A je to tady, máme před sebou druhou a poslední dovolenou s dětmi během těchto prázdnin. Zatímco ta první, červencová, byla za hranicemi u moře, a ve vedru, tu druhou jsme se rozhodli řešit tuzemsky. Už léta jezdíme do Jeseníků, do Ostružné, kam v zimě jezdíme lyžovat a v létě na výlety, na borůvky a na houby.

      Letos jsme se nás sbalilo pár kamarádek i s velkou bandou dětí, takže to vystačí na zaplnění celé jedné chaty. Je nás tady totiž deset matek a osmnáct dětí. Někteří tatínci si rádi odpočinou a jiní zas už moc jako tatínci nefungují. Takže tak jsme dopadly, my hrdinné matky práporu ...

     Začátky byly jako vždy - správně infarktické. Tak například moje balení bylo rozhodně nemožné. Před dovolenou v práci nesmírně vyřizování, takže jako vždy jsem nechala závěrečné balení až na poslední chvíli, tedy na ráno. Pakovala jsem tři děti, během doby stále ještě řešila pracovní problémy - jako vždy, když je nejvíc fofr, tak opravdu ze všech stran. Do toho si ještě Kryštof spletl koberec s nočníkem. Prostě začátek dovolené jako vyšitý.

      Schválně jsme naplánovaly odjezd na poledne, aby si ty mladší děti cestou trochu pospinkaly. Z města jsme vyjížděly na několikrát; nejdříve se zapomněly peníze, potom mobily a do třetice nabíječky. Pak se tankovalo, dofoukávaly pneumatiky atp. Konečně jsme vyrazily.... Do uch mi celou cestu řval Hurvínek nebo děti. Mimíse Kryštofa cesta evidentně nesmírně bavila, neboť zabral asi dvacet kilometrů před cílem. Skoro celou cestu se škádlil, kousal a popichoval se svými - k tomu vždy velmi ochotnými - sourozenci. Neříkejte, že neznáte cestování autem s dětmi...

     Po třech hodinách jízdy jsem parkovala na místě. Paráda. Bez nehody, bez ztráty kytičky, všechno dobré. Následovalo ubytování, povlíkání postelí, pak pro všechny jedna společenská hra a nakonec výborná žranice pod širým nebem. Děti se vyblbly, najedly, doseznamovaly - a teď (co tu v pohodě pro vás ťukám první „popis dne") už jen tupě zírají na film. Kryštof pomalu dočerpává poslední zbytky energie, jako většina stejně starých dětí.

     A ostatní maminky? Ty se stejně jako já, ukrutně těší na večer - u vína, piva, vzájemného popovídání - a hlavně a samozřejmě - na chvíli bez dětí...

Všechny pozdravuje

PAULA