Neznám nikoho, kdo by na své dětství nevzpomínal v dobrém. Děti jsou děti a jejich vyvíjející se mysl milosrdně zapomíná na všecko zlé a střípky toho pěkného a radostného, co se takovému dítěti událo, dál ozařují jeho strastiplnou cestu slzavým údolím až do dospělosti - a činí jeho život přinejmenším snesitelným.
Naše máma třeba tvrdila, že největší legrace si užila za války a zásobovala nás historkami o tom, jak babička - po které jsem se nahoře patřičně vyvinula - pašovala v podprsence cukr (dělala tehdá dělnici v cukrovaru), kterýžto pak dále směňovala za nejrůznější potraviny... za což byl tehdá trest smrti. Naštěstí všichni přežili, takže jsem tu i já. Vlastně jsem si kolikrát říkala, že vlastně můžu za svou existenci poděkovat Hitlerovi a následně Henleinovi, protože nebejt jich, naši by nikdy neopustili Ústí nad Labem, moje maminka by se nikdy neseznámila s mým tatínkem... a kdo ví, kdo by si tu teď s vámi seděl...
No a jelikož všechny moje konverzace vždycky končí u jídla, tak, vzpomínajíc na dětství, nemohu nevzpomenout na ty úžasný lahůdky, které jsme vzdor socialistickému zásobování mohli ochutnat a nad kterými se již zavřela propast času. No řekněte.. kdy naposledy jste odstáli frontu na chleba a ten chleba byl ještě horkej a po stranách naprasklej a kolem té praskliny byla taková ta úžasně křupavá a voňavá kůrka, že jste to nevydrželi a ohlodali to, než jste s chlebem došli domů?
Nebo - kyselé zelí... prodávalo se ze sudu, lidi si chodili s hrnkem nebo se sklenicí, ze zelí vytékala úžasná šťáva, kterou jste cestou domů ucucávali. Byla úžasně osvěžující - aby taky ne, když obsahovala velké množství vitamínu C. Dále vzpomínám na senzační věc, která se nazývala krevní tučnice. Konzerva stála bůra, hodilo se to na cibulku, k tomu brambory a zelí... aaaach... naše máma z toho dělala perfektní zabíjačkovou polévku, lidově zvanou "prdelačka". Taky se prodávala hotová sekaná, zvaná "dělnická šunka". Deset deka stálo korunu šedesát. Když se to doma ohřálo a k tomu nové brambory... připadali jsme si jak na recepci u britský královny.
Sádlo se kupovalo syrové a vyškvařovalo se doma. K večeři pak byl chleba se sádlem a se škvarkama, na to cibulka, k tomu kyselá okurka a čaj... (dospělí pivo nebo čaj s rumem) a byla to báječná večeře. Hořčice se prodávala ve slavných skleničkách, které rodiny shromažďovaly a následně používaly k nejrůznějším účelům. Daly se v těch skleničkách i vařit knedlíky. Ty skleničky už taky odnesl čas a už je nikde neseženete. Salámů bylo jen pár druhů - pařížský (nyní český), Gothaj a Imitace - nyní turistický. Akorát, že tato imitace stála tři koruny osmdesát za deset deka. Ale ty salámy voněly masem, chutnaly jako maso a maso v nich skutečně bylo... tedy ne žádný separát, soja, umělá hmota a kdoví co ještě. Špekáčky se jmenovaly špekáčky, protože v nich byl špek. A ten v nich - když jste ty špekáčky opékali na d ohněm - dělal skutečné divy.
Jo, na banány se stály fronty, ale na třešně ne. Kilo stálo tři kačky. V té zelenině, co ji popisuje ve svém článku Hanka, jsme si vždycky s kamarádkou Irenou koupily za korunu padesát půl kila a cestou jsme ty třešně pojídaly a plivaly kolem pecky. My jsme totiž tamtudy chodily domů ze školy. Jasně, nebyla to ta nejskvělejší doba v historii této země. Všecko se shánělo, na všecko se stály fronty, ale to nějak patřilo k věci. Alespoň mně, jakožto dítěti, to přišlo normální.
Samo sebou, když jsem dospěla a byla nucena živit svá věčně hladová mláďata, tak jsem poněkud změnila názor. Fakt je, že to, co se tenkrát jedlo, nad tím by dneska dietologům vstávaly vlasy hrůzou. Ale zase .. když jíme pořád tak zdravě, proč je všude tolik obézních, taky rakoviny a jiných příšerných chorob, které tenkrát prakticky - rozhodně ne v takovém množství jako dnes - neexistovaly. Jak je to možný, když se většina lidí živí zrním a biostravou? Třeba se lidstvo opět mýlí a všecko zas bude - jako obvykle - nějak trochu jinak...
Tak, a teď si půjdu udělat něco přepychově nezdravého a dobrého, mějte se hezky a když tak si taky vzpomeňte na ty „dobroty mládí", co už zmizely v archivu dějin.
Alena Puntík
Komentáře
Bože, : Michal
za co mně takhle trápíš, spolu s Alenou Puntíkovanou. To byly dobroty, co už dneska nejsou, a tady v Americku snad ani nikdy nebyly.Nikdo nepamatuje, že by kdy byly, a když se zmíním vidím jen nechápavé pohledy.
Kde jsi krásná dobo mladosti? Obávám se, že v p**eli.
Kde jsi krásná dobo mladosti? Obávám se, že v p**eli.
červenec 29, 2010 03:06
'chutě dětství" : Lucy
Já nevím jestli jsou všechna dětství radostná, myslím že záleží na rodině a na dítěti. Je pravda že někdy je tak málo že se člověk raduje že všeho, a to asi Alena chtěla říci. Pro mne byly chutě mládí spíše v takových malých obřadech, každou neděli jsme si sedli k nedělnímu obědu (který maminka vystála ve frontách a který vzal hodně peněz z její výplaty) a z rádia šel poledni konzert. Tatínek se hádal s maminkou jestli je to Rachmaninov nebo ne. Jedly se samozřejmě často knedlíky. Jednou jsem odsekla tatínkovi a pak jsme seškrabovali nudle polívky ze stěn obýváku protože praštil pěstí do stolu. Když později ani to nepomohlo tak mne jednou seřezal houslovým smyčcem, což opravdu dost bolí. Ale u nás doma bylo dost vážno, u sousedů taky, protože jsme se celkem báli, za té propagandy, a já jsem to i jako dítě dost cítila. Dalšími takovými “obřady” byly ty kádě kaprů kolem Vánoc, to pečení vánočního pečiva (ačkoliv náboženství se u nás celkem nepěstovalo) a výlet přes celou Prahu ke známým neboť jsme ještě neměli televizi a byla v ní nádherná inscenace Rusalky. Já si na žádné teplé chleby nepamatuji, ale určitě by byly zase problémy kdybych z nich ukusovala, bohužel. V rádiu byly také programy jako “Živá Slova”; (což nemám ponětí co bylo ale má to nějakou tajemnou auru- myslím že to byly proslovy umělců ) a pak “RadaMoudrých”, což jsem měla moc ráda -vedli spolu konverzaci třeba Aristotle a Lenin a Napoleon a Kleopatra, a bylo to skoro “dobrodružné”. Takže český rozhlas dovedl i v té temné době obejít ta pravidla těch” hrdinů socialistické práce”, no ale to uměl i např. pan Jiři Suchý, ale to už jsem byla puberťačka.
Samozřejmě si taky pamatuji učitele a dokonce jsem instinktivně cítila který byl “komouš” a který ne. No a ty ‘nechutě dětství’ byly v tom že v žákovské knížce musely být jedničky jinak by byl velký cirkus. Což tedy často byl.
Když ale zpytuji svoje svědomí, musím říci že pro mne ta doba byla spíše ponurá neboť naši byli reakcionáři kteří mi osobně vázali pionýrský šátek abych neměla ve škole potíže. Moji největš í vzpomínkou na dětství byla téměř neuvěřitelná nádhera Prahy, obzvláště kolem Vltavy, kde jsem poblíže později chodila do střední školy, krása taková že mne můj tichý obdiv nikdy neopustil.
Samozřejmě si taky pamatuji učitele a dokonce jsem instinktivně cítila který byl “komouš” a který ne. No a ty ‘nechutě dětství’ byly v tom že v žákovské knížce musely být jedničky jinak by byl velký cirkus. Což tedy často byl.
Když ale zpytuji svoje svědomí, musím říci že pro mne ta doba byla spíše ponurá neboť naši byli reakcionáři kteří mi osobně vázali pionýrský šátek abych neměla ve škole potíže. Moji největš í vzpomínkou na dětství byla téměř neuvěřitelná nádhera Prahy, obzvláště kolem Vltavy, kde jsem poblíže později chodila do střední školy, krása taková že mne můj tichý obdiv nikdy neopustil.
červenec 29, 2010 04:33
Prasečí krev a šťáva ze zelí : Spongee Bob
Taky bych si dal vepřovou krev a zapíjel ji šťávou ze zelí s vitaminy. Místo toho, tady v Americe, musím jist laciný stejky a lososa. Krev není. Kde jsi totalito s příjemným odpočinkem před nákupem (frontou)?
