Říká se, že stáří by měl člověk prožít s lidmi, se kterými vyrůstal. V mém případě je to nesplnitelné. Když jsem ve třiceti sedmi letech zaměnil svou vlast za jinou, měl jsem již za sebou více než 20 míst, kde jsem v Čechách i na Slovensku pobýval - několik měsíců, někdy i déle. Letos na podzim to bude 40 let života v Kanadě a nikdy jsme neuvažovali o návratu.
Začali jsme ve čtyřech a dnes je nás již čtrnáct, snachy, vnoučata a započítávám i neteř s dvěma dětmi a její tetu také s dvěma. Obě jsou rozvedené. Zatracení chlapi.
Scházíme se o různých svátcích, a v létě, aby vytrávilo chodíme na dlouhé tůry. Jen ženuška nemůže. Před pár lety jí doktoři opravovali kyčle i kolena, a zlobí jí také srdíčko. Cítím se často provinile, protože jsem zdráv jako řípa a naposledy jsem byl u doktora coby svobodný mládenec, když jsem chytil nějakého gonokoka.
Zbývají mi dva roky do cifry osmdesát, a když se dívám zpět, mohu s uspokojením říci, že jak v Čechách, tak i v Kanadě jsme s ženou a dětmi prožil velice pěkný život. Těch pár mráčků, a zkrabatělé čelo k tomu patří.
Rok a půl jsme pobyli v Torontu. Alenka (má žena) pracovala v restauraci a já myl okna výškových budov. Poté jsme sedli do auta a hurá přes Kanadu do krásné Britské Kolumbie. Ženuška coby profesionál začala vařit v restauraci a já dopoledne pracoval na dostihovém závodišti jako tréninkový jezdec (jsem v tomto oboru vyučen). Odpoledne jsem se pár týdnů poflakoval, než jsem našel práci u úklidové firmy.
Koně jsem opustil. Dodnes nezapomenu na první den. Myl jsem ve velké restauraci na štaflích zrcadlový strop. Nechápu, jak maloval Michaelangelo strop Sixtinské kaple. Já týden nemohl pohnout hlavou. Oči jsem ale měl otevřené a dost jsem u firmy odpozoroval. Při jedné procházce jsem ženě ukázal 12 patrový dům, jež byl v konečné stavební fázi a informoval ji, že tuto budovu následné pondělí začínám uklízet. Mále to sní seklo.
Já den předtím navštívil stavbyvedoucího s tím, že bych všechny byty uklidil a umyl okna. Zeptání nic nestojí a já práci dostal. Ještě mnoho let jsem pro tuto stavební firmu uklízel novostavby. Chce to jen pár šikovných žen a patřičné úklidové prostředky.
Splnilo se mi přání nemít nad sebou šéfa a nebylo to tak obtížné. Po pěti letech podnikání jsme měli na úklid 3 velké sportovní kluby, 5 bank a 9 kostelů, a s ženou jsme pracovali již jen čtyři dny v týdnu a až na vzácné výjimky pouze čtyři hodiny denně.
Vždy jsme hezky bydleli, i když nájem stál majlant. Později jsme si koupili bez dluhu pěkný dům.
Mohlo to být mnohem dřív, ale mládí je marnivé. Synci hráli tenis, jezdilo se po turnajích a trenéři chtěli své zlatky. Cestovalo se každoročně do Čech, zvali se příbuzní, ženuška s kamarádkou se povalovaly na světových plážích, nebo se vozily na pojízdném hotelu po moři. Business musel vždy jeden hlídat, takže jsme spolu byli na dovolené, co se známe, jen třikrát. Ale nestěžoval jsem si. Vždyť jsme byli spolu 24 hodin denně.
Pláže nemusím, a tak jsem dost často pobýval v horách, jichž je v Britské kolumbii nespočet. Horolezectví, lyžařská turistika a lukostřelba byl můj koníček. Zúčastnili jsme se také mnoha posezení u ohníčku. Ve Vancouveru je početné sdružení trampů. Stihl jsem se účastnit čtyř světových trampských potlachů, jež se konají každých pět let.
