně zájem je to naučit, když byli malí, tak se kolem natolik motali, že se to prostě až naučili. Co tak vím kolem sebe, tak se kynutého těsta lidi úplně zbytečně bojí, je to opředeno nějakou úplně nesmyslnou náročností. To mi přijde X věcí objektivně technologicky fakt obtížnější. Ale určitě si lidi nerozděluji na ty, co kynuté těsto umí a neumí
prosinec 07, 2010 09:16
Aknelo, samozřejmě se moji prvotní myšlenku podařilo zde diskutujícími překroutit, takže : Myška
si opravdu nemyslím, že základ výchovy matka - dcera je kynuté těsto.
Ale co je špatného na tom, naučit svou dceru základy vaření, základní postupy?
Co je špatného na tom, pomáhat mamince, babičce, tetičce, či komukoliv kdo doma vaří, v kuchyni při vaření?
A co je špatného na tom, obkoukat, jak se co dělá?
Já jsem v pubertě taky nebyla nadšená, když jsem musela mamince pomáhat vařit, a dovedla jsem si představit tisíc jiných zábavnějších činností, ale později, až jsem měla svou rodinu, jsem jí byla a jsem pořád velmi vděčná, že mě k vaření přitáhla. Zvlášť když čtu tuto diskuzi.
Ale co je špatného na tom, naučit svou dceru základy vaření, základní postupy?
Co je špatného na tom, pomáhat mamince, babičce, tetičce, či komukoliv kdo doma vaří, v kuchyni při vaření?
A co je špatného na tom, obkoukat, jak se co dělá?
Já jsem v pubertě taky nebyla nadšená, když jsem musela mamince pomáhat vařit, a dovedla jsem si představit tisíc jiných zábavnějších činností, ale později, až jsem měla svou rodinu, jsem jí byla a jsem pořád velmi vděčná, že mě k vaření přitáhla. Zvlášť když čtu tuto diskuzi.
prosinec 07, 2010 09:31
Pekárna - bb2 - já pekárnu nemám, ale kolega si ji nemůže vynachválit, u nich doma pečivo nekupují, pořád pečou domácí chleba. : Myška
A z chleba od kamarádek, které si pekárnu pořídily, jsem vždycky nadšená. Chléb má sice stále stejný tvar cihly, ale má i opečenou kůrku. Tak nevím... Jinak to musí být paráda, nasypat suroviny, zapnout pekárnu a nestarat se. Já než vypracuji kynuté těsto, mám pořádně procvičené svaly.
prosinec 07, 2010 09:38
Evo, taky tak nerozděluji lidi :-) : Myška
A proč bych se staděla dát kupovanou vánočku na vánoční stůl?
Za prvé proto, že naše domácí je vždycky lepší.
Za druhé bych si připadala jak provotřídní neschopa, která se nezmůže ani na vánočku.
Za prvé proto, že naše domácí je vždycky lepší.
Za druhé bych si připadala jak provotřídní neschopa, která se nezmůže ani na vánočku.
prosinec 07, 2010 09:44
Staděla rovná se styděla :-) : Myška
To mám za to, že to po sobě nečtu, než příspěvek odešlu .
.prosinec 07, 2010 09:46
Myško, : bb2
samozřejmě, že špatného na tom není nic, naopak - pokud to obě baví. My reagujeme na tvůj první komentář, který vyzněl docela kriticky
No a k mému pomáhání - pomáhat jsem musela, ale nic jsem se tím nenaučila, leda oškrabat brambory, které ale stejně neškrabu - i úplně nové brambory loupu. Krájet pažitku, ale to bych zvládla určitě i sama. Dobrovolně jsem se nenaučila nic, protože mě to do kuchyně netáhla, takže jsem se učila sama až když jsem musela.
Starší sestra se chtěla vdávat, učila se vařit a péct a vaří a peče mnohem méně než já, vystačí se základními několika jídly a peče lité buchty s práškem do pečiva, výjimečně šlehaný piškot. Když chce někdo z rodiny věnečky, kremrole, patrové dorty, rolády apod. věci, peču to já, když je toho víc, třeba na osmnáctiny neteře, pomáhá mi dcera, protože jsme sehrané a stačí nám štěknout krátký pokyn a víme co ta druhá potřebuje. Jsem vyhlášená přes zvěřinu, hlavně šípkovou a svíčkovou omáčku, taky křenovou. Dceřin přítel se těší na obědy u/od nás, že vařím a peču tak, jak doma nezná.