červenec 29, 2010 05:27
Socialismus nebo ne : Alena P-H
detstvi mi nikdo neukrad' a bylo to nadherne. Dokonce jsem byla i pionyrkou pac jsem byla gymnastka a z celeho naseho oddilu udelali pionyrskej oddil. Ale nasi treneri-vedouci to politicky vubec nevedli a pac jsme byli celkem dobri nikomu to nevadilo. Hodilo se na "pionyrske tabory" kde se po vecerech vyrvavali americke cernosske odrhovacky a Greenhorni a podobne nesocialisticke muziky. Taky si pamatuju, ze pres vikendy a svatky se vsichni sousedi setkavali a povidali se vtipy o komunistech a socializmu atd. Skoncila jsem i vysku - a to pres vsechen muj nekomunistickej nazor a postoj. Dokonce se dalo mluvit o politice i s profesory(teda ne se vsemi) a tak se nekdy citim trochu divne, kdyz slysim o pronasledovani nekomunistu. Vim, ze to existovalo, ale mne se to moc nedotykalo. Mozna jsem zila prave v nejake bubline, kdy se to vsechno dalo. Faktem ale je, ze jsem CS opustila v r. 1985 kdyz jsem skoncila skolu a zacala pracovat. A na pracovisti jsem videla hruzne politicke boje - kdo byl komunista mel vetsi prava nez ten kdo nebyl a clovek si musel drzet pusu na zamek. Tam to uz nebyl ten lehkej socialistickej nadech, zacalo to byt prilis diktatorske. Snad jsem to predtim videla jenom ocima blbeho studentika.
Detstvi a nase chudobne socialisticke jidlo...mnam...to si pamatuju moc dobre.
Vzpominate na ty vynikajici jogurty v sklenene flasce? Bile, jahodove nebo merunkove...nikdy vice jsem uz takove dobre nejedla.
A ten chleb, Alenko - jo to si presne pamatuju...ja byla doma jeho hlavni nakupci, spolu s mlikem a rohlikama a malym maslem.
Ale taky pamatuju, jak se nedal koupit toaletak nebo treba prasky na prani. A obdobi, kdy jsme to my, damy, mely tezke pac se nase zenske zalezitosti nedaly sehnat... A kupu jinych nedostatku...
Stejne musim komunistum podekovat, pac kdyz se v obchodech nedali koupit hezke saty pro tinejdzerku - naucila jsem se plest a sit a koralkovat a delat si kupu veci pro sebe. A taky pro kamaradky. Takze jsem byly vzdycky smrncovne. Coz mi dneska treba chybi na dceri je, ze vsechno nakupuje v obchode a ruce k 'dotvareni' nepouziva. Ale ja vim, to jenom doba naucila Dalibora housti a dnes je to jinak.
Detstvi a nase chudobne socialisticke jidlo...mnam...to si pamatuju moc dobre.
Vzpominate na ty vynikajici jogurty v sklenene flasce? Bile, jahodove nebo merunkove...nikdy vice jsem uz takove dobre nejedla.
A ten chleb, Alenko - jo to si presne pamatuju...ja byla doma jeho hlavni nakupci, spolu s mlikem a rohlikama a malym maslem.
Ale taky pamatuju, jak se nedal koupit toaletak nebo treba prasky na prani. A obdobi, kdy jsme to my, damy, mely tezke pac se nase zenske zalezitosti nedaly sehnat... A kupu jinych nedostatku...
Stejne musim komunistum podekovat, pac kdyz se v obchodech nedali koupit hezke saty pro tinejdzerku - naucila jsem se plest a sit a koralkovat a delat si kupu veci pro sebe. A taky pro kamaradky. Takze jsem byly vzdycky smrncovne. Coz mi dneska treba chybi na dceri je, ze vsechno nakupuje v obchode a ruce k 'dotvareni' nepouziva. Ale ja vim, to jenom doba naucila Dalibora housti a dnes je to jinak.
červenec 29, 2010 05:46
Ta doba rozhodně nebyla úžasná, : alena puntíkovaná
ale některý věci úžasný byly. Byly, protože jsem byla dítě.A hlavně jsem pořád žrala jak kyselina.Takže vzpomínám hlavně na jídlo. Jo, jogurty ve sklenici...když jsem chodila na střední školu, tak jsme chodily /my byly dívčí škola - ekonomka/ na praxi do Laktosu do Vysočan.Dokonce jsme časem složily zkoušky a získali tak výuční list v oboru "Mlékař". No a ta marmeláda na ty jogurty se prskala ručně z takovýho jako udělátka, kam se nasypal kdyblík té marmélády a stlačením páky vám to na ten jogurt prsklo jednu porcičku. Z té marmošky jsme si lžičkou vybíraly ty jahody a v "ajskirmárně" - od angl. ice cream....tedy tam, co se vyráběl polárkáč/dort z polárky dárek nad dárky/ nám na to prskli trochu té zmrzliny.To byla svačinka jako blázen...U nás se koncerty neodehrávaly....ale pamatuju se na "Hry pro mládež", které se vysílaly v sobotu v jednu odpoledne. Vždycky jsem se těšila na "Ostrov pokladů"(oni kolikrát vysílali jednu hru víckrát - teda ne za sebou, ale periodicky), tuhle jsem měla puštěný rádio a tu hru dávali....ovšem nově zpracovanou.Už to nebylo vono. Chyběla tam píseň, na kterou jsem se vždycky těšila:"Na rakvi dvanáct popíjí chlapů, JOHOHO A´T TEČE RUM! Ve jménu ďábla, sklenky se chápu, JOHOHO A´T TEČE RUM!" Když mi bylo asi devět, tak naši koupili televizi. A pamatuju se, že medvídek Emánek (maňásek) měl čtyři nožičky - a nikdo mi to nechce věřit. Jo a v tom Laktosu měli velmi prostorné záchody, kde jsme se jako puberťačky, učily v polední pauze , tanec zvaný "Holandsko". Do dneška ho umím....ale nikdo to netancuje...
červenec 29, 2010 06:54
Jo a v tom rádiu se každou : alena puntíkovaná
sobotu asi v šest večer vysílal pořad zvaný "Vysílání pro detektivy-amatéry", já ten pořad milovala, byť jdem nikdy neuhodla, kdo byl vrah.Jednou byl vrahem nějaká Josef Kučera, z čehož jsme měli všichni ohromné povyražení, protože tak se jmenoval náš táta.
červenec 29, 2010 07:00
Neromanticky : Aknela.
si jako chutě z dětství za socializmu uchovávám takový humusy jako banánové a jahodové Granko, které jsem byla schopná sníst za půl hodiny ležíce na břiše na gauči a čtouce knihy od Karla Maye. Byla jsem na tom Granku totálně závislá, utratila všechno svoje kapesný za tyhle krabice chemie co banány a nebo jahody neviděly ani z rychlíku. Dodnes jsem překvapená, že to můj žaludek přežil relativně bez úhony.
Pak si ještě vzpomínám na tuby jesenky do kafe, to se vymačkalo rovnou do pusy, vitacit a šumáky - z těch jsem si pití v životě nedělala, všechno jsem to sypala do pusy jak to šlo rovnou z pytlíku. Když tak nad tím uvažuju, tak jsem měla, co se pochoutek týče, dost chemické mládí
Pak si ještě vzpomínám na tuby jesenky do kafe, to se vymačkalo rovnou do pusy, vitacit a šumáky - z těch jsem si pití v životě nedělala, všechno jsem to sypala do pusy jak to šlo rovnou z pytlíku. Když tak nad tím uvažuju, tak jsem měla, co se pochoutek týče, dost chemické mládí
červenec 29, 2010 07:37
no šumáky, : alena puntíkovaná
za nás se neprodával v pytlíkách ale v takových kostičkách, které jsme lízali. Šumák nápoj mi nikdy nechutnal. Jo GRANKO....i moje děti na něm byly závislé. Napřed se kupovalo v Tuzexu Benco, než se čokoládovny Orion v Modřanech probudily. Ale díky tomu chlapci vypili hodně mléka, takže teď mají metr devadesát.A žaludky mají v pořádku. Ono to s tou chemií tenkrát nebylo tak horký.....byla dražžší než originál suroviny. Jo a krom Jesenky se taky v tubách prodávalo Pikao a slazené kondenzované mléko. Ale Jesenka byla Jesenka. Nevím o nikom, kdo by si ji dával do kafe. Všichni to cucali z tuby.
červenec 29, 2010 07:46
Ne ta doba rozhodně radostná a svobodná nebyla : wendy
ale dalo se žít s rovnou páteří a dobří rodiče vychovají dobré děti v každém režimu. A pak - byli jsme mladí a to bylo fajn.
Vzpomínám na jednoho hudrala v nemocnici - nevím už jak na to přišla řeč - jak byli m ladí vykořisťovaní tím, že museli jezdit na chmel. To jsem se s ním pohádala, my na chmelové brigády jezdili rádi, děsně jsme si tam užili a vykořisťovaní jsme si teda vůbec nepřipadali.
A Jesenky mi chutnaly taky. No a ještě příklad - když jsem postupně ochutnala všechny divy a zázraky sušenek z dovozu, pokorně jsem se vrátila k Tatrankám, Horalkám a Fidorkám. Kdo tvrdí, že dřív bylo všechno blbý a nic jsme neuměli a neměli, nevím kde žil.
A kdybych si měla vybrat co mi bude vadit teď a nebude to o jídle, tak pak chystané zrušení všech inestigatiovních pořadů a reportáží...
Vzpomínám na jednoho hudrala v nemocnici - nevím už jak na to přišla řeč - jak byli m ladí vykořisťovaní tím, že museli jezdit na chmel. To jsem se s ním pohádala, my na chmelové brigády jezdili rádi, děsně jsme si tam užili a vykořisťovaní jsme si teda vůbec nepřipadali.
