Milá Danielo, zdravím při úterním ránu a připojuji něco k těm hrnečkům. Mám jich mraky, v servisech i jednotlivě, hlavně proto, že jsem likvidovala nedávno celou domácnost po rodičích. Při tom jsem zjistila, že hrnečků mám na několik životů dopředu :-)).
Nejvzácnější mám soupravu dvou překrásně zdobených hrnečků s podšálky s konvicí, které byly původně součástí servisu. Ten si po osiření mé prababičky její sestry rozdělily a rozebraly, jako památku na jejich maminku. A od těch dob, už pátou! generaci, je dědíme po přeslici. K těm mám mimořádný citový vztah, používám je jen výjimečně, ale používám, když si chci připomenout kontinuitu žen v našem rodě.
Hrneček, který se mnou žije v nejtěsnějším a nejdelším kontaktu, je ten ranní, do kterého si vařím kávu, abych se probrala k životu; je to takový celkem nenápadný, s nápisem Eva, ale je fakt, že z jiného si to kafe po ránu patřičně neužiji. Ale už začíná být po těch létech docela ometený - leč nemůžu se donutit jej nahradit, vyměnit za jiný.
A v práci si výhradně dělám kafe do hrnečku pucláčku z růžového porcelánu, který jsem kdysi od milé osoby dostala, často na ni tímpádem při kafi vzpomenu. Má pro mne i úžasně příjemný tvar. A pak mám ještě oblíbený hrneček na bylinky, s takovým porcelánovým sítkem uvnitř, který mne provází, když s něčím chořím, nebo dělám očistné kůry.
Ostatní používám jen příležitostně a v krajní nouzi. Takže by mi stačily vlastně pro život asi ty čtyři, případně pět, ale mám jich tak snad 150 :-)))
Přeji vám všem příjemný sluníčkový den,
Eva
A jsem spíše na keramiku, nežli na porcelán. Zvláště jsem si oblíbila keramiku z Maříže - velké hrníčky na čaj. Normálně jsem do nich dělala čaj, časem se omlátily kraje, tak sloužily jako květináčky apod. Ale mám známého keramika, který mi ty okraje spravil, jsou znovu jako nové a já už je jen vystavuji.
Jinak nedovedu procházet kolem hrníčků ve stáncích, právě při těch všelijakých středověkých slavnostech - některé hrnky nejsou kdovíjaké, pár kousků je ale fajn.
Je zvláštní, že z některých, byť i krásných hrnků třeba káva vůbec nechutná - nevíš, čím to je?
Jsou pěkné, tvarově i velikostí akorát tak na rozpustnou s mlékem, ale nevoní to a nechutná.Takže teď točím 2 až 3 a jak píšeš, jsou už docela ometené
A mám zvláštní slabost pro puntíkované. Ten růžový na obrázku je ilustrační, nebo opravdu ten Tvůj?
Jinak ty staré poděděné hrnečky v sobě určitě nesou něco ze své minulosti a doteků lidí, kteří je používali, tedy předků. Je to zvláštní kouzlo, které se nedá koupit. Když jsme pořídili ten náš domeček na samotě pod lesem, koupili jsme ho i s almarou a nádobím. Jsou tam dva hrníčky tak staré a osahané, že mám úplnou úctu, když je beru do rukou. Nejsou přenádherné, ale jsou skoro posvátné, jako by v nich skutečně byly dušičky
Chtěla bych se naučit fotit a vkládat sem fotografie, u nás krásně fotil manžel.Ráda bych se pochlubila.
Tobě bych Evo ráda do některého z těch hrnků uvařila kávu nebo čaj ke společnému popovídání
Měj se krásně a ahoj
Dneska si jdu do Velvar pro 3 krásné půlitráky, každý jiný a přesto sada, včera jsem si je tam zamluvila v prodejně na čaje, mají tam mrak nádherných věcí, nesmím se moc rozhlížet
Se segrou jsme si kdysi dělaly legraci,že až jednou nebude naše máma,k smrti se pohádáme o jednu jedinou věc,krásný bílomodrý kávový servis,který kdysi naši dostali jako svatební dar a který byl od dětství naším vysněným nádobím pro princezny.Není to žádný luxusní porcelán za těžké peníze,spíš pojítko s dětstvím...
Pucláky jo, do těch úzkých se mi nevejde nos 
Ahoj Milá Iris, jednou na to kafe s Tebou se moc těším
A jinaj si asi hodíme korunou... 