Už ani nevím, jak se to celé seběhlo. Najednou jsem seděla v kabrioletu se staženou střechou a uháněla jsem pouští z Mexiko City do Acapulca s neznámým novinářem a bývalou jeptiškou. Co a jak této události předcházelo, se mi vybavuje pouze mlhavě. Je tomu přece jenom už nějakých dvacet let. Při nějaké příležitosti jsem se seznámila někde na mexické party se Slovenkou, která se na prahu dvacítky rozhodla, že už nechce být Ježíšovou nevěstou a je na čase hledat něco hmatatelnějšího a hlavně opravdovějšího.
Proč se rozhodla zrovna pro Mexiko City je mi záhadou, nicméně v mém životě se nic neděje náhodou, a jak to zpětně vidím, asi jsme se měly na tom tmavém záchodku v pochybném lokále potkat. Slovo dalo slovo a pod tequillovým příslibem jsem jí svatosvatě přísahala, že jí udělám garde na cestu do Acapulca s neznámým ctitelem, který jí tam chtěl vzít na výlet, pod záminkou pracovní cesty.
Víte, dělat v Mexiku někomu garde není v žádném případě neobvyklé. Nejen, že takový výlet může být nebezpečný, ale z movitého obchodníka se může vyklubat drogový dealer nebo únosce, což tam není zřídkavé. To, co slýcháváme v televizi nebo v novinách, není ani trošku přehnané, často bohužel i naopak. Proto když mě sympatická krajanka požádala o pomoc, neváhala jsem ani chvíli. Přiznávám, toto rozhodnutí bylo velmi riskantní, ale bylo nám dvacet a svět nám ležel u nohou.
Mladá děvčata, lačná dobrodružství si neuvědomují nástrahy a nebezpečí, které číhají na každém rohu. Jak jsme se dohodly, tak i bylo. Najednou jsme obě seděly v ujíždějícím autě vstříc novým zážitkům. Zatímco ze mě vyprchávalo tequillové opojení, tím víc jsem si uvědomovala, že slečna ze Slovenska mi už není tolik sympatická a co hůř, její nadšení pro nové věci může být velmi nebezpečné. Nemohu jí to však mít za zlé. Za svůj krátký život, který strávila s jednou hustě popsanou knížkou bez obrázků, a ještě k tomu na kolenou, si nemohla uvědomovat následky svého neuváženého jednání. A já nebyla díky parádní kocovině v pozici, kdy bych ji chtěla vychovávat. Ovšem, když se bez pásů postavila v autě s rozpraženými pažemi při jízdě 240 km/hod, dostala výchovnou lekci zcela zdarma a téměř záhy.
Ač to ve videoklipu vypadá jakkoliv „cool“ a „in“, tak v reálu nikoliv. Nejenže spolykala hrst proteinové hmyzí potravy neznámého původu, ale ještě jí poryv větru hodil zpětným rázem zpět do sedadla, kde se uhodila do hlavy, a tak byla na chvíli zticha.
Její krátkodobá indispozice byla pro mě požehnáním, neboť její slovní výblitky se nedaly poslouchat. Řidiči to ani tolik nevadilo, byl toho ušetřen, díky jazykové bariéře. Po zhruba čtyřhodinové zážitkové jízdě jsme dorazili do hotelu, kde na nás čekala velmi důkladná prohlídka. Prohlížení kabelky, nebo procházení bezpečnostním rámem v restauracích, barech či hotelech není v Mexiku nijak výjimečné. Nicméně tato prohlídka byla mnohem důkladnější, než jsem byla zvyklá. Když mi fešný pán z ochranky už několikrát důkladně prohmatával hrudník, na rovinu jsem se ho zeptala, cože tam hledá. Mladý muž s rašícím knírem zaznamenal cizí přízvuk a tajuplně mi prozradil, že tady někde v okolí zavítal na návštěvu George Bush, a tak pečlivě kontrolují každého návštěvníka, který by mohl být potenciálně nebezpečný. Já osobně si myslím, že si to vymyslel. Prostě mi chtěl jen pod ušlechtilou záminkou ohmatat hrudník.
Zdlouhavá prohlídka naštěstí dopadla bez komplikací a my jsme se mohli v poklidu ubytovat. Pán, se kterým jsem se během jízdy trošku sblížila, nám prozradil, že má večer pracovní povinnosti v jednom hotelu, který se v onen večer otvírá. Neměla jsem tušení, jaké povinnosti může mít novinář při otvírání hotelu, nicméně já se od něj dozvěděla informace pouze zřídka, neboť uprchlá novicka nás málokdy pustila ke slovu. Nutno ovšem říct, že se zachoval jako pravý gentleman a obstaral nám společný pokoj, zatímco on se ubytoval o několik pokojů dál.