A Jesenky mi chutnaly taky. No a ještě příklad - když jsem postupně ochutnala všechny divy a zázraky sušenek z dovozu, pokorně jsem se vrátila k Tatrankám, Horalkám a Fidorkám. Kdo tvrdí, že dřív bylo všechno blbý a nic jsme neuměli a neměli, nevím kde žil.
A kdybych si měla vybrat co mi bude vadit teď a nebude to o jídle, tak pak chystané zrušení všech inestigatiovních pořadů a reportáží...
červenec 29, 2010 08:23
alenka ale ved... : Sipik 2
Alenka, u nas je chlieb chutnejsi a chrumkavejsi ako ten tvrdy co sa predaval za sociku, aj teply sa da este kupit, v masiarni pod oknom si mozes kupit sadlo z prasata, kolko len chces a vyskvarit si z neho mast aj oskvarky 
a dokonca v obchode maju aj Jesienku, akurat ze na toaletak nemusis stat v rade a mozes si vybrat aky len chces a aj vloziek maju viac ako dva druhy..
a dokonca v obchode maju aj Jesienku, akurat ze na toaletak nemusis stat v rade a mozes si vybrat aky len chces a aj vloziek maju viac ako dva druhy..červenec 29, 2010 10:37
Nejlepší chleba svýho života : Krakonoš
kupuju teď ve svým novým působišti, pečou ho ve Stříbře. Je lepší i než ta vzpomínka z dětství. Výbornej jogurt si taky umím koupit i dnes. Kdybych žral maso, věděl bych, kde si koupím špekáček se špekem a salám s masem. A jesenka? Párkrát jsem se v těch dobách vzpomínanejch vodhodlal ji koupit - pokaždý zcukernatělej humus. Tak jsem se zařek, že nikdy víc, ale zhruba za rok jsem nevodolal, zakoupil a znovu vyhodil. Takže tak. Mimochodem jesenka se dá koupit furt, tudle jsem ji viděl, ale vodvahu na nákup nemám.
No a pro Alenku: Zrním a bio stravou se živí možná jedno procento populace, takže se trochu ve svý votázce mejlíš, naprostá většina lidí žere neskutečnej hnus a jediná výhoda voproti minulu je ta, že má toho humusu asi tak 10x větší výběr. Takže je tý rakoviny a jinejch svinstev spíš překvapivě málo. Jo a ksyž budu chtít bejt tlustej jak prase po biozrní, tak po něm budu tlustej jak prase.
No a pro Alenku: Zrním a bio stravou se živí možná jedno procento populace, takže se trochu ve svý votázce mejlíš, naprostá většina lidí žere neskutečnej hnus a jediná výhoda voproti minulu je ta, že má toho humusu asi tak 10x větší výběr. Takže je tý rakoviny a jinejch svinstev spíš překvapivě málo. Jo a ksyž budu chtít bejt tlustej jak prase po biozrní, tak po něm budu tlustej jak prase.
červenec 29, 2010 10:45
moje mama : mura1
vzdycky basnila vo pecenejch kastanech a tchanovci o "mejdlickach". mozna se pecou dneska kastany jinak, ale nejak me to neoslovilo. a mejdlicka jsou hnus fialovej. jesenku taky nerada. taktez kysane zeli a krevni tucnice (a tlacenku a jelita a prdelacku...) zato lekorici (pendreky) bych jedla po metrakach. v lekoricovejch konfitech prohucela nezanedbatelna cast myho kapesnyho. obycejnej pendrek radsi, ale ten se blbe shanel, zato konfity byly v kazdym krame.
chleba s cerstve vyskvarenejma kvarkama jsme mivali taky. dokud se mi jednou po nich neudelalo zle.
kdyz chodime v lete po horach, kamos si vozi s sebou krabicku skvarku, ktere pojida s chlebem k obedu. vzdycky mu je zavidim, toz jsem si je jednou udelala taky. ale bud mi ve vyssich nadmorskych vyskach hur travi nebo unaveny organizmus ty tuky blbe stepi, proste hned po prvnim skvarkovem obede se mi udelalo tak zle, ze jsem nasledujici 4 dny skoro nemohla jist. (coz bylo v zasade dobre, nebot v ramci snahy stlacit vahu batohu pod 20 kg, jsem si nabalila malo jidla. kdyby mi spatne nebylo, asi bych mela hlad )
nikdo z kamaradu pri pohledu na muj zeleny xicht skvarecky dojist nechtel, toz byly nakonec ponechany k sezrani dive alpske zveri
chleba s cerstve vyskvarenejma kvarkama jsme mivali taky. dokud se mi jednou po nich neudelalo zle.
kdyz chodime v lete po horach, kamos si vozi s sebou krabicku skvarku, ktere pojida s chlebem k obedu. vzdycky mu je zavidim, toz jsem si je jednou udelala taky. ale bud mi ve vyssich nadmorskych vyskach hur travi nebo unaveny organizmus ty tuky blbe stepi, proste hned po prvnim skvarkovem obede se mi udelalo tak zle, ze jsem nasledujici 4 dny skoro nemohla jist. (coz bylo v zasade dobre, nebot v ramci snahy stlacit vahu batohu pod 20 kg, jsem si nabalila malo jidla. kdyby mi spatne nebylo, asi bych mela hlad
) nikdo z kamaradu pri pohledu na muj zeleny xicht skvarecky dojist nechtel, toz byly nakonec ponechany k sezrani dive alpske zveri
červenec 29, 2010 11:59
ježíš mejdlíčka : alena puntik
na ty už jsem zapomněla...jednos tálo dvacet halířů....A CHMEL!!!! no tam to bylo úžasný. Jezdili jsem do JZD Rudá Záře v Kněževsi u Rakovníka, byldeli jsem v takový ratejně na palandách, kafe v hospedě stálo dvě osmdesát...a tý srandy, co jsme tam užili!!!!
Já byla střebo a trháním chmelu bych si nevydělal na slanou vodu. Tak jsem trhala svým tempen a vyprávěla svým spolžačkám obsahy knížek, co jsem četla a filmů, co jsem viděla a oni pak vždycky odsypali trošku chmelu ze svého, když šli k míře. Tak jsem ty povinné tři věrtele nakonec do večera dala dohromady taky.
Kdybych já se někdy, nedej bože, musela živit prací svých rukou, tak bych byla nejen hubená, ale už dávno mrtvá. Myli jsme wse ve studený vodě u pumpy, já jsem tam poprvé v životě slyšela recitovat "sprostou babičku"a vůbec jsem se tam přiučila. Jo a jídlo nám na pole vozili koně a my jsme těm koním dávali třřeba suchej chleba, rohlíky , nebo brambory, kolínka - prostě to, co jsme nechtěli a ty koně si to brali z našich dlaní těma měkkejma tlamičkama a vždycky nám pak na tu dlaň tak jako foukli a tak něžně na nás koukali. Já se koní vždycky bála, byli moc vyskoý, ale tyhle ne, ty se nechali pohladit a dávali jsme jim pusinky na nos.
Jednou jsem zaboha nemohla najít ešus. Un byl schovanej pod srolovaným štokem a ten vůz s jídlem na něj najel. Tak jsem pak měla - JAKO JEDINÁ NA CELÝM CHMELU - oválnej ešus. Existují ještě ešusy? Já mám furt ten starej a dělám v něm polevy na dorty. Aby nedošlo k omylu...já zde nechválím socialismus...pouze chci obrátit vaši pozornost ke skutečnosti, že ať je jaká doba chce a jakýkoli režim...žžít se prostě musí.
V každe době se lidi zamilovávaj, roděj se děti, ty vyrůstaj a není možný aby se pořád jen trpělo nebo bojovalo. Člověk nemůže pořád nasranej. Potřebuje chvilky štěstí a drobné radosti. A ty si pamatuje po celý život. a ať ho pak potká cokoli...tohle už mu nikdo neveme. Já vím, že nebyl toaletní papír...děda v dobách takovéhle krize používal staré prošlé jízdní řády, byly tištěné na velmi jemném papíře. Děda totiž dělal signalistu na dráze.
Lidi měli obvykle v takových dobách připraveno natrhané Rudé právo. Člověk pak s nostalgií vzpomíná na věci, které se z dnešního pohledu na věc - zdají hrozné. Máma nám kdysi líčila jako svůj nejkrásnější zážitek z války, jak nebyla vajíčka a do těsta se přidávalo žluté barvivo zvané "Kikiriký". No a babičce se jednou nějak urvala při výrobě knedlíků ruka a tyto byly nakonec velmi žluté - až oranžové. A ona nevzpomínala na válku, jako na tu hrůzu, co se kolem děla....ale na ty úžasný žlutý knedlíky.
Jedna paní, co se mnou dělala v bance a byla děsná sovětofilka - tak těm Fidorkám říkala FJODORKY. Ján už jsem jak naše máma...kolikrát si říkám, že takový srandy jako tenkrát už teď si neužiju.
Já byla střebo a trháním chmelu bych si nevydělal na slanou vodu. Tak jsem trhala svým tempen a vyprávěla svým spolžačkám obsahy knížek, co jsem četla a filmů, co jsem viděla a oni pak vždycky odsypali trošku chmelu ze svého, když šli k míře. Tak jsem ty povinné tři věrtele nakonec do večera dala dohromady taky.