Na kánoi jsem s partou Čechoslováků (v počtu 180) jel 10 dní krásnou řeku Yukon. Tak se mě to líbilo, že jsem za pár let jel řeku s malou partou znovu. Nyní, když již na bedra doléhá stáří, je akcí méně, ale v loňském květnu nás bylo u ohně 60, a letos se slaví ve stejný čas mohutné narozeniny nedaleko městečka „One hundred mile house“ a bude veselo.
V roce 2017 jsme prodali milovaný dům, koupili jiný a odstěhovali se na ostrov Vancouver do Comox. Sousedy zdravíme přes plot, jména zatím neznáme. Tak to zde bohužel je. Starší syn Marek bydlí s rodinou kousek od nás. Mladšímu Jirkovi zabere cesta za námi pár hodin. Penzijní čas s procházkami nám vyplňují čtrnáctiletý velký kocour Mikeš a osmiletý černý knírač Jessie. Alenka se věnuje květinové výzdobě uvnitř i okolo domu, ale já jsem praktičtější a věnuji se zelenině. Česnek, okurky, rajčata, libeček, celer, petržel.
Co říci na závěr mého povídání.
Naše generace poválečných dětí prožila hezký život. Život bez války, a i v tom neslavném socialismu jsme nestrádali. Naše děti, jež vyrůstaly ve velkém pohodlí a bylo jim dopřáno dobré vzdělání, se neumí domluvit, aby se na zeměkouli nekonaly války.
Osobně jsem se nejvíce radoval, když se celý východní blok sesypal a studená válka skončila. Nebyl žádný nepřítel a já předpokládal, že se flinty hodí do žita a nastane poklidný život. Bohužel zbrojní průmysl byl a je obrovský business a nepřítel se zase našel.
Je lepší sto let se domlouvat, než jeden den válčit. Bohužel, vše je o penězích. Dokud budou, tak se lidé nepřestanou prát.
všechny vás moc zdraví
Pepa Kouba
Splnil jsem podmínky nové rasy. Jak začaly na město padat bomby a hodně, rodičové bez povolení úřadů opustili město. Čtyři měsíce před koncem války,měli Němci tak dokonalou administrativu, že mého tátu v rodné vísce hledali. Netrvalo dlouho a ve vesnici o pár chalupách přespala malá jednotka vojáků USA.
Krmili mě tak dokonale, že mě maminka nestačil přebalovat.
Já těch 78 oslavil v tichosti na oslavě sedmdesátin kamaráda Honzy o dlouhém víkendu. Sešlo se nás 70. Oslava byla velká. Před rokem utekl hrobníkovi z lopaty a život mu vrátili čeští doktoři a kamarád jež se o něj šest měsíců s manželkou vzorně postarali.
Oslava se konala na jeho několika hektarovém lesním ranči, jež je ještě hodinu jízdy z městečka 100 mile house. Byly to dva krásné večery u ohně, za zpěvu a doprovodu kytar. V sobotu odpoledne masky na téma z pohádky do pohádky. Já byl Robin Hood. O šesté výborný segedínský guláš s knedlíkem a potom hurá dlouhým kopcem, zadýchání zpět na velkou paseku k ohni. Místo je přes 1000 m nad mořem a ráno mrzlo.
Mě cesta k oslavenci trvá 10 hodin. Dvě hodiny lodí, 500 km po silnici, z toho 250 v horách. Byl jsem tam již mnohokrát, ale cesta neomrzí. Jsem doprovázena krásnou scenérií.
Malá oslava těch mých bude. Mladší syn Jiří se z ženuškou a synkem vrací z třínedělní dovolené v Oregonu. Jsou blázni do surfování po vlnách. Koupili si motorhome, což je pojízdný domek a tak toho využívají. Bude nás 26 plný dům.