Zběhlá jeptiška objevila celkem záhy dobře ukrytý minibar v hotelovém pokoji a už v časných odpoledních hodinách udržovala bdělé kóma. My s novinářem jsme tak našli chvilku na posezení v hotelovém lobby, kde jsme měli dohodnout detaily večerního programu. Plátkový pisálek se tvářil vesměs tajemně a jediné, co mi prozradil, bylo to, že má na programu opravdu velmi důležitou pracovní schůzku a pokud jej chceme doprovodit, musíme se obléct do gala, načež nás vyzvedne večer na recepci.
Na tuto variantu jsem nebyla připravená. Vždyť je to přece Acapulco! Člověku zde většinou stačí plavky, ručník a šortky. Ale díky předvídavosti jsem si přibalila i lehké letní kalhoty s rozparky a šňůrkový top s odhalenými zády. To bylo jediné gala, co by připadalo v úvahu. Ne tak tatranská šohajka. Podle ní bylo gala všechno, co nemělo čepec, nebylo černé a po kotníky. Já jsem do jejího šatníku neměla co kecat, nicméně myslím si, že bílé šortky odhalující půlky a podprsenka, která simulovala velmi sporý top, gala rozhodně nebyly.
Když se nakrucovala před zrcadlem, marně jsem přemýšlela nad tím, co se na ní tomu sympatickému novináři líbí. Co do krásy, nemohu soudit. Co já vím o kráse? Mými jedinými obdivovateli jsou členové spolku slabozrakých. Věřím, že někomu by mohla připadat krásná. Ovšem mě osobně by odradil už jen ten fakt, že si obden holila pupík. Hodina pokročila a my musely vyrazit na smluvené místo. Když se moje krajanka pyšně nesla hotelovým lobby, považovala mylně pohoršené pohledy za známky obdivu. Jakmile ji spatřil náš společník, velmi těžko skrýval rozporuplné pocity a hlavou mu určitě proběhlo, že ji v tajnosti zamkne na záchodě, než si všechno vyřídí. Já jsem šla deset kroků za ní a plná očekávání přemýšlela, jak asi dnešní tajuplný večer dopadne….
Klub se nacházel jen kousek od hotelu, proto jsme vyrazili pěšky. Já šla svižným krokem a náš společník plný obav následoval slovanskou květinku, která se rozhodla pro slalom. Než jsme konečně dorazili na místo, několikrát se prudce zvedl chodník a Ježíšovu bývalku prudce uhodil do obličeje. Jí to ale nevadilo. Vytáhla z kabelky placatici a několikrát se důkladně vydesinfikovala zevnitř.
Při vstupu do klubu jsme byli znovu podrobeni důkladné prohlídce, jak je v Mexiku zvykem a tatranská kopretina k nemalému překvapení nebyla vpuštěna dovnitř. Chvíli jsem sváděla vnitřní boj se svědomím a niterní hlas mi napovídal, že bych se na podnapilou společnici vykašlat neměla, ale během chvilky zavedla zajímavý rozhovor s pouliční lampou a zdálo se, že je s neobvyklým parťákem v dobrých rukách; a tak jsem usoudila, že ji pobyt na čerstvém smogu udělá dobře.
Veronika Velacká
Pokračování bude co nevidět
Těším se na pokračování !
Ale mam kamarady, kteri v Mexiku travi cele kanadske zimy a jsou tam spokojeni. Jeden z nich me rekl, ze jsem nemel mladeho policistu oslovovat "señor kapitán". Ze to ten clovek bral jako provokaci.
A nejspis mel pravdu.
O rok pozdeji jsem v thajskem Bangkoku pozoroval dva kluky v trickach a kratasech, jak doplnuji z lepenkove krabice penize do bankomatu. Zadnou zbran jsem nevidel a musel jsem se smat...
Mikin
Dodnes si pamatuju, kdyz jsem jela jednim cernym taxikem do Colonia Doktores na narozeninovou oslavu. V ruce jsem mela dort a taxikar me odvezl jen na kraj, protoze mel strach. Musela jsem jit asi 2 km pesky. Sla jsem po tme, v noci, s dortem. Evropanka s bilou pleti v jedne z nejnebezpecnejsich ctvrti, kde se strili po vsem, co se pohne. Asi pri me stali vsichni svati, protoze se mi nic nestalo. Kdyz jsem tam dorazila s dortem pesky, vsichni na me koukali, jako na zjeveni.
