Můj příběh začal v září 2000, kdy jsem spolu s mými kamarádkami, které stejně jako já chtěly zkusit být au-pair v Anglii, vstoupila do povinného kurzu angličtiny. „Jmenuji se Tereza a jsem z České republiky", představila jsem se. „Já jsem Emilio a jsem z Malagy, Španělsko", vypadlo z nádherného kluka, který seděl vedle, „a jsem veterinář" dodal..
Čímž mě dostal, neboť mým velkým snem bylo se stát veterinářkou. Ale usoudila jsem, že na to je lepší být chlapem a že možná v mém dalším životě to třeba vyjde.. :-). Postupem času jsem se začínala na angličtinu těšit víc a víc. Emilio se s námi skamarádil, jezdili jsme na společné výlety, řešili rozdíly mezi naší a jeho zemí a Anglií. Jednou jsem mu ukázala fotky naší rodinné farmy a jeho prohlášení, že to by byl jeho sen, mě absolutně dostalo. Vymýšlela jsem různé plány ,jak ho ulovit, nakonec přijal pozvání na film do domu, kde jsem bydlela. A tam se prolomily ledy, jestli se to tak dá říci o té nesmělé puse, kterou jsme si tam dali. Možná bych měla podotknout, že mě v té době bylo 24, a pyšnila se titulem ing. a on byl o rok starší.
Od té doby jsme spolu chodili. Ještě teď se musím smát nad našimi telefonáty, kdy jsem si s angličtinou pomáhala „rukama, nohama", i když mě u toho samozřejmě nemohl vidět... Blížil se konec mého au-pair pobytu a já musela řešit, co dál. Rozhodnutí nakonec padlo: vrátit se po prázdninách do Anglie a najít si práci a bydlet s Emiliem. Když jsem pak seděla ve zpátečním letadle z Prahy, moje jediná myšlenka byla: "Co tam budu dělat a jak to asi všechno dopadne?"
Hlavně mě nejprve čekal výlet do Španělska, což pro mě jako holku z malé vesnice, která nikdy nikde nebyla, bylo něco neskutečného. Palmy, moře, exotika, zamilovanost... Asi si to každý dokáže představit. Po návratu do Anglie nastalo hledání práce stížené tím, že jsem Češka a tím pádem potřebuji pracovní povolení. Ale - nevzdala jsem to, pracovala zdarma pro charitu, nevědomky „na černo"v jednom hotelu. A mezi tím se snažila si hrát na „manželku". Už tenkrát jsem si ale měla všimnout, že já jsem ten, kdo víc ustupuje a pak i toho, jak si Emilio zapisuje každou utracenou korunu.
Nakonec bylo nutné něco proto, abych mohla v Anglii legálně zůstat, opravdu udělat. Varianty získání pracovního povolení nebo studia tam byly pro mě (hlavně finančně) nemožné. Zbylo to poslední, a to vzít si Emilia. Milovala jsem ho v té době, myslím, že ano. Nakonec tedy byla mini svatba, jen my a svědci. A já si našla práci v hotelu a ještě jsem vařila v jedné malé hospůdce a díky náhodě jsem se navíc stala překladatelkou pro české emigranty, pobývající na území Newcastle. Tím pádem jsme se doma míjeli, ale mě to zas ani tak moc nevadilo. Návštěvy Španělska už přestaly být tak vzrušující, a když jsme byli u nás v Čechách, byla jsem ráda za jeho věčné spací siesty...
Po dalších třech letech jsme oba měli dost toho nevlídného anglického počasí a někdy i chování tamějších lidí a rozhodovali se, co dál. Čechy nebo Španělsko? Nakonec padla volba na naší krásnou zemičku, Emilio sám to upřednostňoval, už jen z hlediska pracovních příležitostí, které jsou v jeho domovině velice problematické. Dohodli jsme se proto, že já pojedu už v létě 2004, měla jsem začít pracovat jako lektorka angličtiny v jedné jazykové škole. A on že za mnou dorazí na jaře roku dalšího. Bydlela jsem zatím u rodičů, spokojeně se učila učit a občasné telefony od manžela mi celkem stačily... Sháněla jsem pro nás bydlení, a nakonec pomocí mých rodičů jsme na hypotéku koupili renovovaný dům, kde bylo nutné ještě dokončit vnitřní úpravy a mohlo se stěhovat. Můj otec tam dělal téměř všechno, zdilo se, malovalo, uklízelo a pak, koncem srpna, jsme tam měli naší první noc v novém domě.. Vím, že už v té době jsem necítila to, co bych asi cítit měla.
K lektorce angličtiny jsem se stala ještě učitelkou na zemědělské škole, což, jak se později ukázalo, se stalo mým vysněným povoláním. Emilio zatím učil angličtinu a později se zaučoval v jedné firmě, kde by pak mohl pracovat jako veterinář. Postupem času mi začaly čím dál víc vadit jeho odpovědi typu: "na tohle je dost času.., to se udělá později..., to teď není nutné.." Já doposud financovala celou domácnost, splácela hypotéku a byla jakoby taková nepsaná dohoda, že velké věci bude kupovat on, protože měl hodně peněz našetřených. Nu, ale city se pomalu vytrácely, já jsem měla plnou hlavu učení a objevil se mezi námi stereotyp. Doma večeře, televize a on chodil spát už v osm večer, protože potřeboval spát svých devět hodin.. Nu, nějaké milostné hrátky se stávaly spíše nutností, ale přiznám se, že mi to ani nijak nechybělo. Pořád jsem ale čekala, že se něco stane a že se zase zamilujeme a bude to stejné jako dřív.
Jednou jsem na něj čekala v autě a když přicházel, problesklo mi hlavou: "Co já vlastně s tímhle člověkem dělám?" A stalo se. Platonicky jsem se zbláznila do mého kamaráda, a došla k závěru, že s tím vším musím něco dělat. Emilio mi mezitím začal kontrolovat mobil a četl e-maily s mojí nejlepší kamarádkou!! A to byl asi vrchol všeho. Tak jsem vyslovila slovo rozvod, přeci jen nebyly děti a podle mého názoru šlo už „jen" o rozdělení majetku. Bylo to těžké, měli jsme dům a přeci jenom jsme spolu už byli celkem dlouho. Takže pro něj to byla rána, už i proto, že ve Španělsku se nikdy nerozvádí ženská! Ale jedině chlap.. tomu jsem nemohla uvěřit.
Léto 2005 byla noční můra, věčné podezřívání (s tím kamarádem to bylo opravdu jen platonické psaní), Emilio se i snažil otrávit a sebezraňovat, dokonce plánoval vraždu toho kamaráda! Musela jsem s ním mít sex, protože „dokud jsi manželka, musíš plnit svoje povinnosti" byla jeho slova. Naštěstí v září odletěl do Španělska na plánovanou operaci. A já měla klid na přípravu rozvodu. Dohoda o majetku nebyla možná, nedaroval by mi ani halíř.. Termín byl na únor 2007, psala jsem mu, aby do té doby přijel do Čech. A přijel - jednou jsem večer jela z práce domů a tam bylo světlo a Emilio tam byl. Nečekaně... zřejmě si myslel, že tam budou i cizí boty.
První stání bylo odročeno, protože on chtěl mít svého právníka. Bydlel v té době u svých kamarádů kdesi u Prahy, do našeho domu dojížděl občas a bez oznámení.. Sám mi sebral můj snubní prstýnek a pak se pobaveně koukal, jak ho všude hledám. Hrozil, že mi sebere kočky... Později jsem zjistila, že mi také sebral moje diplomy z vysoké školy a všechna ostatní osvědčení, která jsem měla. Druhý pokus o rozvod se už zdařil, byla uzavřena dohoda, že on si vezme všechno vybavení a ještě mu zaplatím půl milionu korun - do tří měsíců od rozvodu. Nu, podařilo se mi dům včas prodat; možná bych ty peníze sehnala i jinak, ale nemohla bych tam být. Chtěla jsem především zpět své dokumenty, nakonec jsem fakt musela podat trestní oznámení. Našla jsem si byt v místě práce, žiji si spokojeně s kocourem a jsem ráda, že je to všechno za mnou. Možná, kdybych více mluvila o tom, co se mi v době manželství nelíbilo, dopadlo by to jinak. Ale obávám se, že ne.
Nechci odradit nikoho od španělsko-českého soužití, u mě byl asi hlavní problém v tom, že „oni všechno mohou udělat zítra" a já to, bohužel, potřebuji už dnes..A pak - ten ve Španělsku stále silný patriarchát...
Terezka
Komentáře
Maňana no más : Míša šíša
únor 03, 2009 10:54
Terezka : mamča
Ono je jedno, z jaké jiné země si vybereš manžela. Málokdy nedojde na "střet kultur".