Kdybych já se někdy, nedej bože, musela živit prací svých rukou, tak bych byla nejen hubená, ale už dávno mrtvá. Myli jsme wse ve studený vodě u pumpy, já jsem tam poprvé v životě slyšela recitovat "sprostou babičku"a vůbec jsem se tam přiučila. Jo a jídlo nám na pole vozili koně a my jsme těm koním dávali třřeba suchej chleba, rohlíky , nebo brambory, kolínka - prostě to, co jsme nechtěli a ty koně si to brali z našich dlaní těma měkkejma tlamičkama a vždycky nám pak na tu dlaň tak jako foukli a tak něžně na nás koukali. Já se koní vždycky bála, byli moc vyskoý, ale tyhle ne, ty se nechali pohladit a dávali jsme jim pusinky na nos.
Jednou jsem zaboha nemohla najít ešus. Un byl schovanej pod srolovaným štokem a ten vůz s jídlem na něj najel. Tak jsem pak měla - JAKO JEDINÁ NA CELÝM CHMELU - oválnej ešus. Existují ještě ešusy? Já mám furt ten starej a dělám v něm polevy na dorty. Aby nedošlo k omylu...já zde nechválím socialismus...pouze chci obrátit vaši pozornost ke skutečnosti, že ať je jaká doba chce a jakýkoli režim...žžít se prostě musí.
V každe době se lidi zamilovávaj, roděj se děti, ty vyrůstaj a není možný aby se pořád jen trpělo nebo bojovalo. Člověk nemůže pořád nasranej. Potřebuje chvilky štěstí a drobné radosti. A ty si pamatuje po celý život. a ať ho pak potká cokoli...tohle už mu nikdo neveme. Já vím, že nebyl toaletní papír...děda v dobách takovéhle krize používal staré prošlé jízdní řády, byly tištěné na velmi jemném papíře. Děda totiž dělal signalistu na dráze.
Lidi měli obvykle v takových dobách připraveno natrhané Rudé právo. Člověk pak s nostalgií vzpomíná na věci, které se z dnešního pohledu na věc - zdají hrozné. Máma nám kdysi líčila jako svůj nejkrásnější zážitek z války, jak nebyla vajíčka a do těsta se přidávalo žluté barvivo zvané "Kikiriký". No a babičce se jednou nějak urvala při výrobě knedlíků ruka a tyto byly nakonec velmi žluté - až oranžové. A ona nevzpomínala na válku, jako na tu hrůzu, co se kolem děla....ale na ty úžasný žlutý knedlíky.
Jedna paní, co se mnou dělala v bance a byla děsná sovětofilka - tak těm Fidorkám říkala FJODORKY. Ján už jsem jak naše máma...kolikrát si říkám, že takový srandy jako tenkrát už teď si neužiju.
červenec 29, 2010 12:32
nostalgie udělá se vzpomínkami své :-) : bb2
jinak na té době nic zvláštního nebylo, kromě toho, že jsme měli vymyté mozky a částečně máme dodnes. Není to ani tak, tehdy nebylo všechno poměřováno penězi, jako dnes. Bylo, jen se o tom tolik otevřeně nemluvilo, neslušelo se dávat najevo finanční zájmy, ale to neznamená, že nebyly, byly, a sakra tuhé. Lidi si záviděli stejně jako dnes, akorát že dnes se nemůžou mstít udáním :-)) Rovnostářství v nás přetrvává dodnes, i ve mně do určité míry, říkám tomu solidarita a soucit, ale kdo ví, že.
Pikao, Mejdlíčka, Jesenka, Fidorky horalky tatranky, Granko a další blemty blemty jsou i teď. Některé blemty konzumujeme stále, třeba Granko - tehdy i teď chuť stejná. Teď jsme přesedlali na to nové, více čokoládové, je skutečně chutnější, méně sladké, víc kakaové.
To tehdy nebylo :-)
Tubu Pikaa nebo Jesenky spucne tu a tam junior a řekne tak sem si zase zalepil na chvíli střevo, tak mi to teď pár tejdnů nemusíš kupovat, mami.
Gothaj byl hnusnej tehdy jako teď, akorát že tehdy jsem ho musela jíst 1x ročně o vánocích v bramborovým salátu. Salát s gothajem a na můj vkus spoustou mrkve mi nechutnal, stejně jako rybí polévka s kusy jiker a mlíčí a kapří řízky vysoké, s kůží a spoustou kostí, protože se obalila i část před ocasem.
Naši si dodnes myslí, že jsem se tak nemohla dočkat knížek od ježíška (knihy, punčocháčem, ponožky, pyžamo, spoďárky a zase knihy), že jsem ani nejedla. Protože jsme drželi půst, tak jsem kolem deváté večer omdlévala hlady. Když naši odešli na půlnoční, konečně mi začaly vánoce - obložena knihami a tv pohádkami jsem se cpala vánočkou, štrůdlem a strouhankou z kapra. Rybu bez strouhanky statečně snědla babička.
Salámy a špekáčky jsou dobré i dnes, jen se musí koupit salámy a špekáčky :-) ne náhražky. Oproti totáči je tedy širší nabídka - kdo se chce najíst za pár korun, může si dát hnusnou náhražku. Tehdy tu možnost neměl. Jinak i tehdy si na jatkách vařily párky a salámy zvlášť pro sebe, ti se toho, co šlo do obchodů, nedotkli - věděli proč :-))
Gothaj dneska nekupuju, koupím si radši dobrou šunku od kosti jednou za čas. Mleté řízky se sýrem jíme proto, že na ně máme chuť, ne proto, že nic jiného není. Když máme chuť, dáme si řízek z oříšku, steak z pravé svíčkové nebo nudle s mákem, protože mák je běžně ke koupi.
Vánoční večeři si děláme takovou, že se na ni i těšíme - kapra vykostíme, kůži stáhneme, řízky jsou z nemraženého čerstvého masa, salát bez salámu atd. A při dnešních možnostech uděláme i vegetariánskou štědrovečerní večeři. Tehdy nešel dělat ani kuba jen tak - kroupy nebyly, sušené houby jen kdo si v létě nasbíral, atd.
Pikao, Mejdlíčka, Jesenka, Fidorky horalky tatranky, Granko a další blemty blemty jsou i teď. Některé blemty konzumujeme stále, třeba Granko - tehdy i teď chuť stejná. Teď jsme přesedlali na to nové, více čokoládové, je skutečně chutnější, méně sladké, víc kakaové.
To tehdy nebylo :-)
Tubu Pikaa nebo Jesenky spucne tu a tam junior a řekne tak sem si zase zalepil na chvíli střevo, tak mi to teď pár tejdnů nemusíš kupovat, mami.
Gothaj byl hnusnej tehdy jako teď, akorát že tehdy jsem ho musela jíst 1x ročně o vánocích v bramborovým salátu. Salát s gothajem a na můj vkus spoustou mrkve mi nechutnal, stejně jako rybí polévka s kusy jiker a mlíčí a kapří řízky vysoké, s kůží a spoustou kostí, protože se obalila i část před ocasem.
Naši si dodnes myslí, že jsem se tak nemohla dočkat knížek od ježíška (knihy, punčocháčem, ponožky, pyžamo, spoďárky a zase knihy), že jsem ani nejedla. Protože jsme drželi půst, tak jsem kolem deváté večer omdlévala hlady. Když naši odešli na půlnoční, konečně mi začaly vánoce - obložena knihami a tv pohádkami jsem se cpala vánočkou, štrůdlem a strouhankou z kapra. Rybu bez strouhanky statečně snědla babička.
Salámy a špekáčky jsou dobré i dnes, jen se musí koupit salámy a špekáčky :-) ne náhražky. Oproti totáči je tedy širší nabídka - kdo se chce najíst za pár korun, může si dát hnusnou náhražku. Tehdy tu možnost neměl. Jinak i tehdy si na jatkách vařily párky a salámy zvlášť pro sebe, ti se toho, co šlo do obchodů, nedotkli - věděli proč :-))
Gothaj dneska nekupuju, koupím si radši dobrou šunku od kosti jednou za čas. Mleté řízky se sýrem jíme proto, že na ně máme chuť, ne proto, že nic jiného není. Když máme chuť, dáme si řízek z oříšku, steak z pravé svíčkové nebo nudle s mákem, protože mák je běžně ke koupi.
Vánoční večeři si děláme takovou, že se na ni i těšíme - kapra vykostíme, kůži stáhneme, řízky jsou z nemraženého čerstvého masa, salát bez salámu atd. A při dnešních možnostech uděláme i vegetariánskou štědrovečerní večeři. Tehdy nešel dělat ani kuba jen tak - kroupy nebyly, sušené houby jen kdo si v létě nasbíral, atd.
červenec 29, 2010 13:03
jo, a hořčice ve skleničkách se prodává stále, : bb2
jen už to málokdo schovává, ty skleničky, dřív se holt nic nevyhodilo, protože nebylo kde něco podobného koupit. Dneska je moře plastů a mikroténových pytlíků k dispozici, tak se sklo vyhazuje.
Jogurty tehdejší mi nechutnaly vůbec, ale nejsem jogurtová ani teď. Jogurty ve skle jsou samozřejmě taky a víc druhů, jeden je i docela chutný, mohu-li soudit já, která sní 2 jogurty ročně. Jednu dobu jsem ale snědla dobrých 5 ročně :-) oblíbila jsem si ve skle jogurt s mákem.
