Nějak jsem to nedomyslela... dnes bylo třiatřicet ve stínu, a vzduch tekl.
Ale přesto jsem se rozhodla jít s Kayoukem na procházku.
Tady ovšem není jiná možnost, než jít buď tou jednou hlavní ulicí mezi domky, nebo vyjít z resortu ven, a jít podle silnice. Ale aut tam moc nejezdí, takže to jde. Co mi trosku vadí, že musíte jít, není si kde a jak na co sednout. Inu, silnice.
Po jedné straně tráva, stromy a domy, po druhé kousek tráva a pak už džungle a močály.

Tak jsem dnes šla směrem k místnímu areálu koupaliště.
Cestou už ale začalo hřmít, a sotva jsem došla před hlavní vchod, začaly do země bušit veliký kapky. Honem jsem zalezla před vstupní střechu, po chvíli mne vpustil dovnitř místní správce, a já si mohla sednout, a dívat se, jak je bazén bičovaný deštěm.

Jenže byla jsem mimo internet, takže i když jsem se snažila zavolat, nešlo to. Ale po chvíli už jsem viděla mou drahou dcerušku, jak na mne mává z auta... Jéje, ta mne seřvala, že jsem nebyla vidět... Chudinka jezdila křížem krážem, čekala, že bude někde jen čouhat moje noha z aligátoří tlamy. Ale ne, já se nedám.

Jen jsem zmokla.
Nojo, dneska přišla bouřka o hodinu dřív. Podle předpovědi měla být později.

Ještě jedna zajímavost:
tady se stmívá během maximálně čtvrt hodiny. Nic, světlo, hezky - a najednou tma jako v ranci :-)))

dneska, v sobotu, jsem ráno zase "nacválala" do bazénu, plavala sem a tam, povedlo se mi zlomit svůj dosavadní rekord - tam a zpátky sedmkrát. No, vzhledem k tomu, že když sem tam hupla poprvý, tak jsem byla ráda, že jsem nezůstala rovnou u dna, tak je to na mne zas posun k lepšímu.
Po návratu a osprchování snídaně = jogurt a musli. (ne mušli, ale neumim najít přehlasovaný "u")
Odpoledne bude zase pršet. Jsem zvědavá, jestli jen pršet, nebo jen bouřka, nebo nějaký to tornádíčko.
Ale je bezva, když se na to díváte zpoza domu.
Tedy, pokud vám ten "vánek" nesebere domek.