Někdo to ustojí, a někoho to "maňána" vytáčí k nepříčetnosti. Mně by to tedy vyadilo.
Jazyková bariéra většinou nevadí, ale už jsem se setkala i s tím, že takové manželství zkrachovalo na tom, že "inostráněc" nechápal domácí humor.
Někdo to ustojí, a někoho to "maňána" vytáčí k nepříčetnosti. Mně by to tedy vyadilo.
Jazyková bariéra většinou nevadí, ale už jsem se setkala i s tím, že takové manželství zkrachovalo na tom, že "inostráněc" nechápal domácí humor.
únor 03, 2009 11:24
A je to tím, že to byl Španěl, : Petronila
nebo prostě jen tím, že to byl vůl ?
únor 03, 2009 11:26
Terezko, přes Španěly jsem totální laik, : Eva
ale podobné exempláře, podle toho, co píšeš, lze spatřiti "radostně" mnohdy i českých luzích a hájích 
Ad mamča: "inostránce" nebrat! Jeden z nejhorších lidských údělů na této části "civilizované" Země, je narodit se jako ženská v Rusku! 
Tak vím, jsou i podstatně horší, ale za toto jsem Přírodě fakt nesmírně vděčná, že nedopustila
Ad mamča: "inostránce" nebrat!
Jeden z nejhorších lidských údělů na této části "civilizované" Země, je narodit se jako ženská v Rusku! Tak vím, jsou i podstatně horší, ale za toto jsem Přírodě fakt nesmírně vděčná, že nedopustila únor 03, 2009 11:52
Ale španělskej ptáček : NČ
snad za to stál. Stál?
únor 03, 2009 11:55
Manželství – česko versus Morava. : strejda
Mám šváru a tudíž i švagrovou. Švagrová je sestrou mé ženy. Švagr je pracovitý až tak, že když má jít na ranní, vstává už ve tři ráno a v pět už je na pracovišti. Když jde na noční od 22:00, odchází už po šesté. A k té pracovní nenahraditelnosti ve fabrice má ještě zahrádku, o kterou se s láskou stará. Toť vše. Autem nejezdí proto, protože už při prvním sednutí za volant mohl urvat řadící páku, očesat převodovku a spálit spojku. Proto jezdí všude jen švagrová a on sedí vedle, radí a naviguje. Když je třeba doma něco udělat, švagrová se obrací na mne.
„Víš, když on to Pepa neumí…“ A tak jsem jim položil korkovou podlahu v kuchyni, vypalubkoval část zdi proti lince, postavil komín k zahradní chatce z bílých cihel, opravoval a opravuji veškeré spotřebiče, žehličkou počínaje a mixérem a pračkou konče. A vždy slyším to známé:“ když on to Pepa neumí…“ Teď si konečně nechali postavit nové jádro, jiné rozmístění v koupelně, novou linku, protože já jsem řekl, že mám své práce dost na chajdě. Ale někde jim tam kape sifon a tak mi švagrová řekla, že až přijedu dolů, jestli bych se na to nepodíval, že to Pepa neumí. Také mají nové dveře do špajzu z masivu, ale oni nejdou zavírat. Levá strana je výš než pravá a nějak se to kříží…“Víš, Pepa to chtěl přidělat, ale neumí si poradit se stavěcími pantíky.“
Před zimou musela švagrová do servisu vyměnit kola za zimní, protože Pepa byl pořád v práci a stejně to neumí…Když se u nich maluje, maluje pouze švagrová, protože Pepa to neumí. Ale musí to stihnout i uklidit, protože když přijde Pepa z práce, nechce tam mít bordel. A chce mít i teplou večeři. Když jsem mu jednou půjčil svoji malou vrtačku Narexku, rotor měl v ose po vrácení centimetrovou vůli, protože on z té malinké vrtačky dělal robustní příklepovku. Když jsem mu jednou půjčil malý foťák Canon na půlený kinofilm, tedy na 72 obrázků, který po natažení dokázal fotit celé spektrum pohybu – tehdy ještě nebyly digi, vrátil mi ho nefunkční a já ho musel odvézt do specializované opravny. Mobilní telefon nevlastní, protože je tam moc malých tlačítek a on má velké prsty. Počítači se vyhýbá jako čert kříže. Pracuje jako technik - chemik.
Ale jinak je to hodný a družný chlap. A miluje moravská vína…
„Víš, když on to Pepa neumí…“ A tak jsem jim položil korkovou podlahu v kuchyni, vypalubkoval část zdi proti lince, postavil komín k zahradní chatce z bílých cihel, opravoval a opravuji veškeré spotřebiče, žehličkou počínaje a mixérem a pračkou konče. A vždy slyším to známé:“ když on to Pepa neumí…“ Teď si konečně nechali postavit nové jádro, jiné rozmístění v koupelně, novou linku, protože já jsem řekl, že mám své práce dost na chajdě. Ale někde jim tam kape sifon a tak mi švagrová řekla, že až přijedu dolů, jestli bych se na to nepodíval, že to Pepa neumí. Také mají nové dveře do špajzu z masivu, ale oni nejdou zavírat. Levá strana je výš než pravá a nějak se to kříží…“Víš, Pepa to chtěl přidělat, ale neumí si poradit se stavěcími pantíky.“
Před zimou musela švagrová do servisu vyměnit kola za zimní, protože Pepa byl pořád v práci a stejně to neumí…Když se u nich maluje, maluje pouze švagrová, protože Pepa to neumí. Ale musí to stihnout i uklidit, protože když přijde Pepa z práce, nechce tam mít bordel. A chce mít i teplou večeři. Když jsem mu jednou půjčil svoji malou vrtačku Narexku, rotor měl v ose po vrácení centimetrovou vůli, protože on z té malinké vrtačky dělal robustní příklepovku. Když jsem mu jednou půjčil malý foťák Canon na půlený kinofilm, tedy na 72 obrázků, který po natažení dokázal fotit celé spektrum pohybu – tehdy ještě nebyly digi, vrátil mi ho nefunkční a já ho musel odvézt do specializované opravny. Mobilní telefon nevlastní, protože je tam moc malých tlačítek a on má velké prsty. Počítači se vyhýbá jako čert kříže. Pracuje jako technik - chemik.
Ale jinak je to hodný a družný chlap. A miluje moravská vína…
únor 03, 2009 14:32
strejda: : kytka
Damy, cteme peclive, co strejda napsal...Sice mi manzel obcas leze na nervy, ale po precteni tohoto vzdavam diky Bohu i Vesmiru.únor 03, 2009 14:55
Ještě dodatek pro šťouraly : strejda
To česko, je s malým proto, protože se mi příčí tento název státu. Na starém autě jsem vozil dlouuuuho nálepku CS a když mě policajti zastavili při kontrole, říkali ať si tam dám CZ, když bych jel do ciziny. Já jim říkal, že tímto skrovně protestuji proti rozdělení Československa.
únor 03, 2009 15:13
... : kytka
A znate ten for? Manzelka chce po manzelovi, aby spravil kapajici kohoutek...Copak jsem instalater?... Chce aby vymaloval...Copak jsem malir?...Aby oblozil stenu kachlickama...Copak jsem obkladac?...A za tyden prijde domu, vymalovano, kohoutek nekape, dlazdicky na zdi...Jak se ti to povedlo?..To ja ne, to soused...A co za to?...No chtel bud se pomilovat nebo zazpivat...No a?! ...Copak jsem zpevacka???
únor 03, 2009 15:31
... : Sandra
Já jsem tedy dnes asi natvrdlá, ale nějak nechápu jak ten původní článek, tak ten strejdův příspěvek (tedy pokud měl být myšlen tak, jak píše kytka, že máme děkovat bohu za to, co máme doma...)
Terezčina story mi nepřijde jako problém česko- španělského vztahu, ale spíš problém Terezčina výběru- její manžel byl taký, jaký byl, nenašla jsem popsáno, že by se nějak výrazně změnil. Takže Terezka ve svých letech, při svém vzdělání a vzhledem k faktu, že už spolu před manželstvím sdíleli domácnost, mohla tušit, že její manžel má životní postoj- co se vleče, neuteče (což by se ostatně u Španěla dalo čekat) že si rád přispí a že je na peníze opatrnější. Ani jedna z těchto vlastností není z těch, se kterými se nedá žít a při obratné manipulaci a troše trpělivosti člověk může dosáhnout svého. A že Terezčinu manželovi vadil přítel, byť platonický, to mi přijde v pořádku- možná to značí, že mu na Terezce záleželo. Zkrátka- nepřijde mi to jako článek o tom, jak vypadá česko-španělský vztah, ale o tom, že by si každý měl pořádně rozmyslet, než vleze do chomoutu, jestli chce skutečně žít s člověkem takových a takových povahových vlastností.
