Jéje, zase je jeden rok pryč, ach jo... A za pár hodin je Daniely, nojo, díky za připomenutí. A - převeliké díky za všechny ty krásné a milé gratulace, moji drazí a milí. Ovšem jednu si absolutně nemůžu nechat pro sebe - dostala jsem ji od Wendulky a Michala: Milá naše Danielo, posíláme ti po sličných gratulantech srdečné blahopání k svátku. Hlavně zdraví, viď ?
Tak do dna aspoň jednu sklínku...
Nojo, ale ti "gratulanti" mne přivedli k jistému filozofování... Tenhle obrázek je nádhernej, jo, není to špatný, opravdu. Ale - raději bych byla na místě toho auta... :-))) Nojo - jenže, to by se asi oni rozkošní myči z fleku vypařili...
Tak pak mne napadá další, podstatně lepší nápad. Bylo by super být „trojjediná". Ano, podle jednoho známého ftipu.
Ale pokud ho neznáte...
Přijde k jednomu faráři na oběd druhý velebníček. Oběd servíruje jedna půvabná pětadvacítka, moučník přinesla druhá. Návštěvník se poněkud zarazí: „Bratře v Kristu, pokud vím, můžeme mít hospodyni zvící minimálně 50 jar - ale tyhle dvě ...?" Hostitel odpoví: „Drahý bratře, podívej se, bible je přeci ve dvou dílech - ovšem v podstatě je to jen jedna bible, ne?"
O den později přijde hostiteli dopis: „Milý bratře, zauvažoval jsem o tvém velice zajímavém řešení situace ohledně farské kuchařky. A tak bych tě rád požádal, jestli bys mi nemohl na nějakou dobu zapůjčit jeden díl své bible..." Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat: „Ale příteli, to víš, že ti milerád vyhovím. Jenže musíš mít trochu strpení. První díl té mé svaté knihy právě čtu a druhý ještě nemám rozřezán..."
hezkej den všem d@niela
Jo a abych nezapomněl, taky Ti přeju fůru štěstí a kopu nápadů a ještě malý detail, aby Tě humor neopustil.
A na Tvé zdraví připíjím vychlazenou Starou mysliveckou. Cink...glogloglo...
(Ta píše...)
Hlavně, abys nedopadla jako já kdysi dávno, to po několika letech si moje máti začala hrát na nejlepší matku a tak mi chtěla popřát k narozeninám... popřát a být přitom první. Tenkrát vyšly na sobotu, měli jsme jen pevnou linku, takže nebylo poznat, kdo volá.
V pět hodin ráno zvonil telefon jak o život, a protože já chodila do práce na dvanáctky a vstávala jsem do práce, tak jsem se zrovna sprchovala a telefon neslyšela. Vzal ho můj tehdejší manžel, který se vrátil z fotbalu a následné oslavy prohry někdy kolem čtvrté ráno a tak tedy byl v nejlepším spánku, a tak když už to zvonění neustávalo, měl strach, že se něco stalo.
No a máti mu hned místo pozdravu vynadala, proč to nikdo nezvedá, že už volá potřetí a nejméně půl hodiny to vyzvání... když se jí zetpal, co se stalo a co potřebuje tak naléhavého, tak prý nic, jen mi chtěla popřát k narozeninám a chtěla být první... hahaha... to se jí povedlo.
Ten můj narozeninový den začal tak hezky, když mi choť ještě do sprchy přišel vynadat, jak nemožnou mám matku, jak nemožná jsem já, protože jsem její dcera a tak musím být po ní a ještě ke všemu jsou naše děti stejně nemožné jako jejich babička a matka a on chudák se proto ani nemůže vyspat, když to potřebuje po těžkém dnu a pracovním vytížení přes týden. No a další týden se se mnou nebavil
Takže Ti, Danielko, přeji, aby se ti tohleto vyhnulo velkým obloukem a nikdo nechtěl být tak radioaktivní a první za každou cenu...
Tak to vidíte... Někdy si říkám, co mi to tam ten pan doktor asi všechno řezal, když jsem teď tak nemožná
si představuju ty hochy jak mi chodí krmit ušáky ... no tak dobře, ještě nějaký prachy, jo
A ty prachy taky 