Ale není to tím, že by mne někdo k tomu vedl, učil. SPíš jsem zdědila sklony po jedné z babiček. Ta se v dospělosti rozvinula ve skvělou kuchařku a cukrářku, tak možná až mi bude těch 60, budu umět jako ona i karamelový závojíček na svatební dort. Pro mě je to ohromný relax, stejně tak si vyhraju s cukrovím, perníčky. Někdo háčkuje, někdo rokajluje, někdo cukraří. I mamka říká, že výchovou to není, protože jak jsem mohla, tak jsem v kuchyni nebyla že by nikdy nevěřila, že se to naučím a budu i péct cukrařinu.
Tak to dopadá, když matka nenaučí dceru vařit. Protože toto jsou naprosté základy... : Myška
Docela se divím...
No a k mému pomáhání - pomáhat jsem musela, ale nic jsem se tím nenaučila, leda oškrabat brambory, které ale stejně neškrabu - i úplně nové brambory loupu. Krájet pažitku, ale to bych zvládla určitě i sama. Dobrovolně jsem se nenaučila nic, protože mě to do kuchyně netáhla, takže jsem se učila sama až když jsem musela.
Starší sestra se chtěla vdávat, učila se vařit a péct a vaří a peče mnohem méně než já, vystačí se základními několika jídly a peče lité buchty s práškem do pečiva, výjimečně šlehaný piškot. Když chce někdo z rodiny věnečky, kremrole, patrové dorty, rolády apod. věci, peču to já, když je toho víc, třeba na osmnáctiny neteře, pomáhá mi dcera, protože jsme sehrané a stačí nám štěknout krátký pokyn a víme co ta druhá potřebuje. Jsem vyhlášená přes zvěřinu, hlavně šípkovou a svíčkovou omáčku, taky křenovou. Dceřin přítel se těší na obědy u/od nás, že vařím a peču tak, jak doma nezná.
Ale není to tím, že by mne někdo k tomu vedl, učil. SPíš jsem zdědila sklony po jedné z babiček. Ta se v dospělosti rozvinula ve skvělou kuchařku a cukrářku, tak možná až mi bude těch 60, budu umět jako ona i karamelový závojíček na svatební dort. Pro mě je to ohromný relax, stejně tak si vyhraju s cukrovím, perníčky. Někdo háčkuje, někdo rokajluje, někdo cukraří. I mamka říká, že výchovou to není, protože jak jsem mohla, tak jsem v kuchyni nebyla
že by nikdy nevěřila, že se to naučím a budu i péct cukrařinu.prosinec 07, 2010 09:48
Myško, proto jsem si pekárnu pořídila, že jsem na ni slyšela samou chválu :) : bb2
možná je to značkou, ale ani při nastavení nejtmavší kůrky mi nevyjde tak vypečený a dobrý chlebík, jako čerstvý z pekárny.
Na kynuté těsto je ovšem skvělá.
Na kynuté těsto je ovšem skvělá.
prosinec 07, 2010 09:50
... : bb2
vlastně ta kuchyň je jediná ruční práce, kterou ovládám a která mě baví. Cokoli jiného, do čeho se pustím, buď špatně skončí nebo mě to ještě předtím přestane bavit.
prosinec 07, 2010 09:52
ať se vám to líbí, nebo ne, trend je jednoznačný : erika
umění vařit se pomalu vytrácí a v horizontu další generace zanikne jako něco, co bylo "normální" umět. Zůstane jako okrajová záležitost, hobby pro ty, co je to baví. Zbytek populace si potřebu najíst se opatří jednodušším, a časově míň náročným způsobem. Je to úplně to samé, co nastalo s dovedností šít oděvy. Ještě v generaci mojí maminky uměla šít většina žen, protože to prostě bylo potřebné, ponuka v krámech byla za socíku velice bídná. Takže se šilo podle Burdy. Dneska mladé ženy šijí jen výjimečně, když to mají jako koníčka. S vařením probíhá stejnej proces. Před dvaceti lety v Americe, dneska v západní Evropě, a za dvacet let u vás - vaření redukováno na rychlou přípravu polotovarů. Dopéct v troubě, zapéct, dovařit, vysmažit, případně jen ohřát v mikrovlnce. A udělat k tomu salát z čerstvé zeleniny. Pod čerstvou zeleninou rozuměj očištěnou, nakrájenou a v inertní atmosféře v pytlíku zabalenou. Zbývá vysypat z pytlíku do mísy, a polít dresingem. Přirozeně hotově koupeným, k výběru 150 druhů.
