Ahoj Daní a všechny ostatní kudlanky a kudlánkové, dovolila jsem si poslat vám všem jeden pozdrav - pozdně povelikonočně předvelikonoční. Povelikonočně proto, že jsem to dřív nestihla, a předvelikonoční proto, že se ta naše výprava za sněhem konala o víkendu před velikonočním pondělím :-))).
Já jsem poslední dobou docela hudrala, když se zima ne a ne rozloučit a několikrát se k nám vracela se svými mrazíky, sněhovými přeprškami a zimou a nevlídnem... Zejména vždy po těch pár krásných jarních dnech plných sluníčka, kdy jsme už odhodili zimní bundy a boty a užívali si jen v jarních bundách, a párkrát i jen v tričku a balerínkách.
Takže jsme se jednoho krásného a časného rána rozhodli, že vyrazíme někam na výlet, když to vypadá, že bude hezky. Já už od podzimu sním o tom, až zase vyrazíme do mých oblíbených Jeseníků, takže bylo jasno, kam.
Na Pradědu je ještě bílo, sněhu po kolena i mimo sjezdovky a lyžařská sezóna ještě v plném proudu, ale na ostatních místech už jaro vykukuje ze všech koutů.
Náš cíl byla Ostružná, tam na návsi odložit auto a hurá po svých nahoru, do kopců a lesů. Když bude přát počasí a cesta, tak na Paprsek.
Nejlépe bylo Gabčulce, v krosničce se nesla krásně a spokojeně, vesele popoháněla tátu, když zrovna nespala.
A protože si cestou krásně zdřímla, tak ho moc ani nepopoháněla. Vyfuněli jsme po zelené značce na Císařskou boudu, tam dali svačinu, přesedlali na červenou, která nás dovedla až na Paprsek.
Zatímco dole vesele kvetly sněženky, petrklíče, na vrbách rašily kočičky a tráva se jarně drala ven, tak o kousek výš nás na cestě přivítal bílý koberec.
Naštěstí se dalo jít, i když chůze byla trochu obtížnější v tom sněhovém nadělení. Sluníčko svítilo jak o život, nebe se pyšnilo krásnou čekankovou barvou a sníh pod nohama byl změklý a krásně tál. Dobré nepromokavé boty jsou základ, takže nás nemohlo nic odradit.
Sečteno, podtrženo, na Paprsku jsme si dali výborný obídek, završili jsme to sladkým dezertíkem, který jsme si samozřejmě při našem výšlapu zasloužili, pokochali se posezením venku na terase na sluníčku a vyrazili jsme zase dolů k autu.
Cesta krásně ubíhala, byli jsme pyšní na sebe, že jsme to zvládli, i když jsme spíš počítali s tím, že kvůli sněhu třeba až na Paprsek nedojdeme, ale došli, spokojení, nadšení, příjemně unavení.
Jinými slovy, cestou zpět domů jsme se v autě rozplývali nad krásným výletem, nad tím, jak nám vyšlo počasí (to když začalo večer pršet) a nad tím, jak nám prostě bylo všem spolu děsně fajn a jak je fajn, že jsme na výlet vyrazili.
Takže vám posílám pár foteček i se sněhem, ze kterého jsem měla zase obrovskou radost, hlavně proto, že u nás doma už je fakt jaro a po sněhu ani památky. No a doufám, že jste velikonoční svátky strávili stejně spokojeně a příjemně, jako my.
PS: v době, kdy toto píšu, už mě nebolí nohy z té cesty v měkkém sněhu, takže je mi úplně, ale fakt úplně fajn.
Všem kudlankám a kudlánkům
zdar a sílu přeje
Pavla Vodoměrka
Lidi se asi zatím ještě vzpamatovávají z velikonoc a o nějaké pozdravy a nápady na výlet moc zájem nemají...