No a strejdův příspěvek měl být skutečně o tom, že jeho švagrová si vzala nemožného lempla, nebo o tom, že jeho švagr je fajn člověk, který maká a je s ním sranda...akorát holt není manuálně zručný a je lepší bydlet od něj v dostatečné vzdálenosti a své nářadí si hlídat?
Terezčina story mi nepřijde jako problém česko- španělského vztahu, ale spíš problém Terezčina výběru- její manžel byl taký, jaký byl, nenašla jsem popsáno, že by se nějak výrazně změnil. Takže Terezka ve svých letech, při svém vzdělání a vzhledem k faktu, že už spolu před manželstvím sdíleli domácnost, mohla tušit, že její manžel má životní postoj- co se vleče, neuteče (což by se ostatně u Španěla dalo čekat) že si rád přispí a že je na peníze opatrnější. Ani jedna z těchto vlastností není z těch, se kterými se nedá žít a při obratné manipulaci a troše trpělivosti člověk může dosáhnout svého. A že Terezčinu manželovi vadil přítel, byť platonický, to mi přijde v pořádku- možná to značí, že mu na Terezce záleželo. Zkrátka- nepřijde mi to jako článek o tom, jak vypadá česko-španělský vztah, ale o tom, že by si každý měl pořádně rozmyslet, než vleze do chomoutu, jestli chce skutečně žít s člověkem takových a takových povahových vlastností.
No a strejdův příspěvek měl být skutečně o tom, že jeho švagrová si vzala nemožného lempla, nebo o tom, že jeho švagr je fajn člověk, který maká a je s ním sranda...akorát holt není manuálně zručný a je lepší bydlet od něj v dostatečné vzdálenosti a své nářadí si hlídat?
únor 03, 2009 15:33
Ne, Sandro, Ty dnes nejsi natvrdlá, : strejda
určitě ne. To bude spíše nepochopením, mojí špatnou formulací myšlenek, nevhodným zařazením pod tento článek..., nevím. Vím jen jedno, že my nebudeme v očích žen nikdy dokonalí. My, penisté... Myslím, že Kytka na to kápla. Buď ráda za TO, co máš doma. Mohlo by být hůř.
Mně třeba švagrová nikdy nevyprávěla, jaký je švagr v posteli. A ještě nikdy neřekla, abych zaskočil, že Pepa to neumí. Ani nevím, zda chrápe jako já.
Mně třeba švagrová nikdy nevyprávěla, jaký je švagr v posteli. A ještě nikdy neřekla, abych zaskočil, že Pepa to neumí. Ani nevím, zda chrápe jako já.
únor 03, 2009 15:56
... : Sandra
:-) tak něco Pepa umět musí, jinak by s ním tvoje švagrová určitě nebyla. Můj manžel mi také není schopen od listopadu vyměnit kolečko u kočárku...ale co, hlavně že se máme rádi, ne?:-)
únor 03, 2009 16:07
strejda : mia
Tak tenhle výraz slyším poprvé-penisté.Myslím,že ten muj penista se těší dozajista až z něj bude pensista.Jak dopadla stavba iglú pro vnučku?
únor 03, 2009 16:28
Mio, : strejda
V neděli už mi vnučka odjela, ženu jsem odvezl v pondělí ráno a už jsem tu zase jako ten kůl v plotě.
To víš, že jsme se vyblbli. Do hromady, asi metr osmdesát vysoké, jsem vydlabal díru, kde se vždy trošku "ohřála" před větrem, ale nikdy tam nechtěla být sama. Pořád tam tahala i dědu, ale já jsem se tam s ní už nevešel.
Po mých holkách tu mám ještě takové staré červené boby na třech duralových lyžích. Ruský výrobek. Snesl jsem je z půdy, vyčistil je a byly jako nové. A na těch jsem jí tahal a i babička s ní sjížděla dlouhý a namrzlý kopec. Tváře měla rudé a pořád říkala "eště". To se jí líbilo, zvlášť, když šlapala na brzdy. Příště jí tam dám světlo a zvonek.
Když jí pak máma řekla, aby si zabalila ruksáček s hračkama, řekla - tou svou dětskou hatmatilkou, že si tam přibalí dědu. (Ani to po ní neumím opakovat, ale stýská se mi.)
To víš, že jsme se vyblbli. Do hromady, asi metr osmdesát vysoké, jsem vydlabal díru, kde se vždy trošku "ohřála" před větrem, ale nikdy tam nechtěla být sama. Pořád tam tahala i dědu, ale já jsem se tam s ní už nevešel.
Po mých holkách tu mám ještě takové staré červené boby na třech duralových lyžích. Ruský výrobek. Snesl jsem je z půdy, vyčistil je a byly jako nové. A na těch jsem jí tahal a i babička s ní sjížděla dlouhý a namrzlý kopec. Tváře měla rudé a pořád říkala "eště". To se jí líbilo, zvlášť, když šlapala na brzdy. Příště jí tam dám světlo a zvonek.
Když jí pak máma řekla, aby si zabalila ruksáček s hračkama, řekla - tou svou dětskou hatmatilkou, že si tam přibalí dědu. (Ani to po ní neumím opakovat, ale stýská se mi.)
únor 03, 2009 16:52
strejda : mia
Promin jestli se ptám blbě,ale nechodím na kudlanku dlouho,tak neznám souvislosti-kam jsi odvez ženu?
únor 03, 2009 17:00
Aha, : strejda
od té doby, co jsem tím rentiérem a vyžírám státní důchodovou pokladnu, žiju zde na chaloupce v Krušných horách. A protože žena ještě chodí do práce, žije dole v bytě a jí na víkend buď přivezu, někdy jede i busem, ale pravidelně v pondělí ráno ji odvážím dolů. Nakoupím zásoby na týden, než přijede tak uvařím a celé se to opakuje. Ale už se těším na jaro nebo na léto, až tu bude zase malá cácorka. Včera navečer, když jsem přijížděl, tak se v tom vichru tvořily sněhové jazyky, do toho mlha jako v prádelně, že jsem jel snad dvacítkou. Ale už v březnu tu bývá nádherně.
únor 03, 2009 17:11
strejdo, : tippler
Takhle levej nemůže bejt nikdo na světě. Tvůj švára je chytrej kluk a móóóc dobře si to zařídil. Všechny tyhle věci, který jsi vyjmenoval, jeho žena outsourcuje (jak se dneska moderně říká) někam jinam a jemu zbyde energie na jiný věci, u kterejch by byl třeba nerad, aby si na ně Tvoje švagrová našla nějakýho externistu... Příklad hodnej následování
únor 03, 2009 20:40
no já bych mohla též něco vyprávět o česko-francouzském (potažmo bretonském) manželství : Inka
také jsme se nekoukali na stejné večerníčky (ba ne Kalimera jsme viděli oba a také jsme oba pili Tang a Vitacit)když jsme byli malí , Teri také už vím co je patriarchát a jak to funguje, bohužel ne u mě, proto bych tam nemohla žít, na tak razantní změny už jsem asi moc stará. I když mě fakticky udivilo, že něco takového ještě přežívá v tak moderní zemi jako je Francie.
No francouzské "petit et petit" - "trošku a trošku" co se týká práce a vůbec veškerého kutění kolem domečku mě dříve vytáčelo k nepříčetnosti, nyní máme kamaráda co k nám chodí pracovat se mnou a je velmi rychlý a šikovný a manžel pro nás všechny výborně vaří.
Vzpomínám když mě manžel jednoho dne u večeře velice vážně se tváříce říkal: "já jsem si myslel, že mě budeš poslouchat, ale Ty si děláš co chceš." tak jsem mu na to odpovídala: " Ty máš dneska vážně blbý nápady jak minulého století." A věřte nebo nevěřte on to myslel zcela vážně!!!! Tak to mě na tom pobavilo nejvíce.
Nebo když jsem zjistlila, že jí šneky, tak mě v tu ránu přešla chuť ho líbat, tak si asi dovedete představit jak jsem asi reagovala, když mi je chtěl udělat k večeři , nemluvím o chobotnicích či živých ústřicích....
Jak se celou dobu u nás mluvilo francouzsky, tak teď se mluví česky, je to veselý a roztomilý.
