Vyrazili jsme. Konečně... Robert si zapnul takové to udělátko, co ukazuje, kde jsi a kudy máš jet, hlásek co chvíli říkal, kdy kam zabočit, kolik metrů ještě do křižovatky, na co si dávat pozor a jiné (asi důležité) věci. A tak jsme se řítili na Písek. Tedy, tu první část cesty bychom možná rychleji prošli šourem, jaká byla dopoledne v Praze zácpa.
Ale sotva jsme se dostali na volnou silnici, bylo všechno super. Pak už jsem jen sledovala příjemnou krajinu kolem, postupně začínala být čím dál tím "jihočeštější", a netrvalo to dlouho a před námi byla odbočka na Vráž. Do zámecké recepce jsme zcela pohodově vstupovali kolem půl jedné, úplně včas. Chudák synek, nejspíš si říkal, co to, že máma vůbec nenadává? (já totiž den předtím prohlásila, že je nutno tam být nejpozději do jedenácti...). Jenže - kdybych přiznala, že nástup byl od deseti až do jedné, asi bych přijela někdy k večeru :-))).
V recepci mne příjemně uvítali, dostala jsem klíč od pokoje, ukázali mi, kde v jídelně budu sedět a už jsme stoupali k mému jednoměsíčnímu ubytování.
Prostorný pokoj, volná postel u okna byla pro mne (nádhera, budu u okna, jupí, u čerstvého vzduchu) a docela sympatická paní. Tak, a teď honem nainstalovat počítač...
Robert všechno zapojil, připojil modem (něco, co jsem měla i v nemocnici) a - a po chvíli zjistil, že tam není signál... Žádnej, úplně žádnej...
Nervy mi tekly putýnkama, docela jsem se držela, abych nezačala vyhrožovat, že tedy jedem zase zpátky domů - když najednou řekl - ale mami, tady jde perfekt wifi...
A bylo to. Jen ta „počítačová televize" se tu nechytne, ale to byla už jen malichernost, v podstatě jsem televizi stejně téměř odvykla, doma si pouštím jen sem tam nějakou tu detektivku, co si je občas nahraju. Zprávy a všechno ostatní jde přeci sledovat už přes internet. Takže - všechno ok, tak ještě pusu na cestu a už synek blaženě mizel za svými záležitostmi.
Pak jsem si zašla do jídelny na oběd, poté na přijímací vyšetření a už mi sympatický a milý pan doktor naprogramoval rozličné procedury, které bych měla tento týden absolvovat.
Po týdnu je pak kontrola.
Hele, lidi, vy tohle všechno možná dobře znáte, ale já jsem - co se týče lázní, absolutní prvnička... Pokud jsem doposud byla někde v nějakém „státním ubytování", byla to jen párkrát za život a ještě na minimální dobu - nemocnice, ale lázně? Kdepaaaak....
To je přeci něco docela jiného...
Druhý den, v pátek, jsem ráno začala perličkovou koupelí. Připadala jsem si jak řízek na pánvičce, bublalo to pode mnou i okolo mne, opravdu příjemné...jen jsem neležela v rozpáleném tuku a tímpádem nebyla usmažená :-)).
A další procedura - obléct do plavek a šup do bazénu na vodní tělocvik. Cvičitelka fakt prima holka, vtipná a opravdu uměla.
Odpoledne jsem se vydala na obhlídku zámeckého parku. Ten vám je nádherný... a veliký... Myslím, že zdejší zahradník se hned tak nezastaví.
Zrovna si to vrčel kolem na velkém sekacím stroji. Určitě ho musím časem vyhledat, jestlipak tu jsou také nějaké skleníky?
Třeba bych si mohla něco „malého" vyprosit... tady vám je tolik překrásných kytiček.
A ty stromy - to je taková nádhera...
Na tu procházku jsem si připla do pasu ke kalhotům krokoměr.
Koupila jsem si do lázní mašinku, co umí všechno možné, spočítá toho ještě víc - plánovala jsem si, jak budu každý den přidávat a přidávat, budu sledovat, jak se mi lepší fyzička.
Robert mi ho doma nastavil a vyzkoušel. Sice přitom remcal, jaká je to hloupost, atd. - ale...
