Cikán Tibor byl velký lhář a rád vyprávěl. Každý večer po desáté, když jsme potmě vzpomínali na holky, dával do placu téměř neuvěřitelné historky ze svého sexy života. „Chlapi, toto mi nebudete věřit,“ začínal vždycky, aby nás napnul. „Hrál jsem jednu letní sezonu ve Františkových Lázních s kapelou ve vinárně hotelu. Hotový ráj, chlapi! Hotový ráj.“ zasnil se. „No tak, pokračuj, pokračuj!“ ozval se někdo ze tmy. A tak Tibor pokračoval:
„V těch lázních se léčí všechny ženský z celý republiky, co nemůžou přijít do jiného stavu. Pikantní na tom je zejména to, že mají od doktorů zakázáno říkat ne. Chlapi, prisám vačku, já se po sezóně nemohl měsíc na babu ani podívat.“
Po dlouhé pauze pokračoval: „Vy bejci, ale poslouchejte! Měl jsem nacvičenou metodu, jak je balit. Při houslovém sóle jsem se vybrané favoritce díval vášnivě do očí, a když zabrala, o přestávce jsem si domluvil to ostatní.“
„Doufám, že mě nenecháte dlouho čekat,“ povídá jednoho večera krásná černovláska. „Těším se na konec příběhu, který jste tak hezky začal. A její hlas zněl v molovém akordu tak vzrušivě hebce… Do přední kapsičky saka mi elegantně strčila hotelovou účtenku a odkráčela vlníc krásnou prdelkou.
Pánové, trochu jsem se vylekal, ale když jsem na účtence našel napsané jen číslo pokoje, nemohl jsem se dočkat. Za dvacet korun jsem přesvědčil kapelníka, aby mne už nepotřeboval. Za dalších třicet osm korun jsem koupil v baru vychlazenou lahev bílého muškátu a vyrazil na lov.
Stál jsem uprostřed druhého patra hotelu připraven splnit svou biologickou povinnost, jenže když jsem stiskl kliku pokoje číslo dvacet jedna, bylo zamčeno!
Klepal jsem lehounce, žádná odezva. Konečně mě napadlo podívat se znovu na účtenku.
No jasně dvacet sedm!
Neklepu, ale pomalinku stlačím kliku dveří, otevřeno! Čeká mne, zajásal jsem.
Pootevřenými dveřmi mne ovanula vůně parfému. Vkročil jsem do pokoje a potichu zavřel.
„Krásná černovlásko, kdepak vás mám?“ šeptám do tmy. „Přinesl jsem občerstvení, nejdříve si dáme zahřívací kolečko - a potom se budou dít věci, které jste ještě nezažila,“ postavil jsem víno na podlahu. Oblečení ze mne spadlo vedle láhve. Nahý jsem usedl na okraj postele a začal hladit oblouk přikrývky, kde jsem tušil onen kouzelný zadeček. Srdce mi touhou bušilo až v krku. Když jsem se zorientoval, ponořil jsem nos do jejích vlasů.
„Hildo?“ ozval se rozespalý hlas mé krasavice. „To jsem já, Tibor, tvůj Tiborek,“ šeptám jí do ouška a lehce jsem jej skousl.
„Hildo?“ ozvalo se znovu.
„Máš asi špatné sny, však je rozeženeme,“ zašeptal jsem a horkými polibky jsem začal pokrýval bělostnou ručku, která se pomaloučku vysouvala z pod pokrývky.
„Hildo!“ křila do tmy ta má navoněná kopretinka. „Hildóóó!!!“
„Trudy? Trudy!“ ozval se jiný ženský hlas a vzápětí mne oslepilo světlo.
Pánové, já koukal jak vyvoraná myš - z Trudy na Hildu, ale ani jedna nebyla podobná mé krásce.
„Hilféé, Hilfe.!!!“ rozječely se jak sirény a oči jim lezly z důlků.
Volaly nějakého Hilfa na pomoc. Už jsem neváhal.
Bleskově jsem posbíral z podlahy oblečení, zakryl jím svou mužnou pýchu, jíž ještě nedošlo, že se nic dít nebude, a do druhé ruky jsem uchopil muškát.
Ten se ještě může hodit!
Mírně se ukláněje couval jsem ke dveřím.
Jakmile jsem se octnul na chodbě, prchal jsem, co to dalo. Schody jsem bral po třech, okolo recepce jsem proletěl.
Za mými zády se stále neslo: „Hilféééé! Hilfééé!“
Povídám, gatě jsem navlékal až v parku.
Chlapi, já vám vlezl do pokoje, kde spaly dvě sedmdesátileté babky z NDR!“
TO TIBOR, TO JÁ NEEE…
PEPA KOUBA
Pěknej rošťák!
Také dnes se často u doktora zjistí, že je u bezdětného páru vše v pořádku - ale přesto spolu potomka nepočnou a nepočnou. Rozvedou se a ejhle - oba se dětí dočkají. Pokud je příčina na straně potencionálního otce a ani doktoři nedokáží vyloudit z něj zdravou spermii, dá se to řešit s pomocí dárce spermatu. No a Františkovy Lázně dávaly příležitost najít sympatického zdravého mladého muže svolnému k tomuto dárcovství, s výhodou, že se v budoucnu už nikdy nepotkají, mladík nebude platit alimenty a panička čelit obavám, že by se její "kukačka" začala nápadně podobat sousedovi.
A podvedení manželé? Možná tušili, jak k potomkovi přišli, ale mlčením si zachovali možnost tvářit se chlapácky (vidíte, že jsem plodnej, jen co se manželka vrátila vyléčená z lázní, tak se zadařilo)
bez obav, že mu ženuška s pravým otcem dítěte zdrhne.