Zůstává malé procento populace, pro které je vaření zábavou, a ty pak pořádají kulinářské orgie pro přátele, a tito jsou zcela oslněni úžastnostma jako je vlastnoručně udělaná omáčka nebo kořenící směs.
Zůstává malé procento populace, pro které je vaření zábavou, a ty pak pořádají kulinářské orgie pro přátele, a tito jsou zcela oslněni úžastnostma jako je vlastnoručně udělaná omáčka nebo kořenící směs.
prosinec 07, 2010 10:13
Myško : mia I
tak já se hlásím k neschopám, vánočku kupuju neb jsem ji zkusila jednou a vypadala jak po úraze - rozjetá. Jinak se ale dušuju, že vařit a péct umím. Vařila jsem i pro rodiče , když byla mamka ochrnutá, pro tchána-vdovce i fůru řemeslníků /17 jich bylo na fasádě domku plus rodina/. Jíst se musí, ale zas bych význam vaření a pečení nepřeceňovala. Dnes je tolik pořadů o vaření, přiznám se, že spoustu uváděných ingrediencí ani neznám a taky žiju.
prosinec 07, 2010 10:14
vařit a péct umím : alena puntík
a vařím a peču ráda. Ale vzpomínám si, jak těsně po plyšáku se u nás v sámošce sešla nevídaná konstelace - tedy droždí, mandle a rozinky. To byl za komárů nevídaný jev.Suroviny se musely shánět a v jednom obchodě nikdy nheměli všechny tři věci najednou Byly doby, kdy se rozinky a mandle pašovaly z NDR. Tak jsme s kamarádkozu Věrou nakoupily a rozhodly jsme se, že našim miláčkům napečeme originál domácí mazance. Tak já míchala a hnětla a udělalo se krásné těsto. Nicméně jsem inteligentně to těsřto v takové té umělohmotné míse /máte ji všichni doma/ postavila na sporák, přičemž v troubě se peklo maso. Chtěla jsem, aby těsto lépe vykynulo. No kdynulo jak blázen akorát dno té umělohmotné mísy se roztavilo a vpilo se do toho těsta které se částečně u dna upeklo. Takže celá ace skončila výhozem do popelnice. Věra též vytvořila těsto, nádherně jí vykynulo, vonělo, tak zformovala mazance a dala je do trouby. Akorát omylem nezpla troubu, ale gril, takže těsto ugrilovala...no a její mazance skončily přesně tamj, co moje. No a pak jsme šly ty mazance do tý sámošky koupit.
prosinec 07, 2010 10:35
eriko, : Macesska
s mizením vaření po vzoru šití máš asi pravdu. Ale je otázka, jestli tenhle trend vydrží - s krizí asi bude míň peněz a víc času, takže se možná zase začne vyplácet domácí "udělej si sám". To jsem zvědavá, jestli si za pár let budu šít bundu.
prosinec 07, 2010 10:38
aleno :) : bb2
jste nějak cimprlich. Včera v Na cestě po střední Číně byly záběry stánků pouličního občerstvení v Nan-t'ingu. Tradiční čínské placky se pekly ve zjevně použitém naftovém barelu.
prosinec 07, 2010 10:44
Jsem neschopa : Rozmarýna
vánočku nepeču, protože je mi odporná.
prosinec 07, 2010 10:47
Eriko, máš pravdu. I já jsem ještě za socíku a i po sametu šila - na sebe, na děti, na manžela, na tchýni,... : Myška
Ale jak se rozšiřoval výběr v obchodech, jak děti rostly, a zejména když jsem začala po druhé mateřské a rodičovské chodit do práce, zredukovalo se šití postupně na zašívání. Ještě jsem ráda vyšívala, naposledy jsem rozvyšívala před 11 lety ubrus, když jsem měla zlomenou nohu, a dodnes není dodělaný. Není čas a ani chuť.