Jogurty tehdejší mi nechutnaly vůbec, ale nejsem jogurtová ani teď. Jogurty ve skle jsou samozřejmě taky a víc druhů, jeden je i docela chutný, mohu-li soudit já, která sní 2 jogurty ročně. Jednu dobu jsem ale snědla dobrých 5 ročně :-) oblíbila jsem si ve skle jogurt s mákem.
červenec 29, 2010 13:06
... : bb2
oni si samozřejmě párky na jatkách vařili, původně jsem zamýšlela napsat párky pro zaměstnance se vařily zvlášť...
červenec 29, 2010 13:07
bíbí : alena puntik
v TĚCH skleničkách už se hořčioce dávno neprodává. A txy skleničky už neseženeš. Akdo ty skleničky má, tak je nevyhodí. Je to vzácnost.
červenec 29, 2010 13:40
... : bb2
no jasně, skleničky od hořčice hořčice Bona, Stydlín, Kejchal, Rejpal apod. skvosty jsou veliká vzácnost, protože se to prostě nevyrábí. Tím to získalo punc vzácnosti. Ve skutečnosti je to ale stále jen sklenice od hořčice a umělecky to má asi stejnou hodnotu jako mravenec na zdi z pivních zátek.
Nebo v čem spočívalo to jejich plus?
Mám je tady v kanclu, na pití jsou malé, na vaření knedlíků taky, na přípitek používám jiné, nikoli od hořčice nebo marmelády.
Já ti tu nostlagii neberu, vím, že jsou lidi, co schraňujou kdeco nebo na to vzpomínají se slzou v oku. Jako třeba na trabanty. No a jsou lidi, co v obalu od marmelády, hořčice, vidí jen sklenici od marmelády nebo hořčice a v trabantovi levné spolehlivé vozítko.
Mně samozřejmě nevadí a nemůže ani vadit, že někdo na to vzpomíná s láskou, jen si říkám, že jestli já budu jednou s láskou vzpomínat na dnešní sklenici od hořčice, tak si zasloužím tou hořčicí nabalzamovat :-))
Nebo v čem spočívalo to jejich plus?
Mám je tady v kanclu, na pití jsou malé, na vaření knedlíků taky, na přípitek používám jiné, nikoli od hořčice nebo marmelády.
Já ti tu nostlagii neberu, vím, že jsou lidi, co schraňujou kdeco nebo na to vzpomínají se slzou v oku. Jako třeba na trabanty. No a jsou lidi, co v obalu od marmelády, hořčice, vidí jen sklenici od marmelády nebo hořčice a v trabantovi levné spolehlivé vozítko.
Mně samozřejmě nevadí a nemůže ani vadit, že někdo na to vzpomíná s láskou, jen si říkám, že jestli já budu jednou s láskou vzpomínat na dnešní sklenici od hořčice, tak si zasloužím tou hořčicí nabalzamovat :-))
červenec 29, 2010 13:53
bb2, Alena myslí ty staré hořčičáky z tlustého skla, žádné trpaslíky. A ty opravdu vzácností jsou. : Myška
I moje teta jich pár měla, jenže nevydržely.
červenec 29, 2010 14:01
Ukamenujte mne : Milene
Vím, které skleničky. Ty původní byly takový válcový, pak tvar trochu inovoval a byly malinko baculatější. Moje babička z nich pila kafe. Když se vyklízela chalupa, tak jsem je s klidem vyhodila ani teď mně to nemrzí. Vzácnost a proč? Že byly z tlustýho skla? Byla to sklenička od hořčice. Všechno bylo v jiných obalech a ty se taky neuchovávaly. Před časem jsem koupila nějakou hořčici, když jsem jí vypotřebovala, tak jsem si teprve všimla, že je vlastně ve skleněným hrnečku s ouškem, z tustýho skla. Pečlivě jsem ho vymyla a říkala si, schovám ho, je docela pěkný. Ale na co? Nepřišla jsem na co by se mohl hodit. Kafe piju ze svých oblíbených hrnečků, váziček mám dost. Takže nebudu vzpomínat na dnešní hořčiční sklínky.
Takže nebudu vzpomínat na dnešní hořčiční sklínky.červenec 29, 2010 14:20
Proč občas nepomyslet na to, že gothaj, špekáčky, dříve voněly jinak než teď, že jsme se v obchodě nesetkali s náhražkou taveného sýra z buhvíčeho s rostlinným tukem, atd. : Myška
To přece nevylučuje, že se i dnes se dají koupit kvalitní uzeniny, holt si člověk ale připlatí. A víc než dřív se vyplatí číst etikety na výrobcích.
Mě třeba fascinuje, bb2, jak už poněkolikáté píšeš o štědrovečerní večeři, jak ti nechutnala. To byl problém, se s rodiči domluvit, a oddělit ti trochu salátu, abys ho neměla s gothajem, a stáhnout ti jednu či dvě porce kapra?
Mě třeba fascinuje, bb2, jak už poněkolikáté píšeš o štědrovečerní večeři, jak ti nechutnala. To byl problém, se s rodiči domluvit, a oddělit ti trochu salátu, abys ho neměla s gothajem, a stáhnout ti jednu či dvě porce kapra?
červenec 29, 2010 14:23
Myško : Kamila
jestli jsi měla rodiče, který by ti extra oddělili salát a stáhli kapra, tak ti gratuluju. Já měla rodiče fajn, ale tohle by asi neprošlo. Možná bych si ani nedovolila to navrhnout, prostě by mi to nechutnalo a možná bych v dětství ani nepřišla na to, proč...
hořčicovky máme na chatě, tam se i hoděj, jsou po dědovi, který tu už dvacet let není, je to nostalgie...
obecně chápu, že prostě dětství bylo fajn, když mělo dítě prima rodiče a v podstatě je fuk, jaký byl režim prostě proto, že to dítě to nevnímá (pokud nežije v disidentské rodině)
hořčicovky máme na chatě, tam se i hoděj, jsou po dědovi, který tu už dvacet let není, je to nostalgie...
obecně chápu, že prostě dětství bylo fajn, když mělo dítě prima rodiče a v podstatě je fuk, jaký byl režim prostě proto, že to dítě to nevnímá (pokud nežije v disidentské rodině)
červenec 29, 2010 14:52
Myško, ale ony nevoněly jinak než dnes, v tom to je :) : bb2
jenže dnes je veliká poptávka po laciných náhražkách, kdyby nebyla, tak se neprodávají a ty, co voní jak mají, se musí trošku vybírat a hledat.
Plus vidím v tom, že si vybere každý.
Problém s večeří by asi nebyl, ale sešlo se víc okolností, proč jsem to neudělala. Jednak mne to jako dítě nikdy nenapadlo, nepřemýšlela jsem ve 3, 5, 7, 11 letech o bramborovém salátu jako o něčem, co by šlo udělat jinak. Pro mě to byl hotový kompletní pokrm, jehož součástí byl gothaj asi tak pevnou, jako strouhanka ve smaženém květáku (který jsem taky nesnášela a taky by mne nenapadlo navrhovat květákové placičky, dokud jsem o nich nevěděla). To, že je to způsobeno nejspíš mrkví a salámem a že by to šlo udělat i bez nich, mě jako dítě nenapadlo a později jako teenager jsem už neměnila ustálené zvyky rodiny, ve kterých jsem vyrostla.
Další důvod - pro nás vždycky měly vánoce význam a rozměr, který daleko přesáhl tu jednu večeři, popravdě z jídla jsem se těšila jen na exotické ovoce, dědovu domácí čokoládu, babiččiny koule a máminy pracny.
Další důvod, který by nastoupil, kdyby předchozích nebylo - byla jsem vychovaná tak, že nemusím jíst co se mi nechce, ale nebude se kvůli mně vařit extra. Táta s mámou taky neměli v oblibě něco, co vařili a jedli proto, že jsme to měly my děti rády. Např. máma nemá ráda teplá sladká jídla, stejně jako já, ale občas se to vařilo, protože to měl rád táta - ovocné knedle apod. No a my to jedly taky, protože se u nás ctila tradice společného oběda, ale ne tradice extra vaření pro každého člena rodiny. Takže jsem snědla ovoce a tvaroh s cukrem a povinně kousla do těsta, jestli se přece jen v mé chuti nic nezměnilo. A máma, vychovaná na Vysočině od babičky, která pocházel z velice chudého hospodářství se 13 dětmi, prostě ty knedle snědla. Považovala by za nehospodárné uvařit si místo toho třeba řízek, který miluje.
Nepovažovala za nehospodárné koupit si originál obrazů, nebo nám lyže, piškoty na balet, kytaru, knihy, časopisy, tábor u moře apod., ale nerozmazlovalo se jídlem.
Kapra s kůží jsem nereklamovala, protože mne nikdy do těch 18 nenapadlo, že se to dá dělat bez kůže
stejně jako mne nenapadlo, že v některých rodinách se dělá vinná klobása v trojobalu jako řízek.
Plus vidím v tom, že si vybere každý.
Problém s večeří by asi nebyl, ale sešlo se víc okolností, proč jsem to neudělala. Jednak mne to jako dítě nikdy nenapadlo, nepřemýšlela jsem ve 3, 5, 7, 11 letech o bramborovém salátu jako o něčem, co by šlo udělat jinak. Pro mě to byl hotový kompletní pokrm, jehož součástí byl gothaj asi tak pevnou, jako strouhanka ve smaženém květáku (který jsem taky nesnášela a taky by mne nenapadlo navrhovat květákové placičky, dokud jsem o nich nevěděla). To, že je to způsobeno nejspíš mrkví a salámem a že by to šlo udělat i bez nich, mě jako dítě nenapadlo a později jako teenager jsem už neměnila ustálené zvyky rodiny, ve kterých jsem vyrostla.