No vše je vážně o tom, najít to společné a ne hledat rozdíly. Také jsem radši když nekutí, ale zase se s ním prima žije, úžasně vaří, dokáže zorganizovat obrovský krásný párty s jídlem o několika chodech, je veselým společníkem, je to takový bavílek a vtipálek, obzvláště když to vyprávi česky, dělá romatické večery u krbu při dobrém víně a jídle, uklízí, vypere, má ohromnou organizaci pro všechno, neuvěřitelně dobrou chuť na kombinování jídel, příchutí a chutí. Co se týče financí o ničem nediskutujeme, protože není jediný problém, nějak přirozeně se na všem automaticky shodneme.
Prožili jsme si hodně zlého a oproti všem předpokladům nás to jen více spojilo a to je krásné.
Ale stejně tak bych mohla popsat i 20 ti leté manželství česko-české i to mám za sebou.
, Teri také už vím co je patriarchát a jak to funguje, bohužel ne u mě, proto bych tam nemohla žít, na tak razantní změny už jsem asi moc stará. I když mě fakticky udivilo, že něco takového ještě přežívá v tak moderní zemi jako je Francie. No francouzské "petit et petit" - "trošku a trošku" co se týká práce a vůbec veškerého kutění kolem domečku mě dříve vytáčelo k nepříčetnosti, nyní máme kamaráda co k nám chodí pracovat se mnou a je velmi rychlý a šikovný a manžel pro nás všechny výborně vaří.
Vzpomínám když mě manžel jednoho dne u večeře velice vážně se tváříce říkal: "já jsem si myslel, že mě budeš poslouchat, ale Ty si děláš co chceš." tak jsem mu na to odpovídala: " Ty máš dneska vážně blbý nápady jak minulého století." A věřte nebo nevěřte on to myslel zcela vážně!!!! Tak to mě na tom pobavilo nejvíce.
Nebo když jsem zjistlila, že jí šneky, tak mě v tu ránu přešla chuť ho líbat, tak si asi dovedete představit jak jsem asi reagovala, když mi je chtěl udělat k večeři
, nemluvím o chobotnicích či živých ústřicích.... Jak se celou dobu u nás mluvilo francouzsky, tak teď se mluví česky, je to veselý a roztomilý.
No vše je vážně o tom, najít to společné a ne hledat rozdíly. Také jsem radši když nekutí, ale zase se s ním prima žije, úžasně vaří, dokáže zorganizovat obrovský krásný párty s jídlem o několika chodech, je veselým společníkem, je to takový bavílek a vtipálek, obzvláště když to vyprávi česky, dělá romatické večery u krbu při dobrém víně a jídle, uklízí, vypere, má ohromnou organizaci pro všechno, neuvěřitelně dobrou chuť na kombinování jídel, příchutí a chutí. Co se týče financí o ničem nediskutujeme, protože není jediný problém, nějak přirozeně se na všem automaticky shodneme.
Prožili jsme si hodně zlého a oproti všem předpokladům nás to jen více spojilo a to je krásné.
Ale stejně tak bych mohla popsat i 20 ti leté manželství česko-české i to mám za sebou.
únor 03, 2009 20:49
Jo,když manželství za něco stojí : wendy
tak ho problémy jaksi stmelí, když za moc nestojí, tak to je ta poslední kapka.
K Terce - nejen patriarchát, ale i ten rozdíl kultur, to dobrotu nedělává. Moje kamafádka si vzala Francouze, začalo to pěkně drhnout, děti ale neměli - tak podala žádost o rozvod. A nestačila pak utíkat. Pro muže-Pařížana to byla obrovská potupa. Stačila sbalit nejnutnější věci do ranečku a šupajdila zpátky do Čech, kde si vzala elektrikáře - domácího kutila.
Že by někdo byl takj hrozně nešikovný, to se mi taky nezdá, nebude to fakt vyčůranost? Že by ženě stačilo, že je to dobrý chlap a dobrý veselý společník? A třeba i dobrý milenec ?
K Terce - nejen patriarchát, ale i ten rozdíl kultur, to dobrotu nedělává. Moje kamafádka si vzala Francouze, začalo to pěkně drhnout, děti ale neměli - tak podala žádost o rozvod. A nestačila pak utíkat. Pro muže-Pařížana to byla obrovská potupa. Stačila sbalit nejnutnější věci do ranečku a šupajdila zpátky do Čech, kde si vzala elektrikáře - domácího kutila.
Že by někdo byl takj hrozně nešikovný, to se mi taky nezdá, nebude to fakt vyčůranost? Že by ženě stačilo, že je to dobrý chlap a dobrý veselý společník? A třeba i dobrý milenec ?
únor 04, 2009 07:53
wendy, : strejda
to, co jsem napsal o Pepovi, je všechno pravda. Nevymyslel jsem si ani ň. Proč taky? Moje žena říká, že je humpolák. Ne, že by snad pocházel od Humpolce, ale síla, vzít tzv. za TO...to ho dělá chlapem. A je to tím, že on nemusel nikdy nic jemnějšího dělat. Jeho koníčkem je zahrada a šťourání se v hlíně. Když Ti řeknu, že když chtěl opravit píchlé kolo a páčil šroubovákem plášť z ráfku, propíchal duši i na několika dalších místech, takže už bylo vhodnější koupit novou, nebudeš mi to věřit.
A v práci? Tam si na všechno volá údržbu.
A v práci? Tam si na všechno volá údržbu.
únor 04, 2009 10:39
strejdo : mia
Zase mám pravidelnou porci smíchu!!Tomuhle chlapovi pořídit 3 zahrady at se štourá donekonečna v hlíně tam propíchne nejvejš krtka a k ničemu dalšímu nepouštět.
únor 04, 2009 10:47
já bych řekla, : Inka
že to kutilství je taková ryze česká vlastnost a v tom i jako češi pokračujeme a vychováváme v tom své děti. V cizině k tomu nejsou vychovávaní, oni jsou vychovaní k tomu, aby svou práci dělali dobře ve své profesi a vydělali peníze na jiné profese, které jsou potřebné třeba jako u nás k dodělání domečku. Na ostatní profese se prostě zavolá odborníkovi.
A také někomu kutění jde od ruky ať se pustí do čehokoliv (třeba náš kudlančí strejda) jen je radost se na to dívat, jiný se snaží co to dá, ale máš pocit, že jestli se nezraní, tak to bylo fakt obrovský štěstí ten den (to je můj manžel) a jiný ví, že to neumí a tak to pro jistotu ani nezkouší(i takových znám pár).
Neboj Wendy dej mi ještě 5 let a stane se z něj kutil jedna báseň, pokud to se mnou vydrží a ve zdraví vše přežije celé to české kutění
A upřímně u nás se cení i ta snaha se to kutění naučit i když to tedy občas úplně super není, co si budeme povídat Můj manžel to nepovedené kutění vždy komentuje se svým kouzelným úsměvem na rtech a říká: "není to sice krásné, ale je to velmi praktické". A k tomu já už většinou nemůžu nic dodat, protože on je veskrze praktický muž. No ale takoví lidé mají zase jiné kvality, jen je potřeba je vidět.
A také někomu kutění jde od ruky ať se pustí do čehokoliv (třeba náš kudlančí strejda) jen je radost se na to dívat, jiný se snaží co to dá, ale máš pocit, že jestli se nezraní, tak to bylo fakt obrovský štěstí ten den (to je můj manžel) a jiný ví, že to neumí a tak to pro jistotu ani nezkouší(i takových znám pár).
Neboj Wendy dej mi ještě 5 let a stane se z něj kutil jedna báseň, pokud to se mnou vydrží a ve zdraví vše přežije celé to české kutění
A upřímně u nás se cení i ta snaha se to kutění naučit i když to tedy občas úplně super není, co si budeme povídat
Můj manžel to nepovedené kutění vždy komentuje se svým kouzelným úsměvem na rtech a říká: "není to sice krásné, ale je to velmi praktické". A k tomu já už většinou nemůžu nic dodat, protože on je veskrze praktický muž. No ale takoví lidé mají zase jiné kvality, jen je potřeba je vidět. únor 04, 2009 10:54
... : mia
Jasně,že je to třeba brát s nadhledem.
únor 04, 2009 11:00
Ach ano : wendy
není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.
TAdy toho mnoho nebylo, tak lidi kutili. Baráky sami stavěli. Na chaloupky utíkali. Škodověnky doma opravovali a vylepšovali. Možná časům zlatých českých ručiček odzvoní.
TAdy toho mnoho nebylo, tak lidi kutili. Baráky sami stavěli. Na chaloupky utíkali. Škodověnky doma opravovali a vylepšovali. Možná časům zlatých českých ručiček odzvoní.
únor 04, 2009 11:46
no nevím, : Petronila
já bych hodnotu muže neodvozovala podle toho, jaký je kutil
únor 04, 2009 11:58
Petronilo, : Míša šíša
samozřejmě že hodnota muže nespočívá jen v jeho kutilství. Ale tady bych si dovolila parafrázovat slova manžela Inky: "Není to sice nejdůležitější, ale je to velmi praktické."
