U nás prší, po několika měsících poprvé. Ještě ve čtvrtek jsme měli rovných 40° C, v pátek 21°, dnes, v neděli, pouhých 16 stupínků Celsiových. Jak si s tím má to naše ubohé tělo vyrovnat? Ale jinak je život krásnej; jen si tak říkám, proč jsem k tomuto poznání musel zestárnout a zdědkovatět?
Jsem státem uznaný kripl v invalidním důchodu, dokonce mi dali takovou tu visačku na vnitřní zrcátko, abych mohl parkovat blízko vchodů kamkoliv. Tak tomu se nebráním, hádat se nebudu.... Bolení mého sedacího nervu trochu povolilo a tak jsem si šel v pátek zase zavařit do restaurace. To jsem věděl, že se chystá Maďarský večer, na programu guláš a - řízek s noky a sýrovou omáčkou. O tom jsem nikdy neslyšel, no, ale taky nemůžu vědět všechno. Šel jsem tedy vařit guláš. Jaké bylo mé překvapení, když mi Chef (tak se tu říká vrchním kuchařům) pyšně oznámil, že má všechno připraveno, maso je uvařené, zbývá ta omáčka. Vytřeštil jsem na něj oči, že jsem to nikdy nikde takhle nedělal, a ani o takovém způsobu neslyšel. Řekl mi na to jen: "Vítej do veřejného stravování", a na to už jsem nemohl říct nic. Pak vytáhl z lednice nádobu, prohlásil, že to by mi mohlo pomoct. Byl to vývar ze skopového, s rajčaty a paprikami. Tak to už jsem tiše omdlíval, ale přece neuteču?
Tak jsem se do toho dal. Hezky zpěnit cibuli, přidat česnek, pak španělskou papriku (je trochu sladší), a kmín bych normálně nedal, to je do vídeňského, ale tady už nemůžu nic zkazit. Pálivou papriku jsem odmítnul, až to ochutnám, můžu přidat Sambal Oelek na přiostření. Nebudu napínat, sám jsem se divil, dopadlo to dobře, ale natrápil jsem se s tím. Dopadlo to dokonce tak dobře, že si lidé kupovali „na pak", na doma.
Také už jsme s přítelem Jožinem dokončili stěhování grilovací kuchařky a zvu vás k návštěvě. Včera jsme si závěrem dopřáli zas hezký večer, byli tady Los Lobos, šli jsme tedy na jejich koncert v přírodním amfiteatru. Nádherná atmosféra, kde byl kousek místa, tam lidi tančili a juchali. Měli jsme lístky k stání, ale nesli jsem si skládací křesla, aby nás nebolely nožky. A hned u vchodu, že naše křesla jsou moc vysoká, a zkrátka - že nás tam s nimi nepustí. Řekl jsem jen, „Tak to musíme jet domů, já jsem invalida a když si sednu na zem, už se nezvednu". Pustili nás tam, ale museli jsem slíbit, že si sedneme k plotu, abychom nikomu nebránili ve výhledu. Tak jsem si sedli - hahá, přímo před pulty zvukařů, oni stejně stojí, pult byl vyšší než já vsedě, tak co.... Pro ty, kdo nevědí, kdo jsou Los Lobos, a i pro ty, co to vědí, tady je něco na připomenutí a pro radost, jejich nejznámější.
Tak se mějte hezky tam u vás daleko doma.
Z dálky daleké vás zdraví
Michal
Já teď na víkend budu dělat středně prorostlý bůček, naložený v matlanici z koření, cibule a česneku, a pak upečený v té chalupářské troubě.
A znáš škvarkové sádlo, dělané na několikrát, s kousky masa a podlévané bílým vínem ? Bože, to je na světě dobrot...