Další důvod - pro nás vždycky měly vánoce význam a rozměr, který daleko přesáhl tu jednu večeři, popravdě z jídla jsem se těšila jen na exotické ovoce, dědovu domácí čokoládu, babiččiny koule a máminy pracny.
Další důvod, který by nastoupil, kdyby předchozích nebylo - byla jsem vychovaná tak, že nemusím jíst co se mi nechce, ale nebude se kvůli mně vařit extra. Táta s mámou taky neměli v oblibě něco, co vařili a jedli proto, že jsme to měly my děti rády. Např. máma nemá ráda teplá sladká jídla, stejně jako já, ale občas se to vařilo, protože to měl rád táta - ovocné knedle apod. No a my to jedly taky, protože se u nás ctila tradice společného oběda, ale ne tradice extra vaření pro každého člena rodiny. Takže jsem snědla ovoce a tvaroh s cukrem a povinně kousla do těsta, jestli se přece jen v mé chuti nic nezměnilo. A máma, vychovaná na Vysočině od babičky, která pocházel z velice chudého hospodářství se 13 dětmi, prostě ty knedle snědla. Považovala by za nehospodárné uvařit si místo toho třeba řízek, který miluje.
Nepovažovala za nehospodárné koupit si originál obrazů, nebo nám lyže, piškoty na balet, kytaru, knihy, časopisy, tábor u moře apod., ale nerozmazlovalo se jídlem.
Kapra s kůží jsem nereklamovala, protože mne nikdy do těch 18 nenapadlo, že se to dá dělat bez kůže
stejně jako mne nenapadlo, že v některých rodinách se dělá vinná klobása v trojobalu jako řízek. červenec 29, 2010 14:54
bb2 : Lucy
S těmi knížkami, to si vzpomínám, taky jsem je dostávala “k vánocům” a vždy jsem měla prolezlé všechno možné, “kde to je” ale i když jsem to našla tak to už bylo zabalené takže nic. Do dnes si ale vzpomínám že v tehdejším Československu vycházely překrásné vypravené knihy, básně v úplně mailičkém formátu, někdy s neuvěřitelnou grafickou úpravou a ilustracemi, někdy vázané v kůži, opravduto někdy byla nádhera. Myslím že maminka šetřila celý rok aby mi takové “Vánoce”mohla udělat. Co se týče dobrot, posmlaskávala jsem na kyselých bonbónech, většinou vypadaly jako plátky pomeranče nebo citronu a prodávaly se na deka. Jinak aspoň jednou týdne cesta do nejdříve dětské knihovny pak pozdeji knihovny pro dospělé (Tam toho kromě “Tichý Don” a “Jak se kalila ocel” moc neměli.. Já se celkem divím že v té době jsem četla Ivanhoe od Waltera Scotta, a ano, hodně Mayovek, Poslední z Mohykánů….to si vzpomínám. No a některé z těch krásných lyrických písní byly skoro vždy překlady z ciziny, myslím že Josef Škvorečký byl v tomhle v té době dost činný. No a ta jména, známá dodnes, Prenosilova, Vondráčková, Pilařová, Matuška, atd atd. Generace mých rodičů měla tu Ivetu Simonovou a Chladila, já myslím že ta nostalgie je hlavně proto že většina děti nemá ještě příliš zodpovědnosti a v zásadě se o ne někdo musí starat, a v tom je volnost.
červenec 29, 2010 14:58
Kamilo, měla jsem takové rodiče, maminku ještě mám:-) : Myška
U nás se ani nevařilo to, co jsme se sestrou nejedly, anebo jsme to nemusely, třeba držťkovou.
červenec 29, 2010 14:59
uz zas ta diakritika, pardon : Lucy
Pilarova, tedy
červenec 29, 2010 15:01
... : bb2
přesně, Lucy - volnost, bezstarostnost, pohoda, radost (aspoň z pohledu dospělého, děti mají taky dost trablů) :-)
Myško, dršťková se u nás vařila, protože ji měl rád děda, babička, táta. Ostatním se cedila a mohli jsme jí sníst jen trošku, ale protože to byla součást oběda, tak se prostě na talíř nalila. Myslím, že i to cezení byl velký ústupek proti tomu, v čem vyrostli rodiče, na statku i v obchodě a dílně se velice hospodařilo.
Myško, dršťková se u nás vařila, protože ji měl rád děda, babička, táta. Ostatním se cedila a mohli jsme jí sníst jen trošku, ale protože to byla součást oběda, tak se prostě na talíř nalila. Myslím, že i to cezení byl velký ústupek proti tomu, v čem vyrostli rodiče, na statku i v obchodě a dílně se velice hospodařilo.
červenec 29, 2010 15:04
my jsme dávali do salátu kabanos. : alena puntik
dávalo se hodně celeru a mrkve a majolka se ředila bílým jogurtem. a byla to lahůdka.Máma ho zadělévala v dětský vaničce, já ve škopku na prádlo. A nikdy nezbylo. Jo a nemyslela jsem hořčici bona s trpajzlíčky. Myslela jsem ty starý tlustý skleničky ve tvaru komolého kužele. Používaly se mimo jiné místo varného skla, lidi je vozili na chaty, pilo se z nich kafe a byly kdykoli k dispozici. Když se rozbily, nebyla to škoda.Koupila se prostě další hořčice. Daly se v nich uvařit i knedlíky a dělával se do nich puding.A živou duši nenapadlo studovat u každého zboží tys mrňavý písmenka, kterými je napsáno téměř neviditelně - pro mě teda jo - a to mám jen dvaapůl dioptrie - složení. Chemie byla drahá, éčka neexistovala. Maso bylo maso, párky byly párky, s klem brambor si platila půl kila hlíny, ale byly to BRAMBORY, KTERÉ CHUTNALY JAKO BRAMBORY. Když se mlíko nevypilo, tak se nechalo zkysnout a pilo se s těma bramborama na loupačku a tvarohem. Tvaroh byl vždycky. Teda jen jeden druh...člověk si nemohl vybírat z deseti druhů , jako teď. Ale ve finále stejně člověk nepoznal, jestli ten tvaroh vyráběly Budějovice nebo Vysočany. Jo, maso bylo jen o víkendu a stály se na něj fronty....ale já ho stejně teď nemám častějc, protože na to prostě nemám.Krom kapra se u nás na Vánoce dělali i řízky, takže , kdo nechtěl kapra, dostal řízek. Já kapra milovala...a specielně mi chutnala ta kůže.Když jste koupili mléko v lahvi, tek se vám pod tím staniolovým uzávěrem udělalo kolečko smetany. A když se to mléko svařilo, udělala se nahoře škraloup. Už jste tohle zkusili s krabicovým mlíkem? _aby nedošlo k nedorozumění...já tu nebojuju za návrat socialismu....ale říkám, že i v té nejmizernější době se našly potěšitelné věci. Znáte jistě pojem Davelské uzeniny...jo, bejvávalo. Já to mám z první ruky, neb bydlím nedaleko. Dolejší postavil fabriku a uzeniny už se pomalu nedají jíst.Mívali naprosto skvělou sekanou, prodávali ji i syrovou. Teda prodávají jí pořád. Ale když to upečete, tak to není ta krásná červená voňavá sekaná - jako ještě třeba před třemi lety. Tuhle jsem ji zase koupila....a závěrem jsem ji upečenou rozdělila mezi Fifinku a kočky.Nebylo to k jídlu. Samosebou...jsou kvalitní potraviny, lepší než za socíku...ale ne každej na ně má. Na trhu pořád tenkrát něco scházelo a žádnej výběr nebyxl, na všecko se stály fronty, ale chudý lidi nemuseli jíst ten humus, co se prodává dneska. Neteskním po starých časech --ale tenkrát si člověk fakt nějak víc pochutnal.
červenec 29, 2010 15:05
ja odjakziva : mura1
nenavidela spenat, leco a jatra. zatimco jatra i spenat jsem musela, z leca jsem byla omluvena. kdyz jsem se pozdeji ptala mamy na duvod, proc spenat jo a leco ne, tak ze prej si myslela, ze spenat (a jatra) jsou nezbytny pro detsky vyvoj
ja jsem dost vybirava, takze dost tezko muzu v jidle stavet do late vlastni deti. a protoze stejne jako rodice bb2 nepestuju extra vareni a zaroven jsem prilis mekka na to, abych do nekoho cpala jidlo pod tlakem (kdysi jsem to, pravda, zkusila, ale neuspela, a to bylo diteti pul roku), varim take pouze to, co jedi vsichni. pri poctu šesti stravniku jsou takova jidla asi 3.
ja jsem dost vybirava, takze dost tezko muzu v jidle stavet do late vlastni deti. a protoze stejne jako rodice bb2 nepestuju extra vareni a zaroven jsem prilis mekka na to, abych do nekoho cpala jidlo pod tlakem (kdysi jsem to, pravda, zkusila, ale neuspela, a to bylo diteti pul roku), varim take pouze to, co jedi vsichni. pri poctu šesti stravniku jsou takova jidla asi 3.