únor 04, 2009 12:11
Petronilo, souhlas, : bb
řekla bych, že hodně záleží i na tom, nač byl člověk zvyklý ze své původní rodiny. Byla jsem zvyklá, že otec byl sice vzdělaný odborník, velmi inteligentní, s širokým rozhledem, znalostmi, zároveň společník, oblíbený kamarád i u dam, ale skrz naskrz rodinný typ a dobou donucen i kutil. Rozbily se hodiny - spravil táta, pračka - táta, žehlička - táta, ulomila jsem si první lyži - namíchal speciální směs, pevnou a pružnou, slepil a lyže přežily i první pokusy mých dětí, mám je dodneška ve sklepě, jako památku. Opravil jednu chalupu, druhou, založil sad, zryl zahradu, posekal trávu, udělal mi bedýnku pro morče, z kožené šňůry na šicí stroj a horolezecké karabinky pro psa dlouhé stopovací vodítko, které tehdy nebylo k mání, na cvičáku z toho byli na mrtvici :-) V dětství plantážničil na pradědovo polích a statku, takže se uměl postavit i k venkovským pracím. Fotil, vyvolával fotky pro nás, příbuzné i sousedy. Mezitím jen tak mimochodem opravoval auto, hrál pingpong, učil nás lyžovat, s mámou napekl cukroví na vánoce, umyl okna, vymandloval, dočel na rodičák atd. Poslouchal jazz, chodil do divadla, debatil o filmu na kterém jsme byli spolu v kině, naučil mě dělat správně bifteky atd.
V tom jsem vyrostla a považovala teda za samozřejmé, že takoví jsou všichni muži...:-) Kdo nebyl takový, byl "k ničemu". Takže jen intelelktuál, jen vědec, jen kutil, jen dobrý společník, jen milenec - to by nestačilo. Všechno dohromady, to je standard. Chudák manžel to měl docela náročné :-))
V tom jsem vyrostla a považovala teda za samozřejmé, že takoví jsou všichni muži...:-) Kdo nebyl takový, byl "k ničemu". Takže jen intelelktuál, jen vědec, jen kutil, jen dobrý společník, jen milenec - to by nestačilo. Všechno dohromady, to je standard. Chudák manžel to měl docela náročné :-))
únor 04, 2009 12:21
to mám teda kliku, : Petronila
- teda spíš můj manžel - že můj táta sice nebyl žádný nešika, ale takovýhle borec tedy nebyl .
únor 04, 2009 12:32
Inko a Wendy, : strejda
já Vám popíšu pouze dva příklady, proč je třeba, aby si ty "zlaté české ruce" udržely tradici i v tzv. nové době.
1. Měl jsem zde starý, široký, tzv. průlezný komín, který mi stálým topením (dřevem) začal pozvolna dehtovat a šlo to docela rychle dolů. Až ke stropu podkrovního pokojíčku. Děsně to smrdělo. Musel jsem udělat STOP topení a pídit se po nové, moderní náhradě. Zavolal jsem si sem i odborníka na komíny (bezplatně), který tušil kšeft a tak mi to celé spočítal asi na 56tisíc i s prací. Ale s tím, že si to staré odbourám až dolů, do půdy. Zdálo se mi to dost a tak jsem se pídil sám. Na internetu jsem si našel dodavatele tzv. BLK komínu, který se mi velmi zamlouval a když jsem si to spočítal, vyšlo mi to asi na necelých 20 tisíc. Potřeboval jsem však zúžit starý průduch 60x60 cm na 30x30cm a tak jsem si vyrobil dva překlady ze dvou silných profilů tvaru U, které jsem proti korozi zabetonoval do kvádrů a posadil je na odbouraný půdorys starého komína. Na to už jsem pak stavěl nový komín z betonových tvárnic, mezi nimi a vlastní rourou je čedičová vata jako izolace a jádro komína tvoří 150ky nerez trubky. A s tím jsem vylezl až na střechu. Protože jsem však použil kovových trubek do komína, musel jsem tu, dle normy, udělat i hromosvod a celé to uzemnit, protože je to zde v horské oblasti. A tak jsem to svedl dolů po střeše a také jsem si to změřil. Zatím však bez revize hromosvodu. Nepotřebuji ji, protože vím, že to funguje. Ten komínář však chtěl, abych vše odboural, abych jim vše připravil, že jen přijedou, přivezou a za den že to bude stát. Ovšem za těch 56 tisíc. Mě ten BLK přivezli až na dvůr zadara a já jsem si to postavil celé sám. Neměl jsem to sice za den, ale za týden, po chvilkách, protože jsem nechával jednotlivé řady tvárnic, které jsou lepené, tzv. zrát. Když dnes zatopím, je to paráda, nikde nic nedehtuje a má to výborný tah. Problém byl však se ženou, která trvala na svém, že mě na střechu nepustí, ale očůral jsem ji, preotože jsem to postavil v týdnu, kdy tu nebyla. A spočítejte si, na kolik piv jsem ušetřil. Celé i s hromosvodovým svodem a příchytkami to vyšlo asi na 22 tisíc.
2. Druhý příklad, ještě z práce, o tzv. úplné specializaci. Postavil jsem nový komunikační systém, tzv. trunk, koupený od Motoroly. Z Wiesbadenu přijel specialista na jeho spuštění, (kvůli záruce), ale protože znal jen tu vf oblast kolem repeatrů a my jsme potřebovali zprovoznit tzv. systém Watch a systém pro správu a konfiguraci hovorových skupin přes tzv. radiomodemy, volal do USA 2x po dvou hodinách a žádal o radu. Ale to hovorné jsme pak platili my. A to byla pálka. Když jsem to dostal pak do údržby, musel jsem se naučit to i to. Prostě všechno, protože bylo nemyslitelné, abychom si na všechno volali úzce specializovaného odborníka a platili ho.
Takže já dfm, že ty zlaté české ručičky budou ještě i v budoucnu ekonomickou nutností. Nikoli pouze trendem.
1. Měl jsem zde starý, široký, tzv. průlezný komín, který mi stálým topením (dřevem) začal pozvolna dehtovat a šlo to docela rychle dolů. Až ke stropu podkrovního pokojíčku. Děsně to smrdělo. Musel jsem udělat STOP topení a pídit se po nové, moderní náhradě. Zavolal jsem si sem i odborníka na komíny (bezplatně)
, který tušil kšeft a tak mi to celé spočítal asi na 56tisíc i s prací. Ale s tím, že si to staré odbourám až dolů, do půdy. Zdálo se mi to dost a tak jsem se pídil sám. Na internetu jsem si našel dodavatele tzv. BLK komínu, který se mi velmi zamlouval a když jsem si to spočítal, vyšlo mi to asi na necelých 20 tisíc. Potřeboval jsem však zúžit starý průduch 60x60 cm na 30x30cm a tak jsem si vyrobil dva překlady ze dvou silných profilů tvaru U, které jsem proti korozi zabetonoval do kvádrů a posadil je na odbouraný půdorys starého komína. Na to už jsem pak stavěl nový komín z betonových tvárnic, mezi nimi a vlastní rourou je čedičová vata jako izolace a jádro komína tvoří 150ky nerez trubky. A s tím jsem vylezl až na střechu. Protože jsem však použil kovových trubek do komína, musel jsem tu, dle normy, udělat i hromosvod a celé to uzemnit, protože je to zde v horské oblasti. A tak jsem to svedl dolů po střeše a také jsem si to změřil. Zatím však bez revize hromosvodu. Nepotřebuji ji, protože vím, že to funguje. Ten komínář však chtěl, abych vše odboural, abych jim vše připravil, že jen přijedou, přivezou a za den že to bude stát. Ovšem za těch 56 tisíc. Mě ten BLK přivezli až na dvůr zadara a já jsem si to postavil celé sám. Neměl jsem to sice za den, ale za týden, po chvilkách, protože jsem nechával jednotlivé řady tvárnic, které jsou lepené, tzv. zrát. Když dnes zatopím, je to paráda, nikde nic nedehtuje a má to výborný tah. Problém byl však se ženou, která trvala na svém, že mě na střechu nepustí, ale očůral jsem ji, preotože jsem to postavil v týdnu, kdy tu nebyla. A spočítejte si, na kolik piv jsem ušetřil. Celé i s hromosvodovým svodem a příchytkami to vyšlo asi na 22 tisíc. 2. Druhý příklad, ještě z práce, o tzv. úplné specializaci. Postavil jsem nový komunikační systém, tzv. trunk, koupený od Motoroly. Z Wiesbadenu přijel specialista na jeho spuštění, (kvůli záruce), ale protože znal jen tu vf oblast kolem repeatrů a my jsme potřebovali zprovoznit tzv. systém Watch a systém pro správu a konfiguraci hovorových skupin přes tzv. radiomodemy, volal do USA 2x po dvou hodinách a žádal o radu. Ale to hovorné jsme pak platili my. A to byla pálka. Když jsem to dostal pak do údržby, musel jsem se naučit to i to. Prostě všechno, protože bylo nemyslitelné, abychom si na všechno volali úzce specializovaného odborníka a platili ho.