No, po návratu na pokoj jsem se chtěla podívat, kolik přesně jsem toho ušla...
Ouvej... chyba lávky, drobná chybka se vloudila. Já se totiž na něj nekoukla předtím, nenapsala jsem si, kolikže to tam bylo. OK, rozhodně tam bylo teď víc, dobře, tak se podívám zítra.
To zítra, bylo dnes. Ráno kolem šesté mne probudilo divné a velice pronikavé pí pí pí pí - pí pí pí pí.... A vycházelo z mého šuplíku. Nojo, krokoměr - nějak se pobláznil, či co? Mačkala jsem všechny čudlíky, co na něm jsou, každý extra i některé současně, ale žádná varianta to odporné a jedovaté pípání nezrušila.
Ještěže moje spolubydlící už byla taky vzhůru. Co teď? Návod na tuhle potvornost i drobné šroubováčky, kterými bych se mohla dostat k baterce, mám doma. V jídelně, kam jsem šla na snídani, seděli samí na první pohled netechničtí lidé, a taky - nechtěla jsem si hned ulovit ostudu... ach jo... Jediné „mládě", co jsem našla, byl místní číšník. Řekl, že by s tím zkusil něco udělat a za chvíli mi přinesl stroječek ztichlý. Díkybohu.
Na pokoji jsem pak zkontrolovala, jestli to ještě funguje, znovu poctivě nastavila všechny parametry - s předsevzetím, že si krokoměr vezmu s sebou na dopolední trasu. Sotva jsem však sešla dolů, kapsa se mi zase rozječela. Co naplat - fofrem zpátky a to už jsem vytáhla manikůru, vyzkoušela všechny možnosti a nakonec se mi podařilo baterku vyndat. Smůla... Budu muset tedy capkat bez toho, abych se mohla potěšit, kolik toho zvládnu.
Nojo, když ale nezvládnu mizernej krokoměr...
Pokračování příště
Některé.
Jiné Tě podezíraly z nějakých obskurních rejů s Keltskými krasavci, nebo co. Zaviděly, to zcela jistě
Ale vždyť se Ti holka nic tak hrozného nestalo. Máš jenom zbytečně chytrý krokoměr, to je chyba. S našimi netechnickými náturami musíme nosit krokoměry primitivní, odměřující toliko kroky event. kilometry -jak k tomu musí být výpočty kalorií a hudba - není to pro nás, věř tomu.
Jinak krokoměr je výhodné dávat za podprsenku Danielko. Jednak to naměří víc kroků
a jednak - pokaždé, když jdu na záchod zapomenu (skleroza - nezapomeň) a krokoměr upadne. V lepším případe jenom na zem. Ty moje levné se zásadně rozbíjejí, věřím ale tomu, že bys na dlažbě rozmlátila i ty dražší.
Danielko, těším se, co se tady rozproudí.Zase jedno fajn téma, příjemné a nekonfliktní. Ty obrázky z místa činu jsou překrásné, fakt tam musí být hezky.
No jak jinak, Jižní Čechy
Myslim, ze se tam budes citit jako zamecka pani, bydleni v zamku, krasna stylova jidelna, zahradnik, vsude jen prosim vstupte do bazenu, pojdte prosim na masaz, co si budete prat, atd. Krasne si to uzij!!!!!!!
U Daniely to ale asi byl vlastní nápad, chtěla něco víc, že?
Chůze je velmi zdravá a nenáročná, lepší než cokoliv jiného, protože je člověku vlastní.
Minimum kroků na den, aby byl člověk v běžné formě je 10 000 kroků, pokud chce zhubnout, má přidat dalších deset tisíc. Což je docela šichta.
Nejsem za chytrolínku, že ne? Já jenom, že jsem také zkoušela hubnout s krokoměrem.
A pozor - je to s ním velmi motivující.
Nedivím se Danielko, že Tě otrávilo, když jsi nevěděla výsledek. První, co udělám, když přijdu z takové dlouhé procházky je, že sahám za podprsenku a koukám, za kolik
Jo a s tím krokoměrem jsem to měla stejné, taky mi jednou začal zběsile pípat a ne a ne přestat, a vzal ho do ruky malej Tomík, měl snad 12 let, možná ještě míň a něco pomačkal a přestalo to... jo, děti a technika je to samý co děti a auta... že jo... jsou na to šikovný, děsně šikovný...