červenec 29, 2010 15:09
jo, pamatuju si, jak mlíko v igelitu zkyslo a puding se tím pádem nevařil :) : bb2
krabicové mléko smetanové kolečko nedělá, plnotučné čerstvé mléko ano. Není dobře, že si můžeš koupit obojí? Že když jedou lidi kempovat, na chatu bez lednice apod., můžou si vzít mlíko v krabici a nemusí se bát, že jim cestou zkysne (rozbije se láhev, protrhne pytlík)?
Tvaroh chutná jako tvaroh, rozdíl je v tom, že si můžeš koupit pravý tvaroh i "cosijakotvaroh" za cenu tří rohlíků.
Uzeniny vyráběné průmyslově budou vždy chutnat jako uzeniny vyráběné průmyslově. Lidi si to kupují, protože je to LEVNÉ. LEVNĚJŠÍ NEŽ ZA SOCIALISMU. Chápeš už co tím myslíme? Že dřív jsi na vybranou neměla, dnes ano.
Že někdo chce dovolenou u moře i lyžovačku v zimě, nebo psa a kočku, nebo byt a domek, nebo chalupu a zahrádku, a tak kupuje levné paštiky, jeho věc. Ale tak to bylo i dřív. Moje kamarádka jezdívala s rodiči každoročně do Jugošky k moři, tak večeřeli 3 trojúhelníčky sýra (každý jeden) a 6 rohlíků. Ale jezdili k moři:-) Známá, když před 25 lety s manželem stavěli domek, chodila nakupovat ráno v půl sedmé, než šel manžel do práce, aby nemusela přes den. To by totiž sebou musela vzít oba malé kluky a ti by otravovali, že chtějí bonbony nebo oplatky. No a dnes lidi kupují levné uzeniny a oplatky za 3 koruny, a snad počítají s tím, že to bude chutnat tak jak to chutná, ne. Ale když můžou a chtějí, tak si mají kde vybrat něco lepšího, chutnějšího, zdravějšího.
Tvaroh chutná jako tvaroh, rozdíl je v tom, že si můžeš koupit pravý tvaroh i "cosijakotvaroh" za cenu tří rohlíků.
Uzeniny vyráběné průmyslově budou vždy chutnat jako uzeniny vyráběné průmyslově. Lidi si to kupují, protože je to LEVNÉ. LEVNĚJŠÍ NEŽ ZA SOCIALISMU. Chápeš už co tím myslíme? Že dřív jsi na vybranou neměla, dnes ano.
Že někdo chce dovolenou u moře i lyžovačku v zimě, nebo psa a kočku, nebo byt a domek, nebo chalupu a zahrádku, a tak kupuje levné paštiky, jeho věc. Ale tak to bylo i dřív. Moje kamarádka jezdívala s rodiči každoročně do Jugošky k moři, tak večeřeli 3 trojúhelníčky sýra (každý jeden) a 6 rohlíků. Ale jezdili k moři:-) Známá, když před 25 lety s manželem stavěli domek, chodila nakupovat ráno v půl sedmé, než šel manžel do práce, aby nemusela přes den. To by totiž sebou musela vzít oba malé kluky a ti by otravovali, že chtějí bonbony nebo oplatky. No a dnes lidi kupují levné uzeniny a oplatky za 3 koruny, a snad počítají s tím, že to bude chutnat tak jak to chutná, ne. Ale když můžou a chtějí, tak si mají kde vybrat něco lepšího, chutnějšího, zdravějšího.
červenec 29, 2010 15:17
... : bb2
muro, to jsme na tom podobně. Kombinace masáků (hodně masa, málo všeho ostatního), divnejch (málo masa, hodně všeho ostatního) a extrémistů (žádné maso a další extravagance) moc prostoru nedává. Takže jdu taky z extrému do extrému - vařím hodně a víc jídel a přebytky zmražuju. To prokládám obdobím, kdy nevařím skoro vůbec a ostatní si udělají ohřejou z mrazáku, nebo si uvaří něco sami, nebo použijí polotovary jako pizza apod.
Na štědrovečeři děláme 2-3 polévky a 4-5 jídel.
ale co, mohly jsme jako děti na tom být mnohem hůř, že: http://www.youtube.com/watch?v=n9eIqtziINY
Na štědrovečeři děláme 2-3 polévky a 4-5 jídel.
ale co, mohly jsme jako děti na tom být mnohem hůř, že: http://www.youtube.com/watch?v=n9eIqtziINY
červenec 29, 2010 15:25
... : Lucy
Co se týče sádla, plnotučného mleka a yougurtu dortů, buchet a knedlíků, čokolád atd musím přiznat že si pamatuji jak právě v této době bylo úplně normální že lidi umírali na infarkty kolem pozdních padesáti nebo ranných šedesáti, že slova jako cholesterol nebo lipidy se vůbec nepoužívala, že vzhledem k nedostatku určitých věci a naší notorickou lásku ke kuchyni střední Evropy bylo už tehdy hodně tlustých mezi našimi rodiči a že i já jsem byla obtloustlé dítě vzhledem ke knedlíkům a buchtám a koláčům své maminky, která mi nikdy “neodepírala” tak jsem se cpala jak divoká. Dnes se o “zdravotní” stravě více ví a hlavně: je dosažitelná
červenec 29, 2010 15:41
... : Lucy
http://www.youtube.com/watch?v=03sXMuiOn7E
červenec 29, 2010 16:07
já neříkám, že zdravá strava není dosžitelná : alena puntik
je a je větší výběr...ale tenkrát to bylo nějak lepší...asi proto, že jsme byli děti.Tenkrát se tolik masa nejedlo. Nebylo. Peklo se akorát na neděli. Přes týden domácí pečivo nebylo. Všichni dělali a nebyl na to čas. Ale i tak jsme jedli věci, na které nelze zapomenout. Třeba topinky opečené na kamnech, potřené česnekem a majznuté sádlem. Bramboráky, bramborový guláš, fleky s houbami, fleky se zelím, květák v různých úpravách, šťouchané brambory se zelím, polité cibulkou, smažená obalovaný celer, dušená mrkev s hráškem, papriky, dušená kapusta, kapustičky polité máslem, lečo, bramboráky se zelím,knedlíky s vajíčkem, francouzské brambory,šunkofleky...to byla jídla mého dětství, která jsem pak předkládala svým dětem. Ještě jsem zapomněla na palačinky, vdolečky a lívanečky...a cholestrol mám kupodivu nízkej a obě děti taky.
červenec 29, 2010 18:59
... : bb2
jo, tohle my taky jíme, až na ten smažený celer (cuketu, patizon...)
mamka taky pekla na neděli, i když z práce byla doma ve čtyři i s nákupem, narozdíl ode mne, já jsem buď celý doma nebo do večera pryč, málokdy nějak uměřeně mezi tím, ale peču častěji než mamka za mlada, protože mě to baví. Teď, co je mamka v penzi, peče i víckrát v týdnu, protože táta to rád a občas fasujeme i my, což je fajn. Mamka peče víc pekařinu, bábovky, koláče, buchty, já víc cukrařinu. To jsem zdědila z druhé strany a mamka moje věnečky, kremrole, žloutkové košíčky a čokoládové dorty miluje. Pro mě je to relax a rukotvorba jako pro ni zahrádkaření, ze kterého sklízím plody zase já. Teď už jí peču i cukroví, už ji to po těch 45 letech nebaví vůbec a moje jim moc chutná, tak se celkem doplňujeme.
mamka taky pekla na neděli, i když z práce byla doma ve čtyři i s nákupem, narozdíl ode mne, já jsem buď celý doma nebo do večera pryč, málokdy nějak uměřeně mezi tím, ale peču častěji než mamka za mlada, protože mě to baví. Teď, co je mamka v penzi, peče i víckrát v týdnu, protože táta to rád a občas fasujeme i my, což je fajn. Mamka peče víc pekařinu, bábovky, koláče, buchty, já víc cukrařinu. To jsem zdědila z druhé strany a mamka moje věnečky, kremrole, žloutkové košíčky a čokoládové dorty miluje. Pro mě je to relax a rukotvorba jako pro ni zahrádkaření, ze kterého sklízím plody zase já. Teď už jí peču i cukroví, už ji to po těch 45 letech nebaví vůbec a moje jim moc chutná, tak se celkem doplňujeme.
červenec 29, 2010 19:34
Jooo : Lucy
červenec 29, 2010 19:35
Jo, chutě mládí : Macesska
Já teda nostalgicky vzpomínám na zelenej šumák s příchutí kiwi, co se nikdy nedával do vody, ale lízat, aby z toho byl fakt hnusně zelenej jazyk (opravdové kiwi jsem viděla nějakých 5 let poté). Ovšem chraň mě osud, abych měla někdy šanci to ochutnat znova.
Asi bych dopadla jako strejda - emigrant, ke kterému po letech přijela na návštěvu jeho maminka. A on se slzou v oku vzpomínal, jak doma jídávali chlebovou polívku, jaká to byla dobrota. I babička nelenila, opásala se zástěrou a hrnec milé polívky hbitě uvařila. Takovou tu upgradovanou, s mlíkem a máslem, abyste nemysleli! No a strejda dojatě povzdychnul, snědl jednu lžíci, druhou - pak řekl, že si nepamatuje, jak to bylo úžasně syté... a pak polívka tiše putovala za babiččinými zády do věčných splachovacích lovišť. Jsou věci, na které se krásně vzpomíná, ale vracet se nesmí!