Takže já dfm, že ty zlaté české ručičky budou ještě i v budoucnu ekonomickou nutností. Nikoli pouze trendem.
únor 04, 2009 12:35
Jo, jo, Bibí, měla jsem též velmi podobný "model otce" : Eva
a svého času jsme se tomu i dost smáli, spolu, jestli to není trochu medvědí služba
Nejsem si ale vůbec jistá, zda u nás služby jsou na takové úrovni, aby člověk kutit nemusel. Do spousty věcí se pustíme, neb nás to baví, ale některé věci fakt neumíme a ani se je zdlouhavě učit nechceme, a potom pravidelně vyvstává problém, sehnat někoho, na takovou "drobnost". Firem fůra, ale jen na velké zakázky, takže postavit dům na zelené louce problém vůbec není, ale třeba předělat sprchový kout, připojit vodu ze studny, udělat 1 štít na baráku je VELIKÝ problém! A většinou jsou jejich ceny naprosto nehorázné, nebo vůbec nemají rovnou zájem. Takže nedobrovolně občas kutíme dále
Nejsem si ale vůbec jistá, zda u nás služby jsou na takové úrovni, aby člověk kutit nemusel. Do spousty věcí se pustíme, neb nás to baví, ale některé věci fakt neumíme a ani se je zdlouhavě učit nechceme, a potom pravidelně vyvstává problém, sehnat někoho, na takovou "drobnost". Firem fůra, ale jen na velké zakázky, takže postavit dům na zelené louce problém vůbec není, ale třeba předělat sprchový kout, připojit vodu ze studny, udělat 1 štít na baráku je VELIKÝ problém! A většinou jsou jejich ceny naprosto nehorázné, nebo vůbec nemají rovnou zájem. Takže nedobrovolně občas kutíme dále
únor 04, 2009 12:41
strejda : mia
Já mám doma taky šikulína co kdybyste kluci dělali hodinového manžela???to není legrace věřím,že by vám ruce utrhali,někdo na to nemá čas někdo to neumí.
únor 04, 2009 12:51
... : bb
bohužel, přesně tak. Na nás, jsme malá firma, se často obrací lidi s malou zakázkou. My to děláme, akorát samozřejmě musí počítat s tím, že když máme zakázku za půl milionu, neodsuneme ji kvůli něčemu za 5 tisíc, ale naopak. Což zase lidi chápou, byť jim to třeba naruší jejich harmonogram, ale rozumí tomu, že práce pro ně nás neživí a abychom přežili, potřebujeme ty velké. Ovšem malé bereme taky, protože malý zákazník je taky zákazník a konečně nikdy nevíme, kdy na nás dá tip jinému, většímu. Docela se to osvědčuje, lidi se vrací, setkala jsem se i s tím, že si nás drobotinou prověřili a pak nám zadali něco většího. Na té drobotině většinou nevyděláme nic, nebo hodně málo, na zakázce za 5 tisíc se vydělají 2 stovky když je štěstí, na zakázce za 3 miliony 300 tisíc. Nenarostly nám ramena a jsem ráda, v tomhle a příštím roce se to bude hodit.
Deptají mě starší lidé, kteří přijdou skoro až poníženě, uctivě se ptát, zda bychom nebyli tak hodní a neudělali jim tohle či tamto, že už byli tam a tamhle, ale odmítli je s tím, že pro takovou zakázku by ani nevstali z postele. A to prý je jen náš, český nešvar, to ramenáčství středních a velkých stavebních firem.
Ostatně, taky jsem se s tím setkala, nechali jsme si do kanceláří namontovat nová kamna. Kamna jsme koupili, ale plynaře nemáme, takže jsem to zadala jiným. Upomínala jsem je o nabídku několikrát, nic. Termín montáže posunuli 2x, z toho poprvé se neobtěžovali ani dát vědět, čekala jsem a volalal jim marně. No nic, čas jsem využila na práci a byla zvědavá jak to dopadne. Nabídky jsem se nedočkala, montáže ano, a fakturu že pošle šéf poštou. Ok, ale nejsme domluveni na ceně? Nevadí, mladá pani, von vám to udělá nějak rozumně... To mi dodalo chuti do života a těšila jsem se na fakturu. Faktura přišla, co kamna, to částka v ceně 1,2 násobku kamen. Za montáž, která dohromady trvala 4 hodiny, plus 5 m Cu trubek a 3 přípojky jsem měla zaplatit skoro 17 tisíc. Fakturu jsem poslala doporučeně zpátky s tím, že to považuji za omyl vzhledem k množství odvedené práce a spotřebovaného materiálu. Majitel, šéf, který nebyl schopen mailem poslat nabídku několik týdnů, se druhý den přiřítil osobně, arogantní až mírně agresivní, docela jsem zírala. "nebude se dohadovat jako hokynář...tohle jsou obvyklé ceny....VŠICHNI to tak platěj...živim lidi, vy taky neděláte zadarmo...dám si vás na černou listinu zákazníků...". Nechala jsem ho vypovídat, a zopakovala to samé - jak jsem řekla předtím, měl jste tu cenu prodiskutovat předem, tohle není cena obvyklá a já ji prostě nezaplatím. Pokud se nedohodneme do 5 minut, víc času na vás nemám, musíte odejít a sejdete se u soudu s naším právníkem a soudním znalcem, který vaši cenu posoudí.
Oni totiž panáčci zapomínají, že na všechno jsou ceníky, i dnes, a mimo tyto ceníky se pohybujeme na tenkém ledě smluvních cen, což obnáší mít potvrzenou objednávku nebo smlouvu, ale tenhle frajer na to zjevně zapomíná a lidi evidentně zastrašuje. Když takové řeznické chování vytáhne na starší lidi, nedivím se, že zaplatí jen aby se ho zbavili.
Řekla jsem, že na černou listinu dodavatelů si ho dávat ani nemusím, že takovou ostudu řemeslníků a podnikatelů si zapamatuji a o jeho jednání samozřejmě podám reference u všech našich partnerů. A že jestli se domluvíme, zaplatím hotově hned, jinak že tedy soud a tak se platby dočká tak za rok, za dva. Nakonec vychladnul, seškrtali jsme to na 7 500, cenu materiálu jsem mu ukázala na netu, vyšla na 1200, k tomu jsem přidala 500 za každou hodinu práce řemeslníka, to je i s odvody až až, stejně jim dá než 200, to je 3200, k tomu 10% VRN - benzin, opotřebení nářadí a pracovního oděvu, to je celkem 3 520, a 4000 na režii firmy a zisk za 4 hodiny práce je až až. Prskal, že víc takových, tak se neuživí, ale já vím, že ano.
Stálo to ale skoro hodinu úsilí, zůstat klidná, nenechat se vytočit, já jsem na to vytrénovaná, ale co běžný zákazník. Myslím, že ta krize tohle pročistí. Bohužel, ti žraloci z ní vyjdou dobře, ale snad aspon trošku zkrotnou.
To jsem se od tatínků ale dostala jinam :-)
Deptají mě starší lidé, kteří přijdou skoro až poníženě, uctivě se ptát, zda bychom nebyli tak hodní a neudělali jim tohle či tamto, že už byli tam a tamhle, ale odmítli je s tím, že pro takovou zakázku by ani nevstali z postele. A to prý je jen náš, český nešvar, to ramenáčství středních a velkých stavebních firem.
