Tím, že jsem opustil slavnou jeskyní Tham Luang, jsem na dva dny opustil také hory a ocitl se v typické placaté thajské krajině mezi rýžovými políčky i většími lány kukuřice či cukrové třtiny. Díky satelitní navigaci jsem se mohl držet na malých silničkách a projet spoustou hezkých, čistých vesnic. Co mě zaujalo, byla nová označení okolí škol s výstražnými signály, varovnými nápisy a různobarevnými pruhy na vozovkách. Thajci se o své děti starají dobře...
Rozhodl jsem se vynechat tamní atrakci zvanou Zlatý trojúhelník, kde se vlévá do řeky Mekong mnohem menší řeka Ruak a vyznačuje tak hranice Thajska, Barmy a Laosu.
Už jsem tam totiž kdysi byl a není to nic jiného než past na turisty, která žije z pověsti místa, kterým se kdysi pašovalo velké množství opia a kde vládl všemocný drogový král Khun Sa.
Dnes horské kmeny na obou stranách hranic pěstují opium víceméně jen pro vlastní potřebu a živí se hlavně pěstováním kávy, jablek a jahod. Tedy produktů, které v tropických nížinách moc nerostou. Vzal jsem to tedy zkratkou přímo do městečka Chiang Saen, které leží na břehu mocné řeky Mekong, která tvoří zároveň hranici s Laosem. Ona se ta řeka vlastně jmenuje Mae Naam Kong (doslova matka vod Kong), ale Evropané domorodé názvy rádi zpotvořují či zjednodušují. Podívejte třeba na známý most přes řeku Kwai. Ta řeka se ve skutečnosti jmenuje Mae Naam Khwae Noi, neboli řeka Malá Khwae. Stačila knížka a film, a z řeky se stal Kwai (česky buvol).
Chiang Saen je příjemné městečko s říční promenádou a dvěma hlavními ulicemi ve tvaru T. Ubytoval jsem se hned u řeky v malém motelu, vlastněném jakýmsi nerudným Němcem a tento pán byla jediná "bledá tvář", kterou jsem v tom městě viděl.
Večer byla hlavní ulice uzavřena a vznikl na ní v Thajsku tak populární Night Market. To znamená desítky stánků s jídlem a desítky malých restaurací. Thajci jídlo miluji a večeře pod širým nebem s rodinou a přáteli přímo zbožňují. Já se držel své osvědčené taktiky, určené k tomu, abych se nepřežral. Objednával nejrůznější dobroty za 10, maximálně 20 bathů a zobal jsem jako ptáček. Díky neuvěřitelnému výběru dobrot to ovšem dopadlo jako vždy, a já se skutečně přežral tak, že jsem ke spánku uléhal s mohutným funěním jako nějaký kwai (ano, buvol).
Ráno opět do sedla a podél proudu mocného Kongu vstříc dalším dobrodružstvím. Přejel jsem řeku Kok, kterou jsem kdysi s Joanne a dcerami sjížděl na voru a sledoval veletok po místních silničkách, což vzalo sice mnohem více času než hlavní silnice, ale bylo to mnohem krásnější.
Jedno místo na skále s výhledem na řeku bylo dokonce tak nádherné, že jsem otočil stroj, zajel do poslední vesničky k obchodu, zakoupil ledové pivo Chang a vychutnal si pak výhled vskutku náležitě. A dobře jsem udělal, protože jsem později narazil na místa, kde čínské společnosti dělají řeku splavnou a kde to vypadá už dost příšerně.
Další zastávkou na mé pouti bylo město Chiang Kong. Tam jsem našel svůj hotýlek ze starých časů zavřený, ale po krátkém hledání našel za velice slušnou covidovou cenu pokoj téměř luxusní a navíc opět u řeky.
Překvapila mě krásná promenáda s různými můstky a nadchody, které vypadaly jako z nějakého vědeckofantastického filmu. A opět - téměř žádní turisté, na řece kromě občasné lodě se zbožím, jen lodě pohraniční stráže. Ale nakonec jsem potkal velice sympatický kanadsko-thajský pár, dali jsme se do řeči a skončili ve výborné vietnamské restauraci s jazzovou hudbou.
Ráno bylo krásně, rosa v trávě a svěží vzduch.
Natankoval jsem svou Hondu Click a vyrazil.
Tentokrát zpět do hor!
Tak další pokračování zas co nejdříve,
moc vás zdravím,
MIKIN
Díky.
A tobe Danielo dik za vyber fotek. Skoda, ze se nepodarilo pridat to video ktere jsem poslal. Pro pristi dil mam take par videi, ale nastesti i nejake fotky.
Doby kdy byl jeden thajsky Bath za korunu jsou uz davno pryc. Kdyz dnes cestujete thajskym kralovstvim, muzete mit skromny hotelovy pokoj za 200 B, ale slusny pokoj s koupelnou, televizi a lednickou uz za 300 B, coz je asi 200 korun. V Bangkoku a na turistickych plazich budete mit kliku, kdyz vas to bude stat jen 2x tolik.
A v jidle je to podobne. V Thajsku je neuveritelny vyber nejen v jidle, ale i v jeho cenach. Muzete si nechat podstrojovat od francouzskeho kuchare za stejne ceny jako ve Francii, ale batuzkar se klidne spokoji i s vynikajici nudlovou polevkou s masem a krevetami u poulicniho stanku za pouhych 20 korun. S tim, ze normalni jidlo ve slusne restauraci ho bude stat jen 2x tolik.
A kdyz pri odchodu reknete obsluze a kuchari "arroy, mak mak" (bylo to velice, velice dobre), dostanete k tomu jeste usmev.
A davat spropitne neni venkovskych restauracich kam chodi Thajci zvykem, spise to budi rozpaky. Naopak je slusne nechat neco malo na taliri jako dukaz, ze porce byla mohutna. Coz je vetsinou pravda...