Asi bych dopadla jako strejda - emigrant, ke kterému po letech přijela na návštěvu jeho maminka. A on se slzou v oku vzpomínal, jak doma jídávali chlebovou polívku, jaká to byla dobrota. I babička nelenila, opásala se zástěrou a hrnec milé polívky hbitě uvařila. Takovou tu upgradovanou, s mlíkem a máslem, abyste nemysleli! No a strejda dojatě povzdychnul, snědl jednu lžíci, druhou - pak řekl, že si nepamatuje, jak to bylo úžasně syté... a pak polívka tiše putovala za babiččinými zády do věčných splachovacích lovišť. Jsou věci, na které se krásně vzpomíná, ale vracet se nesmí!
červenec 29, 2010 21:23
Jídelníček máme velmi podobný, jak dřív : blanče
jen je v něm mnohem víc ovoce a zeleniny a je dostupnější kvalitní maso.
Ale jednu maličkost najít nemůžu - v Hranicích se dělával tvarohový sýr - balil se do stříbrných trojúhelníků, byla to porce ke dvěma až třem rohlíkům. Můj muž tam dělal ještě na střední škole na brigádě, pak mlíkárna zanikla. Zkoušela jsem různá žervé a co já vím, ale ten jsem fakt neobjevila. Vzpomínáte na něj někdo?
Ale jednu maličkost najít nemůžu - v Hranicích se dělával tvarohový sýr - balil se do stříbrných trojúhelníků, byla to porce ke dvěma až třem rohlíkům. Můj muž tam dělal ještě na střední škole na brigádě, pak mlíkárna zanikla. Zkoušela jsem různá žervé a co já vím, ale ten jsem fakt neobjevila. Vzpomínáte na něj někdo?
červenec 29, 2010 22:15
syr : Sipik 2
ja som nedavno objavila chutny slany syr - balkanskeho typu v Lidli!! z tych co som testovala mi fakt chuti najviac, je fajny smotankovy,nepresoleny.
A Vianoce... ani ja som nikdy nesmela preberat, co sa navarilo, to sa jedlo, nikoho nezaujimalo ci to mam rada. Ja som voci malej benevolentna, tiez to nie je dobre
Hnusneho vianocneho kapra som sa zbavila az ked som sa stala vegetariankou. Teraz nou uz oficialne nie som, obcas zjem nejake nezdrave parky, ale kapra nadalej odmietam s tym, ze srdcom som stale vegetarian
A Vianoce... ani ja som nikdy nesmela preberat, co sa navarilo, to sa jedlo, nikoho nezaujimalo ci to mam rada. Ja som voci malej benevolentna, tiez to nie je dobre
Hnusneho vianocneho kapra som sa zbavila az ked som sa stala vegetariankou. Teraz nou uz oficialne nie som, obcas zjem nejake nezdrave parky, ale kapra nadalej odmietam s tym, ze srdcom som stale vegetarian
červenec 29, 2010 23:09
Ježiš kapra já miluju : alena puntík
na všecky způsoby.O Vánocích jsem se jím vždycky přecpala, prtože to jedl akorát náš děda a já. Ostatní jedli řízky, což jsem nechápala. A vánoce pro mně jsou - od té doby co mám děti - pětadvacátýho ráno, puštěná televize a jedna pohádka za druhou v ní a porce studenýho smaženýho kapra k tomu. Neznám nic lepšího...kapr - to je pro mě klid, pohoda, pohádky a vánoce.
červenec 29, 2010 23:32
Blanče...to nebylo žervé : alena puntík
to se jmenovalo Imperiál. Bylo to neskutečně dobrý. Když jsi to namazala na nakrájenej rohlík a oprskla na vrch kousek okurky, nebo třešničku z kompotu - mělas úžasný jednohuby, kterým manžel mojí kamarádky Ivany říkal "pánská pochoutka" - nEVÍM, která mlíkárna to dělala a přesně jak říkáš, s rohlíkem nebo dvěma plus třeba jabko, taks měla v práci bájerčnej oběd.
červenec 29, 2010 23:36
kouzlo nechtěného : alena puntíkovaná
jednohubky - ne jednohuby
červenec 29, 2010 23:38
Když tak tady čtu příspěvky některých z vás, mám dojem, že jsem žila ve velmi tolerantní rodině s přátelskou atmosférou. : Myška
Vánoce v dětství pro mne znamenaly soubor příjemných záležitostí, vzájemně provázaných - volno trávené s rodiči, stromeček, dárky, dobré jídlo, cukroví, pohádky,...
Salát dělala maminka vynikající, dělám ho v podstatě podle ní (už jsme si tu o tom psali na jiných místech), a kapr se u nás někdy stahoval, někdy ne, záleželo na tom, jestli jsme mělu šupináče (nestahoval se, má tenčí kůži), nebo lysce (tužší kůže, takže se stahoval). Rybí polévka je u nás všemi velmi oblíbená, a na Vánoce jí vařím největší hrnec. A k ní smažím na másle spoustu nakrájených rohlíků.
V naší rodině se nevyvařovalo každému zvlášť, krom pár výjimek, co jsme nejedly ani my se sestrou, ani maminka, tedy co měl rád jen táta - dršťkovou, vepřová ouška (ty kupuju v současnosti sušená psisku), vepřové nožky - jsme byly se sestrou naučeny jíst vše krom tučného masa. Takže s jídlem u nás problém nebyl. A v podtatě stejně jsem si to zavedla i ve své rodině, taky nevyvařuji každému členovi zvlášť. Vím, co má kdo rád, a snažila jsem se a snažím přizpůsobit jídelníček chutím všech členů domácnosti.
Salát dělala maminka vynikající, dělám ho v podstatě podle ní (už jsme si tu o tom psali na jiných místech), a kapr se u nás někdy stahoval, někdy ne, záleželo na tom, jestli jsme mělu šupináče (nestahoval se, má tenčí kůži), nebo lysce (tužší kůže, takže se stahoval). Rybí polévka je u nás všemi velmi oblíbená, a na Vánoce jí vařím největší hrnec. A k ní smažím na másle spoustu nakrájených rohlíků.
V naší rodině se nevyvařovalo každému zvlášť, krom pár výjimek, co jsme nejedly ani my se sestrou, ani maminka, tedy co měl rád jen táta - dršťkovou, vepřová ouška (ty kupuju v současnosti sušená psisku), vepřové nožky - jsme byly se sestrou naučeny jíst vše krom tučného masa. Takže s jídlem u nás problém nebyl. A v podtatě stejně jsem si to zavedla i ve své rodině, taky nevyvařuji každému členovi zvlášť. Vím, co má kdo rád, a snažila jsem se a snažím přizpůsobit jídelníček chutím všech členů domácnosti.
červenec 30, 2010 08:09
U nás se tedy nevařilo pro každého extra. : alena puntíkovaná
Když někdo něco nejedl...tak to prostě nejedl. Když třeba bylo vepřo knedlo a maso se mi zdálo tlustý, tak jsem si vzala knedlíky a zelí a maso ne a v pohodě. Jedinou výjimkou bylo bílý kafe, tak to jsem si směla vzít buď jenom mlíko, nebo jen tu černou meltu - teda u nás se vařila Žitovka, která mi nádherně voněla. Neměla jsem ráda sladký kafe, nebo sladkej čaj - no tak jsem to pila bez cukru. Když byly třeba škubánky nebo nudle s mákem /ty jsem obzvláště nenáviděla/ - no tak jsem dostala akorát polívku. Když jsme se u něčeho vofrňovali /s bráchou/ - no tak máma i babička razily heslo "Nojo, tak to nemáš hlad, jinak bys to snědla." tak nám to sebrali a prostě jsme nedostali nic.Jinýho prostě nebylo. Ale tahle jídla se u nás vařila málokdy...máma je taky nejedla. Jediná babička mě rozmazlovala...jelikož nemohla nervově vydržet to, jak piju to černý kafe /jako za války!!!!/, tak mně extra uvařila kakao. To už jsem byla těžká puberťačka, když jsem jednou zjistila, že mi v polívce plave brabenec. Samosebou jsem patřičně puberťácky zareagovala...babička se na ten talíř podívala a řekla"Co tady řveš? Dyť je to kmín. Řekni mámě ať s tebou jde na voční" a hbitě mravence vylovila a vyhodila. A ta polívka byla fakt dobrá.Pak jsem několik let nazývala mravence "vtipně" kmíni s nožičkama.
Jediná babička mě rozmazlovala...jelikož nemohla nervově vydržet to, jak piju to černý kafe /jako za války!!!!/, tak mně extra uvařila kakao. To už jsem byla těžká puberťačka, když jsem jednou zjistila, že mi v polívce plave brabenec. Samosebou jsem patřičně puberťácky zareagovala...babička se na ten talíř podívala a řekla"Co tady řveš? Dyť je to kmín. Řekni mámě ať s tebou jde na voční" a hbitě mravence vylovila a vyhodila. A ta polívka byla fakt dobrá.Pak jsem několik let nazývala mravence "vtipně" kmíni s nožičkama.červenec 30, 2010 08:42
. : toulavej
na trojúhelníky tvarohového sýra ? se nedá zapomenout, byla to delikatesa :-)))
srpen 02, 2010 16:05
Skleničky od hořčice Bona : Miroslav Josef Kozák
Navíc skleničky od hořčice Bona byly vyráběny nikolivěk z běžného skla (křemičitovápenného) alébrž z varného skla SIMAX (tedy laboratorního skla křemičitoboritého), byly tedy nejen chemicky velice odolné, ale by v nich možno i vařit vodu přímo na plynu či na elektrickém vařiči aniž by se rozprskly.
září 06, 2012 11:59
