Právě to hledám na netu: je vhodné cvičit, nechat se masírovat, případně plavat či se "vířit" těsně po jidle? Zatím se ale nalezené odkazy shodují v jednom: „... že s plným břichem se cvičí velmi špatně. Pohyb s plným žaludkem znemožňuje správné trávení potravy. Takže pravidlo číslo jedna zní, nikdy nechoďte cvičit ihned po jídle."
Časové rozmezí by prý mělo být alespoň jedna hodina, ideální jsou dvě. Svíčková s knedlíkem a další obdobné varianty klasické české kuchyně, jsou přímo nevhodné. Trávení takového jídla trvá 6-8 hodin, což je velmi dlouhá doba nato, abychom ten den mohli jít ještě cvičit. Všude se shodují: minimálně skončit čtvrt hodiny před jídlem; začít minimálně hodinu po jídle. Tolik moudří lidé z internetu. Tady v lázních ale razí odlišný způsob: v podstatě bez jakéhokoliv časového odstupu se jede v jednom kole: cvičení, jídlo, cvičení...
Přiznávám, že varianta „klus z oběda na masáž" , případně na cvičení ve vodě či na míčích nebo na půlhodinovou lázeň mezi bublinami - mi nedělá zrovna dobře; je toho prostě na jednoho netrénovaného obstarožního a případně nemocí souženého člobrdu najednou moc. A není to jen můj osobní kverulantský názor. Jinak - masáže jsou tu opravdu super. Už jsem zažila třetího maséra (resp. dvě masérky a jednoho maséra), a mohu říct, že je to fajn.
Jen - jak už jsem napsala - všeho moc dobrého najednou... Jen považte, každý den masáž... Připadám si po tom týdnu jak přejetá buldozérem a to hned několikrát tam i zpátky. O ostatních procedurách ani nemluvě. Až přijedu, budu mít nejspíš mezi prsty plovací blány... Rozhodně, abych jen neremcala, musím prohlásit, že jsem o hodně pohyblivější (což se mi velice hodilo při včerejším časně nočním bezhlavém úprku z oslav keltského svátku).
Ale abych to vzala pěkně od začátku... Zdejší nový zámecký pán - tedy současný majitel Vráže - je nejspíš druid. Pokud není opravdu, tak rozhodně svým založením. Dokonale se do své role vžil a nebýt nepředvídatelného "zásahu z hůry"...
Už během dne se dole v zahradě připravovalo velké ohniště, ve velkém proutěném koši byly naštípané špánky dříví na budoucí malé ohýnky, kus opodál byly umístěny dva barevné terče, do kterých později, pod vedením zkušeného lukostřelce, mohli odhodlaní návštěvníci zkoušet svůj střelecký um; velký stan se chystal na večerní trachtaci. O pár metrů níže byla vztyčena štíhlá májka se zavěšeným věncem.
Oslavy keltského svátku byly plánované do šesté hodiny ranní.
Kolem osmé bylo na místě druindského přivolávání jara shromážděno už dost lidí - jak lázeňských hostů, tak místních, tambydlících vrážských.
U zatím nezapálené vatry se svižně pohybovali tři Keltové v hnědých kutnách, mezi nimi drobná čarodějná havěť (místní dětičky). Opodál v loukách už do tmy zářily dříve zapálené malé hořící hraničky...
Velký Hlavní Druid se úvodem jal přednášet o historii - o způsobu života Keltů, o oslavách tohoto jejich svátku... a mezitím předváděl, jak se co koná. Měl to velice dobře naučené, přednášel zpatra a ne jen nějaké úsečné poznámky. Jednoznačně - Kelty a jejich život ovládá!
Jeho malí famulové na jeho přání pak nosili na jím namalované znaky kolem velké hranice kopičky naštípaných dřívek, které pak byly postupně zapalovány - jako symbolické uctění jednotlivých stromových znamení. Vypadalo to na super večer.
Do toho se v podkresu linula ze stanu zajímavá muzika, pěkná, keltská, lidová...
Jenže - nevím už kdo první, ale postupně se všichni začali otáčet jedním směrem, tím, kde se v pozadí za námi rýsovalo husté černošedé nebe, a na něm velký těžký mrak-bouřlivák.
Za několik málo minut už na nás spadly první opravdu velké kápě. Ano, byly to takové ty velké těžké kapky, co nevěstily nic dobrého. Druidi, ve svém velkém zaujetí pro akci, ale nějakému nepříjemnému počasí nevěnovali pozornost; jak by taky, a dál s malými čarodějničkami zapalovali ohýnky kolem.
Při zahoření snad páté hraničky se však přímo nad námi ozval jednoznačný uši trhající třesk. A současně vypuklo pravé peklo: prudký jednolitý déšť zahnal všechny do velkého stanu, a už z černých nebes proudem tekla voda. Jen občas se okolí rozsvítilo jasem blesku, vzápětí následovaného hromem - byli jsme v samém centru bouřky!
Lilo na grilující se klobásy, které před stanem pečlivě obracel neúnavný číšník, pršelo na všechno, co nebylo střelhbitě uklizeno.
Cesta zpět do zámku? Ta byla jednoznačně nemožná. Po chvíli se pod nebezpečně se komíhajícími stěnami stanu navíc ukázaly drobné pramínky, které se rychle slily v řeku, proudící skrz a zaplavující vše kolem.
