Nevím, kterým směrem tady před chvílí odjela šerifova kára, ale, V ŽÁDNÝM PŘÍPADĚ nechci být první, kdo odtud pojede na jih, kam mám namířeno, pakliže je to stejnej směr, kterým šerif odjel. Natolik si troufám tvrdit, že se tu už vyznám v myšlení zdejších strážců zákona, že bych vsadil i boty, že pár mil odtud - někde zašitej - tam bude číhat tenhle místní šerif na svou příští dnešní oběť ...
A tou já tedy nebudu, nechci být. Nečekám nijak dlouho. Přijíždí malej sporťák a jen co si řidič odskočí, už nasedá a vyjíždí na jih, mým směrem. Přesně na toho jsem tu čekal. Udělá mi tak nevědomky předskokana a tak vyjíždím bleskově, hned za ním ... Jakej já mám ale vodhad, prostě - něco neuvěřitelnýho!
Už jsem ujel snad patnáct dvacet mil, dostal se z placky do celkem zajímavější, velkýma, i několik metrů vysokýma, balvanama posetý krajiny, mezi kterýma kličkuje právě teď moje highway a začal téměř už pochybovat o správnosti svý dedukce, když vidím, jak ten parchant místní šerif tu vopravdu mezi těmi skalami číhal a teď si zrovna z dlouhý chvíle klábosí s řidičem tý káry, co tu zastavil.
A čistě náhodou je to ten sporťák, co vyjel z RA před chvílí těsně přede mnou ... Já věděl, že tu budeš někde číhat, zašitej ... Možná že právě na mě ... Jo, to určitě, tůůůdle, šerife ... Nemám zapotřebí. I když, po pravdě, ještě se mně nikdy nestalo, abych se mu tady, na některým z mých výletů sem, nakonec vyhnul ...
Takže, asi sem to setkání jenom oddálil na pozdější, možná že pro mě míň příhodnou dobu. Jo, to kdyby tak člověk věděl dopředu, co na něho za příštím rohem čeká ... O pár týdnů později jsem zjistil, že to pravidlo potkávání se aspoň jednou s policií na každým mým výletu sem, pořád ještě platí. „Sira" šerifa vystřídala v tomhle konkrétním případě sympatická „Madam".
Ani na konci tohohle výletu jsem se tak místním policajtům zase nakonec nevyhnul ...
Přijíždím k další RA, už na federální hwy US 20. Leží těsně za městysem Lusk, obývaným necelými 1400 dušemi. To je v tomhle státě už docela velký město. Nápis na ceduli na parkovišti je dobře viditelnej, aby se nedal jen tak přehlídnout. Oznamuje stručně a jasně tady tradiční - No camping. Přeloženo - „tady žádný spaní nikoho nechceme". Tahle RA je v jiným stylu, nijak veliká. Na můj vkus je ale poněkud moc načančaná. Jak tím dětským hřištěm, tak i až příliš perfektně střiženým hustým tmavě zeleným, nepochybně dostatečně zavlažovaným, trávníkem. Na to, že stojí v místě, kde i s těma liškama na noc to tu nebude nijak jistý. V podobným duchu vypadají některý RA v Texasu. Když se tam teda předvádí místní venkovská honorace, co všechno může projíždějícím pocestným nabídnout. A jindy tam zase jinde naopak jiný lidi ukazujou pocestným, že tady v Texasu s žádným nadstandardem nemůžou počítat a to jediný správný rozhodnutí pro ně bude co nejrychleji zamířit jinam. Jo, Texas je v tomhle rozhodně zajímavej, taky samej paradox ...
A tak jsem tu jen povečeřel, doplnil si vodu do všech prázdných galonů a pak čekal, až zapadne slunce. Highway US 20 tu míří přímo na západ a poslední hodina jízdy, než slunce zapadne, když už visí nízko nad obzorem, je maximálně nepříjemná. Proti tomu stále ještě dost intenzivnímu světlu je hodně mizerně vidět. Slunce se nedá moc dobře odstínit, aby jeden zároveň ještě i viděl před sebe. Takže, v jedný ruce držíš volant a v druhý čepici, kterou si zakrejváš ten svítící hnus, co ti svítí přes volant přímo do vočí. Jo, je to trochu náročný tady jezdit. Někde, někdy ...
Když se spustilo automatický zavlažování, bylo hned jasný, že tady se s vodou nešetří. Půlka rozprašovačů špatně nastavená, takže stříká i na piknikový stolky nebo betonový chodníky kolem. Část vody tak odteče bez užitku, nehledě k tomu, že se musí jeden přebrodit kalužemi, aby se odtud vůbec dostal. Jen se rudý kotouč schoval za obzor, vyrazil jsem dál, k interstate highway I-25. Nebyla už nijak daleko, sotva čtyřicet mil. Hned za křižovatkou tam podle mapy má být Rest Area, kde mám v plánu to pro dnešek zapíchnout.
Kdyby to tam ale bylo nějaký divný, tak čtyřicet mil na jih mám na týhle dálnici připravený ještě dvě protilehlý RA pro opačný směry. Vždycky se snažím mít v záloze v dosahu pro všechny případy použitelný ještě i další místo na noc. Už za šera, možná, že trestuhodně, jsem za sebou nechal dvě vcelku příhodný místa u silnice. Ale, zahlíd´ sem je až na poslední chvíli, tak jsem kus přejel a už se k nim nechtěl pak vracet. Navíc, v týhle zemi v otevřený krajině spí sám v káře jenom vopravdickej blázen. Nebo nebojsa. Ani jedním ani druhým jsem se v tý chvíli ale určitě ještě necítil.
Ale, pak jsem stejně šláp´ o kus dál na brzdu, protože takovou raritu jsem nemoh´ nechat jen tak bez povšimnutí. Byla to cedule místní osady, kterou už nemohlo přebít nic. S něčím podobným se nikde jinde v týhle zemi už nepotkáte. Miluju zdejší označení obcí. Má něco do sebe. V některým státě - třeba v Kalifornii - je na ceduli kromě názvu obce uvedena i nadmořská výška. Rozhodně dobrá věc. Tady k tomu přidali i počet obyvatel. Zapnul jsem na káře varovný blinkry a běžel zpátky těch několik desítek metrů, než tu něco pojede. Zrovna v tomhle místě na týhle hwy není totiž odstavnej pruh, jak je tu zvykem. Fotím ceduli: Lost Springs, nadmořská výška 4996 ft, počet obyvatel: JEDNA !!!
Větším Zapadákovem už může být jenom Ghost Town, město duchů. O ty - tady, na Divokém Západě - není nikde nouze ... Jenom nevím, jak rychle tu reaguje na případnou změnu počtu obyvatel místní správa. Jestlipak by tak velká obec měla právo na existenci i u nás ... Než se dostanu zpátky k autu, dojíždí mě velkej truck. Naštěstí si včas všiml červených blinkrů a tak se mi už z dálky vyhýbá velikým obloukem. Jo, i tahle barva blinkrů, oproti té u nás, je bezpečnější a tedy i praktičtější. Stejně, jako i mnoho jiných věcí, které by bylo pro nás záhodno odtud převzít. Odjíždím a za chvíli už projíždím kolem pumpy na křižovatce s I-25 a mířím po mezistátní dálnici na sever ...
TOULAVEJ
(pokračování příště)
Ber to prosím jako pochvalu, já to tak myslím. To co popisuješ, je Amerika. kterou znám, místa kde jsem byl, jen jsem musel jet a jet a nekoukat moc kolem.
