Zabalil jsem to tu hned po snídani, jen co jsem dofouk´ gumu. Mám před sebou dneska ještě kus cesty a na jejím konci mě čeká to pověstný Colterovo peklo - největší caldera spící sopky na světě. Sopka se probouzí průměrně každých 600 tisíc let a když se to stane, začnou se dít věci.

     Popel v atmosféře, nebo i výš, odráží sluneční paprsky, čímž se na zemským povrchu dost podstatně ochladí. Minimálně na několik příštích možná i desítek let. Není v lidských silách tomu nijak zabránit, až se to stane. Ať už se na to zelení plánovači budoucích světlých zítřků lidstva připravují jakkoliv. A poslední takový výbuch byl zhruba před 600 tisíci roky, plus mínus pár tisíc let.

     Takže, každá tvoje návštěva tohohle místa může být vlastně poslední, když na to přijde, ne-li smrtelná. A nedá se vyloučit, že i pro zbytek světa, tedy většinu života na něm...

      Projíždím teď údolím s farmami i zajímavými skalními útvary. Patnáct mil před divočinou národního parku Yellowstone upozorňuje na začátku osady Wapiti nápis u pumpy, že tady je poslední možnost natankovat lacinej gas. Že je tu lacinější, než v parku, o tom nepochybuju.

    Ale, že by byl teď v Idahu nebo v Montaně dražší, než tady v pustině Wyomingu, se mi nechce moc věřit a tak jedu dál. Nádrž mám určitě ještě víc jak do poloviny plnou, na dnešek určitě vystačí. Jak se večer ukázalo, když jsem západním výjezdem z parku vjel do Idaha, abych si mimo park našel flek na spaní, ten nápis měl bohužel pravdu.

      Wyoming je, pokud jde o gas, lacinější než Idaho a Montana a to vždycky a všude...

      Kousek za Wapiti míjím dřevěnou stavbu na návrší. Je už trochu schátralá, ale některý střechy už má částečně zas nový. Lee Smith si tu postavil z klád ohořelých stromů pagodu v padesátých létech minulého století, když tu poblíž bylo dostatek dřeva z mohutných lesních požárů. Ta stavba je rozhodně zajímavá a dneska ji tu opravuje jeho syn na turistickou ubytovnu.

     Pár mil před parkem se objevují první kempy. Občas zajedu do některýho, jaká je cena. Zrovna teď jsem vjel na flek pro piknik i mimo kemp.

     Jen denní použití – ale free. Cedule se zákazem spaní doplněna varovnou tabulí, že tady už potkáš medvěda Grizzlyho bez problému.

      Znamenám si. Protože, tohle je i dobrý místo, dalo by se případně použít na přespání...

     Silnice pomalu stoupá, je tu jihovýchodní brána do parku. Zas chtějí ID, vedle permanentky National Passport podávám připravenej pas, požádám o mapu, a už jsem vevnitř.

     Začíná stoupání do Sylvan Passu, 8530 ft. - 2600 m n.m. Nahoře je ještě na stráních sníh.

      Teď ve dne taje a dělá ze skal vodopády. V noci tu bude ale ještě pěknej mráz. Kousek pod průsmykem začínají první ohořelý stromy z požáru z roku 1988. Ohořelo tu tehdy 40% stromů v parku!!! a teď tu stojí jako němí svědkové mezi novým začínajícím dorostem.

     Je vidět, že příroda si tu poradila i s něčím takovým, jako byla tahle katastrofa. I bez lidské pomoci. Sjíždím pořád níž a níž, až k jezeru, největšímu jezeru v Severní Americe ledovcového původu. Zastavuju. Na břehu piknikuje zajímavej pár. Podle čepce ženy budou patřit k nějaké sektě. Ale, lednička a vařič napovídají, že tahle neodmítá vymoženosti moderní doby, jako ty jiné, co je jich tu plno.

     Stojím na okraji tý pověstný caldery v Yellowstonu co vede částečně svým okrajem i pod jezerem.  Přede mnou je Colterovo peklo...

TOULAVEJ