Ostatně, taky jsem se s tím setkala, nechali jsme si do kanceláří namontovat nová kamna. Kamna jsme koupili, ale plynaře nemáme, takže jsem to zadala jiným. Upomínala jsem je o nabídku několikrát, nic. Termín montáže posunuli 2x, z toho poprvé se neobtěžovali ani dát vědět, čekala jsem a volalal jim marně. No nic, čas jsem využila na práci a byla zvědavá jak to dopadne. Nabídky jsem se nedočkala, montáže ano, a fakturu že pošle šéf poštou. Ok, ale nejsme domluveni na ceně? Nevadí, mladá pani, von vám to udělá nějak rozumně... To mi dodalo chuti do života a těšila jsem se na fakturu. Faktura přišla, co kamna, to částka v ceně 1,2 násobku kamen. Za montáž, která dohromady trvala 4 hodiny, plus 5 m Cu trubek a 3 přípojky jsem měla zaplatit skoro 17 tisíc. Fakturu jsem poslala doporučeně zpátky s tím, že to považuji za omyl vzhledem k množství odvedené práce a spotřebovaného materiálu. Majitel, šéf, který nebyl schopen mailem poslat nabídku několik týdnů, se druhý den přiřítil osobně, arogantní až mírně agresivní, docela jsem zírala. "nebude se dohadovat jako hokynář...tohle jsou obvyklé ceny....VŠICHNI to tak platěj...živim lidi, vy taky neděláte zadarmo...dám si vás na černou listinu zákazníků...". Nechala jsem ho vypovídat, a zopakovala to samé - jak jsem řekla předtím, měl jste tu cenu prodiskutovat předem, tohle není cena obvyklá a já ji prostě nezaplatím. Pokud se nedohodneme do 5 minut, víc času na vás nemám, musíte odejít a sejdete se u soudu s naším právníkem a soudním znalcem, který vaši cenu posoudí.
Oni totiž panáčci zapomínají, že na všechno jsou ceníky, i dnes, a mimo tyto ceníky se pohybujeme na tenkém ledě smluvních cen, což obnáší mít potvrzenou objednávku nebo smlouvu, ale tenhle frajer na to zjevně zapomíná a lidi evidentně zastrašuje. Když takové řeznické chování vytáhne na starší lidi, nedivím se, že zaplatí jen aby se ho zbavili.
Řekla jsem, že na černou listinu dodavatelů si ho dávat ani nemusím, že takovou ostudu řemeslníků a podnikatelů si zapamatuji a o jeho jednání samozřejmě podám reference u všech našich partnerů. A že jestli se domluvíme, zaplatím hotově hned, jinak že tedy soud a tak se platby dočká tak za rok, za dva. Nakonec vychladnul, seškrtali jsme to na 7 500, cenu materiálu jsem mu ukázala na netu, vyšla na 1200, k tomu jsem přidala 500 za každou hodinu práce řemeslníka, to je i s odvody až až, stejně jim dá než 200, to je 3200, k tomu 10% VRN - benzin, opotřebení nářadí a pracovního oděvu, to je celkem 3 520, a 4000 na režii firmy a zisk za 4 hodiny práce je až až. Prskal, že víc takových, tak se neuživí, ale já vím, že ano.
Stálo to ale skoro hodinu úsilí, zůstat klidná, nenechat se vytočit, já jsem na to vytrénovaná, ale co běžný zákazník. Myslím, že ta krize tohle pročistí. Bohužel, ti žraloci z ní vyjdou dobře, ale snad aspon trošku zkrotnou.
To jsem se od tatínků ale dostala jinam :-)
únor 04, 2009 13:10
mio, : Míša šíša
já mám taky ohromně šikovného manžela. A představ si, že mě napadlo to samé, co tebe. Tak jsem mu tuhle rovněž říkala, že by měl dělat hodinového manžela a že by po něm ženské dělaly jak slepice po flusu. Jenže mi položil otázku: "A co kdyby po mně chtěly i jiné služby?"
Tak jsem to zase honem rychle zavrhla. Víš, co mi jednou řekla jedna taková lehčí žena? "Každej chlap je potencionálně nevěrnej. Věrnej je jen ten, který nedostane příležitost."
Takže bacha na to!
Tak jsem to zase honem rychle zavrhla. Víš, co mi jednou řekla jedna taková lehčí žena? "Každej chlap je potencionálně nevěrnej. Věrnej je jen ten, který nedostane příležitost."
Takže bacha na to!
únor 04, 2009 13:36
Jo a Mio, : Míša šíša
pozdravuj na Šumavě. Vyřiď, že jen co vykoukne jaro, budu tam coby dup 
únor 04, 2009 13:42
šíšo : mia
Já když jsem si to po sobě přečetla tak říkám:"Proboha,aby se toho Nč nechytil a neokomentoval to tím svým peprným druhem humoru!"naštěstí ne.Je fakt,že chlap,kterej si umí leccos opravit je plus,ale budu milovat i nešiku,když bude hodnej a nebude vzteklej kvůli každý hlouposti ne???Mě tedy na chlapech nejvíc štve vzteklost.
únor 04, 2009 13:45
mio, : strejda
hodinový "manžel"?...To mi připomíná Šípa ve scénce s Bohdalkou. Jak k ní přišel na ten inzerát. A víš Ty vůbec, kolik dnes stojí taková viagra? Ne, to by nešlo. Nula od nuly by pošla a já mám ještě spoustu plánů a vnučku a dcery, ale i manželku. Na tu nesmím zapomenout!!!
A venku je mlha a hnusno. I tady v údolí, což nebývá. A pak že planeta neblbne. Ta blbne úpně globálně, pane presidente.
A venku je mlha a hnusno. I tady v údolí, což nebývá. A pak že planeta neblbne. Ta blbne úpně globálně, pane presidente.
únor 04, 2009 13:45
šíšo : mia
Jo Šumava přátelé je dnes v mlze,nevlídno.Už se těším na jaro na sněženky a pak na na talovíny,modřence,řebčíky.taky na zpěv ptáčků.ahoj
únor 04, 2009 13:52
A jsme od hodinových chlapů u jara... : wendy
už aby bylo tady ! teď když zmizel sníh, je to na nic.
U nás byl taky "taťa na hoďku" ale už nefunguje. Dostal infart. Tak kdoví, jak to s těmi doplňkovými službami bylo...
U nás byl taky "taťa na hoďku" ale už nefunguje. Dostal infart. Tak kdoví, jak to s těmi doplňkovými službami bylo...
únor 04, 2009 14:11
No kéž by už! : Míša šíša
Tohle počasí mě deptá a ničí. No, on když byl sníh a led, tak to nebylo lepší. Hráli jsme hokej na rybníce a jednou to odneslo koleno, podruhé loket. Kdepak já a zima! A to si, Wendy, představ, že jsme ještě od mého bráchy dostali super vánoční dárek. Máme jet do Krkonoš zkusit si jízdu s tažnými psy. Teda jestli tohle přežiju, tak už všechno.
únor 04, 2009 14:21
holky : mia
to se nám tu pěkně povídá co?jenže já musím pověsit prádlo a utřít nádobí a pak si udělám latté.tak zatim se mějte
únor 04, 2009 14:32
Sáně se psy, to by se mi taky líbilo, pošli aspoň nějaké fotky ! : wendy
Třeba jak vás vyklopili do závěje a tak.
strejdulíne, na chalupě se člověk dá do prací, o kterých dřív ani nevěděl, že existují. Hodně se toho dá udělat jakousi svépomocí. My máme se řemeslníky velmi špatné zkušenosti. Když už se vůbec uráčeji přijít, aby nad nima člověk stál a hlídal je. No, pár jsme si jich posháněli dobrých a to je pak radost, jak se dílo daří !
PS.: ale to jsem netušila, že máte půdu dole...
strejdulíne, na chalupě se člověk dá do prací, o kterých dřív ani nevěděl, že existují. Hodně se toho dá udělat jakousi svépomocí. My máme se řemeslníky velmi špatné zkušenosti. Když už se vůbec uráčeji přijít, aby nad nima člověk stál a hlídal je. No, pár jsme si jich posháněli dobrých a to je pak radost, jak se dílo daří !
PS.: ale to jsem netušila, že máte půdu dole...
únor 04, 2009 14:42
wendy, : strejda
malé nepochopení či moje hloupá formulace. Rozumí se tím "shora, se střechy, dolů na půdu, nad strop podkroví. Tam už jsem to musel zarazit, protože si neumím představit, že bych boural i komín procházející podkrovím, třeba až dolů, přes obývák a až do garáže. Od půdy je stav původní. Budu se muset nad svou formulací občas zamyslet, aby nedocházelo k omylům.
A to jsem měl teprve jedno pivo a ráno jen trošičku vodky proti chřipce...
A to jsem měl teprve jedno pivo a ráno jen trošičku vodky proti chřipce...
únor 04, 2009 15:12
Když je potřeba : Milene
naučí se člověk spoustu věcí. Teď co jsem na barák sama, tak jsem se naučila spoustu věcí, ne, že bych o nich nevěděla ale prostě jsem je nedělala. Já měla uklízení a zahradu ale údržba na mě nebyla. A panečku teď natírám, sádruju, zatloukám. Kamarády udivuji větami, co budeš dělat? Natírat střechu apod. Na co nestačím, tak kamarádi pomůžou a nebo holt musí přijít na řadu ten odborník. Výměna kohoutků u topení atd.