prosinec 07, 2010 10:53
Mio, já bych se cítila jako neschopná, ale to neznamená, že tak posuzuju každého, kdo si koupí vánočku. : Myška
Proboha, to bych byla fakt blbá. Píšu jak to mám já.
prosinec 07, 2010 10:55
já si představuju peklo tak, : alena puntík
že všichni seděj ve vlhku a zimě a musešj šít, háčkovat a plést - zvlášť zatrvzelí a nepolepšitelní hříšníci musej vyšívat. Vánočku taky nemusím, ale baví mě ta práce - a ta vůně.
prosinec 07, 2010 10:57
bb2, já si fakt myslím, že kdybych měla dceru, budu se jí snažit ty základy vaření, pečení, naučit. : Myška
Asi jako moje mamka mě, protože vím, jak se mi to hodilo, když jsem se ocitla s manželem a synem tři sta kiláků od domova a ode všech našich blízkých.
prosinec 07, 2010 10:58
já to naučila i syny.... : alena puntík
čímž pádem se neženěj, protože nepotřebujou, aby jim někdo uvařil. Ten mladší ode men dostal loni k svátku pekárnu, takže je tak zhůvěřlej, že si peče vlastné chleba, housky, bagety a tak podobně.
prosinec 07, 2010 11:00
Já to syny sice nenaučila, tedy vaření trochu ano, pečení ne. : Myška
A vidím Alčo, že jsem udělala dobře. Takhle si byli nuceni najít vařící přitelkyně, a já mám už i vnoučátko. Sice nevlastní, ale co na tom záleží, je to sladkej kluk.
prosinec 07, 2010 11:14
mo Myško, trpce toho lituju. : alena puntík
Mně k vaření a podobně vedli odmalička a já nějak nepochopila, že výchova chlapců a dívek v našich končinách je odlišná.Ačkoli, dneska už ani dívky nemusí umět vařit.
prosinec 07, 2010 11:19
tak si tak čtu jak pečete, vaříte, syny tomu učíte, a u toho si obědvám, : bb2
protože jsem v kanclu a komu by se chtělo do té sloty, stačí že jsem v tom řídila hodinu a půl...a když vás dočtu, chci si ukrojit další sousto řízku, jenže najdu na talíři všechny brambory a obě okurky, avšak již žádný řízek.
A poslouchám poznámky "to je zajímavý, pozoruju jak jíš, do talíře se nedíváš, čteš si, ale i tak spolehlivě mineš brambory, ale nevynecháš maso...pokaždý se vidličkou trefíš do řízku...to je snad nějaká genetická odchylka" :-))
A poslouchám poznámky "to je zajímavý, pozoruju jak jíš, do talíře se nedíváš, čteš si, ale i tak spolehlivě mineš brambory, ale nevynecháš maso...pokaždý se vidličkou trefíš do řízku...to je snad nějaká genetická odchylka" :-))
prosinec 07, 2010 11:34
Já jsem dnes doma, pokouší se o mne nějaká choroba, a tak jsem si vzala dovču. : Myška
Nevařím, uklízím, řádím ve skříních, ale dělala jsem ráno karamelový koňak, s předstihem, aby se do Vánoc zaležel. A mám vytažená másla, abych už konečně uhňácala těsta na vánoční cukroví. Zatím mám jen velké perníčky.
Bb2, to je ale magnetismus, že?
Bb2, to je ale magnetismus, že?
prosinec 07, 2010 11:40
no - já měla nevlastního otce a on byl- jemně řečeno - velmi šetrnej. : alena puntík
a tak odkontrolovával, zda jíme-li doma (pochopiteně), máme na talíři dostatečně hodně přílohy (knedlíky rýže, brambory atd) a dostatečně málo masa. Jíst maso bez přílohy považovat za větší hřích, než spáchat vraždu. No a já - tehdá puberťačka - jsem ho dráždila tím, že jsem napřed snědla všecky brambory /knedlíky - atd/ a pak jsem pojídala samotné maso a děsně jsem si to vychutnávala , hlavně pak záškuby, které mým otcem cloumaly, když viděl, jak pojídám samotný řízek bez brambor - a nemoh nic dělat, protože brambor jsem dostala dostatek. Dodnes je pro mě největší potěšení sníst buřta bez chleba. A představuju si, jak tam otec někde dělá větrák.
prosinec 07, 2010 11:45
Nevařící dívky mají nespornou výhodu : Macesska
v tom, že si je nikdo nevezme kvůli domácí péči - a za pár let se nedozvědí, že jako ženský stojej za prd, ale služky dobrý (abych nepřesně citovala z jedné starší diskuse).