Jo a už jsi tam někde potkala toho statného kelta???
ať tam potkáš Kelty.
Budou míti luk a šípy,
přes ramena celty.
Budou tančit kolem ohně
vyvolávat duchy.
Zdali bude duchů hodně,
nemám vůbec tuchy.
Až Keltové dotančí a vystřílejí šípy
půjdou pěkně ke Šlemendům, roztočit tam pípy.
První máj je lásky čas,
za rok bude jistě zas.
Užívej si té volnosti, svobody, hýčkání...a na techniku se koukni jen večer, až nás zahrneš zase novinkami ze svého PC a pestrého života.
Moc Ti přeju, aby Tě lázně zdravotně omladily o pár desítek let, důkaz ve formě krokoměru k tomu nepotřebuješ.
Užívej krásného počasí, přínosných procedur a veselého lázeňského života. Hlavně to s tou intenzitou pohybu nepřeháněj, vždyť v lázeňské kavárničce je taky hezky, ne ?
- lidský vlas udrží 3 kg
- mužský penis je stejně dlouhý jako jejich palec krát 3
- ženské srdce bije rychleji nez mužské
- na jednom chodidle máme víc než tisíc miliard bakterii.
- používáme 300 svalů jen aby jsme udrželi balanc
- stehenní kost je tvrdá jako cement
....KAŽDÁ ŽENA SI UŽ MAIL PŘEČETLA
- MUŽI SI JEŠTĚ PROHLÍŽÍ SVŮJ PALEC !!!!!!
má sesadit a vyfotit ty potrefené po asi osmém odstřelu? No tak to se těším Bude sranda
Je tam prostě jen nějaký magnetismus nebo co, který bez vědomí majitele vyzvání, cosi signalizuje a mačká klávesy. I ten primitivní krokoměr na to zareagoval, natožpak dokonalý mobilní telefonní přístroj.Kdoví, co se rozezní a rozbliká teď.
Možná začne levitovat počítač a odesílat sám od sebe žertovné emilky.
No, myslím, že paní spolubydlící si s Danielkou užívá
- jestli ovšem neječí a nepíšou přístrojky i jí Daní, já totiž dobře vím, že ty to děláš schválně, máš smysl pro tajemno a víš, jak nás navnadit.
Ale jinak také zcela vážně doufám, že jsi v pořádku a skoro fit, a že počáteční únava se začíná pomalu rozpouštět a pomaloučku začínáš být trénovaná lázeňská dáma.
Tak se tuž, užívej si krásného prostředí, protože z těch fotek to vypadá fakt krásně. Těším se na další fotky i tajuplné příhody
PaCo sem nehodis jednu z tych piratskych fotiek, nech sa baby potesia?
( pre neznale, jej syn je pirat!! )
..ty se nezdáš!! Já myslela, že ten syn s těma prdličkama je D'artagnan?
Ale tematicky by se hodil - pirát nebo mušketýr,hlavně, když je na co koukat. A to tedy je!!
Co su to prdlicky???
Alena píše:
Jo, náš Mirek (tedy dˇArtagnan), ten říkal hrdličkám "prdličky". On to byl už tenkrát "tvrďák".
A když už jsi tady Sipí, ani mě čarodějnice neberou a vůbec to šílenství nechápu. Pa
Bodka... posli Daniele, ta to uz sem supne ( medzi nase deti
...) aspon zistime ci zije. Nejako sa nam odmlcala
se hodně dlouho pak vzpomíná, řekla bych až do "smrdi!" ...každou perličkovou koupel a každou masáž jsem brala jako dar, každej úsměv jako teplo do dušičky, a taky talíř od oběda, který někdo jiný odnesl a umyl jsem s úžasem vnímala, jako odměnu!
pa a užívej plnými doušky, musí tam být dle fotek naprosto úžasně! a piš, ať máme co číst!
Ivčo, s počítačovým pirátem jsi mě pobavila. Tohle je zase masírka dnešní doby.