únor 04, 2009 15:19
sorry, strejdo : wendy
nechtěla jsem být hnusná, ale když ono mě to tak lákalo !
Tak pro dnešek se loučím, bando.
Tak pro dnešek se loučím, bando.
únor 04, 2009 15:20
holky právě jsem si dokutila - zrenovovala : Inka
starou skříň o které manžel včera prohlašoval, že jí nemá rád, že je ošklivá a nelíbí se mu. Dopadlo to i nad mé očekávání lépe než jsem si mylsela, zítra ještě koupím nějaké staré kování a bude to super. Vypadá to fakt moc hezky, myslím, že omdlí ve dveřích, už se těším, povedlo se mi to, musím se vážně pochválit, dědeček český kutil by ze mě měl radost.
únor 04, 2009 16:27
... : Milene
A natírala jsi nebo mořila? To jsi teda pěkně rychlá, včera se nelíbila a dnes už je vcajku.
únor 04, 2009 16:36
ta bude mít duši, Inko, a patinu : bb
bodejť by se nelíbila
My taky renovovali, svezli jsme několik hodně starých kousků po prababičkách, já jsem nakoupila vosky a moji chlapi brousili, voskovali, hladili, leštili.
Dokonce šikula vyndal staré kování a zámky, vyčistil, odrezil, naprotirezil a natřel, nááádhera.
Už se nabízeli kupci, ale nedám, nedám....Teda pokud přežijeme krizi :-)
A nejlepší je, že pochválena jsem byla já, jak jsem to krásně vymyslela. Nic na tom nebylo, jen jsem zase měla vize a on viděl jen tu současnost :-) Ale tak rychlí jsme nebyli, ten nábytek jim zabral několik volných nedělí.
My taky renovovali, svezli jsme několik hodně starých kousků po prababičkách, já jsem nakoupila vosky a moji chlapi brousili, voskovali, hladili, leštili.
Dokonce šikula vyndal staré kování a zámky, vyčistil, odrezil, naprotirezil a natřel, nááádhera.
Už se nabízeli kupci, ale nedám, nedám....Teda pokud přežijeme krizi :-)
A nejlepší je, že pochválena jsem byla já, jak jsem to krásně vymyslela. Nic na tom nebylo, jen jsem zase měla vize a on viděl jen tu současnost :-) Ale tak rychlí jsme nebyli, ten nábytek jim zabral několik volných nedělí.
únor 04, 2009 18:34
Hodinovej chlap : NČ
No tak docela vážně. Vo hodinovym chlapovi už pár měsíců uvažuju, dokonce na hrubší práce typu bouracího, kopacího a zednickýho bych měl i souseda. Jinak s tim, co se může vyskytnout v domácnostech, bych si převážně poradit dokázal sám. Nevim ale, zda se jedná o legálně pojmenovanou živnost, nebo to nejde jinak, než se nechat zaměstnat a vodírat nějakou už zavedenou firmou. Ví někdo? Anebo nějakej vodkaz na www?
No, a taky mám dost hrůzu aby si nějaká klientka pak nedělala nároky i na další věci s chlapskou domácí činností souvisící... Co pak?
No, a taky mám dost hrůzu aby si nějaká klientka pak nedělala nároky i na další věci s chlapskou domácí činností souvisící... Co pak?
únor 05, 2009 06:04
no já jí včera už jen dotáhla, : Inka
byla fakt strašná a dělám na ní po kouskách právě už moc dlouho, nejdříve jsem jí odvezla do louhárny, tam jí krásně odlouhovali na dřevo, pak lehce zbrousit, dodělat scházejíci ozdobné lišty, měla jen dvě nohy, tak jsem musela dodělat další dvě, pan truhlář mi udělal náhradní díly a včera jsem to zkompletovala, s těma nohama to má fakt šmrc. Dělala jsem do ní police, protože tam potřebuju dát štůsky s prádlem. Kabátek tomu udělá nejvíce pak ta povrchová úprava. Zkoušela jsem mořit a vosokovat, ale nebylo to ono. Mám tu takový zvláštní olejový mořící transparentní něco jako lak, ale není to ani barva ani lak na dřevo, a ta tomu dává krásou patinku, vpije se do toho a nádherně vyniknou leta dřeva. Celkový dojem je fakt moc krásný, sama jsem byla překvapená. Mám jí tu rozpracovanou už dlouho a v pořadí čekají další, ach jo, už se těším až to bude všechno hotové, nemám na to právě moc času a pak mám děsnou rozpracovanost, nevím kam dříve.
únor 05, 2009 07:35
Ten náš měl myslím ofciálně firmu ZÁMEČNICTVÍ : wendy
stačilo že má v tomto oboru výční list a pak už nikdo nepátrá, jesrli dělá klasiku u ponku nebo stěhuje skříně a opravuje u babek vodovodní kohoutky.
Inko fandím ti. Starý nábytek má fakt duši. A je pak takový vděčný, že jej mladí nevyhodili na smeťták nebo nespálili...já mám jednu starou skříň na chalupě v horním pokojíčku. Po menších stavebních úpravách v interiéru půdy ji už nikdy nesneseme dolů. Nevím kdy se odhodláme k renovaci přímo v pokoji. Tak i takhle to může dopadnout.
Inko fandím ti. Starý nábytek má fakt duši. A je pak takový vděčný, že jej mladí nevyhodili na smeťták nebo nespálili...já mám jednu starou skříň na chalupě v horním pokojíčku. Po menších stavebních úpravách v interiéru půdy ji už nikdy nesneseme dolů. Nevím kdy se odhodláme k renovaci přímo v pokoji. Tak i takhle to může dopadnout.
únor 05, 2009 07:40
Nojo Wendy, to mám teda blbý : NČ
Nejsem vyučenej.
To teda by mě zaujímalo, jakej vejuční list dokládat třeba takovej gigolo.
To teda by mě zaujímalo, jakej vejuční list dokládat třeba takovej gigolo.
únor 05, 2009 08:06
Pokud je u oficiální firmy, : wendy
je to společník. Společník/společnice. Ti můžou číst přisleplým babkám, pokud na to mají prašule, třeba červenou knihovnu. Nebo doprovází podnikatelku na ples. Nebo...a to je potom dražší. Ale kolonka na to je, úřední šiml je spokojen. Co mají v ŽL třeba takové kartářky ? Nějaké služby. A oba si mohou říct: sloužím lidu !
únor 05, 2009 08:58
NČ, : Míša šíša
nevím, jestli to ještě dnes funguje, ale dřív stačilo, když se za tebe někdo s tím výčním listem (nebo jakýmkoli jiným dokladem o kvalifikaci) zaručil a dělal tzv.odborný dohled. Na tom základě jsi živnostenský list mohl získat. Ovšem nedokážu si představit, jak "vyučený" gigolo dělá odborný dohled nad nevyučeným. To už je pak švédská trojka, ne?
Jinak mi vytanulo na mysli, že Češi jsou na tu práci taky tak trochu vláčnější, stejně jako jižanské národy. Vzpomněla jsem si totiž na to naše krásné rčení "Co se vleče, neuteče." Anebo jak Janek Ledecký zpíval: "Easy, easy, zejtra je taky den..."
No nakonec, proč se nějak stresovat, že? Z toho jsou akorát žaludeční vředy a infarkty.
Jinak mi vytanulo na mysli, že Češi jsou na tu práci taky tak trochu vláčnější, stejně jako jižanské národy. Vzpomněla jsem si totiž na to naše krásné rčení "Co se vleče, neuteče." Anebo jak Janek Ledecký zpíval: "Easy, easy, zejtra je taky den..."
No nakonec, proč se nějak stresovat, že? Z toho jsou akorát žaludeční vředy a infarkty.
únor 05, 2009 10:00
Míšo šíšo, tu píseň Ledeckýho neznám. : NČ
Myslim, že znám vod něj jen jedinou, tu vo těch vyplněnejch slipech vo vánocích.
Tydle česko angl složeniny sou fajn. Mi napadlo: Am I Ill? No! Příliš jsem pil.
Tak fajn. Gigola - miláčka žen, to už stejně na starý kolena nezvládnu. Se teda povohlídnu po možnostech těch hodinovejch chlapů. No, a jestli to nejde legálně, tak holt nedaněnim připravim Kalouse vo nějakou tu kačku.
Tydle česko angl složeniny sou fajn. Mi napadlo: Am I Ill? No! Příliš jsem pil.
Tak fajn. Gigola - miláčka žen, to už stejně na starý kolena nezvládnu. Se teda povohlídnu po možnostech těch hodinovejch chlapů. No, a jestli to nejde legálně, tak holt nedaněnim připravim Kalouse vo nějakou tu kačku.
únor 05, 2009 10:25