Keltšté bohové se na nás rozzlobili?
Vichr zesiloval, nevěštilo to nic dobrého. A to ještě se přidával strach z obrovského stromu, který stál v nejbližší blízkosti - má být v následujících dnech poražen, protože má v háji kořeny... Co kdyby?
Smůla nad smůlu - ta připravená velká hranice neměla šanci, ač se ji všemi prostředky (a přiléváním všemožných hořlavin) snažili od samého začátku bouře druidi zapálit. A tak všechno - i tanec pod májkou, ani nic dalšího z naplánovaného programu, se nekonalo.
Snažil se tento keltský kněz, snažil se tak, že jsme až měli strach o jeho kůži - prudký vichr sražel bojující plamínky, voda je bičovala, ale druid se nevzdával. Občas oheň tak prudce vzplál, že jen jen málo chybělo, aby se na něm nevznítila jeho kutna...
Asi přes hodinu jsme se neodvážili vystrčit ani prstíček, divoká jarní bouře neustupovala a vůbec to nevypadalo, že by v nejbližší chvíli jen trochu oslabila..
Až pak, po pěkně dlouhé době, když bouře přecijen polevila, jsme houfně vyrazili do černé neprůhledné tmy směrem ke vzdálenému zámku.
Ještěže byla zdáli vidět svítící okna, ještěže blesky zatím neustaly a občas nám dobrodinně posvítily na cestu - přes vše, přes louku, cesty, rovnou k spáse.
Vypadalo to, že se na nás řítí nově vzniklá řeka.
Sám Velký Hlavní Druid se zmínil, že to vypadá spíš na oslavu Titaniku, než na keltské jásání. Ale to už do stanu obětavci přitáhli velké dřevěné palety, takže alespoň pár duší zůstalo neutopeno :-))).
Snad jen to kvantum horkého nápoje, který těsně ke konci našeho "uvěznění" začal vařit lázeňský číšník - a nebyl to rozhodně jen tak lecjaký svařák (několik lahví vína, sklenice medu, láhev "něčeho velice ostrého...) pomohlo později „pozůstalým" uklidit spoušť, která tam po všem tom nevydařeném slavení zbyla....
Ale vzhledem k tomu, že "pozůstalých" tam zůstala sotva přehršel, jistě jen pár těch nejstatečnějších, počítám, že jejich ráno bylo pak kalnější než voda, která ve stanu byla.
Ráno jsme s mou spolubydlící šly do plynu... tak se tomu zdejším žargonem říká.
Čekala mě tímpádem návštěva další, třetí Moniky: hezké a příjemné dívky, která (podle nařízení lékaře) někomu dává plynové injekce, jiné šoupne do velikého igeliťáku, který naplní plynem.
Je to snad nejméně náročná procedura: jen si tak ležíte a je vám příjemně.
Monika, v mém poznávání čtvrtá, byla ta, kterou jsem poznala první (po telefonu), ale fyzicky až na onom „keltování". Během toho kratinkého reje jsme si chvilku povídali a zjistila jsem, že je to velmi příjemná společnice, hezká a prima dívka. Jinak sedí v příjemné kanceláři v hlavní zámecké budově, pracovně je to člověk opravdu na svém místě. Sledovala jsem ji i chvilku při její práci. Zrovna totiž vysvětlovala nějaké drobné nejasnosti příchozím klientům, a vždy k jejich spokojenosti.
Zámecké Moniky jsou prostě tamní princezničky...
Následující den jsem už od procedur „pauzírovala" - ve středu totiž netekla moc teplá voda a tak jsme ve vířivce i v bazénu hodně prochladli. Také mne bolela docela fest záda.
Žeby po těch masážích?
Pokračování příště
Doufám, že ta studená voda taky nebude mít nějaký další následky.
....Zcela špatně činí ti nemocní, kteří když došli při užívání vřídel až nakonec, si libují více než teoreticky v rozmařilém stěhování a s tím spojené náladě a opilství když nedovedou pochopit, že když jsou síly někdy vlivem vřídel unavené a oslabené, zejména když jsou vlhkosti v pohybu, by z vlastního popudu mohli přivolat větší újmu zdraví.....Ať se vyhýbají opilství a dochovávají dále předepsanou dietu, ať se každý vystříhá všech prudkých hnutí mysli a dbá, aby bylo břicho stále vyprázdněné......Výslovně však z toho vyplývá, aby po skončení zvláště koupání, se nepodával žádný silný lék, aby se vyprázdnilo to, co je v pohybu nebo nerozpuštěné, aby se neposunulo na nevhodné místo.Není vhodné, aby pacienti rozpaření jsouce pili nebo jedli......Ať je tělo dobře pokryto a oděvy vybaveno, aby mu neuškodil venkovní vzduch a ať se vystříhá všech věcí, které by zavdaly důvod k léčení choroby.....
Ale vážně - dnes už tady nic moc teplíčko také nebylo, takže se můžeš pomalu aklimatizovat
A třeba se oteplí. Ale hlavně tam bude úžasně, moc bych také do těchto končin chtěla, nebýt omezená fobií z letadel a lodí. Tvůj strach z můr je proti tomu odvárek a navíc Tě neomezuje v cestování.
Inko ahoj