Cha, a pak že přes sto příspěvků je jen u sexuálně-nevěrně laděných článků Jídlo - to jsou emoce!
Cha, a pak že přes sto příspěvků je jen u sexuálně-nevěrně laděných článků
Jídlo - to jsou emoce! prosinec 07, 2010 11:49
tohle můj zesnulý muž : alena puntík
nazýval slovem : GASTROSEX
prosinec 07, 2010 11:52
Alčo, já mám taky moc ráda maso. A i když jsem to neměla doma tak přísné jako ty, přesto se maso samotné nejedlo. : Myška
A tak jsem to řešila jako ty, napřed sníst přílohu, pak vychutnat maso. A dodnes taky nijak moc přílohy nepotřebuji, a ráda smlsnu jen masíčko.
prosinec 07, 2010 11:53
Myško, věřím, že bys to dceru naučit chtěla, a je to dobré a užitečné, když dcera i matka chtějí a učí/se : bb2
Ale určitě uznáš, že tyhle věci záleží na dalších okolnostech, nejen na tom, co kdo uzná za správné. U mě byly okolnosti takové, že coby chabrus na plíce jsem od 6 měsíců do 7 let byla víc s babičkou na venkově než u našich ve městě. Babička mě vykurýrovala zdravým povětřím, dlouhými túrami v lese, bylinkama a zdravou stravou (to nebylo úmyslně, prostě jinak vařit neuměla:-), která spočívala v zelenině na tisíc a jeden způsob, s trochou luštěnin a pár bramborama. Jako zdroj bílkovin kefír, jako moučník puding s ovocem v létě nebo ovocným sirupem v zimě. Pekla v remosce, protože trouba v kamnech už nebyla co bývala, smaženiny se nedělaly. Řízek jsem v té době znala jen o vánocích doma. Na víkendy si nás s babičkou vzali naši na chalupu a tam vařila zase většinou babička, protože máma s tátou chalupařili, tj. makali od rána do večera na baráku a zahradě. No a babička vařila zase jak byla z domova z Vysočiny, z rodiny se 13 dětmi, zvyklá - prostě. Hodně pekla kynuté věci, to miloval táta, já ne. Když maso, tak kousek pečeného bůčku k zelí - zase nic pro mě. Z omáček jsem znala jen koprovku s vejcem, stejnou bez kopru s fazoleme a rajskou z rajčat ze zahrádky, v zimě z protlaku, bez masa. Že do rajské patří maso jsem zjistila ve školní jídelně :-) Babička uměla nakrmit spoustu lidí z ničeho, nevyvedli ji z míry naši kamarádi, nebo náhlá návštěva příbuzných, ale všechno to byly prosté skromné pokrmy a moučníky.
Vaření jí šlo rychle od ruky a já bych jí jen překážela, chtěla být rychle hotová, abychom mohly ven. Měla hrůzu z úrazů, u druhé babičky jsem se totiž během vaření motala u kamen tak dlouho, až jsem se na ně přismahla hrudníkem. Má dětská pomoc tedy spočívala v tom, že si budu hledět svého a nebudu babi zdržovat od práce:-)
Do školy jsem chodila doma u našich, na oběd do školní jídelny, po škole do družiny a kroužků, pak bez družiny, ale odpoledne ve se psem, na jízdárnu, na plavání, balet, anglina, atd. Takže jsem přicházela domů k večeři, a nebo se večeře vařily v době, kdy jsem si dělala úkoly. Podobně to bylo i na gymplu, ve třeťáku jsem se navíc připravovala na státnici z angliny a ve čtvrťáku na přijímačky na vysokou. Takže na to vaření mi nezbýval čas ani chuť.
