Nechal jsem jemně roztažený závěsy uprostřed, abych si tu nepřipadal úplně jako v hrobě a mohl sledovat to neuvěřitelný neustálý sněžení venku. Šok teď vystřídalo chladné uvažování, co dál. Je půl desátý. Do check out, vyklizení pokoje, mám ještě dvě hodiny čas. Vracím se s mapou zpátky do postele. Tam se bude přemýšlet nejlíp.

     V tomhle počasí vyjet nepřipadá vůbec v úvahu. Obě zadní gumy nemají na sníh dost vysokej vzorek a já navíc ani tu potřebnou odvahu. Nemám ponětí, kde všude ten sníh je ani kolik ho kde je. Tak ladím tv - kanál počasí a zase už zachumlavej ve spacáku sleduju tuhle neuvěřitelnou story, týkající se sněhu na začátku června, uprostřed Wyomingu, na 43. rovnoběžce… Vracím se do New Yorku, na východ. Směr západ tak nepřipadá v úvahu. Už z prostýho důvodu, že odtud jsem do Casperu vlastně přijel.

.

     Tou cestou dobrovolně už nikdy. I ta pověstná „nejosamělejší hwy“ v týhle zemi – US 50 v Nevadě – je proti týhle US 20 nepochybně teď jako rušná hlavní třída v hlavním městě. Na zbavení se sněhu by bylo logický sjet níž nebo na jih. Tady jsem ale ze všech stran obklopenej krajinou se stejnou nebo vyšší nadmořskou výškou. Na jihu leží navíc hory v Coloradu, odkud jsem sem do Wyomingu přijel… Sever by si zvolil jenom blázen. Tahle šlamastika přišla právě odtamtud.

.

     Zbývá východ, což by mohlo být ok. Ovšem, tam leží pro změnu Black Hills - posvátný pohoří Siouxů. Má ještě o dobrých pět set výškových metrů víc. Když je sníh teď tady, tak o sto dvě stě mil dál, v Jižní Dakotě, tam v takový nadmořský výšce budou mít nejspíš sníh teď určitě taky… V půl dvanáctý tak říkám v recepci „more one day“ a dávám dalších 28,89 $ za tenhle pokoj i na další den. Na zpáteční cestě koukám, že parkoviště motelu je plný. Takže nejsem sám, kdo se tu před tímhle počasím dočasně schoval. Zapíšu do sněhu historickej zápis na kapotě svý káry, abych si to vyfotil jako vzpomínku na tuhle neskutečnou story a beru si plynovej vařič. Udělat si aspoň teplý jídlo a pití na zahřátí, než hupsnu zase zpátky do spacáku…      

 

     Je ráno. S úlevou zjišťuju, že noční bouřky zřejmě zůstaly tam, kde byly, když jsem tu večer u benzínový pumpy usnul … Malej truck je už pryč a jeden z těch velkejch právě odjíždí. Za chvíli už zatáčím opět na včerejší Rest Areu. Udělat hygienu a snídani. Zaparkuju teď káru vzadu, za barákem, u přístřešku pro picnic. Při zběžný prohlídce gum je mně jasný, že ta, co asi uchází, uchází už vopravdu. Zatím je tu prázdno a klid. Na cestovatele je ještě brzy. Chlápek, co to tu má na starosti, jak jsem si teď všiml, tu kousek odtud bydlí v karavanu. Už pobíhá venku. Je holt čipernej nebo nechce přijít vo tak dobrej džob a tak se snaží. 

     Za chvíli ho vidím obíhat kolem odpadkových košů, mýt stolky a uklízet nepořádek. Jo, na čistotě si tady vážně zakládají. Co by asi tak místní říkali tomu, jak to vypadá na našich odpočívadlech v Čechách … .

     Než vyrazím do Casperu, dofouknu z kompresorku gumu. Za dvacet mil mě zláká k návštěvě poutač ukazující směr jih, kamsi do prérie. K místní pozoruhodnosti ve stejnojmenným regionálním parku Ayres Natural Bridge. Je to zajížďka asi míli z rychlý. Je časné dopoledne, bouřky ještě nehrozí a nikam zas tak nespěchám. Na tenhle přírodní most upozorňuje i moje mapa a tak dávám levá pět a už jsem na úzký asfaltce. Bude určitě zajímavý, jak se tu vyhneme, jestli pojede někdo proti … Projíždím zdviženou závorou, která, jak koukám, se dá uzamknout. Sjíždím serpentinami k potoku, kterej tenhle deset metrů vysokej a patnáct dlouhej kamenej most z dlouhý chvíle vyhlodal. Tady se stavěli už první osadníci mířící po Oregonský stezce na Západ, jak informuje tabule a tak se tohle místo stalo jednou z jejich prvních turistických atrakcí.

.

     Je tu otevřeno od dubna do září, od osmi do osmi a to free. Lze po zaregistrování v sešitě i přespat, taky zadara. Dva tři domky, nepochybně zdejších správců parku, ukazují, že tady bude pohoda. Je tu pečlivě udržovaný trávník, hřiště pro dospělý i mrňata a připravený veliký grily se spoustou zastřešených stolů pro skupinový garden party. I když usilovně pátrám v paměti, nepřišel jsem na jediný podobný místo v Čechách pro piknik, kde by něco takovýho připravila státní správa pro veřejnost, trpělivě to udržovala v bezvadným stavu a ještě navíc ZADARMO…

.

.

      Vím, že je to hloupý, zmiňovat se o čistotě zdejších umýváren a WC, se zásobou papíru. Na samozřejmost přece nikde v kulturní zemi nikdo neupozorňuje … 

.

     Velká škoda, že pro Čechy tohle samozřejmost stále ještě není !!!  Vůbec se mně odtud nechce, klidně bych tu i přenocoval a dal si tu den dva voraz. Nemít před sebou ještě tak dalekou cestu k Polárce, až k Aljašský hranici.

 .

      Když už jí vezu tu slíbenou Podravku...

. 

     Bohužel, času je málo a tak to asi po hodině balím. Škoda, že něco podobnýho nemáme u nás. Tady by se to v létě pařilo. A to i bez vody, pádel a lodí. I když, v tomhle potoce se tu vykoupat dá …

.

.

TOULAVEJ 

 (pokračování příště)