Po maturitě v podnájmu jsem si "vařila" vejce, párky, housku se sýrem a když jsem si koupila něco na sebe a do výplaty daleko, tak suchá houska jablky z domova a voda:-)
Můj budoucí manžel za mnou jezdil obden a to jsme šli většinou do kina, někam ven, pak na večeři a do bytu se vraceli jen přespat. Největším počinem byly přírodní kotlety s oblohou a hranolkama z trouby, ale to už jsem byla velká kuchařka těsně před svatbou :-)
Vaření jí šlo rychle od ruky a já bych jí jen překážela, chtěla být rychle hotová, abychom mohly ven. Měla hrůzu z úrazů, u druhé babičky jsem se totiž během vaření motala u kamen tak dlouho, až jsem se na ně přismahla hrudníkem. Má dětská pomoc tedy spočívala v tom, že si budu hledět svého a nebudu babi zdržovat od práce:-)
Do školy jsem chodila doma u našich, na oběd do školní jídelny, po škole do družiny a kroužků, pak bez družiny, ale odpoledne ve se psem, na jízdárnu, na plavání, balet, anglina, atd. Takže jsem přicházela domů k večeři, a nebo se večeře vařily v době, kdy jsem si dělala úkoly. Podobně to bylo i na gymplu, ve třeťáku jsem se navíc připravovala na státnici z angliny a ve čtvrťáku na přijímačky na vysokou. Takže na to vaření mi nezbýval čas ani chuť.
Po maturitě v podnájmu jsem si "vařila" vejce, párky, housku se sýrem a když jsem si koupila něco na sebe a do výplaty daleko, tak suchá houska jablky z domova a voda:-)
Můj budoucí manžel za mnou jezdil obden a to jsme šli většinou do kina, někam ven, pak na večeři a do bytu se vraceli jen přespat. Největším počinem byly přírodní kotlety s oblohou a hranolkama z trouby, ale to už jsem byla velká kuchařka těsně před svatbou :-)
prosinec 07, 2010 11:57
No vidíš Myš,ko, : alena puntík
a já jako malá, maso nejedla vůbec (asi proto si otec mámu-tehdá vdovu s dítětem vzal), nechutnalo mi. Až jeho reakce mě donutily to maso začít jíst. A chutná mi pořád. A je to asi genetický, protože moje děti do nějakých třinácti čtrnácti let maso taky nejedly. No a vegetariány se taky nestaly.
prosinec 07, 2010 11:58
... : bb2
Aleno, ty mě budeš mít na svědomí :-))
já jako malá, maso nejedla vůbec (asi proto si otec mámu-tehdá vdovu s dítětem vzal)
prosinec 07, 2010 12:01
Myško, likéry u nás nedostanou šanci se zaležet :) : bb2
junior se o to postará. S tichým souhlasem, samozřejmě, kdybych vydala přísný zákaz a na lahve nalepila lebku se zkříženými hnáty, tak by to asi nechal.
Když to z okna vidím a z rádia předpověď slyším, zítra asi zůstanu taky doma a slepím cukroví. Navíc nám v garáži v neckách leží stažený rozčtvrcený jelen, skoro celý, ale doufám, že se toho ujme muž a já budu už jen porcovat do pytlíků. Nejradši bych, kdyby to nebylo, ale darovanému jelenovi...a výmluvy k odmítnutí mi došly. Něco rozdám, něco nechám na guláš, svíčkovou, hřbet a tak, většinu uvařím psům.
Ve skříních jsme s dcerou řádily v říjnu, v listopadu? tak nějak. Vynosily jsme půl baráku, ale jeden pytel jsme neuhlídaly, byl objeven, otevřen, probrán a zčásti nastěhován zpět:-) takže teď jsou ty věci hlídané a musím vyčkat aspoň do jara, než je zase vyhodím.
Když to z okna vidím a z rádia předpověď slyším, zítra asi zůstanu taky doma a slepím cukroví. Navíc nám v garáži v neckách leží stažený rozčtvrcený jelen, skoro celý, ale doufám, že se toho ujme muž a já budu už jen porcovat do pytlíků. Nejradši bych, kdyby to nebylo, ale darovanému jelenovi...a výmluvy k odmítnutí mi došly. Něco rozdám, něco nechám na guláš, svíčkovou, hřbet a tak, většinu uvařím psům.
Ve skříních jsme s dcerou řádily v říjnu, v listopadu? tak nějak. Vynosily jsme půl baráku, ale jeden pytel jsme neuhlídaly, byl objeven, otevřen, probrán a zčásti nastěhován zpět:-) takže teď jsou ty věci hlídané a musím vyčkat aspoň do jara, než je zase vyhodím.
prosinec 07, 2010 12:08
no, a svou dceru vařit vlastně taky neučím, : bb2
pokud je poblíž, tak vidí co a jak dělám, něco v ní možná uvízne, když ne, tak si poradí nebo se zeptá. Když nechci vařit, domluvím se s ní, že uvaří a nechám to na ní, ať si vybere z mrazáku a spíže co chce, většinou udělá řízek s kaší nebo sýr :-) a jsme spokojení. Až bude muset, tak se naučí víc.
prosinec 07, 2010 12:13
bb2: ja to mam s dcerou podobne : mila1
Myslim si, ze dospivani neni o tom naucit se varit, to zvladne kazdy sam, az to bude potrebovat...
prosinec 07, 2010 12:15
Bb2, já řádím ve skříních teď, protože se mladší synek odstěhoval o víkendu. A nevařím z téhož důvodu. : Myška
Pro sebe se mi zatím vařit nechce. A pejsina má granule .
Já jsem v pubertě taky netancovala mamince za zadkem. Měla jsem své aktivity, krom školy psa, se kterým jsem denně dvě hodiny lítala po venku a cvičila. Takže na tu echt pomoc, při které se dalo i něco přiučit, jsem měla víkendy, kdy jsem nebyla na čundru. Přesto se to nějak podařilo, a ty základy jsem měla. Vaření ani pečení mě už tak moc nebaví, ale když byli kluci ještě kluci a ne chlapi, tak jsem to dělala velice ráda.
Jinak maminka vařila na každý den, otec ani ona na obědy nechodili, my se sestrou jsme sice na základce chodily do školní jídelny, ale kolikrát se to tam nedalo moc jíst, a na střední jsme vermendu odmítly.
I já jsem vařila každý den, exmanžel ani já jsme na obědy nechodili, kluci jo, ale taky jen na základce. Takže ve všední dny bylo hlavní a teplé jídlo večeře.
. Já jsem v pubertě taky netancovala mamince za zadkem. Měla jsem své aktivity, krom školy psa, se kterým jsem denně dvě hodiny lítala po venku a cvičila. Takže na tu echt pomoc, při které se dalo i něco přiučit, jsem měla víkendy, kdy jsem nebyla na čundru. Přesto se to nějak podařilo, a ty základy jsem měla. Vaření ani pečení mě už tak moc nebaví, ale když byli kluci ještě kluci a ne chlapi, tak jsem to dělala velice ráda.
Jinak maminka vařila na každý den, otec ani ona na obědy nechodili, my se sestrou jsme sice na základce chodily do školní jídelny, ale kolikrát se to tam nedalo moc jíst, a na střední jsme vermendu odmítly.
I já jsem vařila každý den, exmanžel ani já jsme na obědy nechodili, kluci jo, ale taky jen na základce. Takže ve všední dny bylo hlavní a teplé jídlo večeře.
prosinec 07, 2010 13:08
.. : kolemjdoucí
Zajímavá diskuze se tady rozvinula. Já to mám přesně opačně nežli Myška. U nás se v podstatě od smrti babičky nevařilo, takže od dětství mne živí školní jídelna->internát->závodka a restaurace. Když jsem se oženil, ze všeho nejvíc mne deptaly teplé večeře, na kterých bývalka lpěla. Já jsem byl zvyklý něco si namazat, když byl zrovna čas a teror "všeho nech a pojď jíst" mě dost vadil. Co se týká domácí vánočky, přítulka je taky pečivý typ, ale už ví, že mě chutná víc (o moc víc) ta kupovaná....
prosinec 07, 2010 13:24
kolemjdouci: rekla bych, ze takovych chlapu, jako jsi ty, je cim dal vice : mila1
vareni neprikladaji takovy vyznam, popripade si umi uvarit sami. A partnerku maji na neco jineho nez jako kucharku a pradlenu.
prosinec 07, 2010 15:15
